Neva

Zatím co v GRIS se naše hrdinka vyrovnávala se zármutkem a hra zobrazovala pět fází smutku, tak v Neva vývojáři z Nomada Studio seznamují hráče s mateřskou láskou, s (nejen) lidskou oddaností ochraně svého potomka a jak jde život v kruhu. Conrad Roset k Neva řekl, že by hra nevznikla, kdyby se sám nestal otcem. Osobně dítě nemám, tudíž věřím, že na milující rodiče bude mít zdejší příběh podstatně větší dopad, než na mě, to ale nemění nic na tom, že je to opět kus krásného umění a náramně jsem si tuhle posmutnělou cestu užil.

Se zmíněnou prvotinou tvůrců nelze Neva nesrovnávat. Na umělecké stránce je patrné, že jde o dílo stejného studia a styl vyprávění svůj původ také nezapře. Titul však klame tělem. Jestli jste si u GRIS užívali onu relaxační hratelnost a nechávali se unášet příběhem, tak zde můžete tvrdě narazit. Neva je překvapivě dost akční plošinovka nabitá souboji. Obtížnost sice nedosahuje nějakých závratných výšin, nicméně některé boss-fighty vám nic nedarují a nějaká ta smrt možná bude potřeba pro naučení se nepřítelovy smyčky útoků. Nikdo se s vámi nebude mazlit ani při pasážích, kde musíte před nepřítelem utíkat a spoléhat tak na své rychlé postřehy. Vím, jak nadšení byli zdejší uživatelé z podobných části u Ori her, nicméně abych případné hráče uklidnil, tak zde nejde o nic tak náročného.

Mimo souboje už jde o starou známou hratelnost plnou skákání a řešení jednoduchých puzzlů. Platforming tentokrát vyžaduje možná o něco větší preciznost a hlavně rychlost, což dá nejvíc zabrat v momentě, kdy musíte pro postup hbitě kombinovat své schopnosti. Jistě si pamatujete, jak GRIS v každé kapitole nabízel nový gimmick v hratelnosti. No zde u toho zůstalo a i přes krátkou herní dobu, nabízející opět něco přes tři hodiny, vás tvůrci nenechají ve stereotypu. Ať už je to rozbíjení kostek, vystřelování vašeho vlčího parťáka (Neva), proskakování portály nebo zrcadlení pohybu, všechno působí dost intuitivně stejně, jako hádanky, které baví a nezdržují.

Výtvarně zůstává u jednoduchého, ale o to krásnějšího 2D ručně kresleného stylu. Jednotlivé úrovně mají vždy svou barevnou paletu i v závislosti na ročním období, v němž se nacházíte, a osobně musím vyzdvihnout především zimní část, která je vážně nádherná. Atmosféru pak dotváří i krásně animované cutscény a především soundtrack, za nímž stojí samozřejmě skupina Berlinist. Ten je nádherný a hrát mi bude teď zas nějakou dobu pravidelně, avšak kvalit soundtracku ke GRIS dle mě nedosahuje. To je ovšem již na vkusu každého z vás.

Stejně tak je na vkusu každého z vás i to, které plošinovky vás baví více. S hodnocením jdu oproti GRIS o stupínek niž, protože mi osobně vyhovovala ta klidnější hratelnost předchůdce. Věřím, že se najde spousta z vás, kterým akce naopak chyběla a četné souboje ocení více. V tom případě si zase nějaké procento přihoďte. Ať už je to u vás jakkoliv, tak Neva je další kus umění a silný zážitek, který by milovníky žánru a dobrých příběhů neměl minout.