Komentáře

Ani nevím, proč jsem se k tomu dostal se 17 letým zpožděním, když pro první dva díly mám fakt velkou slabost. Asi jsem se bál angličtiny, neb jsem to v českém překladu nestihl koupit. Ale bát jsem se vůbec nemusel, ale k tomu se dostanu.

Proč miluji Atlantis jedničku? Kvůli geniální hudbě, napínavém a záhadném příběhu, dechberoucí grafice, úžasnému prostředí a skvělým hádankám. Ve trojce nic z toho není zastoupeno ani v poloviční míře.

Nejlépe je na tom grafika, jenomže - je zas úplně stejná jako v jedničce i dvojce, pokrok nula. No možná se obraz mimo animace nezhnusí tolik, ale jen trochu. Navíc tu krom začátku úplně chybí plynulé animační přechody, což jsem si v jedničce vždy nejvíc užíval a zároveň to vždycky pomáhalo v orientaci.

2. atribut, který se nejvíce dorovnává předchozím dílům, je prostředí, ale opět s jedním velkým ale. Atlantida tu není krom lebky a lodě zastoupena vůbec, čili je to de facto random Omni 3D hra od Crya. Čistý marketing. To je fuj. Navíc mi nesedělo až příliš fantasy prvků. Zatímco v jedničce všechno nereálno obstarávaly de facto jen krystaly, tady je nereálné úplně všechno a naprostá většina hry je v jakémsi surreálném oparu. Nicméně abych jen nehanil, designově je vše uděláno hezky a nejsou tu žádné příšernosti typu džungle z dvojky.

Někde uprostřed mého žebříčku stojí hádanky. Hra je znatelně jednodušší, ale trochu potrápit umí. Hlavolamy jsou různorodé, většinou se dají vyřešit, a pokud ne, něčeho jste si nevšimli. Trochu mě štvaly srdce živlů na konci jednoho z příběhů, neboť jsem přesně věděl, jak to udělat, jenomže jsem nebyl schopen poznat jediný z obrázků. Hlavolam o Osirisovi byl skvělý, jenomže opět byl pro mě problém identifikovat, co značí těch pár pixelů na deskách. Spojování hvězd bylo super, šuplíky u čaroděje na palici, cesta nahoru do věže s opičí digihrou boží. Zkrátka jak kdy, ale vesměs jsou hádanky fajn.

Teď ale dvě věci, které jsou bídné. Příběh. Nutno ovšem dodat, že alespoň nějaký, narozdíl od dvojky, je. Dialogy s výjimkou mumie, nejsou vůbec zábavné a de facto nejsou ani dialogy. Je to jen otázka a většinou nesmyslná odpověď. Kde jsou ty časy prvního dílu, kdy jsem každou postavu (většinou oprávněně) podezříval z nekalých úmyslů. Tady máme jednoho záporáka, je jím celou dobu, pak tu máme jednoho klaďáka, je jím celou dobu, jednoho delfína, cool mumii a to je všechno. Všechny ostatní postavy se objeví jen na jednom místě či v jedné scéně. Smutek. V prvním díle byly dialogy jednou z páteřních věcí. Navíc je to fakt krátká hra a samotný konec je hodně ouvej, outro má asi pět vteřin. Oproti desetiminutové opulentní umělecké frajeřině z jedničky je to teda degradace. Btw. zkoušel jsem po dohrání naloudovat pozici ze začátku, zda se dá ve dveřním bludišti vše přeskočit se znalostí toho kudy jít a dostat se až na konec hry, ale bohužel. Tuhle frajeřinu si dovolil první Myst, ale tady se šťastlivcům nepřeje.

No a nejhorší ze všeho je hudba. Nezlobte se na mě, ale to je paskvil. Do naprosté většiny scén se použitá hudba vůbec nehodí, úplně zmizela Pierrem Esteve a Stephane Picquem nastolená tradice etnicko/popově/ambientně/alternativní hudby a je tu jakýsi elektronický podmaz, který plní pouze jediný účel: aby tam nějaká hudba byla. Ale do hry nevtáhne a jakoukoliv atmosféru pro mě zabíjí. Možná jsem až moc přísný a teď zpětně mi i některé songy přijdou i zajímavé, obecně mně ale vadí ta slyšitelná levnost, elektronické náhražky a nevyužitý potenciál. A hit tu není ani jeden. Možná si říkáte na co hity ve hře, jenže v Duně, Lost Edenu i obou Atlantisech jich byla fůra, takže jsem zmlsaný.

Celkově mám hry od Crya a podobných na Omni 3D hrozně rád, a dělá to hodně z mého hodnocení, ale Atlantis měl být jejich výkladní skříní. Je to slušné, je to asi o něco víc profi než jejich výukové hry, ale nevím, takové Pompeii mi vlastně přišly daleko zajímavější a kvalit Fausta to nedosahuje vůbec.