Na Croca mám jen dobré vzpomínky. Číslo Levelu, ve kterém se objevil (Diablo II na obálce) v plné verzi, bylo také vůbec mé první, co se herních magazínů týče. Samotná hra měla konkurenci především ve hrách jako Gex 3D a Rayman 2, kdy žánr trojrozměrný plošinovek byl celkem populární a vhodný pro mladší publikum.

Co mě překvapilo, bylo, že Croc příliš nezestárl a stále je více než hratelný. Pokud pominete, jak už je zvykem u tohoto typu her, neposednou kameru a možná i ovládání. V tom případě se dostaví relativně dlouho trvající hopsačka, ve stylovém grafickém kabátku, sympatickým krokodýlem v hlavní roli a příjemným hudebním doprovedem. Nenechte se ale zmást, ač vše napovídá jednoduché obtížnosti zaměřené na začínající hráče, opak je pravdou. Někteří bossové na konci úrovní dají zabrat nejednomu zkušenému hráči, a sám se divím, že jsem Croca dříve tolikrát dokončil. Technické provedení je stále na ranou 3D grafiku výborné, i díky pastelovým barvám a zaoblenému prostředí.

Každá z úrovní je rozdílná a oplývá svoji specifickou atmosférou. Navštívíte jak tropický ostrov, na kterém příbeh o nalezeném krokodýlovy a jeho zachrancích, Gobbech, začal, nebo i zasněžené vrcholky a pouště. Vše po dlouhém dobrodružství končí v hradu Barona Danteho, který zajal všechny Gobby.

Výborná, kouzelná hudba, stále přetrvávájící hratelnost a spoustu úrovní, jenž vydrží opravdu dlouho. Klasika, kterou mohu jen a jen doporučit. I když nostalgická část speciálně u Croca hraje výraznou roli.