Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Ano, Crash je zpátky.

Konečně se dočkali i PC hráči, a tak nám Activision přinesl ucelený balíček tří dobrodružství populárního vačnatce. Že jde o remaster asi není třeba příliš rozpitvávat. Až na pár pidizměn a pár bonusových levelů opravdu nepřináší nic nového, nemluvím-li o hezké nové grafice.
Mno, něco přece jen možná ano. Způsob pohybu se trochu změnil. Crash je nyní trochu "těžkopádnější" a například v vodních kolech nebo hrátek s motorkou jde oproti originálu proměna dost znát.
A pak jsem chvílemi spatřil i nějaké to prolnutí objektů.

Ale jestli čekáte, že kvůli tomu Crashe a další ikonické kamarády a nepřátele strhám, tak to se načekáte. Protože přes to všechno se to hraje zatraceně dobře a já můžu první oficiální Crashovu návštěvu na PC jen a jen doporučit.

Pro: první 3 díly v jednom balíčku, grafika, hudba, obtížnost

Proti: občasné prolnutí objektů, žádné převratné změny (i když to je možná dobře)

+24
  • PC 85
I když jsem se jako malý s Crashem nikdy nesetkal a moje první dohraná hra s ním byla průměrná kolekce miniher Crash Bandicoot Fusion loni, N.Sane Trilogy jsem si i bez nostalgie velmi užil.

První díl je z celé trilogie nepřekvapivě ten "nejprimitivnější" a nejvíc soustředěný na čistý platforming bez všemožných gimmicků. Ale i když je nejméně složitý, obtížností zdaleka vede. Částečně si ji přenesl z originálu, částečně ale trochu doplácí na změny v remasteru. I když geometrie levelů zůstala stejná, sám Crash se po vzoru třetího dílu ovládá maličko jinak. Což po většinu času nepoznáte, ale v těch těžších levelech to dokáže zabolet. I když jsem tušil, že jednička můj nejoblíbenější díl trilogie nebude, tak mě nakonec i díky té o něco vyšší obtížnosti (s vrcholem v doslova sadistickém Stormy Ascent) nad očekávání bavila.

Cortex Strikes Back je vzorové pokračování, které navazuje na to, co bylo dobré na prvním dílu a po všech stránkách ho dělá lepším. Vyšší variabilita prostředí, vyváženější obtížnost, Crashovy nové pohyby umožňující stavět hráči do cesty nové překážky, nové mechaniky jako death routes a nitro krabice… zkrátka si není moc na co stěžovat. Snad až na poněkud těžkopádné, i když nepříliš obtížné jetpackové úrovně a chabý poslední bossfight, které bych si klidně odpustil. A ze všech tří dílů mi nejvíce sedla úroveň obtížnosti, která mi přišla přesně tak akorát. Zhruba tohle jsem si od série sliboval.

Warped je za mě poněkud rozporuplný díl, i když vím, že pro řadu hráčů je ten nejlepší. Originál do série přinesl řadu pozitivních změn, jako time trial relikvie, přehled vysbíraných bedniček, zjednodušené ukládání a všeobecně lepší hratelnost a grafiku, ale remake tyhle vylepšení všechny přenesl do ostatních dvou dílů. A když se tedy bavíme čistě o obsahu, trojka u mě jasně prohrává s dvojkou. Tradičních plošinovkových úrovní je míň než polovina a zbytek se většinou točí okolo vozidel, ať už se jedná o motorky, vodní skútry nebo letadla. Což je nepochybně nápadité a variabilní a ve své době to muselo být jako zjevení, ale kvůli arkádovým minihrám jsem se do hraní trilogie rozhodně nepustil.

Plošinovkové úrovně jsou srovnatelně zábavné jako v dvojce, i když mě úplně nepřesvědčila novinka v podobě upgradů Crashových schopností, které mi oproti novinkám z dvojky přišly tak nějak nadbytečné. Double jump je sice vždycky fajn, ale třeba taková bazuka úplně trivializuje nepřátele za cenu zpomalení tempa hry. Skoro všechny úrovně až na bonusovou Future Tense, která vznikla až při tvorbě remaku, navíc jdou dohrát bez jejich využití. Plusem oproti dvojce je ale o něco větší variabilita prostředí.

I přes výše popsané specifika se však všechny díly hrají velmi podobně a velmi dobře. Crash se víc než jiné 3D plošinovky páté konzolové generace podobá svým 2D předchůdcům (paradoxně i víc než takový Super Mario 64) a třetí prostor namísto rozsáhlých otevřených světů využil k tvorbě o něco zajímavějších lineárních úrovní. Což zestárlo líp, než by se mohlo zdát. Úrovně jsou svižné a krátké, dostatečně variabilní, Crash se krásně plynule ovládá a pokud se to nepřehání s počtem neplošinovkových úrovní, tak působí jako příjemné osvěžení. Graficky remake taky vypadá prostě skvěle a pokud máte to štěstí, že se dostanete k PC verzi (která jako jediná běží na 60 FPS), je to zcela bez výhrad.

Kolem a kolem je N.Sane Trilogy povedená kolekce, která neurazí ani v případě, že jste s Crashem zatím neměli tu čest. A jestli měla posloužit jako návnada na velmi slibně vyhlížející “čtyřku”, tak za mě účel rozhodně splnila.
+23
  • PC 90
Crash Bandicoot byl v době svého vydání téměř bezchybná skákačka. To se může zdát málo, ale když nahlédneme do videoherní historie, je bezchybná skákačka, či dokonce dobrá skákačka, něco jako hotový klenot. Hry vycházely nejen neuvěřitelně zabugované, ale také s mechanikami, které byli jen čistá frustrace. Crash se nevyhnul všem těmto nešvarům, ale drtivé většině ano. Navíc byl originální a měl cosi jako lore :)

Když vezmete v potaz, že remaster z větší části zachovává to nejlepší a odstraňuje mnohem frustrující části, a to jak v mechanikách, tak maličko i v příběhu, tak musíme uznat, že autoři našli recept na dobrou předělávku a nadšené přijetí není překvapivé.

V první řadě chci ocenit grafické vylepšení. Myslím, že to zažilo mnoho lidí. Po nějaké době jsme v hlavě nedokázal rozeznat remasterem a originální hry. To není známka toho, že je to špatné, ale toho, že byl původní vzhled nesmírně vylepšen ale přesto zachovat výchozí styl. 

Coco je nyní nejen hratelná, což byl neuvěřitelně hřích originálního Warpu, že nebyla, ale dokonce to má lore vysvětlení, které dává smysl. Nestěžoval bych si, kdyby působila jen jako skin, ale oni fakt věnovali čas přemýšlení o tom JAK může být hratelná. To je super.

Seznam věcí upravených v první hře je široký, ale buďme vděční především za omezení podmínek k získání drahokamů – v remasteru je potřeba pouze nezemřít pro získání barevných drahokamů. 

Máme zde také, v první déle, oživenou vyřazenou úroveň Stormy Ascent – pokud neměla zůstat v pekle je stále předmětem diskuse – a zcela novou úroveň Future Tense ve třetím díle, která byla ve své době takovou vizitkou, že jsou autoři schopnosti udělat vlastního Crashe. 

Maličkostí, které by bylo možné zmínit je celá řada, ale jsou už ve výsledku spíše bezvýznamné. Co ještě za zmínku stojí je fakt, že Time Trial je nyní dostupné ve všech hrách, což je vynikající nápad, ale zároveň je poznat, že především první hra tomu nebyla přizpůsobena. Naštěstí to ničemu nebrání, jen to může být problém pro hráče s OCD.

Takže se jedná o kvalitní remaster který vylepšuje už to, co bylo téměř bezchybné. Důvod, proč nedávám vyšší hodnocení je fakt, že tvůrci – a to zřejmě nakonec moudře – nepřekročili vlastní stín a vážně spíše remasterovali. Díky tomu ale zůstávají věci, kterou jsou pevnou součástí kostry, nezměněné a někdy to je stále nepříjemné. Zde si každý hráč najde něco. Pro mě je to celý Crash 2, který je, což je velmi nepopulární názor, podle mě nejhorším dílem trilogie a do dnes tam nemám dohraný pravý konec, protože mě to zkrátka nebavilo. 

Zároveň zůstává příběh extrémně limitován prakticky jen na úvod a závěr, což bylo vždy smutné. Ale člověk nemůže mít hned vše co si zamane, že? Kvalitní hra je to bez diskuse.
+23
  • PC 70
Nostalgické ztopoření, to je to, co vidím, když si čtu komentáře zdejších kolegů. Já však po oznámení tohoto trilogy remaku výrazné vzrušení nepociťoval, neboť tento huňáč ve stylových kraťasových džínách, se v mém dětství objevil poměrně pozdě.

Poprvé počátkem roku 1999, v domě spolužačky mého bratra, kde se JEJÍ starší bratr zrovna trápil u onoho nechvalně proslulého "visutého mostu" Po chvilkovém sledování utrpení nebohého 17 letého jinocha jsem ho požádal, zda by jsem to nemohl vyzkoušet: "Klidně, ale už mám jedinej život, pochybuju, že to udoláš, mladej." Pln nabitých zkušeností z dob NES, ovladač pro mne nebyl mimozemský artefakt. Po krátkém tutoriálu a nejapném popichování jsem se ujal ovladače a začal hrát. S prstem v nose a s rukou za zády jsem ten level překonal na první pokus.

To, co následovalo byl intenzivní, leč oslavný sled slov, která má tehdejší nevinná ouška slyšela poprvé. "Do p*dele, já se p*seru, ty p*čo, ty si frája! Tys už to někdy hrál?"
Crashe jsem nehrál, co však chlapec nevěděl, že mé 8 - leté já týden před tím pokořilo Captain Claw - zasvěcení budou v obraze. Náhle jsem byl hrdina! Nejen, že mě nechal pokračovat, ale takřka o 10 let starší mládenec se mnou jednal jako k sobě rovným. Ještě ten den jsem celou hru dohrál pouze se ztrátou jen několika životů. Obě Pokračování jsem dokončil v roce 2004 na emulátoru.

Jako mladík jsem byl schopný pařan, který hrál s chutí a vášní. Nyní jsem opět pozřel pravdě do očí: "Jsem starej, pomalej, a to, co pro mě byla "hopsanda" pro casuály je nyní celkem frustrující a poměrně těžká hra. Opět na mou osobu padala ve vysoké kadenci kreativní invektiva, opět jsem se potil a bušil pravačkou do čela.

Objektivně se ale dá říci, že se jedná o povedený remake, který je v podstatě totožný s originály. Vše dobré i špatné zůstalo. Kromě velice pěkného vizuálu, kde vyniká především nasvícení, je to REMAKE 1:1, kde máte celou trilogii pěkně pohromadě. Tento fakt je hlavním důvodem proč bych N Sane trilogy doporučil, nejen Crash fanatikům.

Pro: Poctivý remake se vším všudy, fajn M+K ovládání.

Proti: Vše, co mě vytáčelo na originálech, hlavně kamera, žádný přidaný obsah.

+15