Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Někdy se stane zázrak a člověk spustí hru, o které si myslel že v životě nepojede. A já si tak můžu odškrtnout poslední regulérní díl King´s Questů (pokud nepočítám epizodní moderní díly).

Začnu tím špatným - osmý díl nemá s předchozími prakticky nic společného. V intru se objeví král Graham a toť vše. Pro všechny adventuristy je špatná zpráva i to, že osmý díl nemá nic společného ani s adventurou. Když jsem nad tím přemýšlel, je to zjednodušené RPG mixnuté s third person akcí. Grafika je plně 3D a na rok vzniku průměrná až podprůměrná.

Ale abych jen nekritizoval. Z RPG si hra bere spoustu dobrého, ale osekává to na kost. Takže v průběhu hry hrdina získává úrovně a s ní životy. A kromě toho nacházíte lepší brnění, zbraň na blízko a zbraň na dálku. Posilování sakra poznáte a to nejen v bojích, ale i vizuálně. Na začátku je Connor chcípák v košili s pěstmi, na konci máte parádní plátové brnění, ultimátní meč pravdy a kuši chrlící ledové ostny. K RPG patří pochopitelně boje a i tady nechybí - někde si zabojujete víc, někde méně, ale boje jsou jednoduché a parádní - stačí se natočit k soupeři a sekat dokud nepadne. Stejně skvěle funguje i střelba, při troše štěstí ustřílíte nepřátelé, než se k Vám dostanou (na easy).

Bohužel je to i third person akce a tady budu zlej. Hrdinu ovládáte šipkami, kameru musíte ručně neustále dolaďovat pravým tlačítkem myši, což je k vzteku, protože nikdy nenajdete správný úhel. Naprosto otřesné je skákání - z místa Connor skočí tak 10 centimetrů, s rozběhem tak 10 metrů. Takže nezbývá než se otočit a skákat pozadu jak kretén. V kombinace s kamerou je to peklo, naštěstí toho skákání není moc (hlavně v lávovém světě).

Příběhově je to primitivní až běda - neznámý záporák rozlomil masku věčnosti na 5 částí a všechno v království zkamenělo. Jen mladík Connor byl ochráněn, protože jedna z částí masky přiletěla k němu. Connor je mimochodem otravný mirkodušínovský správňák, který mluví tak slušně, spisovně a zdvořile, že jsem z toho dostával osypky.

Podstatný není příběh, ale obsah a ten je parádní. Connor putuje několika krajinami (království, říše mrtvých, bažiny, trpasličí doly, ohnivá země, ledová země a chrám slunce). Některé části jsou otevřené krajiny, jiné tradiční dungeony jak řemen. Ve všech částech zabíjíte potvory, sbíráte různé léčení, vybavení a questové předměty, potkáváte spřátelené postavy, plníte úkoly závisející většinou jeden na druhém a občas se dostaví i nějaké to adventuření (tak z 5%).

K skvělé hratelnosti přispívají i další maličkosti - parádní automapa, šplhání s hákem na nepřístupná místa, možnost přepnout third person na first person, přepínání běhu/chůze, teleporty mezi jednotlivými říšemi, léčivé fontány. V trpasličích dolech můžete i utratit nasyslené peníze.

Zkrátka možná je to tím, že jsem podobnou hru hodně dlouho nehrál, ale bavil jsem se skvěle. Každá lokace je jiná, v každé se něco zajímavého děje a nebýt naprosto dementní kamery a skákání, bylo by to i za víc.

Pro: Jednoduché souboje a levelování, každá lokace je zvláštní a má spoustu úkolů, mapa, questy.

Proti: Otřesné skákání, mizerná kamera. Nemá to moc společného s předchozími díly ani s adventurami.

+18
  • PC 90
Mask of Eternity je na mém profilu označeno jako třetí hra, která mě nejvíce ovlivnila. A před pár dny jsem si uvědomil, že ač se jí dostali takové pocty, komentář není příliš kvalitní, proto jsem se rozhodl jej přepsat a zamyslet se hlouběji nad důvody proč je Mask of Eternity stále jedna z mých oblíbených her, proč chápu její nižší hodnocení a co vůbec stojí za jejím masivním neúspěchem.

Není žádným tajemství, že Masko of Eternity je osmým dílem série King’s Quest, kterou vydávala pravěká společnost Sierra. Všech ostatních sedm dílů King’s Quest je ve 2D. Nicméně, v 90. letech se začalo značně koketovat se 3D a Sierra to risklo a draze za to zaplatilo. Nepomohl zřejmě fakt, že hra byla – a je – dost zabugovaná a je zde jen drobná návaznost na předešlé díly. Napodobuje tedy stejný neúspěch jako Simon the Sorcerer 3D.

Moje velká výhoda byla, a stále je, že mě předešlé díly King’s Quest minuly. Nikdy jsem je nehrál a dnes již asi nikdy nebudu. Zřejmě proto jsem přistupoval k Mask of Eternity poněkud neutrálněji a dostal jsem nesmírně zajímaví fantasy svět. Bude to znít lacině, ale do dnes ve mně probouzí vzrušené mrazení nahrávací obrazovka s černobílou mapou, která se rozzáří na místech kde zrovna jste. Když to píšu, tak si uvědomuji, že to nedovedu zcela vysvětlit. Byla v tom snovost, bylo v tom dobrodružství, a já jsem to miloval.

Světu projdete celkem pět (+ 2). Nejen, že každý je originální a má svou vlastní identitu, ale také se mi líbí jednotlivé přechody mezi nimi – přiznejme si, že tvůrci mohli klidně udělat jen jeden default portál, ale ne. Do nové oblasti se vždy dostanete originálním způsobem. Zároveň se mi líbilo, že se občas musíte vrátit zpět a objevit něco nového. K tomu pomáhají i speciální portály, které jsou v každém světě a které lze použít k univerzálnímu přemisťování.

Příběh je poměrně prostý, ale i o to více zajímavé. Maska věčnosti, artefakt řádu a světa, je roztříštěn a jeho kusy popadají po celém světě. Lidé během následující bouře zkamení a svět potemní. I ostatních ras se zničení masky dotkne, ačkoliv jinými způsoby. Connor, hlavní hrdina, kus masky zachytí, což ho přes zkameněním ochrání a je zvolej jako šampion, který musí obnovit rovnováhu.

Kromě faktu, že každý svět je zajímaví a originální, je takové zajímavé přemýšlet, jak vypadali předtím, než došlo k roztříštěný Masky. Například v Bažinách je vaše úhlavní nemesis zlá čarodějnice, která však podle Světlušek byla před bouří hodná. Podobné příběhy má každý svět a je zábavné o tom přemýšlet.

Abych to zkrátil. Máme zde nádherný svět, nádherné lore, a to vše podtrženou skutečně nádhernou hudbou, která si rozhodně zaslouží pozitivní hodnocení, ať už máte na hru jakýkoliv názor.

Ano, buďme k sobě upřímní. Herní mechaniky jsou extrémně kostrbaté. Hra byla a navěky už bude velmi zabugovaná a objeve se tam celá řada chyb. Ke konci přichází taková určitá neútěšnost, která však mohla být i úmyslná.

Navzdory všemu bude však mít Mask od Eternity vždy v mém srdci zvláštní místo. Vypsat všechny scény které jsem miloval by zabralo mnoho času, a nakonec by to byl jeden spoiler za druhým. Ale tahle hra není zkrátka tak špatná. Jen prostě zvolila špatný čas své existence.

První na seznamu remasterů které se nestanou, ale které potřebuji.
+18
  • PC 80
Předtím, než jsem nainstaloval tuhle hru, jsem na zahraničních forech četl spoustu a spoustu negativních ohlasů. Prý se jedná o ostudu a nejhorší díl série. Tomu, že půjde o průser, by nasvědčovala i fakta o vývoji - design hry se 3x kompletně překopával, původně ve hře vůbec nebyly souboje, nestíhalo se, a tak se musely kompletně škrtat některé rozlehlé lokace, atd.

V komentáři k předchozímu dílu jsem si stěžoval na Disney stylizaci, v Mask of Eternity nastal velký obrat - z otravně barevných lokací a pohádkového feelingu se stalo ponuré dobrodružství podkreslené povedenou hudbou, sama designerka hry, Roberta Williams, prohlásila, že inspirací pro tento díl byla tvorba J. R. R. Tolkiena.

Tento díl je poprvé v sérii ve 3D a k tomu se váže řada nepříjemných věcí. Tou první je kamera, která ve 3rd person pohledu není úplně vyladěná (no co si budeme povídat, je fakt úděsná) a popravdě jsem po velmi krátké době přepnul do pohledu z vlastních očí. Tou druhou je ne moc pěkná grafika (některé textury jsou ke zblití), navíc hra je z nějakého důvodu velmi tmavá a dohlednost je jen pár metrů - dál vidíte jen černočernou tmu. No a příběh? Ten je opět (typicky pro KQ) dost jednoduchý - projdi celý svět a najdi všechny části masky - a žádné velké zvraty se nekonají.

Velice se mi líbila explorační složka hry - pohyb po dané lokaci je volný, můžete prozkoumat každé zákoutí, každý šutr, interface je taktéž velmi povedený - vše důležité máte po ruce (navíc ho můžete jedním tlačítkem schovat a nemít tak na obrazovce žádné zbytečnosti). Akční pasáže neboli souboje jsou zjednodušeny na maximum, prostě stačí tasit zbraň a na potvoru kliknout a k tomu si případně loknout nějakého potionu (heal, zvýšení armoru, neviditelnost, atd.). Nutno říct, že souboje jsem vítal (mimochodem pro zkušenějšího hráče je obtížnost normal až moc jednoduchá, doporučuju hard), lokace by bez nich byly příliš prázdné.

Překvapily mě hádanky s fyzikou, příklad za všechny - pokácej strom, abys zastavil vodu a tím mlýnské kolo a posléze mohl vyskákat do patra, i když občas z logického hlediska nedávají smysl - proč sakra v tom mlýně není žebřík? Rozesmál mě backflip, díky kterému umí postava vyskočit 3 metry do vzduchu. Potěšilo mě získávání nových zbraní a zbroje - vždycky jsem se těšil jak malej kluk až najdu zase nějaký lepší meč či kuši (ten set na konci mi udělal vážně radost). Lokace jsou příjemně rozdílné a prostředí se změní dřív, než stačí omrzet.

Tahle hra má s předešlými díly společného opravdu pramálo. Už to není ani tak moc adventura, jako spíš hodně jednoduché RPGčko s větším množstvím hádanek. Hlavně jí ale nechybí takový zvláštní epický nádech, prostě má svoje kouzlo. Tak i tak jsem se bavil a myslím, že ta kritika, která se na hru snáší z řad hráčů je přehnaná.
+16