Hazz
Při čekání na hru Mafia: Domovina jsem byl na vážkách. Sice jsem se díky remaku Mafia 1 přenesl přes třetí díl, který jsem si tolik neužil, a tak jsem se vlastně těšil, ale z trailerů jsem si při různých akčních sekvencích ala Uncharted říkal, jestli si tvůrci neukousli až moc velké sousto. A jak to pro mě dopadlo? Na začátek prozradím, že vesměs pozitivně.
Dějově nás hra vrací ještě před první Mafii na skvěle vybranou Sicílii na začátku 20. století, kde se to korupcí a mafiány jen hemží. Po krátkém úvodu, kde je nám představen hlavní hrdina Enzo, se dostáváme do centra dění – rodiny Torrisi, pro kterou začíná Enzo dělat. Nebyla by to Mafia bez těch správných parťáků a v tomhle porovnání musím říct, že Mafia: Domovina udělala čest svému jménu mnohem líp než Mafia 3. Nachází se zde několik jak kladných, tak záporných postav, které jsou charismatické a přirostou k srdci. Nejvíc se mi líbil Luca v roli pomyslného mentora, drzý Cesare, jeho strýc a Don rodiny Bernardo Torrisi a půvabná Isabella, která je Donova dcera.
Když už jsme u těch postav, musím říct, že se mi velice líbilo zařazení romantické linky do příběhu. Nedá se říct, že by šlo o něco pro Mafii zcela nového, zvlášť v porovnání s prvním dílem, ale nikdy mi nepřišlo, že by na romantickou linku byl kladen takový důraz jako tady – a za mě je to dobře. Tato dějová linie přidává další hloubku mafiánskému příběhu a dokáže také poměrně příjemně překvapit.
Co se týče mapy, Sicílie je opravdu skvělá volba a musím říct, že graficky se mi hra velice líbila. Sice zde přichází i některé neduhy zvoleného enginu, (Unreal Engine 5) se kterým má problém nejedna hra, ale snímky padaly jen při rychlé jízdě, takže se to na mém celkovém prožitku tolik nepropsalo. Mapa jako taková slouží, stejně jako třeba v Mafii 1, spíš jako kulisa, což podtrhuje i značná koridorovost jednotlivých silnic, kterých zde není mnoho. Pro hru, která má kolem 10 hodin, mi to ale přišlo v pohodě.
Když už jsme u té rychlé jízdy, po zkušenosti s Mafií 3 jsem měl z jízdního modelu strach. Bál jsem se, že se auta budou znovu strašně smykat a že díky tomu bude požitek z jízdy pro mě o to horší. Musím říct, že i přesto, že se auta lehce smykají, mi to vadilo mnohem míň než u zmíněné trojky. Možná proto, že většina cest je prašných, a tak to vlastně dává smysl, možná tím, že jsou zde díky časovému zasazení úplně jiná auta, a díky tomu se i jinak chovají, nebo si autoři vzali k srdci kritiku z Mafie 3 a smykavost trochu snížili. Soudím, že to může být kombinace všeho zmíněného, každopádně u řízení jsem se bavil. Nechybí ani závod ala Mafia 1, který má tady díky prostředí Sicílie úplně jiný vibe. Stejně tak nesmím opomenout koně, kteří pro vás budou dopravním prostředkem hlavně v první části hry. Ti mi přišli po vizuální stránce fajn zpracovaní a i po gameplayové stránce byla zábava se na nich projíždět a kochat se krásnou krajinou Sicílie.
Na gunplay a celkově combat jsem byl taky zvědav. Naštěstí se zde, na rozdíl od trojky, nachází klasický crouch, a tak se stealth pasáže dělaly mnohem snáz. Na stealth samotný je tady kladen mnohem větší důraz, a tak jsem rád, že mu nic nebránilo. K tomu dobře sloužil i nožík, který nově krom stealthu a vylamování zámků využíváte i v rámci bossfightů. V těchto soubojích 1 vs. 1 uplatňujete řadu útoků, výpadů či krytí a vlastně mi to i díky době zasazení do hry dost sedělo. Sice je v tomhle ohledu každý bossfight stejný, ale tím, že jich ve hře není tolik, to pro mě bylo příjemné zpestření. Jediné, co mi na nich vadilo, byly situace, ve kterých k těmto soubojům docházelo. V moment, kdy dostihnete nějakého zlouna, který předtím unesl pro vás důležitou postavu, není moc uvěřitelné, že se v této situaci záporák zachová jako „good guy“, odloží svou upilovanou brokovnici a místo toho si to s vámi bude chtít vyřídit nožem. Gunplay jsem si celkově poměrně užíval, i když mi aim assist na PS5 příliš nevyhovolal. Hra nabízí pár tříd zbraní, které si můžete mezi misemi náležitě navolit, a tak si každý může najít zbraně, které mu sednou. Nevadil mi ani omezenější počet zbraní, které můžete nosit při sobě a který nahradil klasický nekonečný roster ala GTA. Do stylu hry mi to sedlo a neměl jsem problém zbraně ve větší míře obměňovat pouze mezi misemi.
Zároveň bych rád pochválil cutscény, které působily pěkným filmovým dojmem a dotvářely mafiánskou atmosféru. Do toho jsem si užil i český dabing, který mi přišel jak dobře obsazený, tak skvěle zahraný.
Jak jsem zmiňoval na začátku této recenze hru Uncharted, nachází se zde hned několik akčních sekvencí, kde za někým běžíte, které působí hodně filmovým dojmem. Tyto sekvence sice hře dodávaly další vrstvu a vlastně mě bavily, jen na nich občas byla vidět určitá nedotaženost, kdy například při skoku ze střechy na střechu úplně plynule nenavazovaly animace.
Na závěr bych jen dodal, že Mafia: Domovina byla pro mě po povedeném remaku finálním potvrzením, že Hangar 13 jsou znovu v sedle a přesně ví, co tuhle sérii dělalo tak unikátní. Starý dobrý Mafia feel zde doplnily nové bossfighty s noži či větší důraz na stealth a já se moc těším, s čím dalším nás tihle tvůrci překvapí příště.
Dějově nás hra vrací ještě před první Mafii na skvěle vybranou Sicílii na začátku 20. století, kde se to korupcí a mafiány jen hemží. Po krátkém úvodu, kde je nám představen hlavní hrdina Enzo, se dostáváme do centra dění – rodiny Torrisi, pro kterou začíná Enzo dělat. Nebyla by to Mafia bez těch správných parťáků a v tomhle porovnání musím říct, že Mafia: Domovina udělala čest svému jménu mnohem líp než Mafia 3. Nachází se zde několik jak kladných, tak záporných postav, které jsou charismatické a přirostou k srdci. Nejvíc se mi líbil Luca v roli pomyslného mentora, drzý Cesare, jeho strýc a Don rodiny Bernardo Torrisi a půvabná Isabella, která je Donova dcera.
Když už jsme u těch postav, musím říct, že se mi velice líbilo zařazení romantické linky do příběhu. Nedá se říct, že by šlo o něco pro Mafii zcela nového, zvlášť v porovnání s prvním dílem, ale nikdy mi nepřišlo, že by na romantickou linku byl kladen takový důraz jako tady – a za mě je to dobře. Tato dějová linie přidává další hloubku mafiánskému příběhu a dokáže také poměrně příjemně překvapit.
Co se týče mapy, Sicílie je opravdu skvělá volba a musím říct, že graficky se mi hra velice líbila. Sice zde přichází i některé neduhy zvoleného enginu, (Unreal Engine 5) se kterým má problém nejedna hra, ale snímky padaly jen při rychlé jízdě, takže se to na mém celkovém prožitku tolik nepropsalo. Mapa jako taková slouží, stejně jako třeba v Mafii 1, spíš jako kulisa, což podtrhuje i značná koridorovost jednotlivých silnic, kterých zde není mnoho. Pro hru, která má kolem 10 hodin, mi to ale přišlo v pohodě.
Když už jsme u té rychlé jízdy, po zkušenosti s Mafií 3 jsem měl z jízdního modelu strach. Bál jsem se, že se auta budou znovu strašně smykat a že díky tomu bude požitek z jízdy pro mě o to horší. Musím říct, že i přesto, že se auta lehce smykají, mi to vadilo mnohem míň než u zmíněné trojky. Možná proto, že většina cest je prašných, a tak to vlastně dává smysl, možná tím, že jsou zde díky časovému zasazení úplně jiná auta, a díky tomu se i jinak chovají, nebo si autoři vzali k srdci kritiku z Mafie 3 a smykavost trochu snížili. Soudím, že to může být kombinace všeho zmíněného, každopádně u řízení jsem se bavil. Nechybí ani závod ala Mafia 1, který má tady díky prostředí Sicílie úplně jiný vibe. Stejně tak nesmím opomenout koně, kteří pro vás budou dopravním prostředkem hlavně v první části hry. Ti mi přišli po vizuální stránce fajn zpracovaní a i po gameplayové stránce byla zábava se na nich projíždět a kochat se krásnou krajinou Sicílie.
Na gunplay a celkově combat jsem byl taky zvědav. Naštěstí se zde, na rozdíl od trojky, nachází klasický crouch, a tak se stealth pasáže dělaly mnohem snáz. Na stealth samotný je tady kladen mnohem větší důraz, a tak jsem rád, že mu nic nebránilo. K tomu dobře sloužil i nožík, který nově krom stealthu a vylamování zámků využíváte i v rámci bossfightů. V těchto soubojích 1 vs. 1 uplatňujete řadu útoků, výpadů či krytí a vlastně mi to i díky době zasazení do hry dost sedělo. Sice je v tomhle ohledu každý bossfight stejný, ale tím, že jich ve hře není tolik, to pro mě bylo příjemné zpestření. Jediné, co mi na nich vadilo, byly situace, ve kterých k těmto soubojům docházelo. V moment, kdy dostihnete nějakého zlouna, který předtím unesl pro vás důležitou postavu, není moc uvěřitelné, že se v této situaci záporák zachová jako „good guy“, odloží svou upilovanou brokovnici a místo toho si to s vámi bude chtít vyřídit nožem. Gunplay jsem si celkově poměrně užíval, i když mi aim assist na PS5 příliš nevyhovolal. Hra nabízí pár tříd zbraní, které si můžete mezi misemi náležitě navolit, a tak si každý může najít zbraně, které mu sednou. Nevadil mi ani omezenější počet zbraní, které můžete nosit při sobě a který nahradil klasický nekonečný roster ala GTA. Do stylu hry mi to sedlo a neměl jsem problém zbraně ve větší míře obměňovat pouze mezi misemi.
Zároveň bych rád pochválil cutscény, které působily pěkným filmovým dojmem a dotvářely mafiánskou atmosféru. Do toho jsem si užil i český dabing, který mi přišel jak dobře obsazený, tak skvěle zahraný.
Jak jsem zmiňoval na začátku této recenze hru Uncharted, nachází se zde hned několik akčních sekvencí, kde za někým běžíte, které působí hodně filmovým dojmem. Tyto sekvence sice hře dodávaly další vrstvu a vlastně mě bavily, jen na nich občas byla vidět určitá nedotaženost, kdy například při skoku ze střechy na střechu úplně plynule nenavazovaly animace.
Na závěr bych jen dodal, že Mafia: Domovina byla pro mě po povedeném remaku finálním potvrzením, že Hangar 13 jsou znovu v sedle a přesně ví, co tuhle sérii dělalo tak unikátní. Starý dobrý Mafia feel zde doplnily nové bossfighty s noži či větší důraz na stealth a já se moc těším, s čím dalším nás tihle tvůrci překvapí příště.
GameEs
malarkey
Homer91
mrsalieri
Nix
benzinkanalevo
IceCreamYouScream
Hakha
Smudge
Failer59
Easy on the Eye
ntajlg
Pro: Zasazení, grafika, hlavní a vedlejší postavy
Proti: Při rychlejší jízdě optimalizace hry