Světu, ve kterém se plošinovka Iconoclasts odehrává, vládne tvrdou rukou autoritářská teokracie zvaná One Concern, která jako jediná vydává povolení vykonávat profesi mechanika, jelikož stále vzácnější magická substance, pohánějící většinu technologie, je považována za svatou. Němá, avšak neustále optimistická dívka Robin by se ráda stala licencovanou mechaničkou a pomáhala lidem, ale jelikož povolení nedostala, svou práci vykonává přes zákaz. Tím se brzy dostane jak ona, tak její nejbližší, do křížku s agenty One Concern a aby si zachránila holý život, musí i s několika kamarády prchnout. Tak začíná její dobrodružství, které možná přeroste v záchranu celého světa.
Iconoclasts je další přírůstek do žánru Metroidvania a jako takový nabízí zajímavý svět k prozkoumání, klasický platforming, postupné zlepšování výbavy hlavní postavy, tajné lokace s poklady a spoustu logických hádanek. Robin je na začátku vybavena paralyzérem a univerzálním hasákem, který může sloužit jednak k mlácení nepřátel, tak pro interakci s různými objekty. Postupem hrou si lze postavu vybavovat novými zbraněmi či gadgety a v truhlách nalézt takzvané tweaky – ty vylepšují různé vlastnosti jako více životů, rychlost pohybu nebo zvýšení výdrže pod vodou. Krom běžné fauny a smrtonosných agentů nechybí ani různorodí obří bossové, kteří prověří jak hráčovy reflexy, tak důvtip.
Hra je výsledkem sedmiletého vývoje jednočlenného týmu a může se pochlubit ručně kreslenou grafikou, silným příběhem a spoustou charakterově odlišných postav, které Robin na své cestě potkává.
Luksa
Iconoclasts je docela zvláštní metroidvania. Za prvé bych chtěl upozornit, že je to metroidvania velmi lineární, story-driven a ačkoliv párkrát za hru jsem měl možnost se vracet a s novými schopnostmi znovu prozkoumávat dříve navštívené oblasti, v drtivé většině herní doby jsem byl nucen prostě jen postupovat kupředu. Hra obsahuje dost velké množství užvaněných postav, dialogových oken, dějových zvratů a informací o fungování světa, příběh jako takový jsem ale příliš nevnímal a co mě v hraní pohánělo dál určitě nebyl děj, ale některé herní prvky.
Po herní stránce mi hra přišla výborná. Ovládání přešlo rychle do ruky (hrál jsem na gamepadu) a snad krom toho proklatého rocket-jumpu jsem v tomto ohledu nenarazil na žádné problémy. Hratelnost není ochuzena o souboje s různými potvoráky a hledání skrýší s poklady, jádro hry ale spočívá v nemalém množství logických hádanek. Ty jsou se stále novými možnostmi jak využít klíč vaší mechaničky čím dál složitější, ale puzzly nikdy nejsou překombinované a nikdy jsem se na žádném místě nezaseknul na moc dlouhou dobu.
Co musím zvláště pochválit jsou souboje s bossy. Těch je ve hře přes dvacet a nepodobají se jeden druhému. Ustřílet jde jen minimum z nich a mnohdy způsob, jak se bossákovi dostat na kobylku představuje logickou hádanku samou o sobě. Často je třeba využít všechny vaše schopnosti, přijít na to jak se vyhnout nepřátelským úderům a někdy při souboji ještě k tomu zběsile přepínáte mezi dvěma postavami. Ale osobně mě tyhle pasáže bavily nejvíc a při troše cviku jsem zvládnul všechny relativně v pohodě.
Co se týče negativ, myslím že druhá půlka hry už byla slabší, respektive obsahovala pár hluchých pasáží a zbytečného backtrakingu. Upgrady (tweaky), které jsem si mohl vytvořit z nalezených minerálů, mi přišly nevyužité a až na pár základních jsem je nevyužíval. Nejasně podaný a překombinovaný příběh mě nechal chladným, neustálé dialogové bubliny po čase spíše otravovaly a jediný emocionálnější moment, který mi utkvěl v hlavě byl útěk z měsíční základny a osud Royala.
Přesto všem kdo tomuto žánru holdují, mohu Iconoclasts s klidem v duši doporučit - má moc pěkný vizuál, příjemnou hudbu, bezproblémové ovládání a je na hře vidět, že ji dělali s láskou, péči a propůjčili jí jistou osobitost. Obsahuje výborné souboje, hádanky a zajímavě vyobrazený svět, jen je se třeba připravit, že hra může být místy poněkud otravnější a jiná, než byste čekali.
Po herní stránce mi hra přišla výborná. Ovládání přešlo rychle do ruky (hrál jsem na gamepadu) a snad krom toho proklatého rocket-jumpu jsem v tomto ohledu nenarazil na žádné problémy. Hratelnost není ochuzena o souboje s různými potvoráky a hledání skrýší s poklady, jádro hry ale spočívá v nemalém množství logických hádanek. Ty jsou se stále novými možnostmi jak využít klíč vaší mechaničky čím dál složitější, ale puzzly nikdy nejsou překombinované a nikdy jsem se na žádném místě nezaseknul na moc dlouhou dobu.
Co musím zvláště pochválit jsou souboje s bossy. Těch je ve hře přes dvacet a nepodobají se jeden druhému. Ustřílet jde jen minimum z nich a mnohdy způsob, jak se bossákovi dostat na kobylku představuje logickou hádanku samou o sobě. Často je třeba využít všechny vaše schopnosti, přijít na to jak se vyhnout nepřátelským úderům a někdy při souboji ještě k tomu zběsile přepínáte mezi dvěma postavami. Ale osobně mě tyhle pasáže bavily nejvíc a při troše cviku jsem zvládnul všechny relativně v pohodě.
Co se týče negativ, myslím že druhá půlka hry už byla slabší, respektive obsahovala pár hluchých pasáží a zbytečného backtrakingu. Upgrady (tweaky), které jsem si mohl vytvořit z nalezených minerálů, mi přišly nevyužité a až na pár základních jsem je nevyužíval. Nejasně podaný a překombinovaný příběh mě nechal chladným, neustálé dialogové bubliny po čase spíše otravovaly a jediný emocionálnější moment, který mi utkvěl v hlavě byl útěk z měsíční základny a osud Royala.
Přesto všem kdo tomuto žánru holdují, mohu Iconoclasts s klidem v duši doporučit - má moc pěkný vizuál, příjemnou hudbu, bezproblémové ovládání a je na hře vidět, že ji dělali s láskou, péči a propůjčili jí jistou osobitost. Obsahuje výborné souboje, hádanky a zajímavě vyobrazený svět, jen je se třeba připravit, že hra může být místy poněkud otravnější a jiná, než byste čekali.
pipboy
BINGMAN
Marty McFly
Michi88
Pro: vizuální ztvárnění, hudba, souboje s bossy, level design, puzzly, solidní délka
Proti: slabší druhá polovina, nevyužité tweaky, zdržující dialogy, zmatený děj