King's Quest II: Romancing the Throne

První King's Quest se stal velkým úspěchem, a tak se po roce od vydání prvního dílu dočkali hráči druhého nášupu téhož. Král Graham spokojeně vládne Daventry. Spokojeni jsou i daňoví poplatníci a k celkové idylce tak chybí pouze nějaká půvabná choť a dále také dědic, ideálně mužského pohlaví (jde o alternativní středověk, že?).

Graham v kouzelném zrcadle spatří krásnou dívku ve věži. Rázem nechává království královstvím, na hlavu pokládá svůj cestovní klobouk a vyráží za dobrodružstvím, které ho může stát (a díky mnoha záludným pastem také často stojí) život. Zanedlouho se Graham nachází na ostrově (de facto stejné téma jako v božském KQ6 - princezna ve věži, princ vysazený na mořském břehu) opět řídce zabydleném pohádkovými bytostmi a občas narazíte i na vyloženě nepohádkové atributy - hrabě Leslie Nielsen, sorry, Dracula nebo batmobil.

Co se změnilo oproti prvnímu dílu? Zdánlivě jde o pouhé maličkosti. Grafika je velmi podobná. Na obrazovky přibyla řada hůře překonatelných (jezírka) i nepřekonatelných (různé balvany, kmeny stromů) překážek, které musíte obejít. Opět můžete potkat náhodně se zjevující nepřátelské bytosti, které se z ničeho nic vynoří a okradou a/nebo zabijí vás. Rychlost těchto bytostí se oproti prvnímu dílu značně zvýšila a vypadá to, že se zvětšil i jejich akční rádius. Mrzká Hagatha tak dle mého obhospodařuje minimálně 6 obrazovek, což je cca čtvrtina ostrova. Vrací se naštěstí i kmotřička víla, která vás před některými náhodnými setkáními ochrání. Délka trvání jejího kouzla se prodloužila.

Přibyla čtvrtá rychlost hry. Z původní nehratelné fast se stala rychlost very fast a nová fast je příjemně ovladatelná a Graham se tak už nešourá obrazovkami rychlostí slimáka po druhém bypassu. Kromě schodů ve druhém díle přibyla propast a jelikož na sebe obrazovky přesně nenavazují, jdete-li na sever od kostela, jste na další obrazovce nasměrováni přímo do propasti a nemáte-li rychlé reflexy, do propasti také několikrát zahučíte (to se stalo i mně).

Oproti minulému dílu ubyly podrazy (jméno skřítka), přibyl jednoduchý příběh o osvobozování potenciální choti a hra je lineárnější než první díl. Cílem je nalézt tři klíče od tří dveří, kde ty poslední vás transportují na ostrov s princeznou. Po cestě ke dveřím stojí největší podraz hry - vratký most, který udrží Grahama sedmkrát a po osmé se provalí. Bohužel na něj musíte právě sedmkrát. Podobný most Sierra přichystala i pro SQ1.

Snad ani není spoilerem, že Graham nakonec získá ruku vytoužené Valanice. Trochu mne mrzí odfláknutý namlouvací rituál, ve kterém se osvobozená Valanice okamžitě vrhá Grahamovi kolem krku. Očekával jsem, že se dočkám nějakého dobývání. Ale chápu, co s člověkem udělá dlouhodobá samota. To pak bere, co přijde (tj. Grahama). Celou hru sbíráte zlaté šperky, které jsou bohatě bodově honorovány (každý po 7 bodech) a ve finále se ukáže, že nejsou k ničemu. Zajímalo by mne, zda za těmito zlatými šperky byly původně nějaké plány autorů, na jejichž doprogramování z důvodu nedostatku času / financí nedošlo, nebo zda byly od začátku plánovány jen za účelem sbírání bodů jako v nějaké arkádě.

EGA verzi hry jsem hrál poprvé. Jako u prvního dílu jsem dosud zkoušel pouze AGD remake, ze kterého jsem si nepamatoval vůbec nic. Dočkal jsem se podruhé téhož, tentokrát s intrem a konzistentnějším příběhem, ve které s výjimkou mostu nebyly žádné výrazné kokosáky. Něco mi však říká, že ve třetím díle značně přituhne.