Curse of Naxxramas je prvním singleplayerovým dobrodružstvím a vůbec prvním rozšířením karetní hry Hearthstone. Přináší 30 nových sběratelských karet, které mohou být získány hraním jednotlivých částí. Zlaté verze karet lze vycraftovat poté, co je hráč získá v klasické podobě. Hra je rozdělena do 5 křídel, která byla vydávána postupně až do 19. 8., na motivy Naxxramas raidu z World of Warcraft. Finálním bossem je ze světa Warcraftu známý arcilich Kel’Thuzad.
Souboje probíhají v klasické podobě proti počítačem ovládaném protivníkovi (boss). Ten může mít speciální schopnosti a karty, které se v běžné PVP hře nenachází. Za jeho porážku vždy dostanete 2 kopie nové karty, v případě dokončení celého křídla je pak odměnou jedna legendární karta. Křídla je možné si znovu zahrát ve výrazně těžším Heroic módu, za jehož dokončení se vám odemkne nový zadní potah na karty. Posledním režimem jsou Class Challenge, kde máte možnost to vybraným bossům znovu natřít pomocí předpřipravených balíčků. Pro každou třídu je připravena právě jedna (celkem tedy 9) a jako odměnu za výhru dostanete 2 kopie karty specifické pro danou třídu.
Na základě rotace sad karet byl na jaře 2016 Curse of Naxxramas společně s čistě karetním Goblins vs Gnomes učiněn nedostupným pro nové hráče, kteří si nezakoupili alespoň jedno křídlo (v takovém případě lze zbylá stále dokoupit). Chybějící karty z Naxxramasu nyní lze vytvořit craftováním a použít ve Wild módu.
Chelemi
„Podívejme se, jaký úspěch slaví sběratelské karetní hry,“ povšiml si Blizzard, „co kdybychom si přihřáli polívčičku a také nějakou vydali? Úplně postačí virtuální karty, proč to tisknout na papír.“ A tak vzali postavy z Warcraftu, zasadili je do okleštěných pravidel nakombinovaných z jiných karetních her a ejhle, ono to skvěle funguje! Hearthstone je pecka, která osloví jak naprosté začátečníky – svou jednoduchostí a rychlým zvládnutím herních principů – tak zaryté kartičkáře (jsem dlouholetý Magicář, tedy ideální cílová skupina, a mé srdce při vydání plesalo) – ty zase trochu obměněnými a tím pádem neokoukanými pravidly, která umožňují dostatek karetních kombinací, ale nepřetíží mozek. Blizzardu se podařilo namíchat chuťově vyvážený long drink, který kombinuje single playerovou kampaň, hru online v aréně s (víceméně) náhodně sestaveným balíčkem proti (kéž by) obdobně vybavenému protivníkovi a boj o nejvyšší příčku v žebříčku hráčů s předem sestavenými balíčky, u kterých už mají podchycenou a vybroušenou strategii. Výborné je, že přestože jde o online hru, jedna bitva zabere pouhých asi 10 minut, takže není problém hrát „po kouscích,“ jak čas dovolí.
Protože počet dostupných kartiček v základní verzi byl poměrně nízký, Blizzard se logicky a správně rozhodl karetní základnu rozšířit a vydat „datadisk.“ Nové karty je nutné postupně odemykat v single-playerové kampani porážením bossů. Některé nové kousky opravdu stojí za to – přináší nové taktické prvky, umí zatnout tipec původně přesíleným kartám a podobně. Kupodivu se podařilo mírně omezit do té doby výrazně převažující všeobecný sklon hrát jen aggro balíčky, které se snažily hned v prvních kolech zvítězit rychlým vychrlením levných útočných karet, ale pokud nestihly zabít včas, došel jim dech. Ani v Magicu nemám ráda aggro, proto i zde jsem si až s vydáním Naxxu užila hratelné a fungující control decky – to jest balíčky, které na začátku spíše brání a až v pozdějších fázích souboje vyrukují s dražšími, zato o to drtivějšími kartami. Z nabízených povolání mne nejvíc bavil jednoznačně priest, následovaný hand lockem, protection warrem a spell druidem. Pro toto zvýšení variability dávám vyšší hodnocení než vanille.
Vítaným bonusem pro mne byla možnost zahrát si jednou již pokořenou kampaň znovu, a to v těžším módu, protože mne nutila vymýšlet nové finty na bosse a vyřádit se s netradičními kombinacemi karet, které bych si pro jejich omezené užití nedovolila namíchat do balíčku proti standardnímu živému soupeři. Pro jedince, kterým se nechtělo nad zhůvěřilým AI s neférově silnými balíčky lámat hlavu, se nabízela možnost vyhledat si na internetu berličku v podobě seznamu karet vhodných proti tomu kterému nepříteli, většinou i s návodem k použití, takže nebyl problém nové karty získat, i když jste byli zaměřeni jen na hru hráče proti hráči.
Negativa se ale také najdou. Trochu mne štvalo, že se nedají vypnout animace schopností a soubojů – při komplexnější kaskádě efektů zbytečně zdržovaly a čas vyhrazený na kolo neúprosně utíkal (přílišné natahování kola je naštěstí ošetřené). Druhá věc je ranking. Přišlo mi, že není moc dobře vyřešený, protože na stejném ranku, jako jsem byla já, jsem potkávala jak protivníky výrazně slabší, tak výrazně silnější. Nevím, v čem přesně vězel problém, ale určitě tam byl ještě prostor k doladění. Za třetí mi trochu chyběla možnost komunikace s protihráčem – krom několika přednastavených hlášek typu „dobrý tah“ nebo „teď ti dám do nosu“ byla jediná možnost promluvit si se soupeřem taková, že si jej přidáte po skončení bitvy do přátel a pak až můžete chatovat (pokud pozvání přijme). Na druhou stranu si umím představit, proč to asi je takhle omezené. Za poslední a zdaleka nejhorší nešvar považuji nadměrnou váhu prvku náhody. Nemluvím o tom, že když si sestavíte balíček, záleží na náhodě, kterou kartu si příští kolo líznete. Ne. Tady jde o to, že řada karet má nějaký efekt, který je podmíněný generátorem náhodných čísel (RNG), něco jako „zabij náhodnou bytost“ či „zkopíruj náhodnou kartu“ (konkrétně třeba Knife Juggler, Brawl...). Podobné to je se stavbou balíčku do arény – když máte smůlu, vytáhnete si třeba 3 vzácné karty a zbytek obyčejných, zatímco váš oponent má vzácných 10 a k tomu dvě legendární navrch. Pak ani zkušený hráč a taktik nemá moc velkou šanci vyhrát, protože je prostě umlácen čepicemi (přesněji řečeno udupán nosorožci, rozsápán démony a podobně). Uznávám ale, že v Naxxramaském rozšíření se náhodnost daří ještě celkem držet na uzdě. Proto já osobně považuji tento datadisk za zlatou a neopakovatelnou éru Hearthstonu.
Úplně na konec bych zmínila, že nesouhlasím s názorem, který se tu někde vyskytl, totiž že Hearthstone je pay-to-play hra. Já do něj nevrazila ani korunu, hrála jsem jen příležitostně a neměla moc silných karet, ale i tak jsem si zahrála na slušné úrovni (každou sezónu rank cca 12-14). Rozhodně ale je možné si investicí život značně usnadnit a zrychlit získání surovin k výrobě silných karet, o tom pochyb není.
Protože počet dostupných kartiček v základní verzi byl poměrně nízký, Blizzard se logicky a správně rozhodl karetní základnu rozšířit a vydat „datadisk.“ Nové karty je nutné postupně odemykat v single-playerové kampani porážením bossů. Některé nové kousky opravdu stojí za to – přináší nové taktické prvky, umí zatnout tipec původně přesíleným kartám a podobně. Kupodivu se podařilo mírně omezit do té doby výrazně převažující všeobecný sklon hrát jen aggro balíčky, které se snažily hned v prvních kolech zvítězit rychlým vychrlením levných útočných karet, ale pokud nestihly zabít včas, došel jim dech. Ani v Magicu nemám ráda aggro, proto i zde jsem si až s vydáním Naxxu užila hratelné a fungující control decky – to jest balíčky, které na začátku spíše brání a až v pozdějších fázích souboje vyrukují s dražšími, zato o to drtivějšími kartami. Z nabízených povolání mne nejvíc bavil jednoznačně priest, následovaný hand lockem, protection warrem a spell druidem. Pro toto zvýšení variability dávám vyšší hodnocení než vanille.
Vítaným bonusem pro mne byla možnost zahrát si jednou již pokořenou kampaň znovu, a to v těžším módu, protože mne nutila vymýšlet nové finty na bosse a vyřádit se s netradičními kombinacemi karet, které bych si pro jejich omezené užití nedovolila namíchat do balíčku proti standardnímu živému soupeři. Pro jedince, kterým se nechtělo nad zhůvěřilým AI s neférově silnými balíčky lámat hlavu, se nabízela možnost vyhledat si na internetu berličku v podobě seznamu karet vhodných proti tomu kterému nepříteli, většinou i s návodem k použití, takže nebyl problém nové karty získat, i když jste byli zaměřeni jen na hru hráče proti hráči.
Negativa se ale také najdou. Trochu mne štvalo, že se nedají vypnout animace schopností a soubojů – při komplexnější kaskádě efektů zbytečně zdržovaly a čas vyhrazený na kolo neúprosně utíkal (přílišné natahování kola je naštěstí ošetřené). Druhá věc je ranking. Přišlo mi, že není moc dobře vyřešený, protože na stejném ranku, jako jsem byla já, jsem potkávala jak protivníky výrazně slabší, tak výrazně silnější. Nevím, v čem přesně vězel problém, ale určitě tam byl ještě prostor k doladění. Za třetí mi trochu chyběla možnost komunikace s protihráčem – krom několika přednastavených hlášek typu „dobrý tah“ nebo „teď ti dám do nosu“ byla jediná možnost promluvit si se soupeřem taková, že si jej přidáte po skončení bitvy do přátel a pak až můžete chatovat (pokud pozvání přijme). Na druhou stranu si umím představit, proč to asi je takhle omezené. Za poslední a zdaleka nejhorší nešvar považuji nadměrnou váhu prvku náhody. Nemluvím o tom, že když si sestavíte balíček, záleží na náhodě, kterou kartu si příští kolo líznete. Ne. Tady jde o to, že řada karet má nějaký efekt, který je podmíněný generátorem náhodných čísel (RNG), něco jako „zabij náhodnou bytost“ či „zkopíruj náhodnou kartu“ (konkrétně třeba Knife Juggler, Brawl...). Podobné to je se stavbou balíčku do arény – když máte smůlu, vytáhnete si třeba 3 vzácné karty a zbytek obyčejných, zatímco váš oponent má vzácných 10 a k tomu dvě legendární navrch. Pak ani zkušený hráč a taktik nemá moc velkou šanci vyhrát, protože je prostě umlácen čepicemi (přesněji řečeno udupán nosorožci, rozsápán démony a podobně). Uznávám ale, že v Naxxramaském rozšíření se náhodnost daří ještě celkem držet na uzdě. Proto já osobně považuji tento datadisk za zlatou a neopakovatelnou éru Hearthstonu.
Úplně na konec bych zmínila, že nesouhlasím s názorem, který se tu někde vyskytl, totiž že Hearthstone je pay-to-play hra. Já do něj nevrazila ani korunu, hrála jsem jen příležitostně a neměla moc silných karet, ale i tak jsem si zahrála na slušné úrovni (každou sezónu rank cca 12-14). Rozhodně ale je možné si investicí život značně usnadnit a zrychlit získání surovin k výrobě silných karet, o tom pochyb není.
oldgamer89
Tulareanus
Hypnogenak
Karasman
Gran
Pro: jednoduché mechniky kombinovatelné do ucházejícího množství komb, spojení známých rysů Warcraftu a MtG, zákeřnosti živých hráčů, částečné znevýhodnění aggra
Proti: malá možnost interakce s oponentem, rozvleklé animace, idiotské chování živých hráčů, RNG