Doctor Who: The Edge of Reality je re-edice VR hry Doctor Who: The Edge of Time vydané v roce 2019, která ji obohacuje o datadisk. Rozdílná je hlavně v možnosti hrát bez VR headsetu. Ovládání je plně přizpůsobeno hraní na monitoru s klávesnicí. Žánrově se jedná o 3D adventuru sledovanou z první osoby. Gameplay sestává z řešení puzzlů a vyhýbání se střelám nepřátel. Mapy obsahují sběratelské předměty rozdělené na poznámky do Deníku nemožných věcí (vysvětlují svět Pána času hráčům neznalých seriálu) a objekty známé ze seriálu (jsou přístupné z konzole v TARDIS).
Ocitáte se v kůži pomocníka Doktorky, jež po vás žádá laskavost. Napříč vesmírem řádí realitní virus a způsobuje časové zádrhely deformující a poškozující celý časoprostor. Vaším úkolem je samozřejmě jej zastavit. Cesta bude dlouhá. Začínáte v prádelně a postupně se přes vesmírné planety, lodě cizích ras a jejich základny dostanete až k místě skýtající nejstarší bytost ve vesmíru. Potkáte spoustu tvorů, od starých známých kyberlidí, daleků a plačících andělů až po nové nepřátele Hydrorky a Zlystery. Pomáhat vám bude třináctá Doktorka dabovaná Jodie Whittaker a používat budete její sonický šroubovák.
Nové úrovně v datadisku navazují na původní hru a pokračují v příběhu. Vylepšený druh kyberčlověka, tzv. kybersmrťák (CyberReaper) se totiž rozhodl realitní virus pozvednout na novou úroveň a pomocí něj otevírá nové dimenze v chaosvesmíru. Do toho zasáhne desátý Doktor dabovaný Davidem Tennantem, který vás uvede zpět do děje. Opět bojujete o přežití reality jako takové.
stepankoby1
Část reskinovaného Doctor Who: The Edge of Time je vcelku příšerná. Bez VR nefunguje atmosféra, na což nejvíc trpí přepracovaná část s anděly. Neustálé kecání Doktorky je stejně otravné jako tehdy, stejně tak z větší části příběh. Naštěstí díky přidání datadisku s kyberlidmi alespoň odstranili největší nedostatek původní hry, a sice ten šíleně amorální konec. Datadisk samotný má triviální gameplay, kterým se extrémně podobá The Adventure Games, ale celkem zajímavý příběh, který k mému překvapení přinesl v konceptu vynikající twist představující pro Jodiinu Doktorku historicky poprvé i nějaké opravdové etické dilema, které se mnou rezonovalo. Ještě působivější by to bylo, kdyby charakterové modely nevypadaly ohyzdně a kdyby kamery v cutscénách nezabíraly scénu tak nesmyslně. U částí s Tennantem jsem pak byl zklamaný ještě z hudby, která si jela to své (ambient na pozadí) a nijak nezakomponovala Goldova hudební témata. Třeba část, kde s Tennantem běžíte vstříc nebezpečí, by měla úžasný potenciál pro fanservice právě skrz hudbu.
