Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 65
Píše se rok 1933 a v jednom odlehlém městečku hluboko v bažinách Louisiany se dějí podivné věci. Někteří obyvatelé beze stopy mizí a z dalších dělá záhadná nemoc nebezpečná monstra připomínající zombie. Tajná organizace Brimstone Society zabývající se paranormálními jevy na místo poslala Rayne, aby spolu se svou mentorkou vypátraly příčinu a městečko zachránily. Po krátkém výletu do bažin vyjde najevo, že za vším stojí skupina nacistů, kteří se - jak jinak - snaží pomocí černé magie vytvořit superzbraň.

BloodRayne si můžete nejlépe představit jako Return to Castle Wolfenstein předělaný do stylu Tomb Raidera s poloviční upírkou v hlavní roli. Hru ovládáte z pohledu třetí osoby a Rayne na nejbližšího nepřítele míří sama (ale dost mizerně). Oproti oběma zmíněným hrám je tu však velký důraz na boj zblízka, k čemuž má Rayne na obou zápěstích sklápěcí čepele. Nepřátele tak můžete doslova rozsekat na kusy.

Autoři si s realismem hlavu moc nelámali a do hry dali všechny ikonické německé zbraně 2. světové války (jen pod jinými názvy), přestože se hra odehrává v letech 1933 a 1938, kdy většina těch zbraní ještě neexistovala. Ale to nevadí, protože ve hře narazíte mimo jiné i na kyborga na steroidech, obří bitevní roboty a spoustu zvláště otravných létajících nácků s jetpackem. K tomu na vás čekají i různá okultní monstra od magických pavouků po zmutované upíry, kteří vypadají spíše jako vlkodlaci křížení s Adélou, co ještě nevečeřela.

Rayne má samozřejmě upírské superschopnosti - může se léčit vysáváním nepřátel, je přebornice ve skoku vysokém i dalekém a má tři speciální režimy vidění. Jeden zpomaluje čas (bullet time) za cenu rozmazání periferního vidění, druhý umožňuje přiblížit si pohled na dálku a velmi přesně střílet, třetí ukazuje směr k aktuálním cílům mise na libovolnou vzdálenost a přes libovolný počet zdí. Díky poslednímu jmenovanému režimu sice nebudete muset moc bloudit, ale zároveň ho autoři dost zneužívali k tvorbě map, které vlastně nedávají smysl a bez superschopností se v nich těžko orientuje.

Jednoznačně nejlepším prvkem hry jsou bossové. Jsou originální a většinu z nich nemůžete jen tak umlátit hrubou silou, ale musíte najít jejich skrytou slabinu. Skákací hlavolamy v druhé polovině hry jsou také celkem povedené. Nejvíc ale nějaké zpestření chybí v bojích s řadovými nepřáteli. Ty bohužel probíhají prakticky stejně od začátku do konce hry a po chvíli už ta jednotvárnost začne nudit.

Celkově je BloodRayne slušná oddechová akční řežba, kde většinu času nemusíte moc myslet. Pokud ale nemáte rádi potoky krve a končetiny létající vzduchem, tak se této hře velkým obloukem vyhněte.

Pro: Rayne, originální bossové, rychlá a brutální akce

Proti: Hra je krátká, ale přesto masakrování řadových nepřátel začne trochu nudit

+19
  • PC 70



2017-08-16
BloodRayne
Má to dobrej tutorial. Pohyby přirozený. Po těch RPG-čkách je to nádhera. Lineární děj. Kdybyste nevěděli kam jít, tak si zapnete auru… nemá to chybu. Trochu víc se dostaly ke slovu střelný zbraně, na rozdíl od dvojky, a funguje to. Jen jsem si ihned přehodil tlačítka na myši. A taky kameru. S tou puvodní převrácenou by se těžko dalo něco trefit. A vypadá to na svou době skvěle!
Tak jsem se prosekal asi do pátýho kola, zabil třetinu pohlaváru (což je na jedno brdo), zasekl se na konci jakéhosi tunelu (za což jsem vděčnej) a vypnul to. Velice pěkná hra, příjemné překvapení, ale bez potenciálu to vubec dohrát. Teda alespon pro mě. Takže dávám pochvalu, zmíním něco jako nacistický příběh, upírskou tematiku, dám 70 a nechám to mladším, co ještě nemají takové nároky na hry!

+4 +5 −1
  • PC 75
O Bloodrayne jsem se dozvěděl už kdysi dávno od kamaráda díky filmu který jsem naštěstí neviděl :) a když jsem se nedávno rozhodoval co si zahrát padla volba právě na tuhle upírskou akci. Ze začátku jsem sice chvíli váhal jestli mě to bude bavit ale nakonec jsem se do hry zakousnul jako Rayne do Oberturmbannführera.

Překvapením pro mě byla grafická stránka hry, přestože od vydání už nějaký ten rok uběhl vypadá na nejlepší detaily stále celkem dobře a dá se na to v pohodě dívat. Hlavně tedy na Rayne ;) Trochu nečekaná byla i brutalita hry hlavně litry krve doslova všude a porcování nepřátel na kusy čímž ale nechci říct že mi vadila spíš naopak bych řekl že se do hry o upírech hodí víc než kde jinde. I další věci jako prostředí, zvuky a pohyby hlavně pak ty hlavní hrdinky byly dobré takže ani tady si nemůžu stěžovat.

Hratelnost je na solidní úrovni a kromě menších problémů s příliš citlivým ovládáním při "skákacích" pasážích a to hlavně ze začátku na hřbitově, hra pořád baví a snaží se přinášet stále něco nového co opět vytrhne hratelnost ze stereotypu. Ke konci už se mi sice trochu zajídalo neustále vysávát nácky kvůli doplnění životů ale na druhou stranu to vyvažovaly neopakovatelné zvuky nebezpečné rusovlásky vychutnávající si svačinku ;) Co se bossů týče uvítal bych možná i o jednoho nebo dva více protože souboje s nimi nebyly zbytečně těžké ale přesto zajímavé. Hru pozvedává i velký výběr zbraní a celkem nadprůměrný příběh.

Jediné co bych tak ne úplně vyčetl ale zmínit musím je kratší herní doba a nečekané zvýšení obtížnosti v poslední části. Co mi vyloženě vadilo je chybějící quicksave. Je pravda že i bez něj se to dalo ale jednu část hry, minové pole a následně vybuchující most jsem kvůli tomu opakoval snad stokrát.

Bloodrayne sice není legendární hrou se špičkovou hratelností a s dechberoucím příběhem ale i tak se jedná o po všech stránkách kvalitní hru ze staré školy která určitě i dnes přijde vhod každému vyznavači akčních her.

Pro: Solidní hratelnost a příběh, hodně druhů zbraní a nepřátel, sexy hlavní hrdinka, celkově kvalitní zpracování

Proti: Chybí quicksave

+25
  • PC 60
BloodRayne pro mě byla velice vítanou záležitostí, sám si na upírskou tématiku potrpím. Proto bez jakýchkoli nadějí na nový Vampire Masquerade, působila Rayne jako zázrak.

Bohužel, počátek 21 století se nese v duchu prznění upírsko-vlkodlačího žánru. Tudíž každý netelenovelizovaný počin, nezdeformovaný pro teenagerovské publikum je vítaný.
V tomto žánru je přece důležitá jiná věc. Je to krvelačnost, elegance vražedných pohybů a kusy odpadajících těl.

Hmmm... a tato hra za sexy, rudovlasou dhampírku, nám to všechno přinese. Dvě ostré čepele, pevně přichycené na zápěstích jsou ultimátní, zvláště když Rayne postihne BloodRage. Vedle toho stojí zato i sekundární střelné zbraně, proč šetřit municí, jednodušše vystřílet a vzít jiné.

Avšak BloodRayne není dokonalá. Celkově jsou všechny tři akty velice krátké. Bohužel jediné co gameplay natahuje, je nepřehlednost, nebo počáteční pochopení postupu. Chtělo by to nějaké npc posunující příběh, více úkolů, nejenom neustálá jatka.

Hra je docela atmosférická, zvláště v prvním aktu, ale jsou tu aspekty které to kazí. Například hledání další cesty, nebo často přítomná voda - v horším případě oboje naráz. Když jsem v druhém aktu propadl stropem a spatřil vodu, ve které se dhampíří slečna nerada koupe, moc mě to nepotěšilo. Horší pak bylo když jsem s nízkou úrovní života zjistil, že pro další pokrok musím z trosek do vody.
Nepotěší ani souboje s bossy, ve chvíli kdy příjdete jak na kterého, je to brnkačka ale i tato brnkačka trvá dost dlouho.

Ve výsledku mě celá hra zabavila. Zkrátka, jak často se vám poštěstí zmasakrovat hromadu nácků, za rudovlasou smrtonošku jakou je Rayne. Přes to však hra má spoustu nedostatků a hodně promarněného potenciálů.

60% pro ty vražedné zoubky

Pro: Ultimátní hrdinka, pár vražedných tesáků a čepelí = hromada mrtvých nácků a dalších příšer

Proti: Místy nepřehlednost, krátkost hry a velká kupa nevyužitého potenciálu hry.

+9
  • PC 85
BloodRayne je jedna z mnoha her, ke které jsem se dostal díky časopisu Level, ale také jedna z mála, která mě oslovila (nejvíce asi vnadnou hlavní hrdinkou) a já jí dohrál více než jednou.

Ze začátku jsem sice nevěděl jak postupovat dál a pořád jsem umíral ve vodě, která mi ubírala život, ale pak jsem se podíval do návodu a vše jelo jak po másle. Neustále jsem z někoho vysával krev, ne proto, že bych pořád potřeboval doplňovat život, ale protože to byl můj nejoblíbenější styl zabíjení. Když se postupem času ve hře objevil řetěz s hákem, kterým jsem si k sobě mohl přitahovat nepřátele z okruhu několika metrů, zábavnost tohoto stylu se ještě znásobila.

V BoodRayne se nenachází nepřeberné množství druhů střelných zbraní a munice do nich, ale jelikož nejsou hlavním elementem hry a navíc máte k dispozici dvojici nožů umístěných na zápěstí, není to až tak na škodu. Zajímavou vsuvkou je ozbrojený chodící stroj, který ovládáte.

Klady už jsou vyřčeny asi všechny, takže přistoupím k záporům. Když pominu nemožnost ukládání, tak nejvíce mi znepříjemňovala hraní obrovitá monstra, která jsem v některých případech zabíjel třeba půl hodiny (finálového bosse dokonce i několik hodin).

Na závěr stačí jen podotknout, že jsem se u hry vcelku bavil a stereotypu si ani nevšiml, nevylučuji tak další dohrání, i když čeká spousta jiných her.

Pro: vnadná Rayne, vysávání krve, řetěz s hákem, zábavnost

Proti: nemožnost ukládání, obrovitá monstra

+23
  • PC 60
Měl jsem herní sucho a nechtěl jsem se nudit. Tak jsem hrál Bloodrayne. Přiznám se ale, že tak velké herní peklo jsem dlouho nezažil. Přesto jsem ale hru ve výsledku dohrál. Nedokáže se prostě smířit s tím, že tvůrci zkombinovali 2. světovou válku a vampírismus. I když pravda, že já celkově s upírama nekamarádím. Nakonec jsem to ale i přes docela velkou délku hry dotáhl do konce a už teď na mě čeká v hromadě nedohraných her její druhý díl...a ta nemožnost ukládání? Hotové peklo.

Pro: brutalita nezná mezí, upírka si ji užívá

Proti: ze začátku se to dost blíží realitě a ke konci Vám tam lítá jedno kouzlo za druhým včetně morbidních nestvůr...proč?

+4
  • PC 85
Co mě na hře nejvíce potěšilo je ta pravá řežba. Kusy končetin létají, krev kam se podíváš, mezi tím pobíhají rozřezaní nácci...někdy už toho je fakt moc.
Po čase to je ale opravdu bohužel jen monotoní zábava kde se jen zabíjí furt hordy nepřátel a nic víc. Zbraň máte své nože a sem tam posbíráte nějaké pistole které jsou tu spíše ke zpestření. A bohužel je tu skormný počet pohybů (comb) takže ty boje zas taková zábave nejsou. Milovníci upírů si jistě užijí možnost krmení, téměř na jakémoliv nepříteli. Grafika mi vyhovuje, já si nepotrpím na žádný moderní vymožeností. Fajn je že Rayne má smysl pro humor.
Bohužel hodně mě zklamal závěr, ten je velká slabota a dokonce postrádá i špetku zábavy, ale nebudu prozrazovat. Absence quicksavu později taky zamrzí. Hra se totiž ukládá vždy na začátku úrovně.

Pro: velmi detailní zabíjení, humor

Proti: nemožnost vlastního uložení, finále

+9
  • PC 80
O hře jsem neměl ani zdání, dokud jsem na jednom Level DVD nenašel demo, které jsem asi po 2 sekundách váhání nainstaloval. Tohle je prostě hra šítá na míru nadrženejm teenagerům :), taky ode mě kdysi, když jsem na ní psal recenzi dostala 80% (link). Hra to je bezduchá a popravdě občas dost paroduje sama sebe, což je ale pro mě klad. Každopádně víc v recenzi výše.
+1 +5 −4
  • PC 40
Na BloodRayne jsem se těšil - nácků není v popkultuře nikdy dost a upírů (resp. kozatých upířic) jakbysmet. Tím ovšem výčet "jupí elementů" na dlouho končí: hratelnost je monotónní a celkově nezajímavá, v nezajímavé grafice a na nepříliš svižném enginu. Toto ale nejsou nějaké rychlodojmy, měl jsem originálku, takže šanci dostala hra opravdu nadstandardní. Nakonec jsem to poměnil s jedním satanistou za Commandos 1 - to je kšeft!

Není s podivem, že ani pokračování nevyšlo podle představ tvůrců a že filmové zpracování doprovázely výhružky na Uweho Bolla a snad i zlaté maliny. :-)
+1 +6 −5