Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
V jedné z recenzí na Steamu je napsáno, že se jedná o nejlepší díl Devil May Cry. Jak odvážné, jak vtipné, jak... blízko pravdy.

Rubání nepřátel kombinováním dvou tlačítek a jejich správně načasovaného zmáčknutí pro vytvoření super komba není to jediné, v čem by se našla podobnost s Devil May Cry sérií. Stylizace a setting mi dala vzpomenout na její čtvrtý díl.

S nacvičenými kombíčky z Devil May Cry jsem přišel k Bayonettě v očekávání, že hru projdu jako nůž máslem – chyba lávky. Bayonetta znatelně víc testovala moje nervy a zásadní rozdíl je v tom, že není potřeba neustálého útoku. Hodně důležité je správně načasované uskočení před nepřáteli a jeho správné provedení chce hodně tréninku. Ono totiž takové nepřátelské (nepřerušitelné) kombíčko opravdu, ale opravdu bolí.

Divím se, že hra nepraská ve švech, jak moc nápadů do ní vývojáři dokázali nacpat. Ať už je to bojování na stěnách domů, vyvolávání obrovských draků z vlasů, doražení nepřítele vyčarovanou gilotinou nebo vůbec design soubojů s bossáky. Způsobů jak se vypořádat s nepřáteli je přehršel a jejich zábavnost se jen tak nevypaří.

Na bizarně sexistické výjevy si pomalu ještě zvykám (na ty z Japonska) a v tomhle případě jsem si musel párkrát nechápavě zavrtět hlavou. Jednou rukou se hra dohrát nedá, takže proč to s těmi záběry na zadek přehánět? Pozdější fázi hry mi kombinace ne úplně poslušné kamery a transparentních nepřátel vytvořila několik zbytečných vrásek navíc a vůbec tomu nepomohla nepřehlednost, kterou vytváří efekty různých útoků. A vůbec mi nepřišla fér nemožnost se vyhnout útokům, které nepřátelé udělovaly v přechodu z filmečku do hry.

V aktuálním rozpoložení jsem se nemohl ubránit srovnání s Devil May Cry, kvůli kterému jsem vlastně vůbec Bayonettu zapnul. Hledal jsem co nejpodobnější hru a jiné série rubaček jsou trochu jinde (ideálně kdybych špatně hledal a někdo by mi chtěl něco doporučit!). Bayonetta mi sice k srdci tak nepřirostla, ale svému věhlasu (s ohledem na věk - 500 let joke) dosáhla. Vlastně mi vnukla myšlenku o koupi Switche kvůli druhému dílu.....
+23
  • PC 80
Chaos plný podivností a zatraceně dobrých nápadů. To japonské hry často bývají a Bayonetta není vyjímkou, ač je to pro západní mainstream hráče možná jeden z těch přijatelnějších titulů. Jelikož jsem podobné hry hrál jen dvě, tedy DmC a Metal Gear Rising, tak se nevyhnu srovnávání. K tomu prvnímu to má celkově nejblíže a to druhé je stejně tak dílo od vývojářů z Platinum Games, tak se to krásně nabízí.

Pro casualy jako já doporučuju v první řadě naplnit kýbl trpělivostí, protože ten budete po čas hry vylívat. Ale první k samotné Bayonettě. Latexový obleček, colty na podpatcích a za každou cenu sexy pohyby. Pri combech se svlíká a vlasy používá jako zbraň. Vývojáři tu nejspíš promítli své choutky a proč také ne, vždyť to k tomu i příběhově vybízí. K ní přibyde pár vedlejších postav a cutsceny se povětšinou neobejdou bez nějakého toho vtipkování na odlehčenou. Pokud se vám hnuly koutky u DmC, zde budete dozajista jako u školního fotografa.

Se samotnými souboji to trochu na pováženou. Hra nabídne množství útoků, které břidil jako já dá málo kdy do nějakeho ultra božího comba a rozseká všechny kolem sebe na maděru, ale to hře zazlívat nebudu. Efekty vypadají krásně, vývojáři se nevyřádili jen na vzhledu hrdinky, ale i na útocích, kde nepřítele bijete pěstmi z vlasů, kopete botou z vlasů, půjčit si můžete i nepřátelské zbraně a následně tak vykuchat motorovkou, točit se na tyči či je posekat katanou. Můj hlavní problém zde tkví ale v občas šílené nepřehlednosti a zlobivé kameře. Nemůžu ani říct, že by hra byla nějak těžká, ač to určitě neni procházka růžovou zahradou, ale většinu úmrtí jsem měl ze zasekané kamery při souboji na malém prostoru a nebo z chaosu na obrazovce, kdy jsem dokázal umřít opakovaně i u QTE, protože mé postřehy stojí za prd.

Druhý a vůbec můj hlavní problém je hudba. Ta neni vůbec špatná, hraní žádným způsobem neruší a poslouchá se docela dobře, jenže ne ve hře. Myslím, že k drcení hlav a vůbec rubání nepřátel po desítkách patří hudba, která trochu nabudí a ne že ji budu ignorovat. Budiž u řadových nepřátel, ale boss fighty mě kvuli hudbě nějak extra nenadchly ač se snaží být epické. Pokud tedy víte jak skvělé jsou v DmC, kde ještě hudba od Noisia krásně nabudila nebo když si vzpomenu jak jsem pomalu potil krev a z frustrace při It Has To Be This Way na plné pecky čekal, kdy bude gamepad zaražený v monitoru, tak u Bayonetty jen bez zájmu kroutím hlavou.

Samozřejmostí je sbírání herní měny, za kterou si kupujete nové útoky, zbraně, či různé zvýhodňující předměty. Hratelnost pak oživí i jízda na motorce či dokonce na raketě, z čehož jsem měl strach když jsem četl recenze a tohle kritizovali, ale nakonec mi to přišlo vcelku zábavné a naštěstí se to neopakuje často. Malou výtku mám i ke grafice prostředí nebo spíše k barevné stylizaci, která působí až vyblitě a stereotypně.

Celkově ale nemůžu říct, že bych se nebavil. Problémy s kamerou dokážu tomuhle žánru odpustit i když to občas stojí nervy, ale jsou to hlavně poněkud nezáživné boss fighty které sráží body jinak skvěle stylové akci se sympatickou hrdinkou v čele.

+21
  • PC 80
Bayonetta, Bayonetta, Bayonetta, kdo by to řekl, že dlouhonohá sličná ženština, bude taklhe nekompromisně kosit.

Jako milovník rubaček jsem Bayonettu dlouho odkládal, jelikož japonský hack and slash hry mají svou specifiku. Pro Evropany až bizarní (sexistické, divné příšery nebo jiná zvířátka které mluví, dějové klišé, úchylnou hudbu či zvuky) ani Bayonetta není výjimkou.
Pokud se člověk přesto přenese, Bayonetta se mu odmění, fantastickou řezbou. Kombinace komb je velká díky několika zbraním, dál soubojům pomáhá zpomalení času, při správném úhybu. Pak je možnost si dát ty nejdelší komba bez větších problémů.
Co se týče obtížnosti, první průchod byl těžký, než se s žije nepřáteli a kombi. Po dohrání Normal jsem zkusil Hard a tady jsem těžce narazil. Hned v druhé dějství na vás pošlou nepříjemné Grace a Glogy bez možnosti zpomalit čas...
Přiznám se, vzdal jsem to, mé schopnosti na to nestačili. Proto jsem si dal ještě jednou Normal a posbíral jsem co se dalo, plus pokořil veškeré challenge. S lepší výbavou větší energii a lepšími zkušenostmi z boje, jsem Hard udolal, ano pouze udolal. Hard je opravdu Hard.
Grafická odpovídá roku vydání na konzole 2009 ale to není důležité, důležitá je plynulost a velmi dobrý port na Pc, kde vše maká jak má.
Co říct závěrem už jen, že hudba jeden velký japonský úlet.

Verdikt: Je škoda, že si Japončíci si to své neodpustí a neudělají rubanici bez divnosti/ bizarnosti ale i tak je Bayonetta luxusní bojová hra! Doufám, že bude i dvojka na Pc popřípadě stále na mě čeká NieR: Automata(asi další japonská divnost:))
80%

Pro: Bojový systém, Komba, Slušný port na PC.

Proti: Japonské úlety.

+18 +19 −1
  • PC 60
Bayonettu jsem se rozhodl odehrát kvůli herní výzvě na doporučení kamaráda. Šel jsem do hry úplně na slepo, a asi si dovede představit můj výraz po úvodním intru. Očekával jsem hack'n'slash titul s vážným příběhem, tematicky blízkým například k Darksiders. Bayonetta se ale snaží brát sama sebe spíš s humorem a se ztřeštěnou, typicky asijskou teatrálností. Nutno říct, že se nejedná o můj šálek kávy - scény, které mají v někom asi vzbuzovat zábavu a smích na mě nijak nezapůsobily, a spíš jsem jen kroutil hlavou nad tím co se na obrazovce děje. Na druhou stranu se vám hra snaží naservírovat i vážné momenty, které jsou právě zase znehodnoceny snahou hry být praštěně vtipná v jiných částech. Musím říct, že jsem nedokázal ocenit dualitu tohoto rozložení a hodně se to promítlo na mém hodnocení.

Devízou hack'n'slash titulů jsou samozřejmě souboje. Účelem Bayonetty je patrně rozbít a vymačkat všechny tlačítka na vašem controlleru. Pokud se vám ovladač nerozpadne po drcení tlačítek v Bayonettě, vydrží už opravdu všechno. Soubojový systém mě velmi zklamal, a přičetl bych to na vinu špatnému ovládání. Mapování tlačítek na controlleru je otřesné a co víc, nejde změnit. V první řadě mi vadila nevyváženost - hru jde v podstatě hrát jen pravou rukou, protože pravačkou ovládáte úplně všechno důležité, zatímco levačka má na starost pouze pohyb pomocí analogu. Na to by se dalo zvyknout, co ale absolutně nechápu je nápad umístit tlačítko "evade" na spodní trigger. Funkce, která je závislá na co nejrychlejší odezvě je umístěna na tlačítku s nejdelší drahou stisku? Proboha! Prvních pár hodin jsem s načasováním úskoků zápasil víc než v Sekiru, až jsem všechny pokusy o načasované úskoky vzdal a začal tlačítko drtit bezmyšlenkovitě, jako všechno ostatní - a hle! Najednou se hra dala i celkem hrát. Co se ale nijak vyřešit nedalo byla otřesná kamera. Bez ohledu na pravý analog, kamera si celou hru dělala co se jí zachtělo a konstantně mi ze života dělala peklo.

Co jsem dál ve hře postrádal byl jakýkoliv systém léčení. A to jak před bossfightem, tak během boje. Většinou je jediný způsob, jak si doplnit zdraví, zemřít. Healing itemy sice ve hře jsou ale je jich málo, nebo stojí peníze kterých máte ve hře už tak nedostatek. Špatná ekonomika je další věc co kazí můj dojem ze hry. Hra vám prodává spoustu věcí ale dovolit si můžete absolutní minimum. Ať už jsou to další bonusová komba, která spolu s další asi stovkou nikdy nepoužijete, nebo "doplňky", které velmi zásadně mění hratelnost, ale hra vám je tak nějak zapomene představit.

Přes doplňky plynule přejdu k item menu a "craftingu". Crafting, inventář a jeho správa je absolutní zrůdnost s asi nejhorším designem, jaký jsem kdy viděl. Enough said. Grafika není žádný zázrak, ale neurazí. Prostředí působí nudně a prázdně, tady nechápu proč vývojáři nepoužili pestřejší paletu barev vzhledem ke ztřeštěnému přístupu hry. Vše se bohužel topí v nudném šedo-hnědém maglajsu. Hudba celkem ujde, nic co by mě uráželo. Voice acting je celkem dobrý. Příběh mě nijak nezaujal, přišlo mi že se ve hře věci prostě tak nějak dějí samy od sebe. Postavy se objevují a zase mizí jak se jim chce, přesun mezi jednotlivými lokacemi nemá praktický žádný důvod a Bayonetta prostě a jednoduše jen "jde dál".

Musím pochválit design a vzhled bossů a nepřátel, vlastně celkem i bossfighty samotné. Až ke konci hry jsem byl opět usazen designem posledních kapitol, kde na vás vývojáři prostě posílají všechny bosse, se kterými jste už nesčetněkrát bojovali a i když jsem si souboje na poprvé užil, po třetí a po čtvrté už se kouzlo vytratilo. Ve hře je navíc spousta vybočení z žánru, jako jízda a boj na motorce, raketě, "turret control" sekvence, 2D shoot'em up atd. které jsou prostě špatné, tak jako vždy, když se je někdo snaží nacpat do jakékoliv hry. Dojem kazí i otravné quick time eventy.

I když jsem v závěrečné třetině pomalu začal objevovat kouzlo této hry, VELMI hluboko skryté pod všemi technickými chybami a špatným designem, hra na mě působí jako zklamání, které nezachrání ani závěrečný souboj s Davidem Bowiem. Zvlášť pokud ji srovnám s prvním dílem Darksiders, který Bayonettu ve všech směrech předčí.

Bayonetta jako hra, ani jako postava mi bohužel k srdci nijak nepřirostla.

Pro: Design nepřátel a bossů

Proti: Ovládání, příběh, systém ukládání, kamera,

+10 +11 −1