Montezuma's Revenge

Píše se cca rok 1992, je víkend a taťka vytahuje ze skříně podivnou klávesnici, kterou pokládá na stůl. Následně k ní připojuje starou černobílou televizi a kazeťák. Do něj vkládá kazetu, otevírá malý sešit s poznámkami a hledá řádek s nápisem: "Chlapík skákající přes ohně", nahlas přečte číslo uvedené na řádku a pak pečlivě přetočí kazetu přesně na danou pozici. Následně pouští nahrávání a my s bráchou za podivných pískavých zvuků nadšeně vyčkáváme, než se hra nahraje. Nakonec se ozve typické "tututu-tu-tu", jeden z nás popadne do ruky joystick a můžeme hrát. Takhle nějak vypadalo mé první setkání s počítačem Atari 800 XE a vlastně i počítačovými hrami vůbec. A právě Montezuma's Revenge byl možná tou první hrou, co jsem kdy hrál (a nebo to byl Zorro, to už si nejsem jistý).

Sice jsme se tehdy nedostali ani do čtvrtého patra za 4 různě barevné dveře, jejichž barvy se na ČB televizi trošku hůře rozeznávaly, byli jsme z hraní totálně nadšení. Po nějakém čase a tím myslím pár dalších dnech s počítačem, jsme se přes ně dostali, ale o pár pater níže jsme narazili na tmu a to byla na nějakou dobu zase konečná. Jaká to byla radost, když jsem časem objevil pochodeň a následně konečně dokončil i celou úroveň. Druhá úroveň odehrávající se v jiné - dříve nepřístupné - části pyramidy pak byla další zajímavou výzvou. Ale tou finální výzvou jsou pak úrovně, kde je tma dříve, než je možné získat zmíněnou pochodeň.

Poté, co naši pořídili první PC, šlo Atárko spíše stranou, až ho taťka po čase někomu prodal nebo daroval, takže i tato hra byla odsunuta téměř do zapomnění. O mnoho let později se ale dostávám k emulátoru a tehdy jsem teprve dokázal dokončit i tu devátou úroveň, kde je tma hned od prvního patra až do úplného konce, protože všechny pochodně zmizely. Ale pro někoho, kdo má už nějakou tu hru za sebou, to už nebyl zase takový problém.

Nedávno jsem zjistil, že původní vývojář vyvinul remake a tak jsem si na tuto skvělou hru své doby zase zavzpomínal. Princip hry a jednotlivé úrovně jsou stále stejné. Je zde ale nová, modernější grafika, která mě ale zase tak moc nenadchnula a tak využívám možnosti hrát v grafice původní. Dále je zde možnost plynulých přesunů mezi místnostmi v rámci stejného patra. Bohužel i tuto funkcionalitu jsem měl spíše vypnutou, protože mi ten posun přišel takový nepřirozený a hlavně nebylo ihned poznat, kam až se mohou dostat lebky nebo pavouci, kteří mimo svoji obrazovku nikdy nejdou, takže znalost hranic obrazovek je docela důležitá. Ve výsledku tak z těch novinek zůstává asi jen hudba, kterou jsem ani moc nevnímal.

Jak jistě vyznělo z textu v prvních odstavcích, hra ve mně vyvolává skvělé nostalgické vzpomínky. Montezuma's Revenge vždy patřila do mé skupiny těch hodně oblíbených her na Atari. Co se týče remaku, je super, že se drží předlohy včetně možnosti původního vzhledu. Z těch novinek jsem ale moc nadšený nebyl, takže ve výsledku asi vždy raději sáhnu po emulátoru a původní verzi.