Lego Marvel Super Heroes 2 je již v pořadí třetím zasazením do světa LEGO Marvel. V jádru se herní styl hry opět neliší od herních mechanik z minulých Lego titulů od Traveller's Tales, střídají se tedy různé akční sekvence s řešením puzzlů s typickým lego humorem, včetně sbírání různých bonusových kostiček. Novinkou je však možnost zahrát si v kooperaci až se čtyřmi hráči najednou v tzv. bojových arénách v režimu Super Hero.
Příběh se tentokrát soustředí na super hrdiny z různých období a reálií, kteří spojí síly proti padouchovi Kangovi, mocnému dobyvateli a cestovateli v čase (nepůjde tedy o převyprávění nějakého filmu, jako tomu bylo v LEGO Marvel's Avengers). Hra dává navíc možnost manipulovat přímo s časem a prostorem v otevřeném světě jménem Chronopolis, který je jakousi křižovatkou do různých světů z univerza Marvel. Samozřejmostí je i možnost převzít kontrolu nad několika ikonickými postavami s jejich unikátními schopnostmi, jako je například Captain America, Spider-Man 2099, Thor, Hulk, Strážci Galaxie, Black Panther, Doctor Strange a spousty dalších.
novoten
Na úvod se sluší říct, že Lego hry mám rád a to hodně, i když jsem paradoxně nikdy nepronikl do těch nejpopulárnějších, tedy do Star Wars a DC comicsovek. Bohatě jsem si to vynahradil u obou dílů Harryho Pottera (Years 5-7 zůstávají v mých očích nejen nejlepší kostičkovou hrou, ale i jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec), absolvoval jsem i Piráty z Karibiku, Pána prstenů a také první Marvel Super Heroes. Myslel jsem si, že tamní otevřený svět je pro Lego revolucí - mýlil jsem se.
Právě až druhý díl přináší otevřený svět, který působí jako hned několik světadílů poslepovaných dohromady (což vzhledem k ústřední dějové zápletce také je). Rád přiznávám, že ani po desítkách hodin mě nepřestává bavit rozlétnout se ze Sakaaru na Manhattan nebo z podvodní říše vylétnout až k Himalájím v čele se svatyní Iron Fista. Pro fanoušky Marvelu je tohle impérium dokonalé nejen kvůli slepeným oblíbeným lokacím (aréna z filmového Ragnaroku, klasická Avengers Mansion, Knowhere), ale hlavně kvůli počtu charakterů.
Jakkoli chybí všichni z Fantastic Four a hlavně z X-men odnože, nevadí to. Hra se neomezuje na klasické Avengers, ani na rozšířené Avengers, hra se totiž neomezuje vůbec. Příklad. Na začátku hry můžete hrát za několik postav, jedním z nich je nepřekvapivě Captain America. Později ve hře můžete hrát za jeho verzi z Divokého západu jménem Cowboy America, jindy máte šanci odemknout Capa z budoucnosti, Capa jako holku a v neposlední řadě Capa jako vlkodlaka. Je toho mraky, najdou se různé verze Spidermana, Iron Mana, Thora, spousta přírůstků z Hulk vesmíru a jak už asi všichni pochopili, přináší to s sebou i spoustu bizarností. V tuto chvíli mám k dispozici i Man-thinga, různé medvědy, opice, draky a vůbec obří stvůry, které jsou občas tak velké, že se sotva vejdou na obrazovku. Navíc ještě rozhodně nekončím, jaké jen bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že už mám k dispozici 150 charakterů a jsem teprve těsně za půlkou.
Potud tedy naprostá spokojenost, ale je z tímto velerejstříkem postav vůbec co pořádně hrát? Naštěstí je. Některé příběhové mise jsou napínavé, u jiných se člověk nestačí smát, jak se na něj valí gagy, bohužel i tentokrát se najde jedna, která je k vzteku (u mě to byla mise pod vodou, ve které mi nefungovala překvapivá spousta mechanismů, ale o tom až později). Kang je zkrátka vděčný záporák a bavil mě po celou dobu hlavního příběhu a baví mě i při současném procházení jednotlivých misí v módu Free play. A to přestože je mi jasné, že na 100% se nedostanu, i kdybych chtěl. Já sice asi ani nechci, protože mám odehranou celou hlavní kampaň, polovinu DLC (ta se Strážci galaxie je snad nejlepší Lego Marvel věc vůbec), něco z tajných misí od Gwenpool a přesto jsem stále procentuálně teprve na čísle 49! Problém je ale jinde - problém je, že tu stovku bych kvůli technickým nedostatkům nedal nejspíš ani za sto let.
Že jsou v Legu bugy, to je věc známá. Ale že jsou v Legu bugy na každém kroku, to je nepříjemná věc víc, než jsem si ochoten přiznat. Na nejrůznějších mechanismech a skriptech totiž celá hra stojí a když se ve Free playi opakovaně stává, že nelze změnit charakter, případně, že se mění sám od sebe, zamrzí to. Daleko víc ale zamrzí, když hráč potká na ulici charakter, který mu doporučí vedlejší misi (v mém případě Karnak, pozor na něj), hráč stráví několik desítek minut obíhačkou nejrůznějších uliček a vybíjením záporných postaviček, aby se mu pak spolubojovník zasekl na úplné rovině. A s tím zkrátka nehnete, není to mise, takže restartu se nedočkáte a milý Karnak poskakuje u zdi, i když ho míjíte o půl hodiny později a obletěli jste mezitím celý svět. Chápu, že při desítkách misí, stovkách vedlejších úkolů a charakterů a tisícovkách kombinací různých herních situací k podobným nepříjemným momentům docházet musí, ale vadí mi to a ono vysoké hodnocení celé hry tak má lehce nakyslou příchuť, protože jinak by se tu bez problémů mířilo nejvýše.
Pro zmiňované milovníky Lega, Marvelu a herního blbnutí obecně ale rozhodně doporučuji všemi dvaceti. Ve chvíli, kdy se sourozencem / kamarádem / partnerem jedete splitscreen v těch nejbizarnějších kombinacích (dvojka mluvící pejsek Cosmo + Doctor Strange by si zasloužila sitcom), vykouzlí to úsměv na tváři jako máloco.
Právě až druhý díl přináší otevřený svět, který působí jako hned několik světadílů poslepovaných dohromady (což vzhledem k ústřední dějové zápletce také je). Rád přiznávám, že ani po desítkách hodin mě nepřestává bavit rozlétnout se ze Sakaaru na Manhattan nebo z podvodní říše vylétnout až k Himalájím v čele se svatyní Iron Fista. Pro fanoušky Marvelu je tohle impérium dokonalé nejen kvůli slepeným oblíbeným lokacím (aréna z filmového Ragnaroku, klasická Avengers Mansion, Knowhere), ale hlavně kvůli počtu charakterů.
Jakkoli chybí všichni z Fantastic Four a hlavně z X-men odnože, nevadí to. Hra se neomezuje na klasické Avengers, ani na rozšířené Avengers, hra se totiž neomezuje vůbec. Příklad. Na začátku hry můžete hrát za několik postav, jedním z nich je nepřekvapivě Captain America. Později ve hře můžete hrát za jeho verzi z Divokého západu jménem Cowboy America, jindy máte šanci odemknout Capa z budoucnosti, Capa jako holku a v neposlední řadě Capa jako vlkodlaka. Je toho mraky, najdou se různé verze Spidermana, Iron Mana, Thora, spousta přírůstků z Hulk vesmíru a jak už asi všichni pochopili, přináší to s sebou i spoustu bizarností. V tuto chvíli mám k dispozici i Man-thinga, různé medvědy, opice, draky a vůbec obří stvůry, které jsou občas tak velké, že se sotva vejdou na obrazovku. Navíc ještě rozhodně nekončím, jaké jen bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že už mám k dispozici 150 charakterů a jsem teprve těsně za půlkou.
Potud tedy naprostá spokojenost, ale je z tímto velerejstříkem postav vůbec co pořádně hrát? Naštěstí je. Některé příběhové mise jsou napínavé, u jiných se člověk nestačí smát, jak se na něj valí gagy, bohužel i tentokrát se najde jedna, která je k vzteku (u mě to byla mise pod vodou, ve které mi nefungovala překvapivá spousta mechanismů, ale o tom až později). Kang je zkrátka vděčný záporák a bavil mě po celou dobu hlavního příběhu a baví mě i při současném procházení jednotlivých misí v módu Free play. A to přestože je mi jasné, že na 100% se nedostanu, i kdybych chtěl. Já sice asi ani nechci, protože mám odehranou celou hlavní kampaň, polovinu DLC (ta se Strážci galaxie je snad nejlepší Lego Marvel věc vůbec), něco z tajných misí od Gwenpool a přesto jsem stále procentuálně teprve na čísle 49! Problém je ale jinde - problém je, že tu stovku bych kvůli technickým nedostatkům nedal nejspíš ani za sto let.
Že jsou v Legu bugy, to je věc známá. Ale že jsou v Legu bugy na každém kroku, to je nepříjemná věc víc, než jsem si ochoten přiznat. Na nejrůznějších mechanismech a skriptech totiž celá hra stojí a když se ve Free playi opakovaně stává, že nelze změnit charakter, případně, že se mění sám od sebe, zamrzí to. Daleko víc ale zamrzí, když hráč potká na ulici charakter, který mu doporučí vedlejší misi (v mém případě Karnak, pozor na něj), hráč stráví několik desítek minut obíhačkou nejrůznějších uliček a vybíjením záporných postaviček, aby se mu pak spolubojovník zasekl na úplné rovině. A s tím zkrátka nehnete, není to mise, takže restartu se nedočkáte a milý Karnak poskakuje u zdi, i když ho míjíte o půl hodiny později a obletěli jste mezitím celý svět. Chápu, že při desítkách misí, stovkách vedlejších úkolů a charakterů a tisícovkách kombinací různých herních situací k podobným nepříjemným momentům docházet musí, ale vadí mi to a ono vysoké hodnocení celé hry tak má lehce nakyslou příchuť, protože jinak by se tu bez problémů mířilo nejvýše.
Pro zmiňované milovníky Lega, Marvelu a herního blbnutí obecně ale rozhodně doporučuji všemi dvaceti. Ve chvíli, kdy se sourozencem / kamarádem / partnerem jedete splitscreen v těch nejbizarnějších kombinacích (dvojka mluvící pejsek Cosmo + Doctor Strange by si zasloužila sitcom), vykouzlí to úsměv na tváři jako máloco.
Tifo
Bart
Michi88
Blackhand47
Pro: Desítky hodin zábavy, velegalerie Marvelu
Proti: Desítky bugů, které tu zábavu zase kazí