Někdy se stane zázrak a člověk spustí hru, o které si myslel že v životě nepojede. A já si tak můžu odškrtnout poslední regulérní díl King´s Questů (pokud nepočítám epizodní moderní díly).
Začnu tím špatným - osmý díl nemá s předchozími prakticky nic společného. V intru se objeví král Graham a toť vše. Pro všechny adventuristy je špatná zpráva i to, že osmý díl nemá nic společného ani s adventurou. Když jsem nad tím přemýšlel, je to zjednodušené RPG mixnuté s third person akcí. Grafika je plně 3D a na rok vzniku průměrná až podprůměrná.
Ale abych jen nekritizoval. Z RPG si hra bere spoustu dobrého, ale osekává to na kost. Takže v průběhu hry hrdina získává úrovně a s ní životy. A kromě toho nacházíte lepší brnění, zbraň na blízko a zbraň na dálku. Posilování sakra poznáte a to nejen v bojích, ale i vizuálně. Na začátku je Connor chcípák v košili s pěstmi, na konci máte parádní plátové brnění, ultimátní meč pravdy a kuši chrlící ledové ostny. K RPG patří pochopitelně boje a i tady nechybí - někde si zabojujete víc, někde méně, ale boje jsou jednoduché a parádní - stačí se natočit k soupeři a sekat dokud nepadne. Stejně skvěle funguje i střelba, při troše štěstí ustřílíte nepřátelé, než se k Vám dostanou (na easy).
Bohužel je to i third person akce a tady budu zlej. Hrdinu ovládáte šipkami, kameru musíte ručně neustále dolaďovat pravým tlačítkem myši, což je k vzteku, protože nikdy nenajdete správný úhel. Naprosto otřesné je skákání - z místa Connor skočí tak 10 centimetrů, s rozběhem tak 10 metrů. Takže nezbývá než se otočit a skákat pozadu jak kretén. V kombinace s kamerou je to peklo, naštěstí toho skákání není moc (hlavně v lávovém světě).
Příběhově je to primitivní až běda - neznámý záporák rozlomil masku věčnosti na 5 částí a všechno v království zkamenělo. Jen mladík Connor byl ochráněn, protože jedna z částí masky přiletěla k němu. Connor je mimochodem otravný mirkodušínovský správňák, který mluví tak slušně, spisovně a zdvořile, že jsem z toho dostával osypky.
Podstatný není příběh, ale obsah a ten je parádní. Connor putuje několika krajinami (království, říše mrtvých, bažiny, trpasličí doly, ohnivá země, ledová země a chrám slunce). Některé části jsou otevřené krajiny, jiné tradiční dungeony jak řemen. Ve všech částech zabíjíte potvory, sbíráte různé léčení, vybavení a questové předměty, potkáváte spřátelené postavy, plníte úkoly závisející většinou jeden na druhém a občas se dostaví i nějaké to adventuření (tak z 5%).
K skvělé hratelnosti přispívají i další maličkosti - parádní automapa, šplhání s hákem na nepřístupná místa, možnost přepnout third person na first person, přepínání běhu/chůze, teleporty mezi jednotlivými říšemi, léčivé fontány. V trpasličích dolech můžete i utratit nasyslené peníze.
Zkrátka možná je to tím, že jsem podobnou hru hodně dlouho nehrál, ale bavil jsem se skvěle. Každá lokace je jiná, v každé se něco zajímavého děje a nebýt naprosto dementní kamery a skákání, bylo by to i za víc.
Začnu tím špatným - osmý díl nemá s předchozími prakticky nic společného. V intru se objeví král Graham a toť vše. Pro všechny adventuristy je špatná zpráva i to, že osmý díl nemá nic společného ani s adventurou. Když jsem nad tím přemýšlel, je to zjednodušené RPG mixnuté s third person akcí. Grafika je plně 3D a na rok vzniku průměrná až podprůměrná.
Ale abych jen nekritizoval. Z RPG si hra bere spoustu dobrého, ale osekává to na kost. Takže v průběhu hry hrdina získává úrovně a s ní životy. A kromě toho nacházíte lepší brnění, zbraň na blízko a zbraň na dálku. Posilování sakra poznáte a to nejen v bojích, ale i vizuálně. Na začátku je Connor chcípák v košili s pěstmi, na konci máte parádní plátové brnění, ultimátní meč pravdy a kuši chrlící ledové ostny. K RPG patří pochopitelně boje a i tady nechybí - někde si zabojujete víc, někde méně, ale boje jsou jednoduché a parádní - stačí se natočit k soupeři a sekat dokud nepadne. Stejně skvěle funguje i střelba, při troše štěstí ustřílíte nepřátelé, než se k Vám dostanou (na easy).
Bohužel je to i third person akce a tady budu zlej. Hrdinu ovládáte šipkami, kameru musíte ručně neustále dolaďovat pravým tlačítkem myši, což je k vzteku, protože nikdy nenajdete správný úhel. Naprosto otřesné je skákání - z místa Connor skočí tak 10 centimetrů, s rozběhem tak 10 metrů. Takže nezbývá než se otočit a skákat pozadu jak kretén. V kombinace s kamerou je to peklo, naštěstí toho skákání není moc (hlavně v lávovém světě).
Příběhově je to primitivní až běda - neznámý záporák rozlomil masku věčnosti na 5 částí a všechno v království zkamenělo. Jen mladík Connor byl ochráněn, protože jedna z částí masky přiletěla k němu. Connor je mimochodem otravný mirkodušínovský správňák, který mluví tak slušně, spisovně a zdvořile, že jsem z toho dostával osypky.
Podstatný není příběh, ale obsah a ten je parádní. Connor putuje několika krajinami (království, říše mrtvých, bažiny, trpasličí doly, ohnivá země, ledová země a chrám slunce). Některé části jsou otevřené krajiny, jiné tradiční dungeony jak řemen. Ve všech částech zabíjíte potvory, sbíráte různé léčení, vybavení a questové předměty, potkáváte spřátelené postavy, plníte úkoly závisející většinou jeden na druhém a občas se dostaví i nějaké to adventuření (tak z 5%).
K skvělé hratelnosti přispívají i další maličkosti - parádní automapa, šplhání s hákem na nepřístupná místa, možnost přepnout third person na first person, přepínání běhu/chůze, teleporty mezi jednotlivými říšemi, léčivé fontány. V trpasličích dolech můžete i utratit nasyslené peníze.
Zkrátka možná je to tím, že jsem podobnou hru hodně dlouho nehrál, ale bavil jsem se skvěle. Každá lokace je jiná, v každé se něco zajímavého děje a nebýt naprosto dementní kamery a skákání, bylo by to i za víc.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Jednoduché souboje a levelování, každá lokace je zvláštní a má spoustu úkolů, mapa, questy.
Proti: Otřesné skákání, mizerná kamera. Nemá to moc společného s předchozími díly ani s adventurami.