Forever Ago vypráví příběh penzisty Alfreda vydávajícího se na road-trip po místech, která navštívil během svého života se svou ženou. Ta ho však nedoprovází, neb před několika dny zemřela a právě tenhle výlet Alfredovi před svou smrtí naplánovala. Ten tak bere do ruky předpřipravený deník s pokyny a místy k nalepení fotografií ze svého věrného foťáku a vydává se na osamělé vzpomínání na svou životní lásku, společné zážitky a místa, která však dnes již nemusí být taková, jaká si je pamatuje z dob svého mládí. Je to cesta plná žalu, zklamání, ale také nových známostí, vnitřní proměny a připomínky, že nikdy není pozdě na nový začátek.
Herně jde o lineární 3D adventuru, která spíše přesahuje do interaktivního filmu. Jediná komplexnější mechanika hratelnosti je fotografování, jinak jde však spíše o zkoumání předmětů v lokaci a dialogy s NPC. Svým způsobem má tak hra strukturu jako třeba dobře známé Life is Strange a hlavní hrdina, stejně jako Max, fotí na instantní fotoaparát. Fotky si následně dle vlastního výběru můžete přidávat do deníku, nicméně focení hraje prim i v posouvání se příběhem, neboť v lokacích hledáte úlomky vzpomínek, které zhmotníte právě přes fotoaparát. Nenajdete zde však příliš příběhových voleb a mimo pár drobností nelze nijak ovlivnit děj.
Hra je debutem německého studia Third Shift, které je založeno dvojicí kamarádů a jde tak o komorní a relativně krátkou záležitost.
Fritol
Minulý rok na podzim jsem psal komentář na nenápadnou filmovou adventuru Goodnight Universe v naději, že nalákám zdejší milovníky narativních her. Dle počtu hodnocení však mise zůstala neúspěšná. :) Byl to druhý komentář v roce a letos to vypadá na jeden, nicméně je to na velmi podobný narativní kousek, který by neměl zůstat bez povšimnutí. A jelikož součástí námětu Goodnight Universe bylo jaro života, tak příhodně přejdu k podzimu života.
Jsem moc rád, že se letos v tomhle žánru urodily opravdu kvalitní kousky. V březnu to bylo povedené finále příběhu Max Caulfield v Life is Strange: Reunion a v květnu zase skvělá hudební nostalgie v podobě Mixtape. Neměl jsem ještě čas si zahrát Tides of Tomorrow, ale pevně doufám, že to bude podobně kvalitní kousek, nicméně jsem se dostal k Forever Ago, což je příběh o penzistovi vydávajícím se na road-trip naplánovaný jeho manželkou Audrey. Ta mu však doprovod bude dělat jen ve vzpomínkách, neboť před nedávnem zemřela a právě tahle cesta po místech, z nichž mají krásné společné zážitky, byla na smrtelné posteli jejím posledním přáním po manžela, tedy hrdinu Alfreda. Vytvořila mu pro to deník s pokyny, kam se vydat a co tam dělat, vybavila jej instaxem a Alfred se tak plný žalu a zloby na svět vydává se svém obytňáku na osamělou cestu.
Bohužel musím říct, že jsem měl na začátku dost velký problém si Alfreda oblíbit. Jakožto někdo, kdo je denně v kontaktu s důchodci a musí snášet jejich bezdůvodnou aroganci a agresivitu (ne od všech samozřejmě!), kterou chrlí všude kolem sebe, mě nemile zaskočilo, že Alfred je přesně tenhle typ. Pravděpodobně ihned každého napadne, že půjde o jeho vnitřní proměnu, kdy se z nevrlého dědka, k němuž se osud nezachoval hezky, postupně stává shovívavý milý pán. A taky že jo a jsem za to rád, nicméně ten prvotní dojem z něj je šok a vlastně pro mě i jediná negativní stránka. Stojím si za tím, že scény, kdy řve po prodavači nebo servírce nemusely být pro potřeby vyprávění a finální pointy vůbec takhle vyhnané do extrému. Přibližně v polovině mu však začne všechno docházet, příběh je velmi příjemně odvyprávěn a k nějaké té slze v oku nemá místy daleko.
A stejně jako zmíněné Life is Strange, i Forever Ago se odehrává někde na západě USA v krásných podzimních lokalitách, takže je to momentálně výborný kousek pro všechny, kdo v těchto časech vyhledávají špetku cozy atmosféry. Ať už se procházíte po horách nebo zkoumáte okolí motelu, všude to vypadá jednoduše hezky. Můj oblíbený byl rozhodně opuštěný zábavní park s námořní tematikou, kde je spousta zajímavých věcí ke koumání a je radost pohledět, jak si příroda bere vše zpět. Alfred má samozřejmě ke všemu nějaké poznámky o tom, jak se věci mění a nic není tak dobré, jak si pamatoval. No, klasický důchodce. Ve všech těch krásných lokacích pak můžete fotit jednak pro fotky do deníku, ale hlavně skrz foťák odkrýváte vzpomínky z hrdinova života, což je vlastně velká část narativu. Celé je to ale velmi jednoduché, nečekejte žádný puzzly apod. Titul opravdu působí spíše jako interaktivní film.
Pokud jste fandové tohoto stylu adventur, tak nad ničím nepřemýšlejte. Příběhově sice nejde o nic extra originálního a tenhle námět jste pravděpodobně už viděli někde ve filmu, no na herní poměry je to vlastně svěží vítr. Možná vás to dojme, možná si dokonce pobrečíte a možná vás zahřeje u srdce. Celé je to ale připomínka, že život nejde naplánovat, jak říká Audrey.
Jsem moc rád, že se letos v tomhle žánru urodily opravdu kvalitní kousky. V březnu to bylo povedené finále příběhu Max Caulfield v Life is Strange: Reunion a v květnu zase skvělá hudební nostalgie v podobě Mixtape. Neměl jsem ještě čas si zahrát Tides of Tomorrow, ale pevně doufám, že to bude podobně kvalitní kousek, nicméně jsem se dostal k Forever Ago, což je příběh o penzistovi vydávajícím se na road-trip naplánovaný jeho manželkou Audrey. Ta mu však doprovod bude dělat jen ve vzpomínkách, neboť před nedávnem zemřela a právě tahle cesta po místech, z nichž mají krásné společné zážitky, byla na smrtelné posteli jejím posledním přáním po manžela, tedy hrdinu Alfreda. Vytvořila mu pro to deník s pokyny, kam se vydat a co tam dělat, vybavila jej instaxem a Alfred se tak plný žalu a zloby na svět vydává se svém obytňáku na osamělou cestu.
Bohužel musím říct, že jsem měl na začátku dost velký problém si Alfreda oblíbit. Jakožto někdo, kdo je denně v kontaktu s důchodci a musí snášet jejich bezdůvodnou aroganci a agresivitu (ne od všech samozřejmě!), kterou chrlí všude kolem sebe, mě nemile zaskočilo, že Alfred je přesně tenhle typ. Pravděpodobně ihned každého napadne, že půjde o jeho vnitřní proměnu, kdy se z nevrlého dědka, k němuž se osud nezachoval hezky, postupně stává shovívavý milý pán. A taky že jo a jsem za to rád, nicméně ten prvotní dojem z něj je šok a vlastně pro mě i jediná negativní stránka. Stojím si za tím, že scény, kdy řve po prodavači nebo servírce nemusely být pro potřeby vyprávění a finální pointy vůbec takhle vyhnané do extrému. Přibližně v polovině mu však začne všechno docházet, příběh je velmi příjemně odvyprávěn a k nějaké té slze v oku nemá místy daleko.
A stejně jako zmíněné Life is Strange, i Forever Ago se odehrává někde na západě USA v krásných podzimních lokalitách, takže je to momentálně výborný kousek pro všechny, kdo v těchto časech vyhledávají špetku cozy atmosféry. Ať už se procházíte po horách nebo zkoumáte okolí motelu, všude to vypadá jednoduše hezky. Můj oblíbený byl rozhodně opuštěný zábavní park s námořní tematikou, kde je spousta zajímavých věcí ke koumání a je radost pohledět, jak si příroda bere vše zpět. Alfred má samozřejmě ke všemu nějaké poznámky o tom, jak se věci mění a nic není tak dobré, jak si pamatoval. No, klasický důchodce. Ve všech těch krásných lokacích pak můžete fotit jednak pro fotky do deníku, ale hlavně skrz foťák odkrýváte vzpomínky z hrdinova života, což je vlastně velká část narativu. Celé je to ale velmi jednoduché, nečekejte žádný puzzly apod. Titul opravdu působí spíše jako interaktivní film.
Pokud jste fandové tohoto stylu adventur, tak nad ničím nepřemýšlejte. Příběhově sice nejde o nic extra originálního a tenhle námět jste pravděpodobně už viděli někde ve filmu, no na herní poměry je to vlastně svěží vítr. Možná vás to dojme, možná si dokonce pobrečíte a možná vás zahřeje u srdce. Celé je to ale připomínka, že život nejde naplánovat, jak říká Audrey.
Aristes
