Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dragon's Dogma 2

Dragon's Dogma II

22.03.2024
78
7 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Návrat do světa, jemuž vévodí zřícenina tajemné věže, pojali tvůrci v grandiózním měřítku. Velkou inspirací jim bylo GTA V (2013), a tak je mapa čtyřnásobně větší než v prvním Dragon's Dogma (2012). Kvůli tomu přibyla možnost rychlého cestování lodí či volským povozem. Zatímco jednička se odehrávala na Liogramském poloostrově v hrabství Gransys, dvojka je zasazena na území hned dvou znesvářených domén, lidského království Vermund a císařství Battahl. Druhé jmenované je panství kočkovité rasy Beastran podobající se Khajiitům z The Elder Scrolls, přičemž další novou rasu představují Elfové.

I přes jiné zasazení a příběh se dá DD2 hratelností nejlépe charakterizovat jako všestranně vylepšená „předělávka“ prvního Dogma na RE enginu uvedeném s Resident Evil 7 (2017). Stále platí, že byste se neměli vypravit za město konfrontovat mýtické potvory bez družiny věrných a AI řízených společníků, pawns. Ačkoliv jim lore nepřisuzuje emoce ani svobodnou vůli, jsou v pokračování na základě požadavků hráčů upovídanější a osobitější než v jedničce. Zůstává specializace do tříd (vocations) s odstupňováním úrovní basic, advanced, a novou hybrid. Třída Strider se změnila na Thief a Ranger na Archer.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak po 120 hodinách definitivně dohráno.

Faith (Archer -> Magick Archer), Bo (Fighter -> Warrior), lvl 74.

Z víc jak 80 questů, který jsou uvedený na Wiki, jsem jich „nějak“ dokončil víc jak 70.

A podařilo se mi umřít při závěrečných titulcích, lol.

Teď si to musím nechat trochu uležet.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Promarněný potenciál, Dragon's Dogma II se bohužel až příliš drží osvědčené šablony předchozího dílu, který byl tak výjimečný právě tím, že se nebál vydat jinou cestou než ostatní openworld hry, ať už se jednalo o nepodporování více savů, aby hráčům bránil v „savescumingu“, velice omezený fast travel, systému pawnů, který dává do hry určitou multiplayerovou nadstavbu, či efektnímu soubojovému systému, kde prim hraje fyzika. Všechny tyto systémy šly podstatně vylepšit, přidat na obtížnosti, společníkům šla dát nějaká výraznější osobnost, než jen pár vět které pronášejí stále dokola, RPG systém mohl být propracovanější, byť je zde hodně povolání, kouzel a schopností, nejste příliš nuceni nad ničím přemýšlet, změna povolání je velice snadná a levelujete tak rychle, že jste brzo zavaleni tolika schopnostmi, že ani nemáte čas a chuť je všechny zkoušet, mnohem víc by se mi líbilo, kdybyste byli trochu nuceni nad buildem přemýšlet, jediná „oportunity cost“ tak je, které čtyři aktivní schopnosti a 6 pasivních si vyberete.

Svět je větší a jeho průzkum je stejně jako v předchozím díle velice zábavný díky tomu, že vám hra spoiluje jen velice málo informací ve formě otazníků a vykřičníků, byť i ty zde jsou, ale poněkud organičtěji zpracované v tom smyslu, že vám je na mapě vyznačují vaši pawni, pokud o nich již ví z přechozí hry s jejich původním pánem a jsou vás tak i schopní navigovat k hlavním cílům, což znamená, že i tak pro vás má stále smysl prozkoumávat okolí, jelikož nikdy nevíte, zdali jiný hráč něco nepřehlédl (a zadavatele questu si stále musíte odhalit sami), vedlejší questy jsou poměrně dobře nadesignovány, kdy vám neříkají přesně co máte dělat a tak u nich musíte i trochu zapřemýšlet a zároveň se nemusíte stále dívat do návodu, abyste měli šanci vůbec nějaký splnit (koukám se na tebe Elden Ringu!). Naštěstí i dungeony nepůsobí moc copy past dojmem, ale jako přirozené součásti světa.

Jediný větší pokrok jsem tak viděl v příběhu, který mi velice kazil dojem z prvního dílu, kde jsem si místy nebyl jistý, jestli to tvůrci myslí vážně nebo se má jednat o parodii na fantasy. Druhý díl mi přišel zejména ze začátku, kde se pomalu snažíte rozplést intriky královny a falešného Arisena a získat zpět svůj nárok na trůn serióznější, bohužel je příběh stále dost limitován tím, že je zde bezcharakterní „silent protagonist“, takže nějaké silnější emoce od příběhu nečekejte a závěr celou tuhle příběhovou linku dost staví na hlavu (celý příběh se snažíte odhalit falešného Arisena a pomalu rozplétáte kdo, co a proč, a najednou střih boj s drakem kterého zatím skoro neřešíte a konec hry, byť pocitově jsem myslel, že se příběh teprve bude rozjíždět a toho falešného Arisena nakonec vlastně ani nekonfrontujete).

Stejně tak jako v prvním dílu je soubojový systém nevybalancovaný, byť jsou souboje velice zábavné i přesto, že variabilita monster není velká a souboje jsou doslova na každém rohu, možnosti jak s monstry bojovat dělají z každého souboje zážitek obzvláště v situacích, kdy třeba bojujete s drakem a do toho se připlete griffon, ten chaos, který ale stále máte pod kontrolou by mohl závidět kdejaký hollywoodský spektákl. Přesto jsem po dokončení hry neměl moc motivaci pokračovat a plnit všechny questy, nebo levelovat díky neexistujícímu endgame, který by mi dával nějakou výzvu, doufám tak, že podobně jako u prvního dílu vznikne datadisk, který se na něj zaměří. (Ale pro tenhle kukuč se možná přeci jen do hry ještě vrátím)

Pro: Svět, soubojový systém

Proti: nevyvážená obtížnost

+14