Mask of Eternity je na mém profilu označeno jako třetí hra, která mě nejvíce ovlivnila. A před pár dny jsem si uvědomil, že ač se jí dostali takové pocty, komentář není příliš kvalitní, proto jsem se rozhodl jej přepsat a zamyslet se hlouběji nad důvody proč je Mask of Eternity stále jedna z mých oblíbených her, proč chápu její nižší hodnocení a co vůbec stojí za jejím masivním neúspěchem.
Není žádným tajemství, že Masko of Eternity je osmým dílem série King’s Quest, kterou vydávala pravěká společnost Sierra. Všech ostatních sedm dílů King’s Quest je ve 2D. Nicméně, v 90. letech se začalo značně koketovat se 3D a Sierra to risklo a draze za to zaplatilo. Nepomohl zřejmě fakt, že hra byla – a je – dost zabugovaná a je zde jen drobná návaznost na předešlé díly. Napodobuje tedy stejný neúspěch jako Simon the Sorcerer 3D.
Moje velká výhoda byla, a stále je, že mě předešlé díly King’s Quest minuly. Nikdy jsem je nehrál a dnes již asi nikdy nebudu. Zřejmě proto jsem přistupoval k Mask of Eternity poněkud neutrálněji a dostal jsem nesmírně zajímaví fantasy svět. Bude to znít lacině, ale do dnes ve mně probouzí vzrušené mrazení nahrávací obrazovka s černobílou mapou, která se rozzáří na místech kde zrovna jste. Když to píšu, tak si uvědomuji, že to nedovedu zcela vysvětlit. Byla v tom snovost, bylo v tom dobrodružství, a já jsem to miloval.
Světu projdete celkem pět (+ 2). Nejen, že každý je originální a má svou vlastní identitu, ale také se mi líbí jednotlivé přechody mezi nimi – přiznejme si, že tvůrci mohli klidně udělat jen jeden default portál, ale ne. Do nové oblasti se vždy dostanete originálním způsobem. Zároveň se mi líbilo, že se občas musíte vrátit zpět a objevit něco nového. K tomu pomáhají i speciální portály, které jsou v každém světě a které lze použít k univerzálnímu přemisťování.
Příběh je poměrně prostý, ale i o to více zajímavé. Maska věčnosti, artefakt řádu a světa, je roztříštěn a jeho kusy popadají po celém světě. Lidé během následující bouře zkamení a svět potemní. I ostatních ras se zničení masky dotkne, ačkoliv jinými způsoby. Connor, hlavní hrdina, kus masky zachytí, což ho přes zkameněním ochrání a je zvolej jako šampion, který musí obnovit rovnováhu.
Kromě faktu, že každý svět je zajímaví a originální, je takové zajímavé přemýšlet, jak vypadali předtím, než došlo k roztříštěný Masky. Například v Bažinách je vaše úhlavní nemesis zlá čarodějnice, která však podle Světlušek byla před bouří hodná. Podobné příběhy má každý svět a je zábavné o tom přemýšlet.
Abych to zkrátil. Máme zde nádherný svět, nádherné lore, a to vše podtrženou skutečně nádhernou hudbou, která si rozhodně zaslouží pozitivní hodnocení, ať už máte na hru jakýkoliv názor.
Ano, buďme k sobě upřímní. Herní mechaniky jsou extrémně kostrbaté. Hra byla a navěky už bude velmi zabugovaná a objeve se tam celá řada chyb. Ke konci přichází taková určitá neútěšnost, která však mohla být i úmyslná.
Navzdory všemu bude však mít Mask od Eternity vždy v mém srdci zvláštní místo. Vypsat všechny scény které jsem miloval by zabralo mnoho času, a nakonec by to byl jeden spoiler za druhým. Ale tahle hra není zkrátka tak špatná. Jen prostě zvolila špatný čas své existence.
První na seznamu remasterů které se nestanou, ale které potřebuji.
Není žádným tajemství, že Masko of Eternity je osmým dílem série King’s Quest, kterou vydávala pravěká společnost Sierra. Všech ostatních sedm dílů King’s Quest je ve 2D. Nicméně, v 90. letech se začalo značně koketovat se 3D a Sierra to risklo a draze za to zaplatilo. Nepomohl zřejmě fakt, že hra byla – a je – dost zabugovaná a je zde jen drobná návaznost na předešlé díly. Napodobuje tedy stejný neúspěch jako Simon the Sorcerer 3D.
Moje velká výhoda byla, a stále je, že mě předešlé díly King’s Quest minuly. Nikdy jsem je nehrál a dnes již asi nikdy nebudu. Zřejmě proto jsem přistupoval k Mask of Eternity poněkud neutrálněji a dostal jsem nesmírně zajímaví fantasy svět. Bude to znít lacině, ale do dnes ve mně probouzí vzrušené mrazení nahrávací obrazovka s černobílou mapou, která se rozzáří na místech kde zrovna jste. Když to píšu, tak si uvědomuji, že to nedovedu zcela vysvětlit. Byla v tom snovost, bylo v tom dobrodružství, a já jsem to miloval.
Světu projdete celkem pět (+ 2). Nejen, že každý je originální a má svou vlastní identitu, ale také se mi líbí jednotlivé přechody mezi nimi – přiznejme si, že tvůrci mohli klidně udělat jen jeden default portál, ale ne. Do nové oblasti se vždy dostanete originálním způsobem. Zároveň se mi líbilo, že se občas musíte vrátit zpět a objevit něco nového. K tomu pomáhají i speciální portály, které jsou v každém světě a které lze použít k univerzálnímu přemisťování.
Příběh je poměrně prostý, ale i o to více zajímavé. Maska věčnosti, artefakt řádu a světa, je roztříštěn a jeho kusy popadají po celém světě. Lidé během následující bouře zkamení a svět potemní. I ostatních ras se zničení masky dotkne, ačkoliv jinými způsoby. Connor, hlavní hrdina, kus masky zachytí, což ho přes zkameněním ochrání a je zvolej jako šampion, který musí obnovit rovnováhu.
Kromě faktu, že každý svět je zajímaví a originální, je takové zajímavé přemýšlet, jak vypadali předtím, než došlo k roztříštěný Masky. Například v Bažinách je vaše úhlavní nemesis zlá čarodějnice, která však podle Světlušek byla před bouří hodná. Podobné příběhy má každý svět a je zábavné o tom přemýšlet.
Abych to zkrátil. Máme zde nádherný svět, nádherné lore, a to vše podtrženou skutečně nádhernou hudbou, která si rozhodně zaslouží pozitivní hodnocení, ať už máte na hru jakýkoliv názor.
Ano, buďme k sobě upřímní. Herní mechaniky jsou extrémně kostrbaté. Hra byla a navěky už bude velmi zabugovaná a objeve se tam celá řada chyb. Ke konci přichází taková určitá neútěšnost, která však mohla být i úmyslná.
Navzdory všemu bude však mít Mask od Eternity vždy v mém srdci zvláštní místo. Vypsat všechny scény které jsem miloval by zabralo mnoho času, a nakonec by to byl jeden spoiler za druhým. Ale tahle hra není zkrátka tak špatná. Jen prostě zvolila špatný čas své existence.
První na seznamu remasterů které se nestanou, ale které potřebuji.
IMMORTALITY