Defiance

Defiance by se dala popsat nejlépe asi jako kombinace her Descent a Quake. Hlavní hrdina za celou dobu neopustí vznášedlo, nicméně engine silně připomíná právě Quake. Hra začíná tréningem, v průběhu nějž se situace zásadním způsobem pokazí a jelikož není široko daleko jiná vojenská jednotka, musí hráč čelit biomechanickým monstrům sám. Během misí dostává ze základny prostřednictvím audia pokyny, namluvené bez titulků, zato s možností kdykoli během mise všechny přehrát. Jsou hodně důležité, protože levely bývají často nelineární a k postupu dále je třeba vyřešit různé hádanky, zničit konkrétní objekty, použít tlačítka atd. Úrovně jsou různorodé (vojenská základna, kanalizace, podzemní dráha, venkovní prostory se zatopenými jeskyněmi, horské průsmyky, zničené město a další), zajímavé je také to, že lokace vyloženě lineární střídají lokace značně úkolově orientované, ve kterých je nutné se vracet na místa, kde se například otevřely dveře, bylo zrušeno silové pole atd.

Výzbroj vznášedla sestává z primárních zbraní (základní zbraň s neomezenou energií, kulomet a další dvě energetické zbraně) a čtyř typů raket (mimo jiné naváděné nebo "swarm"), zbraně z těchto dvou skupin je možné používat současně (tj. současně střílet například kulometem a raketami). Drobný problém představuje nutnost počkat na automatické zaměření nepřítele (jako například v Last Rites), bez něj není pravděpodobnost zásahu příliš vysoká (jedná se o autorský záměr, nikoli o berličku pro méně schopné hráče). Kromě "hull" (obdoba "zdraví") je možné také sebrat štíty (obdoba klasického "brnění") a vznášedlo disponuje postupně se doplňující energií, která je použitelná právě pro vznášení (obdoba "skákání"). Nepřátelé jsou poměrně pestří, počáteční obranné věže a létající potvory vystřídají vodní chapadla, vznášedla či obří mutanti.

Kde hra naprosto exceluje (a co je na druhou stranu občas kamenem úrazu) je level design. Nenápadný začátek, ničení silových polí pomocí likvidace vedle stojících generátorů nebo přímé střelby a likvidace obranných věží, rychle vystřídají složitější problémy. Otevírání dveří pomocí ne úplně nápadných tlačítek, odstřelení víka kanalizace (ve hře jsou zničitelné předem definované objekty, od poloviny nutnost pro další postup) či ničení různých typů generátorů bude na denním pořádku. V několika kolech se ovšem díky tomu projeví několik podstatných slabin hry. První problém spočívá v tom, že vznášedlo místo přesného skákání pomaličku stoupá, ovšem velmi rychle se propadá dolů, což ve spojení s fyzikou jako z Jurassic Park: Trespasser znamená, že často někam nevyletíte či spadnete. V několika úrovních se autoři přímo vyřádili v sériích naskriptovaných pastí, na které v zásadě není možné se nijak rozumně připravit. Po překročení čáry na zemi sjedou ocelové bariéry a najednou je místnost dočasně bez možnosti úniku, o osm věží bohatší, o možnosti zabít se pádem do energetického pole nemluvě. Další zákeřnost jsou jaderné exploze, které Vás při pomalejší reakci spolehlivě na místě zabijí. Celá legrace je korunována nemožností ukládat hru kdekoli, přičemž věta z manuálu "carefully placed checkpoints" znamená "v levelu sedm ani jeden". Autoři sami asi pochopili, že to nebyl nejlepší nápad, protože přímo v readme uvádějí příkaz SAVENOW pro možnost ukládání kdykoli. Tuto vlastnost jsem ocenil zejména při střídavém hraní na Windows XP (kde při jaderných a jiných speciálních explozích zčernala obrazovka bez návratu k normálu) a na Windows 7 (kde byla pro změnu grafika značně zelená, ovšem zase fungovaly situace s výše zmíněnými výbuchy).

Definace je velmi zajímavý, téměř neznámý kus. Přes lehce nedomyšlené "skákání" a místy přestřelené skriptování ovšem rozhodně stojí za pozornost, už kvůli vynikajícímu leveldesignu.