Za ta léta jsme si už zvykli na to, že Mafia je především herní značka. Řekl bych, že na to si zvyknout musel i původní strůjce této značky – Dan Vávra. Takže, když se po devíti letech objevilo vydání vysloveně nového dílu s přízviskem Domovina a příběhem vracejícím se v čase před události první Mafie, všichni okamžitě zpozorněli.
Hangar 13, studio, za kterým se za ta léta skrývá i celá řada českých vývojářů, se po remaku jedničky vrátilo do mafiánského světa s novým příběhem. Musím uznat, že přesunout děj do světa Sicílie na počátku 20. století byl vysloveně dobrý nápad. Prostředí kolem Etny totiž nejenom, že hezky vypadá, ono se to i hodně pěkně hraje. Jen je tu jeden zásadní problém. A to fakt, že hra jde čistě za linearitou příběhu a moc neumožňuje, a vlastně Vám ani nedává důvod, si prostředí prohlídnout tak jaksi sami na vlastní pěst.
Děj se odehrává v průběhu patnácti kapitol. Můžeme polemizovat nad tím, jak moc atraktivní ten námět je. Já osobně můžu říct, že jsem v něm viděl celou řadu takových těch klasických příběhových přesmyček od lásky počínaje přes zradu konče, že mě vlastně ničím zásadním nepřekvapil. Čím mě ale překvapil, tak bylo finále. Jak hra spěje ke konci, dochází i k epickému vyvrcholení, které jsem si opravdu hodně užil. Navíc hra hezky prolíná herní momenty s video sekvencemi, a tak jsem chvílemi měl reálný pocit, že koukám spíš na dobře odvedený biják než na hru. Až takhle dobře to v některých pasážích vypadá.
Atmosféra hry je doslova skvělá, dokonává ji i solidní soundtrack. Hrál jsem ji s českým dabingem, který je perfektní, ale můžete si ji pustit i v sicilštině. Akce tu pak je dvojí – buď tradiční přestřelky (které se mnohdy dají odehrát i na tichého zabijáka) nebo boje s bossy muž proti muži s nožem v ruce. Oboje v podstatě zábavné. A stejně tak i jízda na koni nebo v dobových vozech. To prostředí je opravdu krásné a k té jízdě vysloveně nabádá. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že je vesměs hodně prázdné, což je teda zatracená škoda.
Po dohrání hry pak hra nabízí ještě volnou jízdu, kterou jsem s chutí zkusil. Zjistil ale, že nic moc zásadního k ději navíc nenabízí. A jelikož je herní prostředí opravdu hodně prázdné, byť to v něm docela obstojně žije, po chvíli Vás i to omrzí. Mafia: Domovina je tak zábavná hra, ale řekl bych, že za ty peníze, se jedná o poměrně málo muziku. Pokud ale víte, do čeho jdete a že si zahrajete čistě lineární záležitost, budete spokojeni.
Hangar 13, studio, za kterým se za ta léta skrývá i celá řada českých vývojářů, se po remaku jedničky vrátilo do mafiánského světa s novým příběhem. Musím uznat, že přesunout děj do světa Sicílie na počátku 20. století byl vysloveně dobrý nápad. Prostředí kolem Etny totiž nejenom, že hezky vypadá, ono se to i hodně pěkně hraje. Jen je tu jeden zásadní problém. A to fakt, že hra jde čistě za linearitou příběhu a moc neumožňuje, a vlastně Vám ani nedává důvod, si prostředí prohlídnout tak jaksi sami na vlastní pěst.
Děj se odehrává v průběhu patnácti kapitol. Můžeme polemizovat nad tím, jak moc atraktivní ten námět je. Já osobně můžu říct, že jsem v něm viděl celou řadu takových těch klasických příběhových přesmyček od lásky počínaje přes zradu konče, že mě vlastně ničím zásadním nepřekvapil. Čím mě ale překvapil, tak bylo finále. Jak hra spěje ke konci, dochází i k epickému vyvrcholení, které jsem si opravdu hodně užil. Navíc hra hezky prolíná herní momenty s video sekvencemi, a tak jsem chvílemi měl reálný pocit, že koukám spíš na dobře odvedený biják než na hru. Až takhle dobře to v některých pasážích vypadá.
Atmosféra hry je doslova skvělá, dokonává ji i solidní soundtrack. Hrál jsem ji s českým dabingem, který je perfektní, ale můžete si ji pustit i v sicilštině. Akce tu pak je dvojí – buď tradiční přestřelky (které se mnohdy dají odehrát i na tichého zabijáka) nebo boje s bossy muž proti muži s nožem v ruce. Oboje v podstatě zábavné. A stejně tak i jízda na koni nebo v dobových vozech. To prostředí je opravdu krásné a k té jízdě vysloveně nabádá. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že je vesměs hodně prázdné, což je teda zatracená škoda.
Po dohrání hry pak hra nabízí ještě volnou jízdu, kterou jsem s chutí zkusil. Zjistil ale, že nic moc zásadního k ději navíc nenabízí. A jelikož je herní prostředí opravdu hodně prázdné, byť to v něm docela obstojně žije, po chvíli Vás i to omrzí. Mafia: Domovina je tak zábavná hra, ale řekl bych, že za ty peníze, se jedná o poměrně málo muziku. Pokud ale víte, do čeho jdete a že si zahrajete čistě lineární záležitost, budete spokojeni.
Vampyr