Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Baldur's Gate patří mezi mé nejoblíbenější hry, takže jsem byl na Enhanced Edition zvědavý a vlastně se i trochu těšil. Když po půlročním odkladu hra vyšla, překvapilo mě malé množství obsahu a obrovská hromada bugů. Přesto se hra hrála dobře – až na škaredou barvu GUI (komunita už vydala docela povedené mody na jeho změnu) vypadá widescreen hezky a hlavně je to stále to skvělé Baldur's Gate.

Co se Overhaul Games povedlo, jsou NPC. Každé má svůj vlastní quest a dvě z nich – roztomilá Neera a nudný Rasaad, obsahují i nové lokace. Dornův quest se omezuje na původní mapy, ale aspoň přidává do hry lehce švihnutý paladinský kit Blackguard. Přesto je zde i jedno negativum. Tvůrci slíbili romance a reakce nových postav na okolní dění. Stalo se napůl. Rozhovorů je málo a více než půlku hry nikdo ani nepípnul, protože už v půlce třetí kapitoly bylo řečeno vše. Proti questům nemám výhrady, patří rozhodně do nadprůměru.

The Black Pits je asi nejrozporuplnější součást BG:EE. Jedná se o samostatné DLC, ve kterém se vaše družina šesti vytvořených dobrodruhů dostane do bojové arény s úkolem vyhrát všech patnáct klání a pokud možno dostat se na svobodu. Pokud hráče souboje v hrách postavených na Infinity Engine nebaví, ruce pryč. Tady prakticky nic jiného není – vyhrát souboj, za peníze nakoupit vybavení, vyspat se, další klání. Největší problém je, že se nejedná o nic složitého. Kdo prošel BG 2, neměl by mít výraznější problémy DLC dohrát. Pro mě osobně je The Black Pits zbytečnost. Bylo by daleko lepší přidat do původní hry nějakou rozsáhlejší mapu s questy než ztratit čas s přídavkem, který zabaví maximálně jednou. Komu ho tedy doporučit? Snad člověku, který Baldura nikdy nehrál a chce si natrénovat taktiky na rozličné nepřátele. Ale i tak mi přijde, že to jde daleko líp při putování po Mečovém pobřeží, než někde v aréně v Underdarku.

Tím, že Overhaul Games vydali hru s tolika bugy, na sebe upletli bič. Nesporným kladem však je, že množství bugů autoři opravují a celkem pravidelně vydávají patche. Většina těch nejhorších chyb byla už opravena a navíc tvůrci přidávají nový obsah (v1.1.2012 například čtvrté NPC) a slibují další. Přesto je zde ještě jeden problém. Nestačí si koupit původní Baldur's Gate 1 a 2, nainstalovat Tutu, widescreen patch, BG1 NPC Project a mnoho dalších modů zadarmo? Jistě, ale časem nejspíš přibude ještě jedno řešení. Některé mody lze nainstalovat na BG:EE už teď, vznikají nové a další čeká předělávka – včetně NPC Projectu. Obě varianty jsou dobře, komunita díky tomu zase trochu ožila a ani mě nakonec těch 20€ nezabilo.

Z toho všeho mi v průměru vychází silně nadprůměrných 80% s tím, že se hodnocení může lehce změnit oběma směry podle toho, co Overhaul Games se hrou ještě udělají.
+42
  • PC 80
Herní výzva 2020 - Heuréka!

Ufff, takových myšlenek, co se mi dere na prsty, když mám myslet na to, jak uchopit tento komentář. Pokusím se neplácat úplně páté přes deváté, ale jelikož tahle hra u mě vyvolala spoustu pocitů a emocí, tak k tomu možná sklouznu, sorry Yoko.

Když jsem hru spustil, tak jsem si řekl wow, to vypadá dobře, ostatně izometrické hry mají ohromnou výhodu v tom, že v podstatě téměř vůbec nestárnou. Když k tomu připočteme, že se jedná o remaster, tak tu máme v podstatě novou hru (chápej, rok 2012). Přiznáme se, lokace si mě dostali, působí divoce, máte neskonalou chuť k exploringu a o tom vlastně valná část hry i je.

Abych trochu brzdil nadšení, tak na druhou stranu je si spousta lokací dost podobná a zhruba v polovině prozkoumaného světa (záleží jaké štěstí či strategii máte) vám přijdou už moc podobné. Ostatně, ony lokace nejsou ani nějak zvlášť narvané obsahem, takže se třeba 15-30 minut vysilujete prozkoumáváním, abyste svedli pár soubojů, dva dialogy a dostali jeden úkol (města jsou příjemnou výjimkou). Baldurovu bránu považuji za top lokaci celé hry, prostě parádní město, plné dialogů, subquestů, obchodů, hospod… života! Ale divočina taky fajnové, nejmíň mě oslovili dungeony, ale každý si najde určitě to své.

Vrátím se trochu začátku. První věc, kterou jsem pocítil, tak byla zmatenost. Pochopte, já nikdy D&D nehrál (OK, jednou v deseti na táboře v Chorvatsku), izometrických RPG jsem prošel zatím pár (čistě izo 3, slovy tři). Takže člověk potřebuje nějakou dobu (xx hodin) k zorientování, což je vlastně obrovské plus, protože takhle RPG má fungovat! Nicméně to způsobí i několik frustrací, kdy v půlce hry zjistíte, že rvete vlastnosti někam, kde to není potřeba, neumíte pořádně využít magii, lektvary syslíte na lepší příští a… však to znáte.

Mám pocit, že hratelnost jako takovou si člověk nejvíc užívá při druhém hraní. Ono je ve hře totiž pořád dost prostoru na to, aby hráč objevoval nové cesty, učil se jiné classy či přistupoval k soubojům jinak (můj styl? srabácky si nalákat soupeře po jednom a pak je umlátit hlava nehlava). Má to mínus v tom, že docela zmizí takové to objevování, hledání, trápení se, překvapení a učení se v potu krve (doslova). Nicméně už teď se těším, až hru za dva-tři roky znovu zapnu.

Ona obtížnost (nějaká průměrná, hrál jsem zlatý střed), většinou prostě musíte jen vědět jak na to, pomocných berliček to je spousta, takže učit se, pochopit, nebát se použít lektvary, zvolit vhodnou taktiku. Ostatně, finálový boss mi zabral přesně jeden pokus a za 60 sekund bylo po všem.

Trochu tu ovšem haprují vedlejší questy, které se ve spoustě případů omezí pouze na běžné – přines, zabij, ukradni. Zajímavý je i přístup, kdy si předchozím postupem můžete velmi snadno zablokovat dokončení daného vedlejšího questu. Pro kompletáře je to frustrující, já to beru jako logickou věc. Dialogy jsou povětšinou nuda, takové nechytlavé, místy se snaží o takové to filozofování ve stylu Planscape, ale není to ono. Dost mi tu chybí pověstná interakce mezi postavami, na kterou jsme u jiných her od Bioware zvyklý.

Co je fenomenální, tak je hudba a celkový zvukový podkres. Bohužel se jedná o starší hru, takže většina dialogů je nenadabovaná (takových 99%), takže musíte víc zapojit vlastní fantazii.

Nebudu to napínat, hra je skvělá ve spoustě směrech, ale v několik mi úplně nesedla a některé jsou i průměrně kvalitní. Má to krásný vizuál, parádní fantasy atmosféru (kdo má rád klasické tolkienovské fantasy, ten si svět zamiluje), hudba dodává dobrodružný pocit. Hra má velmi vysoko znovuhratelnost a každé dobrodružství bude trochu jiné. Libovat si budou především ti, kteří mají rádi velké množství kombinací, ať už v povolání, itemů, kouzel či přístupů k soubojům.

Hře trochu chybí tah na bránu, jedná se spíš o explorační zážitek. Příběh je dost roztahaný a sám o sobě dlouho nezabere, ale k lehčímu dohrání musíte využít svět, který na vás autoři vytasili. Přímočaře by se taky dalo, ale nezkušenému hráči bych to rozhodně nedoporučil. Vypilovat trochu zábavnost u questů a dialogy, tak se hra dostane do mé síně slávy.

PS: K herní výzvě - pár hádanek tu rozhodně je. Především v podobě položených otázek od jednotlivých NPC, či správné kombinace, popřípadě najití itemu pro další postup. Není to tak, že vás hra celou dobu zkouší, ale jsou zde místa, kdy musíte hlavu použít a dokonce i chvilky, které vás mohou dovézt k zoufalosti.

Pro: znovuhratelnost, atmosféra světa, hudba, množství kombinací, exploring, funkční D&D

Proti: slabší subquesty, dialogy, malá rozmanitost a zaplněnost lokací

+27
  • PC 85
1998 - Vyšel Baldur's Gate. 2021 - Poprvé jsem Baldur's Gate dohrál…

Žánr RPG je mým nejoblíbenějším. Většinou rozsáhlé příběhy, rozhodování se, vývoj postavy, důraz kladený nejen na boj, ale též na komunikaci, exploring. Nutnost přemýšlet. Ne nadarmo se RPG považuje za královský žánr počítačových her, byť dnes tato magická zkratka může znít až zprofanovaně, vzhledem k tomu, že se lehké RPG prvky objevují snad v každém žánru. Nic to nemění ale na tom, že klasické a  dobře udělané RPG je radost hrát. Jak je tedy možné, že jsem Baldur`s Gate dohrál až 23 let po vydání?

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem jako náctiletý hrál s kamarády Dračí doupě. Dračák mi dovolil být kouzelníkem, nebo hraničářem. Když jsme jednou hráli na půdě za bouřky, všude jsme měli svíčky a náš PJ vyprávěl příběh zcela strhujícím způsobem, cítil jsem, že jsem tam. Že s tou partou přátel opravdu postupujeme skrz nástrahy a snažíme se naplnit náš vznešený cíl. Proč to píšu? Protože Baldur's Gate ve mě dokázal po delší době vyvolat podobné pocity. Pohltit mě. Přenést mě na Mečové pobřeží a prožít příběh, který začíná za branami Svítící tvrze…

O příběhu nicméně neřeknu ani slovo. Kromě faktu, že ho buď každý zná, nebo si ho může dohledat, je fér říct, že vědět dopředu určité věci prostě a jednoduše zážitek zkazí. Příběh Baldur's Gate přesto nepovažuji za špičku žánru. Pomalý rozjezd, určitá rozvleklost, uspěchaný konec. I když ale nepovažuji příběh za masterpiece, i tak dokáže hra vtáhnout a donutit hráče, aby si celý svět užíval. Příběh je zde totiž součástí většího celku.

Kromě hlavní dějové linie si ve hře lze užívat spousty vedlejších úkolů, které jsou občas vtipné, jindy smutné, v dalších případech bizarní. Ale nejenom vedlejší questy, ale také události, které se dějí při cestách krajinou, vtahují hráče do světa, dávajíc mu zapomenout, že vlastně sedí doma u počítače. Tu budete tahat kočku z vodopádu, jindy si koupíte údajně  mocný lektvar, který z vás ale po vypití udělá dementa, protože prodejce byl podvodník, v dalším případě budete poslouchat hrdinské příběhy, které vám bude vyprávět hrdina, kterého nikdo nezná, protože hrdina vlastně není. 

Svět Mečového pobřeží je rozlehlý a různorodý, přesto se hra nesnaží do jedné mapy vměstnat vše od pouště, přes hory, lesy, pustiny, palmové háje, zasněžené plochy  a další biomy, jak je to ve zvyku v dnešních hrách. V Baldur's Gate si tak hráč užívá především klasických lesů, luk a kopců, sem tam nějakou menší vesnici, či jinou zapamatováníhodnou stavbu, až se dostane do města Baldurova brána. Kde hra přehazuje na vyšší rychlost a diametrálně mění dosud prozkoumané prostředí venkova za městskou zástavbu, tak jako dochází k zahuštění úkolů, dialogů a obecně celá interakce se dostane o level výše. Škoda rozkouskování Baldurovy brány na několik celků, díky kterým město ztrácí na přehlednosti. Na druhou stranu, ve své době šlo o impozantní dílo. 

Čím Baldur's Gate exceluje jsou společníci. Mají své důvody se k hráči přidat, či odejít, a i když jsou spíše málomluvní, každý je jiný a to nejen do povolání, ale také do přesvědčení, povahy, stylu boje a podobně. Po určité době nejde nemít rád Imoem, Jaheiru či Minsca i s jeho křečkem. Ano, hrál jsem to s těmi nejvíce profláklými společníky, jednoduše mi seděli. 

Co mi ve hře také sedělo byl soubojový systém, který, byť se může odehrávat v reálném čase, se odehrává vnitřně na kola. A taktické bušení do mezerníku, které mi v bojích pozastavilo hru, dávaje mi čas a klid rozdělit útoky, pohyby, či úkony jednotlivých postav, se stalo zábavou po celou hru. Není nad to s neviditelným zlodějem prozkoumávat po krůčkách tajemné chodby a po zjištění, že se za rohem nachází parta nepřátel, zahájit souboj tím, že na ně s pomocí kouzelníka hodím kouzlo Pavučina a následně, poté co jsou nepřátelé připoutání na místě, mezi ně hodím Ohnivou kouli, která svým výbuchem způsobí mezi protivníky paseku. A poté pomocí lučištníků dokonat zbytek. Samozřejmě, ne vždy probíhají souboje takto hladce, naopak, především ke konci hry se stávají poměrně tuhými, dlouhými, ale stále zábavnými.

Vyzdvihnout musím také humor, který mě, především v některých rozhovorech, donutil se od srdce zasmát. Grafická i hudební stránka jsou též velmi povedené. Ano, hra vypadá na první pohled poplatně svému věku, to nic ale nemění na tom, že grafika je vykreslena v rámci možností opravdu do detailu, nikdy není vyloženě slabé místo a i dnes působí na pohled hezky a příjemně. Není zde místo pro fotorealismus, naopak, je zde místo pro fantazii. A nejen tu herní, ale také tu hráče. 

Pokud bych měl hře něco vytknout, tak určitě ne příliš dobře udělaný deník, který postrádá přehlednost a není problém se v něm ztratit. Taktéž poměrně časté zasekávání postav, především při průchodu dveřmi, není příjemné. Občas bylo ve hře předmětů více než hodně, takže buď jsem chodil přetížený, nebo naopak nechával většinu věcí ležet ladem. To jsou ale drobnosti na lesklém štítu jinak velmi dobré hry.

Nechci nosit dříví do lesa, protože si uvědomuji, že velká většina hráčů Baldur's Gate již dávno hrála. Ale pokud se přesto najde někdo, tak jako já, kdo holduje RPG hrám a přesto Baldur's Gate nehrál, rozhodně to koukejte napravit. Ta hra za to opravdu stojí. A já jdu na druhý díl.

Pro: Skvělá hratelnost, zábavný soubojový systém, zajímavé lokace, atmosféra, humor, postavy, audiovizuální stránka

Proti: Nepřehledný deník, zasekávání postav ve dveřích

+27
  • PC --
Hned na začátek důležitá informace, to aby nedošlo k nějakému omylu - samozřejmě hodnotím pouze kvalitu samotného "předělání" hry, ne hru samotnou.
Odkaz na komentář k původnímu Baldur's Gate je zde.

Baldurs Gate je pecka. To je prostě nevyvratitelný fakt, že? Ale bohužel i všechny pecky musí někdy vychladnout. Sláva Infinity Endžínu je už nenávratně pryč. A my si říkáme: ,,Ach jo, zatraceně... kdyby jen ty mladé generace věděly, co za skvost ten Baldurs Gejt byl." A tak si banda rádoby spasitelů usmyslela, že Baldurs Gate té mladé generaci představí ve vylepšeném kabátě a nám, týpkům ze starý školy, předá staré dobré RPG, s mnoha novýma vychytávkama. A vono prd! Nepřiměřené množství otravných bugů rozhodně neomlouvá to, že hra je na prodej přes internet, to ani náhodou. Nějaké se dají odpustit, ale je jich tam prostě tolik, že to mnohdy bylo až k nesnesení. (Třeba mi zkazily romanci s Neerou, to jim nikdy neodpustím!)

Obrovské zklamání přišlo i k nulové interakci mezi vašimi parťáky. Vždy mě na Baldurs Gate štvalo, že nemůžete oslovit své společníky, vždy musíte čekat, pokud si s nimi chcete pokecat, až osloví vás. Takový Planescape:Torment to už měl,a to vyšel rok před tím, než BG2! Opravdu mi chcete říct, že jejich scénáristé si nemohli dát tu práci a napsat jednoduchý systém většinou tázavých dialogů? Díky tomu je družina mrtvá. Žádný pokrok ani zde.

Málo portrétů, málo nových NPC zvukových efektů a novinky zcela na prd. Například na přibližování a oddalování obrazovky jsem zapomněl 20 vteřin poté, co jsem to objevil, vzpomněl jsem si na to zase až někdy ke konci hry. Tři nový NPC společníci jsou ale fajn. Stejně tak jejich Questy, které uchvacují pěkně vyhlazenou grafikou z konce devadesátek. (Bohužel Rassadův quest jsem si užít nemohl kvůli těm bugům, jen tak pro informaci)

Přídavek Black Pits je nápad zajímavý, nicméně nedotažený. Vůbec nechápu, proč musela být základní pointa takto přímočará, protože přímo vybízela, aby se protáhla do nějakého hlubšího příběhu. V konečné verzi to odhrajete jednou, následně to zkusíte podruhé, ale pak si řeknete jednu jedinou logickou otázku: ,,Proč?" A víte co? Budete mít pravdu.

BGEE je v závěru zklamaní jak prase. Přídavky zde jsou téměř minimální, až to působí jako průměrný mód než samostatná hra. A mladší generace to nezaujme. Fakt ne. To je jako byste před nějakého mladíčka postavili kdysi krásnou, teď už starou babku, nechutně ji celou nezkušeně napudrovali a řekli mu: ,,Hele! Ta je krásná, co? Ta kdysi bývala královnou všech večerů, tak jsem ji trochu upravil, aby byla nadále k světu. Kočka, že?" Mladíček se ale z odporem odvrátí a vydá se ke své Nordce.

Pro: Noví NPC společníci a jejich questy, lze hrát ve větším rozlišení

Proti: Bugy, laciné až amatérské "úpravy", mnoho nevyužitých možností určitého vylepšení, hra téměř nepůsobí dojmem, že hrajete nějakou jinou lepší verzi.

+23 +24 −1
  • PC 85
Jelikož jsem nikdy nic ze série s pravidly Dungeons & Dragons nehrál,tak Baldurs Gate byla dle recenzí jasná volba první hry. Původní plán byl zahrát originál z roku 1998 a však po mnohých problémech na emulátoru a hlavně s tím, že na FullHD monitoru číst text ve hře co umí leda 640x480 jsem to vzdal. Je to masochismus a brzy by mě z toho bolela hlava. Vrhnul jsem se tedy na Enhanced Edition verzi a doufal, že nebudu litovat peněz.

Po dlouhém klikání na "roll" při tvorbě postavy, kde lze vybrat rozmanitou paletu povolání a sub-povolání jsem se konečně dostal do hry. Tvorbu postavy doporučuji neodfláknout a klidně kouknout na internet jak na to. Na začátku ve Svítící tvrzi vás uvítají tutorial panáci, ale mnoho věcí nechápu do teď. Ačkoliv jsem převážně RPG hráč, měl jsem ze začátku asi největší problém chápat statistiky. Jak se sakra počítá poškození zbraně a co ty různé odolnosti na všelijaké věci, co mám proti čemu použít. Škoda je, že při levlovaní postav celkem na nic moc nemáte vliv (několik málo bodů do zbraní a případně zloděj a to je vše).

Fajn tak to máme start za sebou a jdeme na procházku s taťkou kde hra teprve začíná. I když je to klasická zápletka zlo vs. dobro kterých je milión, tak mě začátek opravdu vtáhl do hry a za nedlouho získávám prvního kámoše kterých může mít několik. Mají různá povolání a lze jim přidělit scripty (vzorce chování), ale funguje to tak všelijak. Někdy se postavy chovají jak s IQ bublajícího bláta a je lepší je ovládat ručně (občas ani to nefunguje) a používat pozastavení hry - časem je to opravdu nutné (zdravím do Durlagovi věže). Jako bonus k umělé "inteligenci" se vám postavy budou zasekávat, hlavně v úzkých prostorech. Tady vidím první velký nedostatek hry.

Společníků je mnoho. 25 bylo v základní hře a rozšířená edice přidává další čtyři. Každý společník a i vaše postava mají něco jako karmu (dobro, neutrální, zlo a několik podskupin). Systém karmy vypadá zajímavě. Zatím jsem dohrál za dobráka (paladin), jsem zvědavý jak je hra přizpůsobena k hraní za padoucha. Pokud budete kombinovat zlé a dobré postavy je dost možné, že vám někdo uteče nebo se mezi sebou pobijí. No a nebo se taky budou mlátit mezi sebou jen tak bezdůvodně protože bug a budete mít chuť hodit klávesnici z okna (zdravím tě Khalide). I když jsou parťáci důležitou složkou hry tak mezi sebou téměř nehovoří. Za celou dobu jsem mezi nimi slyšel snad jen tři náhodné rozhovory. Je to škoda, ale zas tak mi to nevadí.

Z přidaných postav je tu třeba Neera (chaos mág), postava je to zajímavá a má i pěknou sérii úkolů jen tomu chybí nějaké zakončení. Hlavní linie úkolů je zajímavá. Vedlejšáky občas jsou dobré ale často je to někoho vykuchat nebo něco přinést. Je tu několik setkání s cizáky v přírodě s nimiž probíhá dialog způsobem "hej kámo pojď se mnou támhle do toho křoví, něco ti tam ukážu" "ó vážně? tak to mě veď" bum plesk plesk K.O. Takových se najde docela dost a časem je to až hloupé nebo alternativně "nakul peníze nebo uvidíš" "ale pane, nás je přesila..."

Po grafické stránce není co vytknout, tady prostě došlo ke zlepšení. Hudba taky adekvátní (jen se mi na jednom místě zasekávala v boji a hrála smyčku > nutný load uložené pozice) a dialogy jsou často nedabované, ale nepůsobí to nějak rušivě.

Hra v základu obsahuje datadisk Baldur's Gate: Tales of the Sword Coast, takže nějaké nové lokace a pár velkých úkolů. Z lokací je asi nejzajímavější Durlagova věž - obrovské bludiště se spoustou pastí a hádanek. Je dobré sem jít před koncem základní hry a hlavně zlodějem co dokáže detekovat pasti, jinak si zřejmě ani neškrtnete. Kdo má rád hádanky, tak si věž užije dvojnásob. Já moc hlavu na hádanky nemám a tak jsem trapně použil Wikipedii. Ostrov s Balduranovou lodí je také zajímavé místo, škoda že není dějově delší. U datadisku konečně využijete lektvary, které jsem na normální obtížnost použil v základní hře snad jen ve finálním boji.

Na konec tu máme rozšíření The Black Pits. Co k tomu říct, ještě jsem jej nedohrál a nijak mě to nezaujalo. Jsou to zkrátka arény kde si vylepšujete svojí partu a bojujete proti skupinám různých nepřátel. Toť vše. Příběh nula, ale můžete si vyzkoušet všelijaké taktiky.

Pro mě je přidaná hodnota v achievementech (Steam verze), některé jsou i vtipné a doufám že v dohledné době bude česky rozšíření Baldur's Gate: Siege of Dragonspear ať mám hru kompletně projitou a základní si někdy zajdu znovu stojí to za to.

Pro: podpora nových PC, grafika, hlavní příběh, DLC Tales of the Sword Coast, znovuhratelnost, parťáci

Proti: bugy, AI, odfláklé DLC The Black Pits, chaos ve statistikách, některé vedlejší úkoly a divný týpci v přírodě

+22
  • PC 75
Vzhledem k tomu, že originální hra již téměř není k sehnání, pustil jsem se do hraní této vylepšené edice, i když jsem originál nikdy nehrál. Jméno Baldur's Gate je však skloňované v mnoha diskuzích a mnozí jej řadí mezi ta nejlepší RPG všech dob.
Jak tedy tato legendární hra obstála u člověka, který z těch rozsáhlých izometrických her dohrál teprve nedávno pouze první dva Fallouty?

Nutno hned ze začátku říci, že svět Falloutu mě dokázal vtáhnout a držet u hraní mnohem více než Balduranova brána. U ní jsem měl chvíle, kdy jsem se opravdu bavil, ty však střídaly pasáže, kdy jsem se do hraní musel nutit. A to především na začátku.
Svět Baldur's Gate je značně rozsáhlý, rozdělen na samostatné čtvercové mapy, z nichž mnoho z nich působí poněkud prázdně a jejich prozkoumávání tedy není příliš odměňující. Naopak některé lokace (hlavně povedená Balduranova brána a lokace z datadisku) jsou plné kvalitního obsahu.

S tím souvisí i plytké vedlejší questy a vůbec motivace k tomu je dělat. Celou dobu jsem měl pocit, že i když se mi zvyšuje level postavy, vlastně se pořádně nic nemění, kromě přidání životů, což je pro mě u RPG tohoto formátu značný mínus.

Co se ale naopak povedlo? Hlavní linka, zpočátku nevýrazná, se postupně rozvíjí a rozbředá zajímavý příběh, který samotný slouží jako dobrá motivace k dohrání hry. Dobře jsem se bavil také u úkolů z Tales of the Sword Coast, které byly zpracováním o několik úrovní výše než ty z původní hry.
Právě v závěrečné části hry, kdy jsem se vydal plnit úkoly z datadisku a poté do Balduranovy brány v rámci hlavního příběhu, mě hra začala pořádně bavit. Škoda jen toho useknutého závěru.

Když to shrnu, Baldur's Gate u mě svému legendárnímu jménu na rozdíl od Falloutu nedostála. To však neznamená, že se jedná o špatnou hru, čekal jsem však asi trochu víc. Rozhodně však dám šanci i druhému dílu.
Do zelených čísel se ale hra u mě přes výše jmenovaná negativa nedostane.

TIP: Pokud chcete zrychlit pohyb postav a vůbec spád celé hry, nastavte si v ini souboru ve složce Baldur's Gate: Enhanced edition v položce SetPrivateProfileString('Program Options','Maximum Frame Rate','30) vyšší číslo z výchozích 30. Rychlost hry se totiž odvíjí od počtu snímků za sekundu. Ideální je dle mě tak 45-50.

Pro: příběh, hudba, Tales of the Sword Coast

Proti: vývoj postavy, prázdné mapy, některé dialogy

+20
  • PS4 95
Komentar pisu na zacatku 5. chapteru, takze jeste nebyla moznost vyzkouset vsechen pridanej content v ramci EE. Berte ho spis jako hodnoceni toho, jak se povedl port dvacet let staryho Baldur's Gate na PS4.

A bez zbytecnejch okolku muzu rict, ze se to povedlo hodne, byt nejaky detaily by se nasly.

Ovladani je intuitinvni a clovek si ho osaha driv nez vypadne z Candlekeepu. Pro pohyb po mape jsou tu dva mody. Bud muzete partu ovladat rovnou stickem, coz me osobne nesedlo, a nebo stickem posouvat kurzor a klikat po mape. UI se vetsinou ovlada pres radialni menu, coz je samozrejme zdlouhavejsi nez kdyz clovek kliknul mysi nebo klavesovou zkratkou, ale je to neco, co se vam pod kuzi dostane rychle.

Jen bych vytknul to, ze pauza, ktera je asi nejpouzivanejsi tlacitko, je namapovana na tlacitko Option, coz je takovej neprirozenej pohyb. Rozhodne by ji vic slusel trojuhelnik, kterej jinak otvira mapu. Ale to je fakt jen detail. Taky postradam tlacitko pro Quick Save, ale chapu, ze uz asi nebylo misto.

Vizualne je to lepsi nez sem cekal, resp. cekal sem to horsi. I na velky televizi se na to da koukat. To ze "zoom" z toho udela pixel party je druha vec, ale to je zase feature, kterou clovek pouzije parkrat, kdyz nemuze neco najit na zemi.

Co ale nezestarnulo dobre je ceskej preklad. Pred 15 lety mi to asi stacilo, ale kdyz Imoen hlasku "Good on you if you save the day" prekladaj jako "Bude dobre, jestli usetris den", tak si dokazu predstavit, kolik takovejch preslapu bude ve zbytku hry. Takze po prvni herni session jsem prepinal na anglictinu. Ale to je zase vec, kterou ty hre jako takovy nelze vycitat.

Narazil sem i na pár bugů, ale nic co by vrazně kazilo dojem z hry. Dvakrát se mi stalo, že když boji s nějakou partou předcházel dialog, tak na jeho konci "zčervenal" jen ten, s kým sem mluvil a ostatní zůstali neutrální, takže jsem v klidesu vykostil hlavního borce a pak se v klidu a zákeřně vrhnul na zbytek. Občase se taky stane, že po zabití nepřítele zůstane jeho avatar "stát" místo, aby lehnul mrtvej na zem, ale věci z něj normálně vypadnou. A naposledny se mi dvakrát stalo, že se jedna z postav sekla ve dveřích tak, že jsem musel loadovat starej save.

Jinak jsem z portu na PS4 zatim absolutne nadsenej. Hra ma porad paradni atmosferu a uz ted se tesim az si to dam znovu s jinou partou, uz jen pro to, ze ty trofeje k tomu uplne vybizej.

Pokud nad koupí konzolové verze váháte, tak nemusíte :).

Pro: Dostal jsem přesně to, co sem od portu očekával; Parádní nostalgie; Chytře vymyšlené trofeje, které vybízejí ke znovuhraní

Proti: Ovládání šlo namapovat o fous líp; pár bugů, ale nic zásadního

+19