Když nad tím tak přemýšlím, Croc byla první 3D "skákačka", kterou jsem pořádně hrál (a po dlouhém utrpení i dohrál). Bylo to na Ps1 (tehdy ještě ne X). To však nevadí, protože jsem zkoušel i PC verzi a je vlastně stejná. Jen ovládání těžší. Hra je totiž klasická skákačkovitost, na kterou se nejvíce hodí gamepad. Dneska by už nebyl problém nějaký na PC sehnat, ale tenkrát byla jiná doba, jinak jsem přemýšlel ... nevermind, hrál jsem tedy na PS.
A pořád se u hry vztekal, protože mi to zas tak moc nešlo. Hra má totiž celkem vysokou obtížnost, obtížné ovládání hrdiny - to je typ postupu, který moc neuznávám - šipka doleva nestrafuje doleva, ale natáčí doleva hrdinu - tím směrem pak může jít až po stisknutí šipky dopředu. Spyro je příklad skákačky, kde je ovládání daleko lepší. Je i mnoho jiných. Ale Croc to tak neměl, tak se mi ovládal těžko. V té době jsem samozřejmě jiné hopsavé hry neznal, tak jsem nemohl srovnávat (to až později).
Bylo mi tehdy asi 12, ale s 3D prostorem jsem neměl vůbec žádné zkušenosti (Wolf 3D bych nepočítal, heh), ale jaksi jsem se dokázal dopokat dál a dál, chtěl jsem tu šílenou hru porazit. Graficky byl Croc báječný, mám rád takové trochu hranaté tvary. Roztomilá grafika i prostředí, to do jisté míry ano. Ale zajímavě designované levely. A hlavně člověk na tu roztomilost často zapomínal, při setkání s nebezpečími, nebo třeba jen pádem do hlubin.
Ona ta věta v popisu, že každý ostrov má jiné prostředí zní sice velice omšele a tuctově, ale je to tak. Zní to nic moc, ale ono to funguje. Nejhorší byl asi led, kde se k všeobecné snow-blind tématice přidala i blbá ovladatelnost Croca. Nesmím zapomenout taky na zvuky, protože jsou zkrátka kouzelné. Copak to Croc řval, když mlátil, tuším že (ehm) "Hazů, jezů a d-spleš". Podobně jako se zvuky ve Wolfovi, ani zde bych za ně nedal ruku do ohně, skutečnost bude určitě jiná. Ale občas je představa daleko lepší, než realita. Oh, tenkrát jsem to velice pravděpodobně nedohrál na 100%, tenkrát jsem tenhle styl nevyznával. Byl jsem rád, že jsem hru dokončil. Perfekcionistou jsem se stal až později.
P.S - U mě naštěstí první herní magazín byl Excalibur, číslo 1.
A pořád se u hry vztekal, protože mi to zas tak moc nešlo. Hra má totiž celkem vysokou obtížnost, obtížné ovládání hrdiny - to je typ postupu, který moc neuznávám - šipka doleva nestrafuje doleva, ale natáčí doleva hrdinu - tím směrem pak může jít až po stisknutí šipky dopředu. Spyro je příklad skákačky, kde je ovládání daleko lepší. Je i mnoho jiných. Ale Croc to tak neměl, tak se mi ovládal těžko. V té době jsem samozřejmě jiné hopsavé hry neznal, tak jsem nemohl srovnávat (to až později).
Bylo mi tehdy asi 12, ale s 3D prostorem jsem neměl vůbec žádné zkušenosti (Wolf 3D bych nepočítal, heh), ale jaksi jsem se dokázal dopokat dál a dál, chtěl jsem tu šílenou hru porazit. Graficky byl Croc báječný, mám rád takové trochu hranaté tvary. Roztomilá grafika i prostředí, to do jisté míry ano. Ale zajímavě designované levely. A hlavně člověk na tu roztomilost často zapomínal, při setkání s nebezpečími, nebo třeba jen pádem do hlubin.
Ona ta věta v popisu, že každý ostrov má jiné prostředí zní sice velice omšele a tuctově, ale je to tak. Zní to nic moc, ale ono to funguje. Nejhorší byl asi led, kde se k všeobecné snow-blind tématice přidala i blbá ovladatelnost Croca. Nesmím zapomenout taky na zvuky, protože jsou zkrátka kouzelné. Copak to Croc řval, když mlátil, tuším že (ehm) "Hazů, jezů a d-spleš". Podobně jako se zvuky ve Wolfovi, ani zde bych za ně nedal ruku do ohně, skutečnost bude určitě jiná. Ale občas je představa daleko lepší, než realita. Oh, tenkrát jsem to velice pravděpodobně nedohrál na 100%, tenkrát jsem tenhle styl nevyznával. Byl jsem rád, že jsem hru dokončil. Perfekcionistou jsem se stal až později.
P.S - U mě naštěstí první herní magazín byl Excalibur, číslo 1.
SiN Episodes: Emergence
Pro: Zvuky
Proti: Ovládání