Ender Magnolia: Bloom in the Mist

Skvělá metroid-vania. Jedná se o volné pokračováni  Ender Lilies: Quietus of the Knights , autoři o něco zkušenější a je to znát. První díl se mi samozřejmě líbil moc, ale v pozdějších fázích hry se ručička mírně převažuje k Magnolii.

Všechyn atributy žánru jsou zachovány. Dalo by se říct, že až konvenční. Dvojité skoky, dashe, příchyt ke zdím, grapling hook apod. Vše tu je. A samozřejmě velkou herní plochu, různě pospojovanou, kde budete chodit, narazíte na "zeď", někde objevíte cosi, co vám tu "zeď" pomůže svrhnout, běžíte pěkně zpět přes půl mapy ( či fast travel pokud si ho vysloužite v podobě lavičky,sofa, gauče) a jdete zase o kousek dál. Klasická hratelnost. A nutno podrthnout, že opravdu výborná. Pokud jste příznivec žánru jako já, budete si mlaskat a libovat.

Soubojový systém bych nezmiňoval, ale má jednu odchylku od běžnosti. Tou je, že nepřátele. včetně bossů, vám při doteku neublíží. Můžete jimi procházet, jediné poškození zíksate od jejich projektilů, zbraní, vln apod. Při hraní jsem si uvědomil, že je to víc než logické. Proč by, jak je vidno ve spoustě hrách, měl dotek ublížit hráči a nepřítely ne že? Pokud to není jakáši ježek apod.

S tímto prvek se dá a dle mého i musí takticky nakládat. Někdy prostě stojíte, tam kde nebezpečný boss, on si metá vše možné okolo, jediné bezpečné místo je místo původcovo.

Magnolie má i něco navíc a to systém Homunkulů. Pomocničci, kteří vám nejen propůjčují specifické vlastnosti, které potřebujete pro dlaší postup, ale až 4 z nich si můžete vybrat pro pomoc v boji. Někteří bojují automaticky jako třeba sovy, někteří se objeví po zmáčknutí tlačítka a jsou aktivní dokud tlačítko držitě, jako třeba různí střelci, další se pak objeví při stisku a cooldownu je možné je použít znovu. Homunkulové mají až tři různé varianty. Zní to trochu komplikovaně, ale je to intuitivní. Kombinace Homunkulů a jejich schopností je TEN herní prvek, který hru táhne vysoko nad průměr až někam ke špičkám žánru.
S jednou kombinací jsem nebyl schopen zdolat všechny překážky, bosse, bylo třeba variovat, zkoušet, vynalézat. Prohodí se pár schopností a voliá, některé souboje, zprvu "nepřekonatelné" až frustrující se stanou schůdnými. A s tím přijde ten opojný pocit, že hru hrajete, naučili jste se něco a prodali to v důležitý moment.

Homunkulové se povětšinou nepřídávají k vaší výpravě jen tak, musíte je jaksi probudit a to v boji. Někteří jsou tužší než jiní, nějteří vám přidají kriticky důežitou schopnost, bez které se dál nedosranete, další zase obohatí váš arzenál zbraní. Záleží jen na vás jako hráči, jak moc budete hledat, prolézat rlzná zakoutí.

Průzkum velmi velmi zjednoduší to, že na mapě poznáte jestli máte mapu kompletně objevenou. Není třeba se tedy příliš pachtit za všemi skrytostmi, hra vám řekne - tady už si to vydojil, běž dál.

Hudební tóny, zprvu nenápadné, se mi brzy dostaly pod kůži a později si už pobrukuju i zpívám jazykem, kterému nerozumim, ale rozpoznal jsem slovo "Pomber":).

Celkově vše vhozeno do hrnce, s péčí uvařeno = Fantastická záležitost
Trvalo mi to - cca 36h
Dosažený lvl 68
Nejvíc mě asi sral boss - Velgrynd (Gilroye nepočítám páč se s ním bijete napříč hrou)