Od nové Mafie jsem měl jen velmi nízká očekávání. Z náhledů před vydáním hry to vypadalo, že se bude jednat pouze o další Action Adventure: The Videogame, které mainstreamová studia sekají na pulty herního trhu jedno za druhým. Herní odvětví je riskatní, takže starý, milionkrát prověřený recept s nula procenty inovací se bude prodávat vždy a zaplatí vývojářům alespoň základní výplaty a CEO si koupí nový Bentley. Možná proto, že moje pomyslá laťka byla tak nízko, jsem si nakonec hraní docela užil.

Premisu všichni známe, Mafia se tentokrát odehrává na začátku 20. století přímo na Sicílii. Stáváme se svědky toho, jak se mladičký  ̶T̶o̶m̶m̶y̶ Enzo připlete náhodou do cesty Mafii, která ho vezme pod svá křídla a nechá ho postupně budovat svoji mafiánskou kariéru, což jak všichni tušíme, určitě skončí happy endem. Tohle už jsme jednou hráli, ne? Motivů, náplní misí a příběhových zvratů okopírovaných z prvního dílu je na můj vkus až moc. Když už se nikdo nenamáhal s jakoukoliv inovací co se týče hratelnosti, mohli scénáristé alespoň méně okatě opisovat s původní Mafie. Co už.

Enzo bohužel pomerně bez charakteru dělá, co se mu řekne a nijak extra se do dění kolem něj neangažuje. Je to takový stormtrooper. Ale jelikož se jedná o dítě zázraků, které umí perfektně řídit závodní automobil, který nikdy předtím neviděl, střílet ze všech druhů zbraní, aniž by k tomu kdy předtím měl příležitost, a jezdit na koni, na kterém v dole, ve kterém od mala pracuje, nemohl nikdy sedět, je do něj vkládána důvěra rodiny Torrisi a příběh si pěkně plyne svým tempem. I když Enzo je takový nemastný neslaný protagonista, dynamiku postav dobře zaplňuje výborný Luca, Izabella a skvělý Don Torrisi (v sicilštině). Když trošku přimhouříme oko, tak i přes svou lehkou předvídatelnost a ne zrovna originální části, je příběh vlastně docela fajn. Minimálně jsem se nenudil.

S herní náplní jsem spokojen také tak na půl. Zůstává pomalejší střízlivý rozjezd, který se mi na první Mafii líbil, ale v akčních pasážích hry si najednou připadáte jako v RDR nebo Uncharted, kde vám neustále nabíhají noví nepřátelé ze spawn zón za rohem, nebo se objevují nová vozidla z pečlivě nachystaných sjezdů. Gunplay se mimo to také velmi podobá RDR, což by možná někdo bral jako pozitivum, ale přiznejme si, že gunplay v podání Rockstaru stojí vlastně taky dost za pendrek. Jedná se tak o tuctový cover-shooter, který vás jen zdržuje vlnami dalších tupých nepřátel. AI je naprosto katastrofálně špatná, což je vidět hlavně při přestřelkách. Při plížení se vývojáři ani nesnaží navodit iluzi nějaké inteligence, stráže prostě jen celou dobu stojí k Enzovi zády na místě, vrcholem je pak loop mezi dvěmi pozicemi. Jako jediná inovace ve hře jsou souboje s noži. Jako jednorázový gimick bych je snad přešel bez povšimnutí, ale s mírou, s jakou se ve hře nakonec vyskytují, to autoři šeredně přehnali. Všechny nakonec působí až směšně, není na nich absolutně nic zábavného a působí jen jako další zdržení.

Konečně se dostávám k tomu nejlepšímu, co v sobě tato Mafia má. Je to samotná Sicílie. Nádherná, detailně zpracovaná scenérie Sicilského středomoří je přesně to, co jsem v tomhle prosincovém PIČAsí potřeboval. Ač jsem na Sicílii nikdy nebyl, příjemné vzpomínky na Sardinii se mi při hraní vracely opakovaně a příjemně mě překvapilo, jak místní mikro-open world působí živě a uvěřitelně. On samozřejmě živý nijak není, nikdo a nic na vás nijak nereaguje. Nicméně jako kulisa působí environment velmi dobře a iluze je téměř dokokalá.

Hudba mě bohužel nijak nezaujala. Herní doba 10 hodin by někomu mohla připadat málo, ale mě naprosto vyhovala. Poslední poznámka k výkonu: na PS5 hra běží naprosto příšerně (a to i v režimu výkonu). Pokud můžete, hrajte na něčem jiném.