Jusant

Jusant (pronounced "zhu-sahn”) is a French nautical term for "receding tide". 

Pro DON'T NOD mám slabost a první Life is Strange patří mezi mé nejoblíbenější hry vůbec. Přesto mám už v další tvorbě tohoto studia poněkud skluz, který budu muset dohnat. Od Geforce jsem dostal jako benefit ke grafice měsíční předplatné gamepassu, což byla ideální příležitost dát si od svého plánovaného playlistu pauzu a vrhnout se do něčeho po hlavě. Volba to byla rychlá.

A nelituju. Ač je Jusant co do žánru oproti dalším hrám tohoto tvůrčího týmu dostatečně odlišný, obsahuje mnohé charakteristické prvky, pro které jsem si DON'T NOD svého času tak oblíbil. A tou je celková comforting atmosféra, která se odráží i v této hře. Hráč se tentokrát vtělí do mladého bezejmenného kluka, který se vrací z jakési pouštní expedice do své domoviny - ohromné skalnaté věže působící jako mořské dno, avšak čnící daleko předaleko směrem k nebesům. Zatímco hráč postupně šplhá vzhůru, objevuje sluncem spalované opuštěné osady, které byly pohlceny zbytky tak tak přežívající fauny a flory, a za pomocí nalezených zápisků zjišťuje, co se zde stalo. Musím říct, že zápletka si mě získala okamžitě, stejně jako zvědavost, jak tenhle zvláštní svět funguje, kam se poděl déšť, který utvářel oceán této podivné planety, a co mě čeká na samotném vrcholu, na konci mé cesty. Z uměleckého hlediska nemám výhrad. Jak zmiňuje popisek, hra sice připomíná tituly jako Ico nebo třeba RiME, ale přesto je dostatečně odlišná a umí pohltit trochu jinými mechanikami. Společné má s těmito hrami především to, že nedává vždy úplně jasné odpovědi a stimuluje tak hráčovu představivost.

Z hlediska hratelnosti zde hraje hlavní roli horolezectví. Osobně mám ve hrách šplhání fakt rád a po dohrání skvělého Uncharted 4 jsem si už delší dobu přál zahrát nějakou dobrodružnou věc, kde by šplhání taktéž nebylo jen arkádové skákání do počtu, ale jeden z hlavních prvků hratelnosti. A to mi Jusant docela příjemně splnil. Zprvu mě sice mrzel fakt, že hráč defacto nemůže spadnout, ale v pozdějších fázích, kdy už je potřeba trochu se ohánět, jsem to nakonec vlastně i uvítal. Jusant rozhodně není žádný survival, ale příjemná odpočinková záležitost, která se prolíná každým aspektem hry.

Druhá věc, která mě dostala, byl parádní audiovizuál. Grafika sice sem tam trpí na nižší míru detailů textur, ale jako celek hra vypadá opravdu hezky. Barevná, detailní a až na pár výjimek svižná. A krásné je to i po stránce zvukové. Všechny ty mořské ruchy, hvízdání větru, podivné zvuky místní fauny připomínající echo lokaci, svištění trávy ve větru nebo jen chrastění horolezeckého vybavení hlavního hrdiny. Hudba sice nehraje neustále, ale ve správných momentech umí nabrat na intenzitě a skvěle podbarvit ty nejsilnější momenty celé pouti.

Čím jsem byl blíže závěru, tím více na mě dopadal mírný stereotyp. Zároveň ve mně panovaly obavy, jestli konec nebude spíše zklamáním, protože v mých představách probíhalo ledacos. Nakonec musím říci, že jsem z finále sice nebyl vyloženě překvapený, ale svou intenzitou a krásným vizuálem podbarveným stupňujícím se soundtrackem na mě zafungovalo náramně. Pro tyhle momenty miluju hry.

Ač k devítkovému hodnocení mi sice ještě něco málo chybělo, možná přeci jen trochu pestřejší hratelnost nebo častěji dávkované emocionální momenty, přesto po dohrání převládá nadšení. DON'T NOD do svých her dává kus sebe a je to na výsledku vždycky sakra znát.