Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Na takzvaného Kroka mám jen ty nejlepší vzpomínky. Číslo Levelu (s Diablo II na obálce), ve kterém se poprvé objevil jako plná hra na CD, bylo zároveň mým úplně prvním herním magazínem. Samotná hra měla v té době silnou konkurenci v podobě titulů jako Gex 3D: Enter the Gecko nebo Rayman 2: The Great Escape — žánr 3D plošinovek byl tehdy velmi populární a ideálně mířený na mladší publikum.

Překvapilo mě, že Croc příliš nezestárl a i dnes je víc než hratelný. Pokud pomineme — jak už je u tohoto typu her běžné — trochu neposednou kameru a možná i neohrabané ovládání, dostaneme příjemně dlouhou hopsačku. Stylová grafika, sympatický krokodýl v hlavní roli a povedený hudební doprovod dělají z Croca zážitek, který stále funguje. Nenechte se ale zmást, i když hra na první pohled působí jako snadná a cílená na začínající hráče, opak je pravdou. Někteří bossové na konci úrovní dokážou potrápit i zkušené hráče. Sám se dnes divím, že jsem Croca tehdy dohrál jako svoji vůbec první hru. Technické zpracování je na dobu rané 3D grafiky stále výborné, i díky pastelovým barvám a zaoblenému, přehlednému prostředí.

Každá úroveň má vlastní atmosféru a odlišný vizuál. Navštívíte tropický ostrov, kde příběh o nalezeném krokodýlovi a jeho zachráncích, Gobbosech, začíná, projdete i zasněžené vrcholky, suché pouště a vše nakonec vyvrcholí v hradě Barona Danteho, který zajal všechny Gobbose.

Výborná, až kouzelná hudba, stále zábavná hratelnost a hromada úrovní, které vydrží opravdu dlouho. Klasika, kterou mohu jen a jen doporučit — i když je pravda, že nostalgie u Croca hraje opravdu velkou roli.

Pro: hudba, délka, atmosféra, obtížnost

Proti: kamera, ovládání

+26
  • PC 85
Herní výzva 2022 - bod č. 4 Zvířecí instinkt

Se hrou Croc jsem se poprvé setkal někdy v době, kdy mi bylo šest let. Tehdy ji dostal jeden kamarád, ke kterému jsem chodil na návštěvy. Oběma se nám hra tehdy líbila a při hraní jsme se postupně střídali, vždy když někdo umřel. Společně jsme to tehdy dotáhli až do třetího světa, který se nám již zdolat nepodařilo.

Po letech jsem se rozhodl navrátit k této hře, a nebyla to vůbec chyba. Hra má pořád své kouzlo a v jednoduchém hopsání je prostě skvělá. Jediný problém, který je na hře viditelný je kamera, která je občas pěkně neposedná a musíte ji trochu přemlouvat, aby se natočila směrem, který vám vyhovuje. Především, když nechcete skákat do neznáma.

Hra staví na změně prostředí, kdy postupně navštívíte čtyři světy. V prvním lesním světě je hra vcelku jednoduchá a začíná nabírat na obrátkách až v druhém sněžném světě, kdy se Croc po ledě klouže a musíte si dávat pozor při skocích. Ve třetím světě se zase v některých úrovních hraje se světlem, kdy některé lokace v podzemí jsou velmi temné a musíte sbírat sklenice se světluškami, které vám pomáhají lépe vidět na malý okamžik. Poslední svět je už velmi tuhý na překonání, ale přesto velmi zábavný. Opakem jsou souboje s bossy, které jsou všechny celkem jednotvárné, kdy jste zavřeni do arény a uhýbáte úderům, a když je soupeř vyčerpaný, tak ho trefíte. Celkem třikrát a máte splněno.

Hudba je u Croca dalším skvělým bodem, který se autorům hry zdařil. Všechny tyto aspekty se pak skvěle doplňují a tvoří jednu báječnou hru, která mě bavila i poletech.

Pro: Postupně stoupající obtížnost, hudba, jednoduché ovládání

Proti: Kamera, jednoduché souboje s bossy

+19
  • PC 80
Když nad tím tak přemýšlím, Croc byla první 3D "skákačka", kterou jsem pořádně hrál (a po dlouhém utrpení i dohrál). Bylo to na Ps1 (tehdy ještě ne X). To však nevadí, protože jsem zkoušel i PC verzi a je vlastně stejná. Jen ovládání těžší. Hra je totiž klasická skákačkovitost, na kterou se nejvíce hodí gamepad. Dneska by už nebyl problém nějaký na PC sehnat, ale tenkrát byla jiná doba, jinak jsem přemýšlel ... nevermind, hrál jsem tedy na PS.

A pořád se u hry vztekal, protože mi to zas tak moc nešlo. Hra má totiž celkem vysokou obtížnost, obtížné ovládání hrdiny - to je typ postupu, který moc neuznávám - šipka doleva nestrafuje doleva, ale natáčí doleva hrdinu - tím směrem pak může jít až po stisknutí šipky dopředu. Spyro je příklad skákačky, kde je ovládání daleko lepší. Je i mnoho jiných. Ale Croc to tak neměl, tak se mi ovládal těžko. V té době jsem samozřejmě jiné hopsavé hry neznal, tak jsem nemohl srovnávat (to až později).

Bylo mi tehdy asi 12, ale s 3D prostorem jsem neměl vůbec žádné zkušenosti (Wolf 3D bych nepočítal, heh), ale jaksi jsem se dokázal dopokat dál a dál, chtěl jsem tu šílenou hru porazit. Graficky byl Croc báječný, mám rád takové trochu hranaté tvary. Roztomilá grafika i prostředí, to do jisté míry ano. Ale zajímavě designované levely. A hlavně člověk na tu roztomilost často zapomínal, při setkání s nebezpečími, nebo třeba jen pádem do hlubin.

Ona ta věta v popisu, že každý ostrov má jiné prostředí zní sice velice omšele a tuctově, ale je to tak. Zní to nic moc, ale ono to funguje. Nejhorší byl asi led, kde se k všeobecné snow-blind tématice přidala i blbá ovladatelnost Croca. Nesmím zapomenout taky na zvuky, protože jsou zkrátka kouzelné. Copak to Croc řval, když mlátil, tuším že (ehm) "Hazů, jezů a d-spleš". Podobně jako se zvuky ve Wolfovi, ani zde bych za ně nedal ruku do ohně, skutečnost bude určitě jiná. Ale občas je představa daleko lepší, než realita. Oh, tenkrát jsem to velice pravděpodobně nedohrál na 100%, tenkrát jsem tenhle styl nevyznával. Byl jsem rád, že jsem hru dokončil. Perfekcionistou jsem se stal až později.

P.S - U mě naštěstí první herní magazín byl Excalibur, číslo 1.

Pro: Zvuky

Proti: Ovládání

+13