Hammerwatch je fantasy hack & slash arkáda, ktorá sa inšpiruje sériou Gauntlet, známej predovšetkým z herných automatov. Vizuálna štylizácia je podobná a miesto modernej grafiky využíva pixelovú.
Hra gameplayom pripomína Diablo. Hlavného hrdinu si môžete zvoliť zo štyroch tried - ranger, paladin, warlock a warrior. Samotná hra sa odohráva v hrade Hammerwatch a vašim cieľom je likvidovať stovky nepriateľov, aby ste postúpili ďalej. Žiadny strom schopností tu však nie je, tie musíte počas svojej cesty nakupovať od obchodníkov. Obtiažnosťou hra pripomína rouguelike tituly. Pochváliť sa môže aj kooperatívnou kampaňou.
Mount
636 "Ten móóóóst" Zazněl výkřik mága, na což se most zřítil a zůstal jste oddělen od zbytku družiny. Nebyli by to však vaši věrní společníci a přátelé, aby vám nestihli dát moudré rady:
" Počkáme na tebe venku, jestli odsud najdeš cestu." Pronesl mág a ani pomalu nestihl dokončit větu když tu další společník mu skočil do řeči : Sbóóóó´hééém!
"Stejně to nedokážeš!" Zvolal další a těmito slovy začíná vaše dobrodružství.
STEJNĚ TO NEDOKÁŽEŠ !
Abych pravdu řekl, něco na tom rozhodně bude, hra je totiž místy nesnesitelně těžká a každé povolání má samozřejmě navrch v určité pasáži hry, v jiné zase sotva mele z posledního, navíc k hraní se člověk potřebuje sžít i s ovládáním, které je čistě v režii klávesnice.
Nejblíže má tato hra k akčnímu rogueliku, nepřátel je kvantum a sypou se na vás ve vlnách, k přežití v takovém nepřátelském prostředí vám přispívá možnost nákupů nových dovedností a zlepšování si hrdiny u náhodných prodejců.
Co mě zaujalo na první pohled, je krásná pixelová grafika, která je taková mazlivá a oku se prostě libí, i když pohyb postav působí dost strnule.
Velkou ódu pro radost si pak rozhodně zasluhuje architektura levelů a tu té žasnu nejvíce, celé je to spletitec různých chodeb, poschodí, mostů a pastí, ale vše ve výsledku není náhodně pospojované, ale důmyslně rozvržené působící bludiště, ve kterém se často budete vracet z patra do patra abyste mohli jít vůbec dál, tudíž postup není vůbec lineární, tak jako ve většině podobných her, kdy hledáte jen cestu do dalšího patra, tady se opakovaně budete do nižších pater vracet jinými schodišti, abyste vůbec mohli postoupit dál. Pro mě jednoznačně asi nejkomplexnější propracování dungeonu, které,troufám si tvrdit, nemá obdoby. O to více je to působivější, když narazíte na naprosto skrytou lokaci, která je ve výsledku ohromná a ne jen malá místnost s truhličkou(těchto je tam ale taky nespočet).
Hra je skutečně výzvou a v coopu to může být ještě větší sranda, já si dávám singl a nestíhám loadovat. Zde podotýkám, že je tu jistý retro prvek a to možnost hrát více uživatelů u jedné klávesnice. Celkem bych se přimlouval pro konzolovou verzi.
" Počkáme na tebe venku, jestli odsud najdeš cestu." Pronesl mág a ani pomalu nestihl dokončit větu když tu další společník mu skočil do řeči : Sbóóóó´hééém!
"Stejně to nedokážeš!" Zvolal další a těmito slovy začíná vaše dobrodružství.
STEJNĚ TO NEDOKÁŽEŠ !
Abych pravdu řekl, něco na tom rozhodně bude, hra je totiž místy nesnesitelně těžká a každé povolání má samozřejmě navrch v určité pasáži hry, v jiné zase sotva mele z posledního, navíc k hraní se člověk potřebuje sžít i s ovládáním, které je čistě v režii klávesnice.
Nejblíže má tato hra k akčnímu rogueliku, nepřátel je kvantum a sypou se na vás ve vlnách, k přežití v takovém nepřátelském prostředí vám přispívá možnost nákupů nových dovedností a zlepšování si hrdiny u náhodných prodejců.
Co mě zaujalo na první pohled, je krásná pixelová grafika, která je taková mazlivá a oku se prostě libí, i když pohyb postav působí dost strnule.
Velkou ódu pro radost si pak rozhodně zasluhuje architektura levelů a tu té žasnu nejvíce, celé je to spletitec různých chodeb, poschodí, mostů a pastí, ale vše ve výsledku není náhodně pospojované, ale důmyslně rozvržené působící bludiště, ve kterém se často budete vracet z patra do patra abyste mohli jít vůbec dál, tudíž postup není vůbec lineární, tak jako ve většině podobných her, kdy hledáte jen cestu do dalšího patra, tady se opakovaně budete do nižších pater vracet jinými schodišti, abyste vůbec mohli postoupit dál. Pro mě jednoznačně asi nejkomplexnější propracování dungeonu, které,troufám si tvrdit, nemá obdoby. O to více je to působivější, když narazíte na naprosto skrytou lokaci, která je ve výsledku ohromná a ne jen malá místnost s truhličkou(těchto je tam ale taky nespočet).
Hra je skutečně výzvou a v coopu to může být ještě větší sranda, já si dávám singl a nestíhám loadovat. Zde podotýkám, že je tu jistý retro prvek a to možnost hrát více uživatelů u jedné klávesnice. Celkem bych se přimlouval pro konzolovou verzi.
Giovanni Antonio Kekelli
Josef
Nefarit
Crono
JohnyX
