Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Před dvěma dny jsem Deathloop dokončil a "broke the loop".

Nechápu ty nadšené "10/10! MASTAHPIECE!" recenze. Prostě nechápu, sorry.

I když pominu příšerný technický stav (náhodné zasekávání, jak dokumentuje DF, náhodné pády, někdy i po hodině hraní bez možnosti uložení...), vedle kterého i Cyberpunk vypadá vyleštěně, je to... dobrá hra, to ano, ale na poměry Arkane slabá hra.

Předně, ačkoliv je design úrovní poměrně dobrý a je fajn, že se lokace mění v průběhu dne, nakonec máte stále jen 4 lokace, do kterých chodíte pořád dokola a porážíte stále stejné nepřátele. Před koncem to začne být ohrané, a to i přesto, že se jedná o nejkratší hru Arkane (zabralo mi to 26 hodin velmi metodického hraní, zatímco v Dishonored 2 jsem strávil přes 50 a v Prey 42).

Herecké výkony jsou dobré - Colt i Juliana mají charisma a určitou chemii, ale zklamává je psaní, které je dětinské a často prostě... nedává moc smysl.

Nejsou tu žádné WOW THIS IS GENIUS momenty jako v Dishonored 2 (Crack in the Slab, Clockwork mansion) nebo Prey.

Hra postrádá výraznou silnou atmosféru předchozích počinů Arkane, Blackreef je prostě tak nějak... nezajímavý, co se týče videoherních prostředí. A hra působí superšablonovitě kvůli neustálému vracení se do tunelů, vidění stejných obrazovek a poslouchání stejné hudby pořád dokola.

A konce byly pekelně neuspokojivé, všechny tři. To byla poslední šance, kterou hra měla, abych z ní odcházel se skvělým pocitem, ale nepodařilo se jí to.

I po všech těch negativních bodech bych Deathloopu přesto dal solidních, nadprůměrných, 7/10. Má to slušný hook, hratelnost je většinu času docela zábavná a má to ty Arkane imerzivní simulační mechanismy, které mám rád, i když se to spíš přiklání ke střílečce. A fenomenální soundtrack.

Každopádně...když je Raf Colantonio pryč a Deathloop je výsledkem jeho odchodu, a když se Arkane v další hře pokouší udělat svou variaci na Borderlands, nejsem zrovna super optimista, co se týče budoucnosti tohoto studia. Což je škoda, protože Dishonored 1/2 a Prey patří mezi mé nejoblíbenější hry všech dob. Deathloop jsem si koupil při uvedení na trh v podstatě čistě na základě oblíbenosti těchto her.
+25 +26 −1
  • PC 90
Time to break this fuckin' loop. 

Hry studia Arkane mám rád. Vlastně skoro nejradši. Dohrál jsem všechny a Dishonored s Prey řadím do svého osobního TOP žebříčku. Po Wolfenstein: Youngblood a prvních trailerech jsem ale byl z Deathloop trochu rozpačitý. Už se mi přejídají roguelite prvky a časové smyčky začínají být vyčpělejší než předloňský vánoční kapr. Nebude hra moc repetitivní? Nechali se Arkane svést módními trendy a připravují nějakou rychlokvašku? A co, proboha, čekat od jejich budoucího počinu jménem Redfall?

Samé otázky. Nakonec jsem vsadil na nejistotu, další trailery nesledoval a hru den před vydáním zakoupil. Ani jsem nečekal, že bych ji měl v nejbližší době rozehrát, chtěl jsem hlavně podpořit tvůrce. Večer po launchi mi zbylo trochu času, popadl jsem ovladač (ano, dohrát FPSko na počítači s controllerem jest kacířstvím). Seznámení s postavami, prostředím, příběhem, první smyčka, druhá, třetí...

...a kdybych neměl v životě jiné starosti, dopařím Deathloop na jeden zátah. Takovou jízdu jsem nečekal a Arkane v žádném aspektu nezklamali. Ve skutečnosti mám těsně po dohrání pocit, že jde o jejich nejlepší dílo.

Hlavní premisa s časovou smyčkou je překvapivě repetitivní úplně minimálně. První lokaci jsem, odkojen předchozími immersive sim hrami, kompletně prošmejdil a vyluxoval. A to je jako všechno? Ještě tři podobně velké úrovně a pak jedeme stále dokola? Ne. Krom toho, že každé z prostředí procházíte ve čtyřech denních dobách, téměř vždy vás úkol zavede na nové místo, které jste předtím přehlédli. Nebo za zavřené dveře, k nimž máte konečně kód. Nebo do částí otevřených pouze v určitou denní dobu. Jestli jsem se někam vracel více než dvakrát opakovat stejnou činnost, nevím o tom.

Takže jsem se rychle naučil, že nejlepší je soustředit se na aktuální úkol a vše podstatné se odehraje cestou. Postupně propátráte každý kout ostrova Blackreef, jenž je hlavním dějištěm příběhu. Všechny lokace jsou členité, možností průchodu je bezpočet. Nepřáteli se můžete proplížit, což je hodně těžké, protože jak jsou hloupí, jsou také nesmírně ostražití. O to uspokojivější je povedený stealth kill. Obtížnost postupně stoupá s tím, jak sami nabíráte na síle a účinnosti.

Každé zaváhání je trestáno a nesčetněkrát se tichý postup zvrhne v bezbřehá jatka. K nim slouží široký arzenál zbraní čítající pistole, samopaly, brokovnice a pušky. Každou z nich jde dále vylepšovat. K ruce (v ruce) máte dále několik schopností podobných těm z Dishonored. Deathloop nelze prolézt bez zabití, což je trochu škoda, ale příběh by tak nedával úplně smysl. Vždycky se ale můžete vyhnout běžným panákům a soustředit se pouze na hlavní „cíle“ (schválně nezmiňuji jaké).

Když si po sobě čtu předchozí odstavce, zní všechno tak nějak „okej“ a nic víc. Ale věřte mi, jakmile se dostanete do víru časové smyčky, nebude vás chtít pustit. Deathloop je esencí toho nejlepšího, co dělá Arkane naším oblíbeným studiem. Architektura úrovní, šedesátková stylizace, jiskra mezi hlavními postavami, imerzivní hratelnost s hromadou možností řešení problémů... Autoři sypou z rukávů jedno překvapení za druhým. Nemůžu si pomoci, ale nakonec jsem nadšenej. Teď ještě co čekat od toho Redfallu...

Pro: Esence Arkane, stylizace, postavy, návyková hratelnost

Proti: Často tupí nepřátelé, uspěchaný závěr, neumím hrát za Juliannu

+22
  • PS5 60
Na Deathloopu oceňuji odvahu Arkane (potažmo Bethesdy) trošku provětrat zaběhlou šablonu. Jejich zpracování rogue-like hratelnosti a časové smyčky je skvělý nápad, který měl obrovský vypravěčský potenciál. Akorát že vůbec. Nakonec totiž vše ve hře působí jakoby všichni jeli na půl plynu a zařádit si mohlo jen audiovizuální oddělení. To jako vždy u Arkane odvedlo fascinující práci. Prostředí a hudební složka se vymykají mainstreamu a jdou si svou štýlo cestou.

Všechno ostatní ale pokulhává nebo se rovnou plazí. Čtveřice map je designově nezajímavá a pokud člověk hrál Dishonored/Deus Ex, tak i extrémně šablonovitá. Nepřátelé jsou tupí a jednotvární. Speciální schopnosti ohrané a zbraně tuctové flusačky. Všechno spolu funguje, ale nijak nenadchne a rozhodně neudrží pozornost. Zvlášť když na hráče první dvě hodiny non-stop skáčou infoboxy. K čemu je výuka hrou, že.

Nejvíce to ale odskákalo vyprávění. Tady to prostě Arkane celé vzdali hned na začátku. Osm hlavních cílů hry není hráči nijak představeno. Nikdy se s nimi nesetkáte jinak než v akci. Neproběhne žádný dialog, filmeček, cokoliv. Od začátku do konce jsou to jen cíle v questlogu. Celý děj hry, motivace postav, pozadí světa a všechny další šťavnaté informace si musíte nastudovat z dokumentů, retardovaně napsaných ICQ zpráviček a obligátních audiologů. Přiznávám, že tahle vypravěčská lenost už mě začíná unavovat. Nemám nic proti poznámkám rozšiřujícím lore hry, ale postavit celý děj AAA hry na zprávičkách je zlo. A jako krásný detail se vám do toho čtení hra ani nezapauzuje... Samotný děj není žádné veledílo, ale to u Arkane snad ani nikdo nečeká. Stejně jako uspokojující konec. Ten si u nich nepamatuji snad vůbec :)

V případě Deathloopu se fakt hodně těším na post-mortem články nebo (snad!) No-clip dokument. Bude myslím zajímavé kolik toho autoři museli obětovat na oltář času a budgetu. Škoda, že z toho nakonec vyšel takový kočkopes.
+17