fakTěžko být po těch letech objektivní...Ale čert vem objektivitu!!!!!Byla to řežba jako prase,nová,krvavá,brutální a atmosférická hra.OBROVSKÁ porce zábavy,na tu dobu nevídané.Od rodičů bohužel nepochopené...Jejich chyba..Stovky hodin strávených s kamarády u komplu,hádajíce se o to,kdo bude teď hrát..NEZAPOMENUTELNÉ.
Komentáře
VšivákTak jsem se jednou takhle k večeru nudil a říkám si, že bych něco zapařil. Něco jednoduchého a nenáročného. Vzpomněl jsem si na Dooma, kterého jsme jako sedmiletí pařili s kamarády. Jeden řídil, druhý střílel. Po levelu střídačka. Bohatě nám stačila první epizoda. Přišlo mi to tehdy strašně těžké. Jo, to byly časy..
Dneska jsem na střední proběhl první epizodu tak za hodinu. Po půl hodině, uprostřed druhé epizody, jsem došel k názoru, že bych mohl taky trošku prozkoumávat, objevovat tajná místa a skryté nepřátele. Začal jsem si tedy vychutnávat krásně spletité mapy. I tak mi do konce třetí epizody stačil jeden večer. Možná, že příště zvolím těžší obtížnost. Přišlo mi to hodně jednoduché.
Co se ale nemění, je geniální hratelnost Dooma. Jakkoliv mi spousta her z roku 93 už přijde nehratelná. Doom vypadá pořád skvěle a hlavně hraje se skvěle. Ten doomovský drive má pořád své neodolatelné kouzlo. Pocit ze střelby a uhýbání, geniálně jednoduché ovládání, rychlá a dynamická akce. Perfektní atmosféra a ozvučení. To v mých očích asi nikdy nezestárne.
Škoda té obtížnosti. Data diskovou epizodu si určitě dám na druhou nejtěžší. Jo, a v které jiné hře (kromě dvojky) jsou nepřátelé tak tupí, že kolikrát místo hlavní hrozby vás, se radši kosí mezi sebou? Někdy to vypadá opravdu vtipně.
Dneska jsem na střední proběhl první epizodu tak za hodinu. Po půl hodině, uprostřed druhé epizody, jsem došel k názoru, že bych mohl taky trošku prozkoumávat, objevovat tajná místa a skryté nepřátele. Začal jsem si tedy vychutnávat krásně spletité mapy. I tak mi do konce třetí epizody stačil jeden večer. Možná, že příště zvolím těžší obtížnost. Přišlo mi to hodně jednoduché.
Co se ale nemění, je geniální hratelnost Dooma. Jakkoliv mi spousta her z roku 93 už přijde nehratelná. Doom vypadá pořád skvěle a hlavně hraje se skvěle. Ten doomovský drive má pořád své neodolatelné kouzlo. Pocit ze střelby a uhýbání, geniálně jednoduché ovládání, rychlá a dynamická akce. Perfektní atmosféra a ozvučení. To v mých očích asi nikdy nezestárne.
Škoda té obtížnosti. Data diskovou epizodu si určitě dám na druhou nejtěžší. Jo, a v které jiné hře (kromě dvojky) jsou nepřátelé tak tupí, že kolikrát místo hlavní hrozby vás, se radši kosí mezi sebou? Někdy to vypadá opravdu vtipně.
Pro: nestárnoucí hratelnost, atmosféra, ozvučení, rychlost
Proti: na střední dost jednoduché a krátké
TarhielNeskutočne zbesilá šťavnatá jazda!
Vždy som sa pri builďáckych hrách bál, že už ma v tomto veku baviť nebudú kvôli mätúcemu leveldizajnu a chaoticky poskrývaným kľúčom.
Opak je pravdou, čo mi ukázal už Blood.
Leveldizajn je fantastický, komplexný, ale nie mätúci, tvorcovia zjavne chceli, aby človek pri strieľaní aj rozmýšľal(!), plánoval, ako sa dostať k danej veci (motorová píla v prvom leveli alebo výhľad z okna hneď z úvodnej miestnosti).
A tajné miestnosti sú rozumne poskrývané, človeku, ak sa zastaví, ich väčšinou odhalí zle sediaca textúra ale iná farba povrchu.
A odstreľovať kusiská končatín v tejto hre nesktuočne baví.
To, čo Brutal Doom robí sa dá jednou vetou povedať takto: sprístupňuje túto hru dnešnému hráčovi.
Trochu ju oblečie do lepšieho grafického kabátiku (zdá sa mi, že sprity sú viac vyhladené, menej „kostrbaté“ a taktiež majú viacero štádií – iné druhy smrti použité pri inej zbrani?), pridá svetelné efekty, ovládanie myšou (v pôvodnej hre nebolo?) no najmä pridá do hry obrovské množstvo čriev, mozgov, vnútorností a počas hrania remasterovanej muziky (tie pôvodné midi zvuky sa mi tam už ťažko počúvajú) sa na nich prešmýkate až nakoniec.
To, že každý nepriateľ má iné útoky a platí na ňho trochu iná taktika snáď ani nemusím hovoriť.
Thy flesh consumed – prídavná štvrtá epizóda posúva obtiažnosť a leveldizajn ešte o stupienok vyššie.
Od Doom II očakávam to isté.
Hrané na Gzdoom s Brutal Doom + Music Pack a ShinyGold Hud Modom
Vždy som sa pri builďáckych hrách bál, že už ma v tomto veku baviť nebudú kvôli mätúcemu leveldizajnu a chaoticky poskrývaným kľúčom.
Opak je pravdou, čo mi ukázal už Blood.
Leveldizajn je fantastický, komplexný, ale nie mätúci, tvorcovia zjavne chceli, aby človek pri strieľaní aj rozmýšľal(!), plánoval, ako sa dostať k danej veci (motorová píla v prvom leveli alebo výhľad z okna hneď z úvodnej miestnosti).
A tajné miestnosti sú rozumne poskrývané, človeku, ak sa zastaví, ich väčšinou odhalí zle sediaca textúra ale iná farba povrchu.
A odstreľovať kusiská končatín v tejto hre nesktuočne baví.
To, čo Brutal Doom robí sa dá jednou vetou povedať takto: sprístupňuje túto hru dnešnému hráčovi.
Trochu ju oblečie do lepšieho grafického kabátiku (zdá sa mi, že sprity sú viac vyhladené, menej „kostrbaté“ a taktiež majú viacero štádií – iné druhy smrti použité pri inej zbrani?), pridá svetelné efekty, ovládanie myšou (v pôvodnej hre nebolo?) no najmä pridá do hry obrovské množstvo čriev, mozgov, vnútorností a počas hrania remasterovanej muziky (tie pôvodné midi zvuky sa mi tam už ťažko počúvajú) sa na nich prešmýkate až nakoniec.
To, že každý nepriateľ má iné útoky a platí na ňho trochu iná taktika snáď ani nemusím hovoriť.
Thy flesh consumed – prídavná štvrtá epizóda posúva obtiažnosť a leveldizajn ešte o stupienok vyššie.
Od Doom II očakávam to isté.
Hrané na Gzdoom s Brutal Doom + Music Pack a ShinyGold Hud Modom
Pro: strieľať je radosť, leveldizajn, objavovanie secretov, rýchly spád
Proti: pre niekoho grafika?
Karasman
Naprostá dokonalost, která mě učarovala okamžitě ve chvíli, kdy jsem u kámoše na 386 zahlédl shareware verzi. Tohle je hra, na kterou vzpomínám jako na zabijáka času, který mi ale nepřijde ztracený, protože díky Doomovi jsem získal tolik zážitků, že bych je nevyměnil za nic na světě. Ve své době parádní hra, která bude navždy spadat do mého TOP 5 žebříčku. Mladším hráčům už asi nemá moc co nabídnout, ale nedavno jsem si ji zase zahrál a musím uznat, že atmosféra je stále hutná.
Pro: Je to prostě Doom!
Proti: Nic
Han22A tak jsem se na svých toulkách prastarými střílečkami vrátil k největší legendě, matce všech 3D akcí, Doomovi. Jistě před Doomem byl čtverečkovaný Wolfenstein a možná i nějaký dávno zapomenuté hry, nicméně Doom byl první, který přinesl styl a principy používané spoustu dalších let. Oba dva díly jsem dohrál ve své době nesčetněkrát, před 17 lety jsem třičtvrtě roku strávil hraním stovek různých Wadů z jednoho pirátského CDčka, měl jsem koupenou knížku, dodnes pamatuju recenzi ve Score a sjíždění po struhadlech do bazénů s jódem.
Příběh dneska neoslní, jste mariňák, který musí projít postupně Phobos, Deimos a pekelnou dimenzi. Nebo Mars? Nikdy jsem to moc nepochopil. Vše se dovíte z pár řádků textu mezi epizodami, na konci následuje parádní pomrknutí na další díl (pamatujete na králíčka?). Nicméně před lety byl ten příběh zkrátka geniální, ten pocit, že procházím peklem plným zmučených lidí, ohořelých ostatků a pentagramů byl super a čert vem, že to už dneska nefunguje. Vzpomínky nezmizely.
Grafika byla a vždycky bude super. A díky ZDoom to vypadá přesně stejně jako před lety. A stejně skvěle se to hraje na klasickém principu. Tři epizody, 9 kol, spousta secretů, 7 zbraní, moře nepřátel a na konci epizody boss. Kola nejsou ani příliš velká či spletitá (to až ve dvojce) a úpřimně po tolika dohráních jsem si spoustu cest pamatoval zpaměti i po těch letech.
Zbraně jsou geniální. Úvodní pěsti můžete nahradit brutální motorovkou, kterou se tak krásně porcují prasata, pak je tu pistole, puška, rychlopalné kombo rotačák a plazmovka, raketomet na větší šmejdy a BFG (Big Fucking Gun) na ty největší. Trošku škoda je, že tuhle skvělou zbraň dostanete až v půlce třetí epizody, ale systém jeden výstřel = všechno na obrazovce mrtvé je dodnes nepřekonaný. Takhle má vypadat zlatý hřeb výzbroje.
Výborný je systém i různých powerupů, nesmrtelnost, neviditelnost, brnění, superzdraví, světlo, protiradiační oblek a především parádní automapa, která zobrazí všechno neodkryté. Ani jsem si nepamatoval, že v Doomu byla také.
No a samozřejmě monstra. Tady mě čekalo trošku zklamání, protože spousta z mých oblíbených se objeví až ve dvojce. Nicméně i tak - vojáci, impové, růžoví démoni přezdívaní prase, vznášející se kakodémoni, otravné lebky, pekelní baroni. A samozřejmě nezapomenutelný obří pavouk s rotačákem či kyberdémon chrlící rakety. Hned jsem si vzpoměl na dvojku a jejich souboj, který s trochou šikovnosti můžete zařídit.
Trošku jsem koukal co tu vlastně všechno není. Žádné skákání, krčení, plavání, pohled nahoru či dolů nebo mouselook. Opravdu jsme kdysi dohrávali tyhle hry pomocí šipek a Ctrl? Každopádně mouselook jsem díky ZDoom využil, skákání a krčení ne, nebylo ani třeba. Připadal bych si trošku jako lama, kdybych to nedokázal bez toho. A že třeba skok do tajné mise třetí epizody by k tomu sváděl.
Trošku jsem si to znovuhraní zkazil. S mouselookem a lehčí obtížností to nebyla taková výzva a řežba jako kdysi na ty těžší obtížnosti. Ale nic to nemění na tom, že Doom je bezchybná legenda, 3D akce a zároveň i hra roku 1993.
Příběh dneska neoslní, jste mariňák, který musí projít postupně Phobos, Deimos a pekelnou dimenzi. Nebo Mars? Nikdy jsem to moc nepochopil. Vše se dovíte z pár řádků textu mezi epizodami, na konci následuje parádní pomrknutí na další díl (pamatujete na králíčka?). Nicméně před lety byl ten příběh zkrátka geniální, ten pocit, že procházím peklem plným zmučených lidí, ohořelých ostatků a pentagramů byl super a čert vem, že to už dneska nefunguje. Vzpomínky nezmizely.
Grafika byla a vždycky bude super. A díky ZDoom to vypadá přesně stejně jako před lety. A stejně skvěle se to hraje na klasickém principu. Tři epizody, 9 kol, spousta secretů, 7 zbraní, moře nepřátel a na konci epizody boss. Kola nejsou ani příliš velká či spletitá (to až ve dvojce) a úpřimně po tolika dohráních jsem si spoustu cest pamatoval zpaměti i po těch letech.
Zbraně jsou geniální. Úvodní pěsti můžete nahradit brutální motorovkou, kterou se tak krásně porcují prasata, pak je tu pistole, puška, rychlopalné kombo rotačák a plazmovka, raketomet na větší šmejdy a BFG (Big Fucking Gun) na ty největší. Trošku škoda je, že tuhle skvělou zbraň dostanete až v půlce třetí epizody, ale systém jeden výstřel = všechno na obrazovce mrtvé je dodnes nepřekonaný. Takhle má vypadat zlatý hřeb výzbroje.
Výborný je systém i různých powerupů, nesmrtelnost, neviditelnost, brnění, superzdraví, světlo, protiradiační oblek a především parádní automapa, která zobrazí všechno neodkryté. Ani jsem si nepamatoval, že v Doomu byla také.
No a samozřejmě monstra. Tady mě čekalo trošku zklamání, protože spousta z mých oblíbených se objeví až ve dvojce. Nicméně i tak - vojáci, impové, růžoví démoni přezdívaní prase, vznášející se kakodémoni, otravné lebky, pekelní baroni. A samozřejmě nezapomenutelný obří pavouk s rotačákem či kyberdémon chrlící rakety. Hned jsem si vzpoměl na dvojku a jejich souboj, který s trochou šikovnosti můžete zařídit.
Trošku jsem koukal co tu vlastně všechno není. Žádné skákání, krčení, plavání, pohled nahoru či dolů nebo mouselook. Opravdu jsme kdysi dohrávali tyhle hry pomocí šipek a Ctrl? Každopádně mouselook jsem díky ZDoom využil, skákání a krčení ne, nebylo ani třeba. Připadal bych si trošku jako lama, kdybych to nedokázal bez toho. A že třeba skok do tajné mise třetí epizody by k tomu sváděl.
Trošku jsem si to znovuhraní zkazil. S mouselookem a lehčí obtížností to nebyla taková výzva a řežba jako kdysi na ty těžší obtížnosti. Ale nic to nemění na tom, že Doom je bezchybná legenda, 3D akce a zároveň i hra roku 1993.
Pro: Legendární zakladatel žánru s bezchybnou grafikou, atmosférou a hratelností.
SOADdaveDOOM je dnes již legendární a revoluční hrou. Hra která je praotcem všech moderních FPS stříleček. Hra která zavedla termín „důmovky“. Doom je rovněž hra o které se v průběhu let řeklo už snad naprosté všechno. Mezi mé oblíbené zajímavosti platí rozhodně to, že se hru povedlo rozjet snad na všem co jde. Pro příklad hru se povedlo rozjet na kalkulačce, chytrých hodinkách, bankomatu, tiskárně, GPS, na těhotenské testu, v samotném DOOMu nebo pomocí energie z brambor (ano, opravdu).
Mé první vzpomínky na něj pochází z návštěv u bratranců, kteří měli několik her, které téměř stále hráli a doom byl jednou z nich. Měl jsem možnost vidět tu krásu, tu hudbu ty monstra a démony, např. Cacodemon je můj nejoblíbenější nepřítel ve hře. Miloval jsem, když mi bratranec ukázal skryté místnosti. Věděl jsem, že tu hru si jednou musím zahrát!
Po nějaké době jsem svoje první PC dostal a mohl jsem se plně pustit do tohoto krvavého „Pekla" (v dobrém slova smyslu) a ničit vše co mi přišlo pod ruce. Brokovnice se stala mou nejlepší kamarádkou a hromada mrtvých démonů zůstávala za mnou. Doom byl a pořád je o temné atmosféře a tehdy velmi propracovaném a vymazleném level designu. Sklidil i kritiku za ukazování pentagramů a podobných satanských výjevů. Ale o tom tady psát nechci.
Hudební podkres a celkově zvuky stojí také za to. Robert Prince je pro mě naprostý génius. Hudba si bere zjevnou inspiraci v metalových skupinách jako Pantera, Metallica nebo Slayer. Hra má 3 epizody Knee-Deep in the Dead, The Shores of Hell a Inferno na konci každé z nich čeká boss a já patřím mezi skupinu lidí, kteří mají za to, že boss v The Shores of Hell, je mnohem těžší, než ten v Infernu. Co se zbraní týče, tak jsem rád řezal své nepřátele motorovkou, ale prostě brokovnice pro mě vždy byla number one. Pistole (byla vždy spíš do počtu), kulomet (hodil na silnější nepřátele), stejně tak jako raketomet, (kterým jsem se několikrát hloupě zabil), plazmovka a hlavně BFG (ty jsem si šetřil převážně na bosse).
Ještě bych k úspěchu připsal i skvělé modifikace, jaké hra dostala. Ty už jsou jen třešničkou na tak skvělém dortu. Doom také dostal své knihy i filmy. Co se filmu týče ten první se natáčel dokonce u nás České Republice a v hlavních rolí se představili například: Dwayne Johnson, Karl Urban nebo Rosamund Pike. Druhým filmem je Doom: Annihilation (2019) jde o béčko, které ovšem obsahuje celkem dost odkazů na původní hru jako barevné karty z původní hry, jeden z mrtvých vědců se podle jmenovky jmenuje John Carmack (spolutvůrce DOOMa). Jeden z vojáků se zase jmenuje Blazkowicz, což je zase přímý odkaz na slavného hlavního hrdinu další hry od ID Software Wolfensteina.
Hodnotit takhle legendární hru je prostě těžké, protože jak jsem psal na začátku. Doom byl ve své době revoluční hrou, měl skvělou hudbu i level design a hlavně se stal praotcem všech moderních FPS stříleček. Dnes je doom již nesmrtelnou legendou a i díky všem těm krásným vzpomínkám na něj a na mé dětství nemohu jinak, než dát plnou známku.
Mé první vzpomínky na něj pochází z návštěv u bratranců, kteří měli několik her, které téměř stále hráli a doom byl jednou z nich. Měl jsem možnost vidět tu krásu, tu hudbu ty monstra a démony, např. Cacodemon je můj nejoblíbenější nepřítel ve hře. Miloval jsem, když mi bratranec ukázal skryté místnosti. Věděl jsem, že tu hru si jednou musím zahrát!
Po nějaké době jsem svoje první PC dostal a mohl jsem se plně pustit do tohoto krvavého „Pekla" (v dobrém slova smyslu) a ničit vše co mi přišlo pod ruce. Brokovnice se stala mou nejlepší kamarádkou a hromada mrtvých démonů zůstávala za mnou. Doom byl a pořád je o temné atmosféře a tehdy velmi propracovaném a vymazleném level designu. Sklidil i kritiku za ukazování pentagramů a podobných satanských výjevů. Ale o tom tady psát nechci.
Hudební podkres a celkově zvuky stojí také za to. Robert Prince je pro mě naprostý génius. Hudba si bere zjevnou inspiraci v metalových skupinách jako Pantera, Metallica nebo Slayer. Hra má 3 epizody Knee-Deep in the Dead, The Shores of Hell a Inferno na konci každé z nich čeká boss a já patřím mezi skupinu lidí, kteří mají za to, že boss v The Shores of Hell, je mnohem těžší, než ten v Infernu. Co se zbraní týče, tak jsem rád řezal své nepřátele motorovkou, ale prostě brokovnice pro mě vždy byla number one. Pistole (byla vždy spíš do počtu), kulomet (hodil na silnější nepřátele), stejně tak jako raketomet, (kterým jsem se několikrát hloupě zabil), plazmovka a hlavně BFG (ty jsem si šetřil převážně na bosse).
Ještě bych k úspěchu připsal i skvělé modifikace, jaké hra dostala. Ty už jsou jen třešničkou na tak skvělém dortu. Doom také dostal své knihy i filmy. Co se filmu týče ten první se natáčel dokonce u nás České Republice a v hlavních rolí se představili například: Dwayne Johnson, Karl Urban nebo Rosamund Pike. Druhým filmem je Doom: Annihilation (2019) jde o béčko, které ovšem obsahuje celkem dost odkazů na původní hru jako barevné karty z původní hry, jeden z mrtvých vědců se podle jmenovky jmenuje John Carmack (spolutvůrce DOOMa). Jeden z vojáků se zase jmenuje Blazkowicz, což je zase přímý odkaz na slavného hlavního hrdinu další hry od ID Software Wolfensteina.
Hodnotit takhle legendární hru je prostě těžké, protože jak jsem psal na začátku. Doom byl ve své době revoluční hrou, měl skvělou hudbu i level design a hlavně se stal praotcem všech moderních FPS stříleček. Dnes je doom již nesmrtelnou legendou a i díky všem těm krásným vzpomínkám na něj a na mé dětství nemohu jinak, než dát plnou známku.
Pro: Temná atmosféra, level design, zvuky, soundtrack, dnes již nesmrtelná hra
HonzekTak si říkám, jestli má cenu o tomhle vůbec něco psát :) DOOMa zná snad každý a kdo ho nezná, tak ho brzo pozná, buď z tohoto článku, nebo snad na doporučení kamaráda, nebo v jiném retru. Zmínit bych se o něm ale měl, protože na mně velmi mile zapůsobil, možná že právě díky Wolfovi a DOOMovi mám tak rád FPS. Moje první vzpomínka na tuto výtečnou hru sahá do roku 1995.
Chodil jsem tenkrát na základní školu, četl pořád dokola staré výtisky Excaliburu a v lavici jsem spíše přemýšlel nad tím, kdy už budu doma u svých her ve svém světě :-) Do vedlejší třídy chodil kamarád který odebíral časopis Score a doma měl pořádně namakanej počítač. Byl to Pentium řady I, přesně to, co jsem si vždycky přál :) Hrál hry o kterých já jsem jen snil a díky Score měl i spoustu nových demoverzí. Takže všeobecně měl tak nějak větší přehled o děni na trhu a hrách. To jsem nemohl nechat jen tak. Chodil jsem k němu na velmi pravidelné návštěvy do večerních hodin jsem u něj listoval magazínama a hrály jsme a hrály. Jednoho dne jsem přišel a uviděl DOOMa. Nepamatuju se, že bych něco takhle pěkně vypadajícího a ozvučeného jakživ viděl do té doby :) Wolf byl pro mně do té doby neporazitelný! Impové házející ohnivé firebally? Jak to krásně vypadalo, tak krásně že jsem se tím kochal tak dlouho, dokud mně to nestálo život. Ale to mi nevadilo :-) A co teprve zbraně? Pistole, ta byla tak nějak všude stejná, ale boxer nebo motorová pila? Ty pro mně představovaly splněný sen, nevím přesně proč, morbidní nějak nejsem, ale prostě to bylo to, co mi zvedlo náladu. Musím zde podotknout jednu věc, myslím, velmi důležitou. Bylo mi tenkrát deset let a řezal jsem motorovou pilou lidi do hlavy, do nohy, zabíjel je po stovkách. Když mně omrzelo řezání, střílel jsem do hloučku vojáků rakteometem a věřte že to dělalo dobrou paseku, krev a cáry masa všude kolem. No ale proč na to podotýkám? Teoreticky bych u té hry neměl ani sedět ve svých letech a poslední dobou pořád čtu články o tom, jak jsou hry špatné ale TV je v pořádku. Chci jen říct, pro tato média jednu důležitou věc. Vrah se ze mně nestal a asi už ani nestane. Stresy, nebo to že se mi ve škole nedařilo, nebo když mně nekdo naštval jsem si vybíjel na PC a měl jsem klid. Určitě o násilí ve hrách hodlám udělat článek zvlášť, ale bylo příhodné to zmínit i právě v tomto retru. Zmínily jsme tedy pistoli, pilu a raketomet. Mezi moje oblíbené samozřejmě patřil i rotační kulomet. Zřejmě proto, že jsem viděl prvního Predátora před nedávnem a viděl jsem, že ta zbraň umí ve správných rukou třeba vykácet les :-D Nicméně takové síly jsem se ve hře nedočkal, ale velmi rád jsem jej nosil při sobě. A nebyl to jen Predátor, ale i Terminátor kdo s rotačním kulometem uměl divy. A ke geekům patří samozřejmě tyto filmy vidět, takže mně neminuly a jsou to ty nejlepší věci z mého mládí. Vůbec celá devadesátá léta byla úžasná a jsem moc rád, že jsem toho mohl býti svědkem. Kromě rotačáku zde byla plazmová puška s velmi nepříjemným zvukem střelby, bál jsem se toho zvuku víc jak potvor :) Nesmím opomenout brokovnici, která trhala ruce a ve druhém díle celá těla, protože tam už měla dvě hlavně :) No a konečně BFG 9000. Zbraň, která dokázala jedným mocným výstřelem udělat z 10 impů, hormadu slizu. Bylo ale potřeba dobře mířit. Také jsem se zde setkal poprvé s vybuchujícíma sudama, což je dneska už fenomén. Pamatuji si také, že jsem kvůly DOOMovi jel na letní počítačoví tábor. Byla to jediná možnost pro mně jak si s někým zahrát po LANu (síti). A jelikož jsem byl poměrně dost natrénován, tak jsem kosil i naše vychovatele.
Hru vydala samozřejmě Romerova firma ID Software, která se pro mně stávala srdeční záležitostí. Nevím, kam na ty nápady chodil, ale celý svět mu klečel u nohou. Abych nezapoměl zmínit něco o prostředí hry, tak začnu teď. Hra se odehrávala na Marsu. Zmocnili jste se mariňáka, který byl vyslán do společnosti UAC. Tato firma, se živila tím, že zkoumala teleportaci. Zkoumali jí tak dlouho, až si na svojí základnu otevřely teleport přímo do pekla. Na Vás bylo se s tím vším něják poprat. Zvuky byly výborné a hudba fenomenální! Ještě dnes si jí rád pustím na YB kanálu, nebo si hru znovu zahraji. Stejně jako u Wolfa mám totiž spoustu kopií této skvělé hry. A hlavně ta Steamová je ještě v původní grafice a hlavně, rozjedete jí tím pádem na dnešních systémech. Nedávno také vyšel DOOM 3 BFG Edition, jehož součástí jsou také první dva díly. Pokud hru nevlastníte, máte o důvod navíc si jí pořídit :) Hra obsahovala tři epizody o celkové délce 27 levelů. Engine který byl pro hru použit se používá ještě dnes a modařská scéna z něj nadále těží maximum. Celkově vzato tato hra je legenda a myslím, že si toto ocenění zaslouží více, než kterákoliv jiná FPS na světě, Už jen proto, že se všem hrám z pohledu vlastních očí, říká dodnes DOOMovky :)
Tak to je vše na co jsem si byl schopen vzpomenout přátelé. Určitě se rozepíšu i o dalších dílech této série, ale myslím, že k prvnímu dílu to stačí :) Byl bych rád, kdyby se na tuto hru nikdy nezapomělo. Vzdávám jí tímto hold! Snad se Vám článek líbil a budu rád za každý komentář, nebo ohodnocení článku, abych věděl, zda to někdo vůbec čte a pokud ano, jak se mu to líbí. Děkuji za pozornost a budu věřit, že se spolu setkáme u dalších z mích článků. Mějte se krásně!
Chodil jsem tenkrát na základní školu, četl pořád dokola staré výtisky Excaliburu a v lavici jsem spíše přemýšlel nad tím, kdy už budu doma u svých her ve svém světě :-) Do vedlejší třídy chodil kamarád který odebíral časopis Score a doma měl pořádně namakanej počítač. Byl to Pentium řady I, přesně to, co jsem si vždycky přál :) Hrál hry o kterých já jsem jen snil a díky Score měl i spoustu nových demoverzí. Takže všeobecně měl tak nějak větší přehled o děni na trhu a hrách. To jsem nemohl nechat jen tak. Chodil jsem k němu na velmi pravidelné návštěvy do večerních hodin jsem u něj listoval magazínama a hrály jsme a hrály. Jednoho dne jsem přišel a uviděl DOOMa. Nepamatuju se, že bych něco takhle pěkně vypadajícího a ozvučeného jakživ viděl do té doby :) Wolf byl pro mně do té doby neporazitelný! Impové házející ohnivé firebally? Jak to krásně vypadalo, tak krásně že jsem se tím kochal tak dlouho, dokud mně to nestálo život. Ale to mi nevadilo :-) A co teprve zbraně? Pistole, ta byla tak nějak všude stejná, ale boxer nebo motorová pila? Ty pro mně představovaly splněný sen, nevím přesně proč, morbidní nějak nejsem, ale prostě to bylo to, co mi zvedlo náladu. Musím zde podotknout jednu věc, myslím, velmi důležitou. Bylo mi tenkrát deset let a řezal jsem motorovou pilou lidi do hlavy, do nohy, zabíjel je po stovkách. Když mně omrzelo řezání, střílel jsem do hloučku vojáků rakteometem a věřte že to dělalo dobrou paseku, krev a cáry masa všude kolem. No ale proč na to podotýkám? Teoreticky bych u té hry neměl ani sedět ve svých letech a poslední dobou pořád čtu články o tom, jak jsou hry špatné ale TV je v pořádku. Chci jen říct, pro tato média jednu důležitou věc. Vrah se ze mně nestal a asi už ani nestane. Stresy, nebo to že se mi ve škole nedařilo, nebo když mně nekdo naštval jsem si vybíjel na PC a měl jsem klid. Určitě o násilí ve hrách hodlám udělat článek zvlášť, ale bylo příhodné to zmínit i právě v tomto retru. Zmínily jsme tedy pistoli, pilu a raketomet. Mezi moje oblíbené samozřejmě patřil i rotační kulomet. Zřejmě proto, že jsem viděl prvního Predátora před nedávnem a viděl jsem, že ta zbraň umí ve správných rukou třeba vykácet les :-D Nicméně takové síly jsem se ve hře nedočkal, ale velmi rád jsem jej nosil při sobě. A nebyl to jen Predátor, ale i Terminátor kdo s rotačním kulometem uměl divy. A ke geekům patří samozřejmě tyto filmy vidět, takže mně neminuly a jsou to ty nejlepší věci z mého mládí. Vůbec celá devadesátá léta byla úžasná a jsem moc rád, že jsem toho mohl býti svědkem. Kromě rotačáku zde byla plazmová puška s velmi nepříjemným zvukem střelby, bál jsem se toho zvuku víc jak potvor :) Nesmím opomenout brokovnici, která trhala ruce a ve druhém díle celá těla, protože tam už měla dvě hlavně :) No a konečně BFG 9000. Zbraň, která dokázala jedným mocným výstřelem udělat z 10 impů, hormadu slizu. Bylo ale potřeba dobře mířit. Také jsem se zde setkal poprvé s vybuchujícíma sudama, což je dneska už fenomén. Pamatuji si také, že jsem kvůly DOOMovi jel na letní počítačoví tábor. Byla to jediná možnost pro mně jak si s někým zahrát po LANu (síti). A jelikož jsem byl poměrně dost natrénován, tak jsem kosil i naše vychovatele.
Hru vydala samozřejmě Romerova firma ID Software, která se pro mně stávala srdeční záležitostí. Nevím, kam na ty nápady chodil, ale celý svět mu klečel u nohou. Abych nezapoměl zmínit něco o prostředí hry, tak začnu teď. Hra se odehrávala na Marsu. Zmocnili jste se mariňáka, který byl vyslán do společnosti UAC. Tato firma, se živila tím, že zkoumala teleportaci. Zkoumali jí tak dlouho, až si na svojí základnu otevřely teleport přímo do pekla. Na Vás bylo se s tím vším něják poprat. Zvuky byly výborné a hudba fenomenální! Ještě dnes si jí rád pustím na YB kanálu, nebo si hru znovu zahraji. Stejně jako u Wolfa mám totiž spoustu kopií této skvělé hry. A hlavně ta Steamová je ještě v původní grafice a hlavně, rozjedete jí tím pádem na dnešních systémech. Nedávno také vyšel DOOM 3 BFG Edition, jehož součástí jsou také první dva díly. Pokud hru nevlastníte, máte o důvod navíc si jí pořídit :) Hra obsahovala tři epizody o celkové délce 27 levelů. Engine který byl pro hru použit se používá ještě dnes a modařská scéna z něj nadále těží maximum. Celkově vzato tato hra je legenda a myslím, že si toto ocenění zaslouží více, než kterákoliv jiná FPS na světě, Už jen proto, že se všem hrám z pohledu vlastních očí, říká dodnes DOOMovky :)
Tak to je vše na co jsem si byl schopen vzpomenout přátelé. Určitě se rozepíšu i o dalších dílech této série, ale myslím, že k prvnímu dílu to stačí :) Byl bych rád, kdyby se na tuto hru nikdy nezapomělo. Vzdávám jí tímto hold! Snad se Vám článek líbil a budu rád za každý komentář, nebo ohodnocení článku, abych věděl, zda to někdo vůbec čte a pokud ano, jak se mu to líbí. Děkuji za pozornost a budu věřit, že se spolu setkáme u dalších z mích článků. Mějte se krásně!
Pro: - Průkopník dnešních FPS (DOOMovek) - Úžasná kampaň - Výborný arzenál
Proti: - Někdy skutečně HC záležitost - Málo zbraní - Absence ovládání myší
GordonStarého dobrého DOOMa jsem poprvé dohrál teprve nedávno, nutno podotknout že jsem ho hrál s módem Brutal Doom, nehodnotím tedy čistého DOOMa ale omodovaného. Musím říct že i přes své stáří na mě udělal veliký dojem, koho by to napadlo že takový béčkově primitivní, leč zajímavý příběh bude mít takový úspěch. Koho by to napadlo spojit démony a scify základnu na Marsu. Hra je naprosto skvěle adrenalinová, prostě jen chodíte, sbíráte zbraně a střílíte po démonech co si vás touží dát k večeři, a aby ta akce byla záživnější, pumpuje do vás hra testosteron v podobě Metalových soundtracku. Úrovně map jsou i přes své stáří dobře zapamatovatelné a každá je originální a spletitá, ovšem ztrácet se nebudete, mapy nejsou strohé a arzenál zbraní je veliký od motorové pily až po ultimátní plasmové dělo BFG.
Není divu že hra je i dnes oblíbená a dočkala se pokračování, koho by nebavilo po těžkém dni jít a nakopat démonův do řitě...
Nudit se u této hry zaručeně nebudete a pokud ano, pak si ji nezasloužíte. DOOM je prostě kick ass FPS která dala směr tomuto žánru i co se týče technologií.
Oblíbená epizoda: Phobos
Oblíbené zbraně:
1. Brokovnice
2. Pěsti
3. Rotační kulomet
Není divu že hra je i dnes oblíbená a dočkala se pokračování, koho by nebavilo po těžkém dni jít a nakopat démonův do řitě...
Nudit se u této hry zaručeně nebudete a pokud ano, pak si ji nezasloužíte. DOOM je prostě kick ass FPS která dala směr tomuto žánru i co se týče technologií.
Oblíbená epizoda: Phobos
Oblíbené zbraně:
1. Brokovnice
2. Pěsti
3. Rotační kulomet
Pro: Rozmanitost nepřátel a zbraní, Obtížnost, Dobrý pocit z střelby, Brutalita, Závěřečný boss, Level design, Soundtrack, V jednoduchosti je krása, Secrety, Lekací momenty
Proti: Plasmová puška je příliš silná - BFG nevyužito tak jak bych chtěl,
miCHALupkaSice jsem měl na svém prvním CD (na kterém bylo kolem 30-40 her) druhý díl, který jsem občas hrával, ale rozhodl jsem se začít se sérií hezky od začátku. První díl této hry jsem hrál již několikrát a téměř vždy jsem dohrál pouze první epizodu (kapitolu). Tehdy jsem ještě nevěděl, že to má další dvě epizody, později jsem začal hrát druhou epizodu, ale skončil jsem někde u třetí mise. Po dlouhé době (rozuměj více jak 5 let) jsem se rozhodl dohnat tento herní rest.
Musí se nechat, že hra je stále velice pěkná po grafické stránce a mise jsou propracované velmi kvalitně. Hratelnost je sice trochu krkolomnější, ale po chvilce cviku si člověk zvykne. V misích jsou velmi dobře poschovávány lepší zbraně, ke kterým se většinou dostanete pomocí tajných dveří schovaných ve stěnách. Povedené jsou i zbraně, kterým za mě vládna brokovnice, která měla velmi silnou damage a většinou jsem do ní měl nejvíce nábojů. I přesto byly další zbraně smrtelnější, ale většinou jsem je rychle vystřílel nebo jsem si je šetřil na nějaká nepříjemná překvapení.
Obtížnost pro mě byla velmi vysoká, na to že jsem volil třetí z možných variant. Před tím, než jsem začal hrát jsem si říkal, že sice párkrát umřu, ale nebude to zase tak hrozné. Hra mě ovšem velmi rychle vyvedla z mých představ. Ovšem nutno podotknout, že jsem do některých misí vletěl jako neřízená střela a snažil se, co nejrychleji kosit nepřátele a tancovat okolo nich. Poté, co jsme několikrát umřel jsem si uvědomil, že takto to rozhodně nepůjde. Volil jsem tedy opatrnější přístup, kdy jsem do každého rohu zpomalil a nakoukl, co tam na mě čeká. To se ukázalo jako lepší strategie, přesto si mě smrt ještě několikrát našla díky chytře schovaným nepřátelům, kdy otevřete nějaké dveře a za nimi je schovaný Cacodémon (který mi dělal ze všech nepřátel největší potíže) a ještě mám v ruce zrovna brokovnici (a do ničeho lepšího náboje). Největší chybou, které jsem se dopustil bylo couvání před firebally, protože ty stále letěly směrem na mě, ale já prostě pouze automaticky couval a pak jsem to většinou také schytal.
14/31 - O jednu legendu k dohrání zase méně, ale stále mi jich zbývá ještě celkem dost. Důležité je, že jsem se při hraní po většinu doby bavil a zažil i pár většinou nepříjemných překvapení.
Musí se nechat, že hra je stále velice pěkná po grafické stránce a mise jsou propracované velmi kvalitně. Hratelnost je sice trochu krkolomnější, ale po chvilce cviku si člověk zvykne. V misích jsou velmi dobře poschovávány lepší zbraně, ke kterým se většinou dostanete pomocí tajných dveří schovaných ve stěnách. Povedené jsou i zbraně, kterým za mě vládna brokovnice, která měla velmi silnou damage a většinou jsem do ní měl nejvíce nábojů. I přesto byly další zbraně smrtelnější, ale většinou jsem je rychle vystřílel nebo jsem si je šetřil na nějaká nepříjemná překvapení.
Obtížnost pro mě byla velmi vysoká, na to že jsem volil třetí z možných variant. Před tím, než jsem začal hrát jsem si říkal, že sice párkrát umřu, ale nebude to zase tak hrozné. Hra mě ovšem velmi rychle vyvedla z mých představ. Ovšem nutno podotknout, že jsem do některých misí vletěl jako neřízená střela a snažil se, co nejrychleji kosit nepřátele a tancovat okolo nich. Poté, co jsme několikrát umřel jsem si uvědomil, že takto to rozhodně nepůjde. Volil jsem tedy opatrnější přístup, kdy jsem do každého rohu zpomalil a nakoukl, co tam na mě čeká. To se ukázalo jako lepší strategie, přesto si mě smrt ještě několikrát našla díky chytře schovaným nepřátelům, kdy otevřete nějaké dveře a za nimi je schovaný Cacodémon (který mi dělal ze všech nepřátel největší potíže) a ještě mám v ruce zrovna brokovnici (a do ničeho lepšího náboje). Největší chybou, které jsem se dopustil bylo couvání před firebally, protože ty stále letěly směrem na mě, ale já prostě pouze automaticky couval a pak jsem to většinou také schytal.
14/31 - O jednu legendu k dohrání zase méně, ale stále mi jich zbývá ještě celkem dost. Důležité je, že jsem se při hraní po většinu doby bavil a zažil i pár většinou nepříjemných překvapení.
Pro: Propracovanost jednotlivých misí, tajné místnosti, zbraně, obtížnost
Proti: Horší ovládání
DeCode89Na tenhle titul jsem se vyloženě těšil, ačkoliv už nehraji FPS hry tak často, možnost zahrát si legendárního Dooma, nemyslet na propady, či nefunkční mechaniku hry zde nehrozí. Neskutečně jsem si celou hru užil a trochu mě zamrzela, její poměrně krátká délka.
Tímto bych rád poděkoval za letošní výzvu č. 10 - Před naším letopočtem.
Rozumím, že tato hra je již v povědomí poměrně velké množiny hráčů, proto o stránce mechaniky a vizualizace se dá dočíst mnoho. Co ovšem dělá dle mého názoru tuto hru ikonou, je ta čistá lineárnost, vsázejíc na masakrování hord démonů a přiznejme si, jak osvěžující je motorovou pilou rozřezat kdejakého protivníka na hromádku ostatků zalité krví či pokropit pořádnou salvou z "rotačáku".
Rád bych uvedl, že jsem kdysi viděl rozhovor s Johnem Romerem, kde popisoval, jak si pronajali prostory, kde začínali se samotným vývojem enginu. Okna zakryli černými závěsy a proramování a level design probíhal po nocích plných alkoholu, drog a Metalové muziky.
Zajímavostí v tomto byl vznik enginu, původmě ještě k Wolfensteinu 3D, kdy vytáhli modifikovanou verzi super mario pro PC, kdy pohyb po obraze po dosažení rohů, načítal další oblast. John Carmack jeden večer při programování a ve značném stádiu pod vlivem drog, kdy Romero prostě odpadl, probudil Johna a předal mu disketu s názvem super mario 3D. Po spuštění hra běžela plynule a prostředí se měnilo s pohybem po obrazu, kdy díky této mechanice vděčíme za krásný herní zážitek.
Původní hra byla distribuována na disketové kazetě pouze s první úrovní, pokud hráč chtěl další úroveň, musel za další disketu zaplatit. Z dnešního pohledu taková demoverze, avšak tento geniální krok vyústil k 140 tisícům prodaných kopií hry. Cena za disketu se pohybovala okolo 9$.
Poprvé jsem se s Doomem setkal v roce 1997 na PC, bylo mi 8 let a z některých pasáží hry, kdy nepřátelé jsou přímo za vámi otevřenými dveřmi, vyvolávalo ve mě zděšení, kdy bych půlkami dokázal louskat vlašské ořechy.
Tenkrát byla hra pro mně velmi obtížná a přišlo mi skoro nemožné ji dohrát (lépe se mi dařil Wolfenstein).
Jedna věc se musí id Softwaru uznat, že i když hře bude 30 let, pořád dokáže zabavit a nostalgicky si zavzpomínat, jak nadčasově hra působí.
Zásadní otázka zní: "Šlo by vytvořit podobný titul?" Odpověď je velmi komplikovaná, jelikož si nedovedu představit, co tak vizuálně či mechanikou odlišné by šlo vytvořit. Místo sebelítostí nad laxním přístupem k moderním titulům, nezbývá, než usednou před obrazovku a brokovnicí pokosit pár nepřátel!!
Tímto bych rád poděkoval za letošní výzvu č. 10 - Před naším letopočtem.
Rozumím, že tato hra je již v povědomí poměrně velké množiny hráčů, proto o stránce mechaniky a vizualizace se dá dočíst mnoho. Co ovšem dělá dle mého názoru tuto hru ikonou, je ta čistá lineárnost, vsázejíc na masakrování hord démonů a přiznejme si, jak osvěžující je motorovou pilou rozřezat kdejakého protivníka na hromádku ostatků zalité krví či pokropit pořádnou salvou z "rotačáku".
Rád bych uvedl, že jsem kdysi viděl rozhovor s Johnem Romerem, kde popisoval, jak si pronajali prostory, kde začínali se samotným vývojem enginu. Okna zakryli černými závěsy a proramování a level design probíhal po nocích plných alkoholu, drog a Metalové muziky.
Zajímavostí v tomto byl vznik enginu, původmě ještě k Wolfensteinu 3D, kdy vytáhli modifikovanou verzi super mario pro PC, kdy pohyb po obraze po dosažení rohů, načítal další oblast. John Carmack jeden večer při programování a ve značném stádiu pod vlivem drog, kdy Romero prostě odpadl, probudil Johna a předal mu disketu s názvem super mario 3D. Po spuštění hra běžela plynule a prostředí se měnilo s pohybem po obrazu, kdy díky této mechanice vděčíme za krásný herní zážitek.
Původní hra byla distribuována na disketové kazetě pouze s první úrovní, pokud hráč chtěl další úroveň, musel za další disketu zaplatit. Z dnešního pohledu taková demoverze, avšak tento geniální krok vyústil k 140 tisícům prodaných kopií hry. Cena za disketu se pohybovala okolo 9$.
Poprvé jsem se s Doomem setkal v roce 1997 na PC, bylo mi 8 let a z některých pasáží hry, kdy nepřátelé jsou přímo za vámi otevřenými dveřmi, vyvolávalo ve mě zděšení, kdy bych půlkami dokázal louskat vlašské ořechy.
Tenkrát byla hra pro mně velmi obtížná a přišlo mi skoro nemožné ji dohrát (lépe se mi dařil Wolfenstein).
Jedna věc se musí id Softwaru uznat, že i když hře bude 30 let, pořád dokáže zabavit a nostalgicky si zavzpomínat, jak nadčasově hra působí.
Zásadní otázka zní: "Šlo by vytvořit podobný titul?" Odpověď je velmi komplikovaná, jelikož si nedovedu představit, co tak vizuálně či mechanikou odlišné by šlo vytvořit. Místo sebelítostí nad laxním přístupem k moderním titulům, nezbývá, než usednou před obrazovku a brokovnicí pokosit pár nepřátel!!
Pro: Nadčasová mechanika ovládání, roky prověřená řezačka, prostředí, hudební doprovod.
Proti: Nízké povědomí mezi mladší generací hráčů.
Filom3nJojo DOOM, uz v ty dobe, kdy to prislo k nam (jak coleos psal ze byl male koleosatko) tak mne a klukum bylo 13-14 let, a bylo to brutalni, do ty doby jsme v podstate behali po lese s klackama misto zbrani (sice jsme meli z prken udelany kulomety a ruzny devitky atd) ale to co nas potkalo u tyhle hry to dost posunulo, do ty doby jsme strileli vzdycky proti sobe, a po hre doom uz jsme do lesa chodili malo, za prvy nas zacinali zajimat i jiny veci ale i doom po siti jak coop nebo deathmatch nam taky trosku zmenili pohled na pocitacovou zabavu. Kluci meli natezeny kabel prez 4 pozemky a prez coax to myslim slo 1Mb/s ale na dooma to stacilo. Tak jak jsme to hrali v coop i na jednom PC (jeden chodil a otviral dvere, druhej strilel mezernikem) a u toho jsme byvali taky poondeny, hravali jsme to v noci, ze zacatku kdy jsme nemeli ani zvukovku tak dokonce jen na PC speaker, pokazdy kdyz vyjde remastere tak si hru strasne rad zahraju, at uz se jednalo o BFG na PS3, tak i ted zase remaster na PS4ce. sice uz to neni tak napinavy jak na PC pred tema sestadvaceti rokama, kdy kazda chyba byla znat, ted kdyz hru hraju zase uz mam zazitek opacnej, sice nemam strach ze smrti, graficke orgie to taky nejsou, ale jak to hraju zpameti tak se mi stavaji nove situace, kdysi jsme to hravali tak ze se pomalicku plizime a jednoho zombika po druhym strilime jako v hororu (tak jako bylo pokracovani Doom 3), kde se bojime o kazdy procento zivota, a vyskakujou na nas mrchy zpoza rohu, skacou na nas z vejtahu a strilej na nas z ochozu, tak ted kdyz to hraju znovu, vim kde na mne kdo vyskoci (si myslim) a nenecham se nicim prekvapit. Bohuzel se mi tahle logika uz xkrat vymstila, protoze ted jsem dohral prvni epizodu a dostkrat se mi stalo ze jsem behal po urovni a hledal lekarnicky, a to jsem hral na druhou nejtezsi obtiznost a ne na nightmare, dokonce jsem 2x umrel :) takovy sem ostrileny hrac. Uz to prochazim spise jen z nostalgie tak asi jako kazdy tady, neverim ze by to nekdo z donuceni hral ted tak ze to predtim nikdy nevidel... tesim se na zbyly urovne a na to jak si dam doom 2 a doom 3 zase... cira nostalgie.
jeste by se mi libilo kdyby pridali heretic a hexen, to byly taky hodne dobry hry
jako minus vidim ze hra nejde dat do fullscreen...
jeste by se mi libilo kdyby pridali heretic a hexen, to byly taky hodne dobry hry
jako minus vidim ze hra nejde dat do fullscreen...
Pro: nostalgie, klasika, o neco hezci grafika
Proti: na portovanych verzich nejde opet dat ani na PS3 ani na PS4 na fullscreen - paneboze proc?
danny21Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level. Přiznávám se, že se mi výdycky víc líbil Wolfenstein a proto si vlastně ani nevybavím, jestli jsem Dooma někdy dohrál do konce, nejpíš jsem po pár levelech skončil.
Nápravu jsem sjednal až teď na !konzoli! a musím říct, že to vůbec nebylo zlý, s ohledem na stáří je dobrá hratelná záležitost, se širokým arzenálem ( božská motorovka ) a tuny roztodivných zmutovaných monster, přes které je potřeba se prokousat v rámci jednotlivých levelů až k bossům.
Samozřejmě hry tothoto typu nabízejí dobíjení zbraní, zdraví a skryté chodby, u některých levelů mi přišlo, že byly příliš rozsáhlé a v mapách jsem se trochu ztrácel. Nemá moc smysl se rozepisovat dál, kolegové se svými komentáři řekli a popsali vše podstatne, za mě rozhodně výrazný kousek v silném průměru, věřím, že pokud bych se mu věnoval více za mlada, nostalgicky bych tam vrazil víc, takhle - 70%
Nápravu jsem sjednal až teď na !konzoli! a musím říct, že to vůbec nebylo zlý, s ohledem na stáří je dobrá hratelná záležitost, se širokým arzenálem ( božská motorovka ) a tuny roztodivných zmutovaných monster, přes které je potřeba se prokousat v rámci jednotlivých levelů až k bossům.
Samozřejmě hry tothoto typu nabízejí dobíjení zbraní, zdraví a skryté chodby, u některých levelů mi přišlo, že byly příliš rozsáhlé a v mapách jsem se trochu ztrácel. Nemá moc smysl se rozepisovat dál, kolegové se svými komentáři řekli a popsali vše podstatne, za mě rozhodně výrazný kousek v silném průměru, věřím, že pokud bych se mu věnoval více za mlada, nostalgicky bych tam vrazil víc, takhle - 70%
ActualPigeon5
Dohráno leden 2020. (Ne poprvé). Herní výzva 2020, základní kameny hardcore.
Koupil jsem si hru znova na Xbox One, protože tam přidali kapitolu sigil od Romera.
Nostalgicky na hře nevidím pořád žádný chyby, grafika nejde řešit, ale je to pořád super zábavný, stále mě bavil soundtrack a zvuky zbraní a monster.
První hry jsem hrál od roku 1990 napřed na didaktiku gama pak PC a Doom byl už v takové druhé vlně, kdy už sem byl trošku zkušenější hráč.
Není k tomu moc co dodávat, všichni doom znají. Snad jenom že původní jsem to hrál v době předinternetové a nikdy jsem nehrál multiplayer.
Pořád 100%.
Koupil jsem si hru znova na Xbox One, protože tam přidali kapitolu sigil od Romera.
Nostalgicky na hře nevidím pořád žádný chyby, grafika nejde řešit, ale je to pořád super zábavný, stále mě bavil soundtrack a zvuky zbraní a monster.
První hry jsem hrál od roku 1990 napřed na didaktiku gama pak PC a Doom byl už v takové druhé vlně, kdy už sem byl trošku zkušenější hráč.
Není k tomu moc co dodávat, všichni doom znají. Snad jenom že původní jsem to hrál v době předinternetové a nikdy jsem nehrál multiplayer.
Pořád 100%.
Pro: Všechno.
Proti: Nic.
AlbydeeereDOOM odstartoval žánr 3D stříleček, i když první hra byla Wolfenstein 3D. O proti Wolfensteinovi dle mého názoru DOOM byl průkopníkem rádoby krvavých scén, ponuré atmosféry, dobré muziky, "zajímavého děje". Ve své době tato hra patřila mezi nejlepší hry na světě - dovoluji si říci, že obsadila první místo.
Hru jsem hrál hned jak vyšla, a minulý rok v rámci Doom 3: BFG Edition jsem si zopakoval DOOM a DOOM II na všechny úrovně.
Na toto téma vyšli 4 knihy a jeden celovečerní film s Dwaynem Johnsnem - jak jsou knihy napsané a jakou má kvalitu film, nechám na Vás.
Hru jsem hrál hned jak vyšla, a minulý rok v rámci Doom 3: BFG Edition jsem si zopakoval DOOM a DOOM II na všechny úrovně.
Na toto téma vyšli 4 knihy a jeden celovečerní film s Dwaynem Johnsnem - jak jsou knihy napsané a jakou má kvalitu film, nechám na Vás.
Pro: Skvělá grafika, ponurá atmosféra, průkopník 3D stříleček, hratelnost
Proti: DOOM je jen jeden, stáří hry
MrSodos
21 Vždycky když si zahraju tuhle hru spustí se mi nostalgie na moje děství a na věčné hraní DOOMU u této hry zaslouženě 95 procent, jsem rád že můžu vzpomínat na ty časy s Doomem.
RedDwarf_CzJedna z prvních her na PC(před ní snad jen wolfenstain 3D a prince of persia),kterou jsem hrál.Graficky jsem si myslel,že je to maximum dokonalosti :-D.Byl zde opravdu početný arzenál a velké množství levelů(to by si měli uvědomit tvůrci dnešních FPS).Tato hra je klasikou pro hráče FPS
Pro: Na tu dobu revoluční grafika,délka hry
kanu
11 Našiel som tuto hru na dvorku. A zahrál ji. Ale on to nakonec nebyla karetní ra, ále do otcovo písí. Zasmial sa mi, že on já tuto hru chtěl zahrát, protož já nebýt ještě dospělý muž. Já v potají si tuto zahrial a blázen byl ten, któ ji nechtěl já hrát. Zbrane téměr stejné jako v televízi, pila jako máme na dvorku, nepřátelé stejní jako v Ugandě, chodby podobné jako v náš pod zemí. Je tam vše, co já budu konat až vyrostu chtít.
Pro: dobré až na umíraní
Proti: málo nepřátel
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Vejce
PC
80
6 dní -
Bollman
PC
60
34 dní -
Mid17
Switch
95
54 dní
-
Patrik160
PS4
80
103 dní
-
ClassicMan
PC
80
114 dní
Statistiky
- Id hry:
- 175
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h175
- Přidána:
- 11.06.2008
15 let a 322 dní
- Hodnocení:
- 718 (20-100 %)
- Komentářů:
- 37
- Oblíbenost:
-
56
14
-
15
575
- Návštěvnost:
- 109856× (celkem)
- 1313× (poslední měsíc)
- 515× (poslední týden)
- 67× (dnes)
Pro: Krvavá kaše z nepřátel,zbraně,grafika,atmosféra,prostě řežba!!
Proti: Nějak mě nic nenapadá..