Marc Eckō's Getting Up: Contents Under Pressure

Titul Mark Ecko´s Getting Up mi připravil jeden z nejlepších herních zážitků za hodně dlouhou dobu. Ještě než se pustím do komentu musím zmínit že velkou část svého života jsem byl hluboce zasažen subkulturou Hip Hopu a to se vším všudy graffiti nevyjímaje. Můj vztah k tomuto umění je tedy veskrze kladný a tudíž se projevil i na hodnocení. Kdo na vlastní kůži nezkusil tagovat po nočním městě odečte si od mého hodnocení 5-10 %.

Gamesu jsem prvně hrál už před mnoha roky u kamaráda na PS1. Střídali jsem to s Tony Hawkem a moc daleko jsme se nedostali takže jsem si jí moc nepamatoval, každopádně nedávno mi vytanula na mysli a nebyl to vůbec špatný nápad. Hned od prvního spuštění je cítit konzolovitost ale port se celkem podařil a nepůsobil velké problémy. Ovládání je složitější ale ne tak aby jste vzteky rozmlátily klávesnici. Trochu horší je to s grafikou. U hry z roku 2006 bych čekal víc než hranolky místo prstů a šestihranné plechovky. Na druhou stranu graffiti čili hlavní vizuální složka jsou perfektní takže tím se to celkem vyvažuje. Rozmanité městské prostředí ve kterém se hra odehrává zase dodává určitý genius loci a na pohled je celkem dobré, takže další odpustek za konzolovou grafiku.

Hratelnost je na hodně vysoké úrovni. Smíchat tři herní prvky tak aby fungovaly je skutečně těžký úkol ale vývojáři ho zvládli obdivuhodně dobře. Jak akrobatické pasáže (připomínající Tomb Raider), stealth akce i bojové pasáže jsou namíchány ve vyváženém poměru, dobře se doplňují a i když se jedná o stále stejné věci jen s menšími obměnami vůbec se nedostavuje stereotyp. Samotné malování je také skvělé. Různorodé ve všech směrech tak jako ve skutečnosti a celkově je znát že na hře pracovali lidé se vztahem k tomuto fenoménu.

Polovinou úspěchu u her je samozřejmě příběh a i v tomto ohledu počin boduje. Na konci si možná řeknete že to přeci jen bylo tak trochu klišé ale skvěle odvyprávěné, gradující a hlavně motivující k dalšímu hraní. Je zde hodně charakterních postav včetně hlavního hrdiny, pak několik očekávaných i neočekávaných zvratů a na závěr jeden z nejlepších herních konců jaké jsem zažil.

Celkově vysoká zábavnost hry je hlavně v jisté gradaci jenž prostupuje celou herní dobu, která má btw slušnou délku. Základní principy a průběh misí se většinou nemění ale rozumné změny obtížnosti i nové možnosti hlavně co se týče malování celou hru neuvěřitelně posouvají a připravují tu správně vyváženou výzvu po celou dobu. Podobně je to i u příběhu a atmosféry. Pak tu máme ještě Hip Hopový soundtrack který na rovinu asi nesedne každému ale rozhodně se v rámci žánru povedl. Nechybí ani přehršle bonusů a hlavně možnost si projít jednotlivé mise znovu.

Getting up je zkrátka skvělou hrou pro vyznavače psaní po zdech kvůli celkovému konceptu ale i pro běžné hráče díky skvěle vyvážené hratelnosti a dobrému příběhu. Škoda jen pár chybek kvůli portu z konzole, nicméně pořád jde o vysoce nadstandardní pařbu.

FUCCK! Graffiti is not a crime!