Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 80
Potřetí do té samé řeky (ok, spíš tunelu) se mi i přes nesporné kvality jedničky i dvojky paradoxně moc nechtělo. Navíc se mi trochu hůře kousal fakt, že se Arťom ze stísněného moskevského podzemí vydal na výlet lokomotivou po povrchu zemském. Přišlo mi, že tím hra trochu ztrácí svoji unikátní tvář a rozhodnutí mě nenadchlo ani z hlediska příběhu a pozadí zdejšího "světa" (byť je pravda, že přečtené mám pouze první dvě knihy ze série... takže to klidně může být "kánon"). Po pár hodinách se naštěstí pocit ze hry výrazně zlepšil a kvalitou se hra svým předchůdcům prakticky vyrovná.

Venkovních lokací není tolik, ale jsou rozsáhlé, rozmanité a zajímavé. Hra Vás naštěstí občas zavře i do nějakého toho bunkru či spletitého komplexu, takže rozhodně neplatí, že Metro je teď třeba celé odstřílet v polootevřených plání Ruska. Na nich už většinou není nezbytná maska, byť ikonického soptění přes filtry si i tak užijete dosyta. Ve svých otevřenějších pasážích Metro silně evokuje sérii S.T.A.L.K.E.R. Ke ztrátě identity však nakonec naštěstí nedošlo. Hratelnost je tak opět velmi povedená. Základ zůstal stejný, přibylo pár novinek v podobě rozsáhlejší správy zbraní a poměrně jednoduchého crafting systému. Zpočátku se mi hra moc dobře neovládala, ale to je jen o zvyku. Pocit ze střelby opět parádní a štěkavé zvuky rezavých zbraní si zaslouží jedničku. O něco horší známku by si odnesl dabing, minimálně ten anglický, který místy tahal za uši.

Moc mě hra nebavila ve chvíli, kdy se jala delší časové úseky vyprávět. Námět je zajímavý, scénář řekněme nekonzistentní, ale na "střílečku" rozhodně v pohodě. Až u třetího dílu mi však přišlo již regulérně stupidní, že hlavní hrdina nemluví. Hra je tak plná groteskních scén, kdy postavy k hlavnímu hrdinovi promlouvají (či se ho dokonce na něco ptají) a ten prostě jen jako kus retarda kouká před sebe. Hlavně, že mezi kapitolami Arťom hráči vesele vypráví, co bylo a co ho teď čeká. V Exodu toto rozhodnutí už vyloženě bije do očí a nulová interaktivita v poměrně četných rozhovorech mi tentokrát trochu vadila. Způsob vyprávění trochu házel klacky pod nohy příběhu i jinak poměrně zajímavým a sympatickým postavám (až na Plukovníka, ten mě sral konzistentně až do konce).

Možná na tom nese zásluhu i nový monitor, ale teď již pár let starý Exodus vypadá opravdu hezky. Zejména rozsáhlé venkovní oblasti jsou zpracovány parádně a výhledy jsou dech beroucí. Rozhodně bych pochválil i leveldesign po drtivou většinu hry. Slabší byla snad jen trochu utahaná poslední kapitola příběhu, kde je soubojů jen minimum, zvlášť když zohledníte požadavky jedné z trofejí.

Metro Exodus nabízí pár skutečně silných okamžiků a "výlet" do podzemního bunkru v hoře Yamantau budou slabší povahy možná rozdýchávat. Něco do sebe má však každá z lokací a dost se mi líbily pouštní pláně u vyschlého Kaspického moře, jež se ke slovu dostane kolem poloviny hry. Nutno podotknout, že v rámci série je Exodus bezesporu nejdelší.

Ač bych tak Exodus asi neoznačil za nejlepší díl trilogie, rozhodně za svými předchůdci nezaostává. Je možné, že potřetí prolézat stanice moskevského metra by již prostě nefungovalo a rozhodnutí autorů vzít Arťoma s kamarády na výlet dalo autorům potřebnou svobodu. Stále hodně povědomá hra tak přináší dost nového na to, aby si hráč opět užil kus parádní zábavy.

Hráno jako součást Herní výzvy 2025 – " 10. Crash: Dohraj hru, ve které narazíš na havarované letadlo, popř. v ní dojde k hráčem nezaviněné havárii letadla. – Hardcore varianta /V první otevřené mapě s názvem Taiga lze narazit na havarované civilní letadlo, jehož trosky je možné prozkoumat./

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 248. hodnotící;  fyzická kopie na disku

Pro: I přes otevřenější pojetí hry nakonec atmosféra netrpí; pocit ze střelby a zvuky; krásné lokace; solidní leveldesign; stále zajímavý postapokalyptický svět; Yamantau je silný kafe

Proti: Arťom opět nemluví, ale všichni mluví na něj; pár slabších pasáží; dabing (anglický)

+12
  • PC 75
"Vidíš? Usmívá se! A myslím, že i ze spaní něco říká!" I projevil se Tokarev jako větší idiot než Idiot sám. Všichni přeci ví, že Artyom obkecává zákonitě jen loadingy. Všechno ostatní v jeho životě je doprovázeno mrtvolným tichem. Hádám, že i v posteli.

Artyom jako nemluvně není nic nového, ale s Exodusem se tvůrci rozhodli zvednout laťku příslušné nesmyslnosti na špičku Burj Khalify - jak jinak si vysvětlit, že nás hra nechá zavraždit trochu času, a odpočinout si od hororů venkovního světa, ve vlakových mezisekvencích, při kterých můžeme s Artíkem popadnout macatýho špeka a pokojně si zakouřit s jedním kámošem, načež můžeme vlézt do kajuty dalšího kámoše a společně si zadžemovat na našich exkvizitně naladěných postapo gitarách, počemž můžeme sednout mezi celou partu dalších bifíček k čaji a nadýmaně se zařechtat nad veselými společnými trampotami, mezi čímž se můžeme aj na všecky bráchy vybodnout a jen tak intimně posedět s upovídanou manželkou, a to všechno aniž bychom my sami řekli jediné bď? Jak jinak si vysvětlit, že s námi imrvére někdo chce něco prodiskutovávat, ale my vždycky jen posloucháme a tiše přitakáváme? Jak jinak si vysvětlit, že nás průměrně jednou za půl hodiny někdo toužebně shání přes vysílačku, a my je pokaždé máme těžce v pejči a prostě zpátky nepozdravíme ani za zlatou, slepou, zmutovanou gorilu?

Ale čert vem psychopatického Artíka, který je v rámci načítacích obrazovek až přebytečně ukecanej, ale v osobním kontaktu má holt koule zcvrklé - Gró hry je stejně beztak izolovaná turistika neshovívavým wastelandem. A jestli naši čtvrťáci něco pořád dělají stejně dobře, tak je to nepopiratelně bravurní atmosféra, budování světa, a vymazlený gunplay. Ve Volze, první otevřené lokaci po úvodu hry, jsem vesměs hltal každičký krůček, zatímco jsem pečlivě obcházel bez vyjímky každej zapadlej kout, prošucoval každou zapadlou mrtvolu pro loot, pročetl každou čitatelnou bejkárnu, a proluftoval útroby každého zombíka, zombodogy, zmutovanýho batmana, a přerostlé krevety. Párkrát jsem cestou vytáhl i foťák a pořídil pár pohlednic na horší časy. Kolikrát jsem se v těch nevinných procházkách ztratil natolik, že jsem nekrátko hrál s rozbitou maskou a komplet všemi zbraněmi pohřbenými v trusu, protože jsem už stihl zapomenout, že tu existují safehousy, a že se v nich většinově nachází kouzelnický stůl na očištění, opravení, vytvoření, tunování, a dokonce i čiré zhmotňování veškerého mého vercajku. Abych taky nezapomněl, když i s komplet zasviněnou bouchačkou je pořád neskutečná prča střílet - a daná bouchačka je i tak dosti efektivní - navzdory někdy úsměvně hloupé, někdy navýsost zabugované, AI našich sousedů mutantů i lidských nepřátel. Prostě kinesteticky je to tak či tak lahůdková záležitost, a debil nedebil, furt mi stačí málo a jsem mrtvej, takže i tak si mě hra udržuje v napětí relativně konzistentně.

Jenže pak přišlo Kaspické moře, vyschlé jak krk šestnáctiletého tazmánského čerta po noční kalbě. Atmosféra pořád výborná, střelba pořád vytříbená, worldbuilding pořád silnej jak ranní káva...ale jinak to bylo na chlup to samé, s čím jsem právě strávil 11 hodin v předchozí lokaci, jen se tu místo sněhem brodilo pískem, a místo pomaloučkých lodiček jsem tu měl k dispozici pomaloučký hippiebus. Všechno tu akorát působilo ještě větším dojmem, což možná vysvětluje i značně rozrostlý výskyt otravných brouků. Asi nejhorším z nichž budíž to, že až do konce hry jsem de facto nemohl používat brokovnice, potažmo cokoliv na broky. Po vyplýtvání zásobníku mi guna prostě jen levitovala v rukou a dál jsem s ní nemohl dělat nic. Ale co už, i obyčejná bambitka je na blízko pořád dostatečně efektivní, takže brokády jsem neměl problém oželet. Co mi ale žlučí už ostře zahejbalo byly mišuge dialogové skripty - minimálně pětkrát jsem čekal celou minutu, než se daný pajdulák uráčil dostepovat a dal se semnou konečně do řeči, popř. jsem čekal, než se uráčí dofutrovat vzduchem a nastavit na správnou pozici. Ad. animace - jsem přesvědčen, že to nebyl bug, ale že té hře prostě aktuálně hromada animací legitimně chybí - tam se radioaktivní netopejr při zabití za letu instantně klipne do padající animace, bez jakéhokoliv přechodu; támhle je vzteklá fena ouplně paf z toho, že jsem ji zabil při vylejzání z nory, a tak se pro zichr při všem tom zmatku rozhodla prostě instantně vrátit do defaultní pózy a zahučet z mapy, atd.

A čím dál jsem hrál, tím se problémy jen zesilovaly a zesilovaly, zatímco všechny ty zprvu okouzlující kvality hry intenzivně ztrácely na účinku. V poslední misi jsem si užil tolik nechtěných výbuchů smíchu, protože pro naprosté absurdity nebylo třeba chodit vůbec daleko - stačilo třeba jen někam doběhnout rychleji, než hra očekávala. Výsledkem byla mimo jiné světlice zaražená hluboko v parťákově hrudním koši, teleportující se NPC, synchronizované pavoučí tanytany, ad. Hodnotím pořád kladně, protože půlku hry jsem si užil velmi specifickým způsobem a to značně intenzivně, a protože nemám pochyb o tom, že i z té druhé půlky časem devouši uplácají skrze patche vyleštěné, plně funkční dílo. I pak za mne ale bude platit, že vzhledem k obsahu hry je to při vzorném procházení všeho až překouřeně dlouhý, a že je to ten nejdementnější příklad němého hrdiny ever, protože ty neintimnější, ty ryze lidské, ty s nejvíce srdcem a duší - všechny ty momenty ten tichošlápek Artyom nehorázně kurví.

Magnum Opus 4A Games èto ne. Možet bytʹ v sledujuŝij raz.

Pro: Atmosféra; worldbuilding; šťavnatý gunplay; uhlazený audiovizuál; low stakes příběh; vykreslení vedlejších postav a vztahů s nimi

Proti: Historicky nejhorší případ němého hrdiny; brouci na broucích; HW optimalizace; vůbec celkově to ještě těžce nebylo ready for release

+41 +43 −2
  • PC 75
Metro Exoddus je první ze série, kterou jsem se rozhodl zahrát. Asi byste mohli namítat, že předchozí díly jsou celkově povedenější a výborně „simulují“ život pod zamořeným povrchem, tj. že bych si měl zahrát i je (dle názorů, které jsem ke hrám četl). Z jednoho prostého důvodu jsem je (zatím) vynechal – nemám rád hry v uzavřených tmavých podzemních prostorech, takové tunely metra a jeskyně ve Falloutu 3 byly pro mne utrpení, stejně tak jeskyně a podzemní stavby Skyrimu. Nemám to prostě rád, a tak díly odehrávající se právě takto v tunelech jsem vynechal.

Nicméně Exoddus díky úniku na povrch zaujal moji pozornost. Samozřejmě hra stále obsahuje uzavřené prostory, ale díky naředění open-spacem je to pro mne stravitelné.

Začnu asi grafikou hry, která je opravdu krásná. Neřeším RT, neboť tato technologie jde zatím mimo mne, ale i tak je prostředí hry velmi kvalitní podívanou. Hlavně zasněžená města jsou naprosto exkluzivní, ale ani poušť se nemusí za nic stydět. Kouká se na to velmi dobře. Tunely se svojí hrou se světlem představují ideální skrýš pro veškeré nepřátele, kteří tak útočí ze všech možných míst.

Na ozvučení nejsem expert, ale hra mi zní velmi dobře. Jediné s čím mne trápila byly občasné párvteřinové výpadky zvuku u mých LowLatency APTx sluchátek. U žádné jiné hry se mi to ještě nestalo, jen u Metra.

Příběh není strhující, celý se vlastně jen točí okolo úniku z podzemí a hledání země zaslíbené. Dobře ale podbarvuje hráčovo putování a naprosto dostačuje. Co mi možná trochu vadí je jeho předvídatelnost. Co se stane je často hráči již předem dané, a jelikož je hra a příběh poměrně značně lineární, hráč nemá příliš možností ovlivnit zásadní rozhodnutí, a občas se drží za hlavu, jak mohou být protagonisti tak hloupí, že vlezou do úplně jasné léčky. Aby nebyla hra striktně lineární a koridorová, je tu open-space prostor doplněný vedlejšími úkoly a pár místy k prozkoumávání. Není toho moc, ale díky tomu nejste uzavřeni v koridoru a máte nějakou volnost.

Nejsem odborník na střelbu, ale ta mne bavila. Díky nalezeným dílům můžete ovlivnit parametry zbraně svému hernímu stylu. Je libo tichá likvidace alá Hitman – namontujeme tlumič. Máte raději Sniper Elite? Dáme puškohled a dlouhou hlaveň. Či libovolná kombinace. Zároveň je třeba zbraň udržovat – špinavá se zasekává a to se v přestřelce opravdu nehodí.

Nepřátelé na hráče čekají jak lidští, tak různé zvířecí mutace. Někteří umějí být opravdu dost tuzí, ve velkém počtu, a střeliva nemáte vždy zrovna na rozhazování. Hra občas ráda servíruje i lekací momenty.

Co mne trochu zklamalo, byla délka hry, asi jsem zvyklý na velká RPG, ale cca 20 hodin i s tím, že jsem se snažil plnit veškeré doplňující úkoly a prohledával okolí není úplně moc. Bohužel tam je asi trochu problém, protože i když open-space lokace, ve kterých se hráč pohybuje, jsou poměrně rozsáhlé, jsou docela prázdné na aktivity a úkoly. Městské a tunelové části jsou koridorové, tam je cesta dána lajnou a jen občas to rozsekne skrytá místnost.

Shrnuto, hra mne bavila, graficky je to opravdu podívaná, ale zároveň jsem ji měl raz dva hotovou. A pro další rozehrání nenabízí úplně dechberoucí příběh či zábavné vedlejší úkoly k plnění a prozkoumávání.

Pro: Krásná grafika, zajímavá prostředí, slušný nosný příběh

Proti: Kratší herní doba

+13
  • PS4 75
K sérii Metro mě přivedl až třetí díl a jeho působivé exteriéry. Nebylo to ale zrovna šťastné rozhoduntí, protože i když mi nedělalo problémy chápat hlavní příběh, bylo jasné, že spousta souvislostí mi uniká a tak znalost předchozích dílů je rozhodně žádoucí. Po celou dobu hraní mě hrozně iritovalo nepřirozené ticho Arťoma (hlavní postavy), který nepromluví ani na položené otázky nebo když si to situace vyloženě žádá. Často na mě působily hloupě i některé dialogy okolních postav, které mluvily přiliš uměle a připraveně. Někdy jim ani nic jiného nezbývalo, protože musely zastoupit Arťomovo zapřísáhlé mlčení. Pokud se však hráč obrní dostatečnou trpělivostí při čekání na nahrávací obrazovky, dýchne na něj atmosféra postapokalyptického zničeného světa zamořeného radiací, kde každá oblast má svůj příběh a nepůsobí nadbytečně.
+11 +13 −2
  • PC 70
Ke třetímu dílu Metra jsem se dostal až teď. Ano správně, může za to Epic games exklusivita. Ne, že bych proti tomuto studiu něco měl, nebýt jich neexistoval by Unreal Engine, takže fůra her, ale jsem toho názoru, že už takhle je těch launcherů zbytečně moc (steam, origin, uplay, battlenet, rockstar social club). Kdyby Metro nebyla pouze časová exklusivita, asi bych přimhouřil oči. Ale ten rok uteče a aspoň se mezitím hra doladí, protože málo her vyjde v pořádku.

Bohužel Exodus trápí špatný technický stav i teď, což je velká škoda. Hodně to sráží kvalitu hry dolů a bohužel nejen to. Hra začíná slibně, level v Moskvě je starý dobrý Metro, nelze tam nic vytknout. Volha level už je první otevřený a zde je víceméně ještě taky vše v pořádku. Tedy...jsem toho názoru, že Metru moc otevřený svět nesedí. Ta Volha ještě jakžtakž, má skvělou atmosféru a leveldesign, ale dle mého je zbytečně veliká a člověk nějak ani nemá motivaci chodit něco prozkoumávat, protože suroviny jsou pouze dva typy a z nich se dá vyrobit vše, co člověk potřebuje k hraní. Ano můžeme zde nacházet různé dokumenty a dokonce upgrady zbraní a obleku, jenže...no upgrady zbraní najdete i u padlých vojáků a co se týče upgradů obleku, tak jediné, co jsem tak nějak využil byla lepší maska. Kompas je zde dle mě nejlepší, protože aspoň víte, která cesta vás povede k cíli a tudíž budete často hodně odbočovat pro loot, jelikož takových křižovatek je ve hře hodně. Dále jsem využil pouze kapsy pro náboje, protože jsem tak nějak nechápal, k čemu by mi byly kapsy na lékárny. Lékárny si můžete vyrobit nové kdekoliv, náboje pouze u stolu. Kapsy na molotovy mi taky přišly celkem k ničemu, protože těch situací, kde jdou využít moc není. Čištění zbraní a oprava masky je skvělá featurka, nicméně...zbraně se zasíraly až příliš rychle a odsekávat ákáčko po třech výstřelech je fakt k nasrání. U masky to už bylo lepší, protože se tak často nepoužívala, ale nechápu, proč si Arťom prostě od mrtvol nemohl vzít novou jako v předchozích dílech.

Nastal level Kaspik a zde už budu kurva kritický. Ta úroveň není špatná, ale nesedí mi do téhle hry. Kdyby se hra jmenovala Mad Max asi bych byl nadšený. Zde jsem si už začínal všímat mizerného technického stavu a bugů. Jdu podél skály, u skály leží kameny, které prostě a jednoduše levitují, proč ne že? Tamhle omráčím týpka, rozeberu mu zbraň, po cca 10 minutách se vracím zpět, týpek zpátky na nohou a míří na mě neviditelnou zbraní a něco u toho mele. Dostal znovu po držce, ale kroutil jsem hlavou. Tuhle zabiju potvoru, která se radši moonwalkem ztratí pryč ze scény. Celý Kaspik je až zbytečně moc velký, prázdný a hlavně je to takovej klasickej vole, polobolševickej vole, dizájn vole, rustikální vole, zdánlivě vole...Káru, kterou zde máte k dispozici jsem zaparkoval do pangejtu po asi 200 ujetých metrech, protože se mi zaprvé bugnul výhled, takže jsem viděl velký hovno a poté, co se odbugnul jsem vůbec neměl chuť s tím jet dál.

Tajga už je o něco lepší. Je to trochu více lineárnější, ALE.....tu kuši programoval nějaký člověk, co očividně ten den vstal špatnou nohou. Neuvěřitelný, jak ta zbraň je nepřesná a otravná. Zde vás autoři přímo nutí do stealthu, což je škoda, protože gunplay je zábavný a užijete si ho prakticky jen v jedné úrovni. Co se ještě Tajgy týče, celou dobu mi hra běžela na hezkých 60 a více FPS, ale jakmile se objevil Méďa, snímky začaly padat až k 25. Medvěd zmizel a jedeme zase na 60. Poslední level považuji za nejlepší, protože má vše, co se mi na předešlých dílech líbilo. Hororová atmosféra, paranormální jevy, prostředí metra, klaustrofóbní zážitky. Ovšem tento zážitek mi trochu zkazila opičí pěst, která se prohnala zdí a dala mi instakill. Poslední bug, co se mi stal a fakt už mě vyloženě nasral, protože tohle se mi ještě u žádné jiné hry nestalo, bylo, že se mi neodemkl achiev za to, že Duke, Damir a Alyosha zůstali živí a zdraví se mnou. Jednotlivé achievy mám odemčené, ale prostě Duke nějakým záhadným způsobem zmizel z poslední cut.scény a proto, se mi neodemkl. Konec hodnotím víceméně kladně, sice to nemělo takový ten feel, že člověk něco dokázal, ale nějaké emoce se tam vyskytují. Dá se i říct, že špatný konec je udělaný o něco lépe, protože zde nechybí moje nej postava Khan a jeho filosofické vyjadřování.

Grafické stránce hry nemám co vytknout, zpracované je to pěkně. To se ovšem nedá říci o zvukové stránce hry. Ta je podle mě nejvíc rozesraná a nezachraňuje to ani DOLBY ATMOS. Dynamický rozsah zvuků je prostě úplně mimo. Když Arťom odpálí vlak na začátku, zní to jakoby bouchnul někde za sedmero horami, jen to trochu puflo. Ovšem když jsem vystřelil z Ákáčka, málem mi to odpálilo subwoofer. V nastavení je možné nastavit pouze hudbu, hlasy a celkovou hlasitost. Takže jo, hudbu jsem dal trochu více nahlas, hlasy ubral, aby se mísily s hudbou, ale jakmile jsem zmáčkl spoušť, tak to stejně všechno přeřvalo. Dále, úvodní cut-scéna...hudba při ní praská, jednou lze přeskočit prakticky ihned, pak zase až skoro ke konci. A ze všeho nejhorší je, když máte třeba omylem repro nahlas, tak je prostě neztišíte, musíte alt+tab a ručně přes stavový řádek anebo já jsem musel vstát a dojít k zesilovači a drtit tam to VOL-. Poslední věc, do které si rýpnu je Gordon Freeman syndrom hlavního hrdiny. Občas to zní neuvěřitelně debilně, když tomu nejsou přizpůsobeny dialogy. Postavy se vás na něco neustále ptají a Arťom jen drží hubu jak jedna moje EX když jsem se jí ptal, co se stalo. Abych jen nekritizoval, zvuky zbraní jsou nejlepší, co jsem kdy ve hře slyšel. Jejich ráznost a ozvěna působí neskutečně autoritativně. A i když mě 90% lidí teď sežere, hru jsem hrál s eng dabingem a líbil se mi. Mám rád angličtinu, mám rád angličtinu s ruským přízvukem a to přesně od doby, kdy do herního světa vstoupil Viktor Reznov z Black Opsů. I přes odfláknutou techickou stránku hry jsem si ale hru užil a rozhodně se k ní ještě vrátím.
+13 +15 −2
  • PC 70
Další pokračování Metra jsem si docela užil. Oceňuji příběhové pokračování známých postav a taky konečně nahlédnutí i dál za hranice Moskvy. Ač se s vámi táhne docela velká banda přátel, každý level je soustředěný jen na některé z nich a tak se s nimi docela sžijete. Hratelnostně co se povedlo v předešlých dílech tady zůstalo. Přibylo pár pěkných otevřených oblastí, dobrý systém upgradů zbraní (kterému by teda ale neškodilo trochu lepší logika). Jako střílečka to pořád funguje dobře.

Co mě ale zarazilo byly zejména přetrvávající technické nedostatky z předešlých dílů. Pohyb je nehorázně nemotorný (a běda jak se třeba rozběhnete a narazíte na šiknou plochu, vyletíte několik metrů do vzduchu...), celkově pohyby postav vypadají na dnešní poměry fakt tragicky. Stealth často funguje dost pochybně. Nepřátelé se velmi idiotsky kryjí za překážkami tak, že jim trčí ven hlava, takže přestřelky s lidmi jsou často směšně snadné. Co mi ale vadilo nejvíce, jen ten strašně přehraný dabing angličtiny s ruským přízvukem. Vtipné je to akorát v momentě, kdy Alyosha provokuje Sama anglickou hláškou s jakože přehnaným anglickým přízvukem, ale zní skoro stejně jako když mluví normálně. Celý příběh je sice velmi vážný, ale s tím dabingem a nemotornými postavami to prostě vyznívá často směšně.

Škoda že se už naprosto vytratila ta atmosféra napětí a bezmoci, tolik přítomná v prvním díle. Vrací se tak možná až v posledním levelu. Pokračování je to ale pořád dobré, i když bych teda ocenil hlavně upgrade po technické stránce. A možná profesionální herce :)
+15
  • PC 65
Nedokázal jsem té hře přijít na chuť. Hlavně příběh a postavy se snaží být tak hrozně "kulervoucí", hodně věcí je tak moc klišovitých a k tomu postavy s nimiž se prostě neztotožníte. Toporné "herecké" výkony v cut scénách.
Ve výsledku je vám pak +/- jedno co s nimi bude, kdo přežije a kdo ne.
Zpracování grafiky velmi velmi dobré, ale zase takový "gunplay", který byl třeba famózní u Wolfa New Colossus - tady prostě pocit ze střelby na zadek neposadí.

Pro: Vyložený klad hledám těžko, možná kdyby tu byla kolonka "průměr"

Proti: Blbě napsané herní postavy, příběh té tře moc nežeru

-2
  • PC 60
Herní výzva 2019 - 5. Adaptace

Tak tohle se nepovedlo tak, jak jsem čekal. První Metro mě bavilo fakt hodně, druhé už nebylo ono, ale stejně jsem si ho užil. Ale to třetí mě zklamalo na tolika frontách, že jsem rád, že je to za mnou.

Začnu klady. Graficky to je pěkné, to jo. HW náročnost taky není nic drastického a pokud nepotřebujete ty nejvyšší detaily, vystačíte si i se starou šunkou. Prostředí se mění, hezky to odsýpá a třeba klidné pasáže v lokomotivě Aurora a vagónech za ní jsem si vyloženě užíval. Bavilo mě se tam jen tak procházet, kecat s kolegy a sledovat ubíhající krajinu venku. Akční pasáže vcelku baví, pocit ze střelby je dobrý a to různé upgradování zbraní mi taky dělalo radost. Overall se to docela dobře hrálo a minimálně v první části hry to vypadalo na další pecku z pera studia 4A. Jenže jsou tu nějaká ALE.

Že je Artyom němý, to už jsme si zvykli v minulých dílech (přestože v loadovacích obrazovkách tu hubu nezavře), ale zde je to tak trapné a do očí bijící, že nad tím zůstává rozum stát. Vyloženě trapné jsou situace, kdy Artyoma shání celá posádka vlaku, jdeme kolem vysílačky, kde nám kolonel pořád říká věty typu "Artyom, come in!" a ten Lojza prostě neodpoví.

Stealth pasáže jsou zde naprosto zbytečné. Je úplně jedno, zda enemáče oběhneme, uspíme nebo prostě vystřílíme, tak jako tak se dostaneme do místa B a příběh beze změn pokračuje. Open world je zde taky na dvě věci. Autoři se snažili vytvořit jakousi iluzi velkého světa, ale IMHO by udělali lépe, kdyby svět zmenšili a ušetřený čas věnovali lepšímu designu. Prozkoumávání mapy je vcelku zbytečné, kromě součástek a chemikálií, kterých budete mít i bez průzkumu tolik, že si opravíte cokoliv a vyrobíte munici pro celý regiment, jde jen občas najít vylepšení zbraně, ale ty nejsou nijak vzácné a pokud nenajdete jednu támhle, tak bude další támhle po cestě. Průzkum mapy je tedy pouze dobrovolný a motivace k němu je nulová.

To nejhorší je ale pro mě naprosto otřesný design, který jsem u této hry opravdu nečekal. Něco málo zde popíšu, ale ve skutečnosti jsem na některými věcmi kroutil hlavou každých pár minut. Pozor - velké spoilery! Po první části hry, která je dle mého nejlepší, se dostaneme do bunkru v hoře Yamantau. Tu však ovládá skupina kanibalů, kteří tam leta letoucí žerou přeživší přivandrovalce. Uvnitř to však vypadá, že se tam předevčírem odehrál masakr nehorázných rozměrů. Snad v každé místnosti se válí vykuchaná těla, uřezané hlavy, mísy s vnitřnostmi apod. Naprosto nelogické, debilní a zbytečné. Dál se dostaneme do pouště a hra se změní na post-apo ve stylu Mad Maxe. Do ságy Metro mi to vůbec nesedne, ale budiž. Následující pasáž s Dětmi lesa (nebo jak se ti hajzlíci jmenovali) jsem taky přetrpěl a zaradoval jsem se, že se hra opět přesunula do zamrzlého města, jak to u této série mám rád.

Bohužel zde už studiu evidentně došly prachy nebo čas. To, že je to celé prakticky koridor s jedinou možnou cestou mi nevadí, od této hry to očekávám, ale je to zde tak násilně naroubováno, že mi rostly facky na ruce. Všude hromada vraků aut, sutin apod., ale jako zázrakem je táhle mezera, jako zázrakem jsou tyhle jediné dveře otevřené a tak bych mohl pokračovat dlouho. Nakonec se to zvrtne v pomalý průchod vpřed (a bojem s gorilami! WTF!) a častými haluškami způsobenými velkou radiací. Že tam do toho běhá klučina v kulíšku a bez rukavic, to nikomu divné nepřijde.

Korunu tomu nasazují naprosto nelogické detaily jako to, že v podzemí támhle na tom ochozu je barel, ve kterém hoří oheň, přestože se na toto místo nejde nijak dostat. Že pudlina v majáku si nahoře bydlí jak v hotelu a má tam postel, almaru i sporák (který neustále hoří a vaří se na něm jídlo). Že vlastně celá ta výprava v Auroře byla několik tisíc kilometrů dlouhá, ale ani jednou nebyl na kolejích žádný zátaras, koleje jsou v prvotřídním stavu a všichni za jízdy chillujou uvnitř, ale že při pohledu z okna jsou vedlejší koleje najebaný vrakama vlaků, to je v pohodě. Zkrátka podobných nelogických detailů je ve hře stovky a já jako chorobný puntičkář u toho nadávám jak špaček...


Metro Exodus jsem tedy sice dohrál, vcelku se i bavil, ale neubráním se zklamání. Autoři se snažili vytvořit něco, čím Metro vůbec být nemělo a jejich až moc velká vize se jim vymstila. Špatná hra to není, ale není to pro mě ani Metro.

Pro: Příjemná grafika; akční pasáže; atmosféra.

Proti: Zbytečný open-world; nefungující stealth; designoval to amatér.

+30 +35 −5
  • PC 55
Rozmohl se nám poslední dobou takový nešvar: prcat hráče. Doba, charakterizovaná v lepším případě mírně nedonošenými, v horším pak celkově zmrvenými hrami, ve srovnání s jinými odvětvími velmi tvrdá pro peněženky hráčů. Vše podpořeno velmi krátkodobými refundy a omezenými demy, ze kterých se dílo málokdy plně vybarví coby naprosto průserové. To je vcelku zásadní obrat proti "pirátským" devadesátým a nultým letům ve znamení téměř nulového slitování vesměs začínajících hráčů, kdy mnozí (v lepším případě) hrdinsky retrokupovali ve slevových edicích či velkorysých papírákových přílohách. Beztrestně krást sice do jisté míry jde stále, ale nepokládám to za rozumné řešení problému.

Hra si kvůli mnoha vydařeným momentům v pustině zasouží vysoké hodnocení, zejména v situacích, kdy se tváří jako druhý Half-Life. Na druhou stranu nacházím mnoho protiargumentů, kde se Metro jeví jako naprostý odpad:

• Tragicky nefunguje openworld: neexistují "druhé cesty" (pokud si autoři neusmysleli opak); pokud autoři např. někde rozhodnou, že neprojdete předním vchodem, tak jím opravdu neprojdete - není openworld),

• v mapách existuje/í místo/a, odkud bugem/glitchem/mimořádně imbecilním záměrem doufám již na ÚP sedícího idiota NELZE pokračovat dobředu a/nebo dozadu - není openworld,

• jste-li v loji výše rozvedeném, není rozumná možnost škody rozumně napravit (což sice kazí immersion, ale je to účinný poslední možný "hard reset"), protože savesloty + autosave řesil pravděpodobně ten samý idiot (neplést s herní postavou jménem Idiot); saveload přes F5/F9 navíc místama "až tak úplně/okamžitě nefunguje", tedy je lepší to dělat idiotsky přes menu (stejně jako X dalších idiotsky navržených věcí, jako např. čtení získaných informací). Trochu mi to připomínalo práci s kinofilmem s nefungujícími časy, kdy každý třetí pokus je neplatný :),

• v tomto kontextu asi nikoho nepřekvapí haprující bindování kláves na PC; funkce jsou schopny se překrývat nebo je klávesa naopak schopna nereagovat vůbec - nehraji, abych ve volném čase 2 hod. řešil jen bindy,

• hrdina užvaněného příběhu je němý jako vazal, když nafasuje tučné držhubné (ve stínu výše uvedených "životních" problémů maličkost),

• hrdina vinou příšerné fyziky a blbé injury balance vyleze, vyskáče a přežije méně, než já reálně v plné polní. Zajímavé je, že naproti tomu splash damage předmětů je oprovská a tedy skvělá včetně průvodních "gore" efektů na monitoru a věci typu plynová maska, healing, absence HUDů a odhad damage fungují přesně tak, jak bych si přál, aby fungovaly ve všech FPS (byť červené rohy podvědomě "nutí" hráče se doléčit),

• pokaždé, když chcete/můžete zažít něco fakt cool, jako skočit nebo přeskočit z vlaku na vlak, tak si strčte radostí vyskočené péro zase zpátky do gatí, protože to za vás udělá hra (nebo QTE).

Toto je mimořádně mrzuté, protože jsem si v situacích, jako bylo mnohakilometrové okukování věrně zpracované post-sibiřské krajiny z vlaku, nebo realisticky pojaté střídání dne a noci (uzpůsobování si vlastní strategie dle světelných a klimatických podmínek a výběr zbraní) po mnoha letech vzpomněl, jak dobré bylo první Far Cry a co má vlastně definuje kvalitní FPS openworld. Vlastně mi Metro připomnělo starší hru TOCA Race Driver 3, která byla výborná, ale zároveň nebyla prostá naprosto zásadních bugů (blikanců) AI, které uměly naprosto zruinovat vynaložené úsilí a konečný dobrý pocit ze hry.

Čekal jsem mnohem zvládnutější hru od suverénů, schopných měsíc před vydáním začít čarovat s platformami (potažmo penězi hráčů); příště je už doufám nepodpořím. Hlavně, že mají napajcovaný marketing a poštelovaný poslední featury od nVidie, ale základní debug jim proklouzává mezi prsty. Od hardcore hry hrané na obtížnost hardcore po X měsících bych brál jako fér, že zhebnu na nedostatek munice nebo mně pojebou chybějící matroše na výstavbu výměnného filtru, ale ne, že mě krocnou takovýhle glitche.

Pro: Grafika, částečně příběh, střídání lokací, "ruský pohled" (hráno v ruštině - beze srandy - v rámci "příprav na nějaký ten další Kyrgyzstán s báglem") a "russian road movie momenty"

Proti: Bugy, bugy, immersion issues, bugy... Autoři prozatím neumí openworld

+17 +24 −7
  • PC 55
V dobách dávno minulých bylo jedním z hlavních kritérií při hodnocení akčních her (stříleček) - kvalita umělé inteligence nepřátel a parťáků. Časy se však mění a dnes už to vůbec nikoho nezajímá. Jak jinak si vysvětlit neuvěřitelně vysoké hodnocení ME, přestože hra vyšla nejenom díky mizerné AI v naprosto katastrofálním stavu?

Kdyby se jednalo o sranda záležitost jako je Borderlands, Painkiller nebo Serious Sam, tak by se dalo lecos odpustit. Ale ve vážně míněném pokusu zakládajícím si na realičnosti to působí obzvlášť špatně a tolerovat se nedá vůbec nic. Reakce nepřátel je pomalá, nepřesná a často působí dezorientovaně v prostoru. Nejsou schopni přizpůsobit své chování měnící se situaci na bitevním poli, takže klidně vběhnou do ohně nebo před jedoucím autem použijí úhybný manévr známý jako kotoul do strany. Vrcholem trapasu jsou popletové, kteří se vrhnou střemhlav na hráče a v ruce drží malou dětskou lopatku. Zbraně jsou dobré, samotný pocit ze střelby hodně slušný, ale zážitek z přestřelek je zkažený.

Ani v dalších ohledech ME příliš nevyniká. Je to typický produkt dnešní doby. Otevřené světy stále letí a děti musí mít prostor k hraní. Ve světě ME však nic zajímavého k prozkoumávání není. Kromě sbírání šroubků a matiček nutných k výrobě smíšeného zboží není žádný důvod vokounět za další roh. Nejsilnější je tak ME v koridorových úsecích, kde se příliš nestřílí a je možné v klidu nasávat post-apokaliptickou atmosféru. Některé scenérie vypadají úchvatně.

Příběh mě nezaujal a možná jsem ho ani nepochopil. Zdlouhavé pasáže plné keců a scriptů (10-15 minut) mě už dávno ničím neohromí. Ve výsledku akorát nudí. Herní dynamika autorům zjevně nic neříká. Když jsem se v závěru dostal do Novosibirsku, tak nějak jsem očekával, že se na scéně objeví legendární sibiřská myš, jejíž sláva už dávno přesáhla hranice Sovětského svazu. Nestalo se. Místo toho mě asi půl hodiny v rozbořeném městě naháněla jakási přerostlá opice. Pokud to byl vtip, tak se moc nepovedl. Ostatně jako celá hra.
+19 +26 −7
  • PC --
První Metro mám dohráno čtyřikrát, Last Light dvakrát, takže je jasné, že pro ME jsem jasná cílovka, nahajpovaná už od prvního ohlášení. Jasně, nečekal jsem, že to bude takové, jak prezentovali v traileru na E3. Ale třeba v tu mapu jsem alespoň doufal. Oh well, větší open-space tady máme jen na dvou mapách, ta třetí je spíše lineárnější a ten zbytek je klasický tunel. Poslední část hry považuju za vůbec to nejhorší, co v Metro trilogii vzniklo. Bylo vidět, jak uspěchaně a nezaujatě vytvořili koridor, který ani zdaleka neodpovídá kvalitě minulých dílů a standardu 4A.

Artyom, I'm worried, are you alright?

Prakticky všechno kolem audia je špatně. Když pominu němého hrdinu v hlavní roli, dabing je kvalitativně hodně nízko (anglický) a např. Olgu v Taize jsem nedokázal poslouchat vůbec. Pokud někdo mluví do vysílačky a vy jste dostatečně blízko, slyšíte nejprve vysílačku a teprve až potom jeho skutečný hlas, tedy zpoždění funguje tak nějak obráceně. Kvalita zvuků je taky žalostná - tuhle jsem šel kolem vagónů a říkám si, co to je za divný zvuk klapotu dveří. Jakoby by byl někde někdo uvězněný. Chci se vydat na průzkum a najednou mě něco sekne po hlavě. Koukám kolem sebe, nikdo nikde. Koukám nad hlavu a tam mutant. Ten zvuk třískajících dveří byl zvuk klapotu jeho křídel... Ale abych jen nekritizoval, tak ozvěna po výstřelu ze sniperky je dotextilustříkající. Hudbu jsem vypnul, byla příliš rušivá. Hlasitost mi nešla nastavovat softwarově přes klávesnici, ale dokonce ani přes kolečko na sluchátkách. Musel jsem používat slider ve woknech...

Artyom, do you hear me?

I když miluju otevřené střílečky, tak tenhle open-space Metru spíše uškodil. Autoři ho neumí, je to znát na detailech, na množství bugů a technických glitchů. Občas se zraníte při scházení schodů, občas se zaseknete na pěticentimetrovym pangejtu, někde projektil neprojde skrz zábradlí a stealth se autoři ještě stále nenaučili, i když si na něm hodně zakládají. Do očí bijící to bylo např. v Taize, v lokaci tábora Dětí Lesa. Vlítl jsem tam ve dne, ale tak, aby mě nikdo neviděl. Asi v polovině průchodu se spouští skript, že jsem "jakože" odhalen a po vystřílení asi padesáti osadníků další skript ukončuje odhalení. Ženský hlas křičí, že nejsem bandita a že se mají všichni vzdát. Ten stejný ženský hlas, který ještě před chvílí křičel, že jsem intruder a že mě mají zabít.

Artyom, come in! Come in, Artyom!

Překvapilo mě střídání dne a noci, což je na jednu stranu fajn, ale vzhledem k naléhavosti situace nepůsobí příliš dobře, když si hlupák hodí šlofíka v chajdě obklopené mutanty. Opouštění lokací je uspěchané, často se nestačím ani rozkoukat a už jsem zpět ve vlaku. Vlak samotný je pěkné místo k odpočinku, ale ubíhající krajina se opakuje až moc rychle a ty upovídané NPC mě začaly spíše otravovat, než abych se dokázal vžít do jejich příběhu. Nepomáhá k tomu ani Artyom, který svým mlčením působí jako odtržený z aktuálního dění.

Artyom, what do you say about it? Do you agree?

Graficky mi ME připomínal Rage. Z dálky to vypadá dobře, ale jakmile se přiblížíte a začnete zkoumat detaily, už to taková sláva není. A to nejen v otevřených prostorech, ale taky v interiérech a koridorech. Občas texturou někdo zapomněl potáhnout kámen nebo kládu, občas to nelícuje, někde s otevřenou pusou koukám na pokřivený horizont a nesmyslné odrazy ve vodě. Btw, voda vypadá hnusně a oheň je občas taky divně roz-kostičkovaný. Lajdáctví je tady cítit na každém kroku.

Na druhou stranu musím uznat, že mi to hraní uteklo opravdu rychle a že jsem se moc dobře bavil. ME stále zůstává takovou tou neohrabanou východní FPS, vytvořenou se zápalem pro věc, ale s velkou dávkou humpoláctví. Není uhlazené, ale zároveň není generické a se svou zábavností strčí do kapsy kdejakou ubisofťárnu. Jakmile se autorům podaří adresovat všechny ty gamebreaking bugy a jiné technické neřesti, bude to za čtyři a ať nežeru, klidně i za pět!

Hodnocení: ✰✰✰
+44 +47 −3