Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 50
Zklamání. Hry jako Outer Wilds nebo Hitman mi ukázaly že "hraj stejný level pořád dokola" nemusí být nudné, a Deathloop mi posléze ukázalo že i když nemusí, tak zcela jistě může. Propliž se tam kde ukazuje quest marker, klikej na hlavy homogenním nepřátelům, na místě se dozvíš kód ke kombinačnímu zámku v jiné lokalitě v jiném čase, rinse and repeat.
Expozice je řešena lore-dumpem na začátku a nejsou ponechány žádné otázky ani záhady. Tumáš, tvůj úkol je zabít 8 lidí, kteří chodí sem a tam a musíš si prostě dobře naplánovat cestu abys za jeden průchod zabil všechny. Typicky to zahrnuje nejdřív zabít každého po jednom a poté se mu prohrabat v deníčku a zjistit že v tolik a tolik bude tam ještě s někým a půjdou tam zabít oba. Speciální schopnosti a nové zbraně se z většiny také získávají zabíjením těchto stejných osmi lidí. Speciální schopnosti se navíc dají i upgradovat -- ano, tím že znovu zabijete stejného týpka který vám ji dropnul. Celkově hra zahrnuje až absurdně mnoho vracení se na již jedno vystřílená místa.
Člověk by si myslel, že když je celá hra o zabíjení nějakých osmi papalášů, tak že alespoň oni samotní budou nějak zajímaví. Nope. Veskrze normální nepřátelé, max připepření jednou z profláklých speciálních schopností. Lore či nějaký okolní příběh taky nic moc. A celý důvod k této sériové vraždě hra na začátku uvede jako "just trust me bro, this is how it works".
Hru jsem odložil po cca 6h hraní, protože jsem furt čekal až se to "rozjede" a postupně mi došlo že tohle je už ono. Když jsem se podíval na seznam misí co mám otevřené a všechny mě lákaly cca stejně jako se zvednout od PC a jít vytírat podlahu, rozhodl jsem se že život je příliš krátký na Deathloop.

Pro: inovativní princip

Proti: repetitivní boj, repetitivní questy, nezajímavé speciální schopnosti, nezajímaví nepřátelé

+15
  • PC 80
Arkane Studios si mě v roce 2012 omotalo kolem prstu svým nově vydaným titulem Dishonored. Hru jsem několikrát s obdivem prošel a čekal na dvojku. Ta přišla o pár let později léta páně 2016 a opět jsem tomu naprosto propadl, bylo to sice maličko slabší ale pořád neskutečná pecka. Psal se rok 2017 a přišlo Prey jež mě do sebe vtáhlo téměř instantně a dal jsem mu tři průchody. Potom byl nějaký čas klid po pěšině a objevil se první trailer na Deathloop, moje reakce však byla smutná. Absolutně mě nenadchlo nic z toho co jsem viděl a další představování mi situaci vůbec nezlepšovalo. Nakonec hra v roce 2021 vyšla a já si ji hned první den pořídil protože v Arkane mám prostě důvěru. Nakonec jsem byl sice spokojen ale musel jsem se někdy doslova nutit do toho abych titul vůbec hrál. A jindy mě zase hra neskutečně bavila. Takovou nevyváženost jsem u předchozích titulů nezažil.

Příběh se motá kolem dvou postav jménem Julianna a Colt kteří po sobě nemilosrdně jdou. Proč? Protože na ostrově kde se oba nachází, se opakuje stále dokola jeden a ten samý den. Colta už to nebaví a chce to zastavit a Julianna mu v tom chce zabránit. Jednoho dne se tak v kůži Colta probudíte na pláži se ztrátou paměti, začnete věcem přicházet na kloub a pomalu objevovat možnosti, jak celou smyčku zastavit. Dostanete k tomu čtyři části města, čtyři denní doby a nekonečno pokusů. Co však nedostanete, je možnost ukládat si hru - je to součást herní mechaniky a velice rychle pochopíte, že to jde i bez toho.

Nejspíše je tedy čas podívat se na herní hřiště. Vývojáři vsadili na jistotu a zkombinovali Dishonored s Prey a pokusili se namíchat ten nejchutnější koktejl co kdy servírovali. A skoro se to povedlo. Ostrov je snůškou nekonečných možností, tajemství, různých cest k cíli a perfektního level designu. Jak už je u těchto vývojářů zvykem, jakým směrem se vydáte je jen na vás a jak moc se budete rozhlížet po okolí také. Je zde možnost vzít mačetu a prosekat si cestu kamkoliv bude potřeba nebo se efektně všem vyhnout a efektivně splnit zadání mise.

Jak to celé funguje? Inu, všechno je o tom dělat v určitý den a hodinu různé věci na čtyřech různých částech ostrova. Pakliže se někam nemůžete odpoledne dostat, třeba to půjde večer nebo ráno. Čím více objevujete informací, tím je pro vás snazší orientace v prostředí a plnění misí jež předem pečlivě naplánujete a následně provedete. Po každé časti dne se objevíte v plánovacím menu, kde se vybavíte zbraněmi či speciálními "magickými" zlepšováky a vyrazíte vstříc dobrodružství. Problém je, že jakmile skončí noc tak se smyčka uzavře a vy se opět ráno probudíte s holou prdelí na pláží a jediné vybavení jež budete vlastnit budou nově získané informace. No a jedete znova. Naplánovat den, sesbírat zbraně a pokusit se co nejefektivněji splnit co nejvíc půjde. Jakmile se dostanete ve hře dál, přijde možnost svoji výbavu neztratit a celé to dostane jiné grády, nicméně o tom bych se raději více pro vaše dobro nerozepisoval.

Do vínku dostanete kromě mačety, třeba jednoruční samopal, brokovnici, různé druhy pistolí, sniperku či například hřebíkomet ideální pro tichý postup hrou. Zbraně se dělí na šedivé, zelené, fialové a zlaté podle toho jak jsou raritní a je možno je opatřit až třemi vylepšeními které jim dodají o trochu větší grády. Za zmínku stojí i takzvaní magičtí pomocníci jež si nasazujete na ruku. Jeden z nich je defaultní, máte ho od začátku a pomáhá vám se po vašem úmrtí vrátit zpět do hry nedaleko vašeho skonu. Další získáte časem a může se jednat například o neviditelnost, štít nebo blink jež dobře znáte ze série Dishonored - ten vás teleportuje na byť nedaleké ale vámi zvolené místo. Nosit u sebe můžete však maximálně dva a je potřeba dobře promyslet jaké si do které mise vezmete.

Za zmínku rozhodně stojí i online část. Ta funguje tak, že máte možnost si vypnout privátní hraní a pustit hráče do své seance nebo z ní odejít a jít škodit ostatním. Cílem protihráče v kůži Julianny je vám zabránit ve vašem konání a ideálně se tak těšit z vašeho skonání. Hru to perfektně dokáže okořenit a když už vás průchody s tupou umělou inteligencí přestanou bavit a chcete zkusit trošku jiný šálek kávy máte možnost. Jako Julianna plníte kromě zabíjení Colta i různé miniúkoly díky nimž si potom můžete odemykat nový vzhled postavy. Musím uznat, že online funkce rozhodně hře přidává to pravé ořechové a definitivně prodlužuje hratelnost.

Se hrou jsem měl problém především prvních několik hodin kdy mě nedokázala jakkoliv zaháčkovat a jediné, co tomu trochu pomáhalo bylo zasazení, parádní dabing hlavních postav, super vtipné dialogy (i ty jež vede Colt sám se sebou), nařáchlá hudba a slušná grafika. Titul vyšel v září a já ho dokončil v únoru protože jsem se musel nutit do toho, vracet se do světa který mi nedával valný smyl a dělat v něm věci jimž jsem nerozuměl. Zhruba v polovině hraní jsem se však dostal do herního flow a jel jsem misi za misí kdy mi najednou všechno začalo dávat větší smysl, pochopil jsem co se po mě chce a jak toho dosáhnout. Jelikož jsem byl zvyklej na předchozí tituly kde byla jasná pravidla a Deathloop přišel s novejma chtělo to čas. Pamatuji na mise které mě naprosto vytáčeli ale taky na ty, jež mě jednoduše bavili a rád jsem je plnil. Svět jsem probádal jak to jen šlo a u toho si přečetl a poslechl kupu materiálů abych pak na konci hry přišel na to, že to celé mělo vlastně smysl. Jako vždy Arkane Studios přineslo překvapení, zvraty a dlouhé chvilky přemýšlení. Nicméně to z mého osobního pohledu řadím k té nejslabší pecce co tito vývojáři stvořili - holt si vytvořili silnou konkurenci. Nebyla to špatná hra, ale na prdel jsem se z ní taky neposadil. Možná je to tím, že mi to tak trošku připadalo jako DLC pro Prey, Mooncrash, ve verzi 2.0 a taky je to možná tím že jsem už ledacos viděl a zažil. Nevím. Vzato kolem a kolem je to rozhodně slušných 80% - každopádně si moc přeji, aby tento šikovný tým příště sáhl na jistotu a přinesl přinejlepším Dishonored 3.

Pro: Optimalizace, znovuhratelnost, hudba, Colt, design misí

Proti: Repetetivnost, tupá umělá inteligence, zbytečná komplexnost, první hodiny hry

+14
  • PS5 60
Na Deathloopu oceňuji odvahu Arkane (potažmo Bethesdy) trošku provětrat zaběhlou šablonu. Jejich zpracování rogue-like hratelnosti a časové smyčky je skvělý nápad, který měl obrovský vypravěčský potenciál. Akorát že vůbec. Nakonec totiž vše ve hře působí jakoby všichni jeli na půl plynu a zařádit si mohlo jen audiovizuální oddělení. To jako vždy u Arkane odvedlo fascinující práci. Prostředí a hudební složka se vymykají mainstreamu a jdou si svou štýlo cestou.

Všechno ostatní ale pokulhává nebo se rovnou plazí. Čtveřice map je designově nezajímavá a pokud člověk hrál Dishonored/Deus Ex, tak i extrémně šablonovitá. Nepřátelé jsou tupí a jednotvární. Speciální schopnosti ohrané a zbraně tuctové flusačky. Všechno spolu funguje, ale nijak nenadchne a rozhodně neudrží pozornost. Zvlášť když na hráče první dvě hodiny non-stop skáčou infoboxy. K čemu je výuka hrou, že.

Nejvíce to ale odskákalo vyprávění. Tady to prostě Arkane celé vzdali hned na začátku. Osm hlavních cílů hry není hráči nijak představeno. Nikdy se s nimi nesetkáte jinak než v akci. Neproběhne žádný dialog, filmeček, cokoliv. Od začátku do konce jsou to jen cíle v questlogu. Celý děj hry, motivace postav, pozadí světa a všechny další šťavnaté informace si musíte nastudovat z dokumentů, retardovaně napsaných ICQ zpráviček a obligátních audiologů. Přiznávám, že tahle vypravěčská lenost už mě začíná unavovat. Nemám nic proti poznámkám rozšiřujícím lore hry, ale postavit celý děj AAA hry na zprávičkách je zlo. A jako krásný detail se vám do toho čtení hra ani nezapauzuje... Samotný děj není žádné veledílo, ale to u Arkane snad ani nikdo nečeká. Stejně jako uspokojující konec. Ten si u nich nepamatuji snad vůbec :)

V případě Deathloopu se fakt hodně těším na post-mortem články nebo (snad!) No-clip dokument. Bude myslím zajímavé kolik toho autoři museli obětovat na oltář času a budgetu. Škoda, že z toho nakonec vyšel takový kočkopes.
+18
  • PC 70
Před dvěma dny jsem Deathloop dokončil a "broke the loop".

Nechápu ty nadšené "10/10! MASTAHPIECE!" recenze. Prostě nechápu, sorry.

I když pominu příšerný technický stav (náhodné zasekávání, jak dokumentuje DF, náhodné pády, někdy i po hodině hraní bez možnosti uložení...), vedle kterého i Cyberpunk vypadá vyleštěně, je to... dobrá hra, to ano, ale na poměry Arkane slabá hra.

Předně, ačkoliv je design úrovní poměrně dobrý a je fajn, že se lokace mění v průběhu dne, nakonec máte stále jen 4 lokace, do kterých chodíte pořád dokola a porážíte stále stejné nepřátele. Před koncem to začne být ohrané, a to i přesto, že se jedná o nejkratší hru Arkane (zabralo mi to 26 hodin velmi metodického hraní, zatímco v Dishonored 2 jsem strávil přes 50 a v Prey 42).

Herecké výkony jsou dobré - Colt i Juliana mají charisma a určitou chemii, ale zklamává je psaní, které je dětinské a často prostě... nedává moc smysl.

Nejsou tu žádné WOW THIS IS GENIUS momenty jako v Dishonored 2 (Crack in the Slab, Clockwork mansion) nebo Prey.

Hra postrádá výraznou silnou atmosféru předchozích počinů Arkane, Blackreef je prostě tak nějak... nezajímavý, co se týče videoherních prostředí. A hra působí superšablonovitě kvůli neustálému vracení se do tunelů, vidění stejných obrazovek a poslouchání stejné hudby pořád dokola.

A konce byly pekelně neuspokojivé, všechny tři. To byla poslední šance, kterou hra měla, abych z ní odcházel se skvělým pocitem, ale nepodařilo se jí to.

I po všech těch negativních bodech bych Deathloopu přesto dal solidních, nadprůměrných, 7/10. Má to slušný hook, hratelnost je většinu času docela zábavná a má to ty Arkane imerzivní simulační mechanismy, které mám rád, i když se to spíš přiklání ke střílečce. A fenomenální soundtrack.

Každopádně...když je Raf Colantonio pryč a Deathloop je výsledkem jeho odchodu, a když se Arkane v další hře pokouší udělat svou variaci na Borderlands, nejsem zrovna super optimista, co se týče budoucnosti tohoto studia. Což je škoda, protože Dishonored 1/2 a Prey patří mezi mé nejoblíbenější hry všech dob. Deathloop jsem si koupil při uvedení na trh v podstatě čistě na základě oblíbenosti těchto her.
+26 +27 −1
  • PC 85
Time to break this fuckin' loop. 

Hry studia Arkane mám rád. Vlastně skoro nejradši. Dohrál jsem všechny a Dishonored s Prey řadím do svého osobního TOP žebříčku. Po Wolfenstein: Youngblood a prvních trailerech jsem ale byl z Deathloop trochu rozpačitý. Už se mi přejídají roguelite prvky a časové smyčky začínají být vyčpělejší než předloňský vánoční kapr. Nebude hra moc repetitivní? Nechali se Arkane svést módními trendy a připravují nějakou rychlokvašku? A co, proboha, čekat od jejich budoucího počinu jménem Redfall?

Samé otázky. Nakonec jsem vsadil na nejistotu, další trailery nesledoval a hru den před vydáním zakoupil. Ani jsem nečekal, že bych ji měl v nejbližší době rozehrát, chtěl jsem hlavně podpořit tvůrce. Večer po launchi mi zbylo trochu času, popadl jsem ovladač (ano, dohrát FPSko na počítači s controllerem jest kacířstvím). Seznámení s postavami, prostředím, příběhem, první smyčka, druhá, třetí...

...a kdybych neměl v životě jiné starosti, dopařím Deathloop na jeden zátah. Takovou jízdu jsem nečekal a Arkane v žádném aspektu nezklamali. Ve skutečnosti mám těsně po dohrání pocit, že jde o jejich nejlepší dílo.

Hlavní premisa s časovou smyčkou je překvapivě repetitivní úplně minimálně. První lokaci jsem, odkojen předchozími immersive sim hrami, kompletně prošmejdil a vyluxoval. A to je jako všechno? Ještě tři podobně velké úrovně a pak jedeme stále dokola? Ne. Krom toho, že každé z prostředí procházíte ve čtyřech denních dobách, téměř vždy vás úkol zavede na nové místo, které jste předtím přehlédli. Nebo za zavřené dveře, k nimž máte konečně kód. Nebo do částí otevřených pouze v určitou denní dobu. Jestli jsem se někam vracel více než dvakrát opakovat stejnou činnost, nevím o tom.

Takže jsem se rychle naučil, že nejlepší je soustředit se na aktuální úkol a vše podstatné se odehraje cestou. Postupně propátráte každý kout ostrova Blackreef, jenž je hlavním dějištěm příběhu. Všechny lokace jsou členité, možností průchodu je bezpočet. Nepřáteli se můžete proplížit, což je hodně těžké, protože jak jsou hloupí, jsou také nesmírně ostražití. O to uspokojivější je povedený stealth kill. Obtížnost postupně stoupá s tím, jak sami nabíráte na síle a účinnosti.

Každé zaváhání je trestáno a nesčetněkrát se tichý postup zvrhne v bezbřehá jatka. K nim slouží široký arzenál zbraní čítající pistole, samopaly, brokovnice a pušky. Každou z nich jde dále vylepšovat. K ruce (v ruce) máte dále několik schopností podobných těm z Dishonored. Deathloop nelze prolézt bez zabití, což je trochu škoda, ale příběh by tak nedával úplně smysl. Vždycky se ale můžete vyhnout běžným panákům a soustředit se pouze na hlavní „cíle“ (schválně nezmiňuji jaké).

Když si po sobě čtu předchozí odstavce, zní všechno tak nějak „okej“ a nic víc. Ale věřte mi, jakmile se dostanete do víru časové smyčky, nebude vás chtít pustit. Deathloop je esencí toho nejlepšího, co dělá Arkane naším oblíbeným studiem. Architektura úrovní, šedesátková stylizace, jiskra mezi hlavními postavami, imerzivní hratelnost s hromadou možností řešení problémů... Autoři sypou z rukávů jedno překvapení za druhým. Nemůžu si pomoci, ale nakonec jsem nadšenej. Teď ještě co čekat od toho Redfallu...

Pro: Esence Arkane, stylizace, postavy, návyková hratelnost

Proti: Často tupí nepřátelé, uspěchaný závěr, neumím hrát za Juliannu

+22