Anodyne

Anodyne opravdu není z kousků, který bych mohl někomu s klidným svědomím doporučit, ta hra je prostě... divná, taková Zelda na tripu je termín, který hru nejlépe vystihuje. Poprvé mě třebas vůbec moc nebavila, ale něco mě na ní nejspíše muselo zaujmout natolik, že jsem se k ní po letech vrátil a tentokrát si jí užil mnohem, mnohem více. 

 Ano, je to především ta čistě převedená Zeldovská hratelnost plná explorace, jednoduchých, ale zábavných hádanek a svižné arkádové souboje. 
 Oproti Zelda sérii pak Anodyne vyčnívá především v netradiční snové a tajemné atmosféře, kterou nadto hodně umocňuje perfektní hudba. 
 Nicméně spousta lokací působí prázdným, až nedodělaným dojmem, je to možná až příliš jednoduché a uspěchané, ale celkem ok. 

 Nicméně největší síla hry pak tkví překvapivě v poherním obsahu, nikdy jsem vlastně neviděl nic podobného, samotná hra zabere dejme tomu 7-8 hodin max. ale poherní obsah toto číslo navýší klidně na dvojnásobek, možná i více. Po dohrání hry totiž dostanete zařízení, jímž můžete přesouvat veškeré pevné objekty ve hře, čímž si můžete odstranit nějakou zeď a dostat se do úplně nových lokací. Hra si přímo říká o opakovaný průchod s touto nově nabytou schopností a přestože narazíte pravděpodobně i na spoustu glitchů (protože s tím můžete dělat v podstatě cokoliv), objevíte i velké množství autory chytře skrytých lokací a dalších zajímavostí... jejichž objevování je hrozná sranda a mnohem větší zábava, než to na „papíře“ zní :). 

 Každopádně to byl právě Anodyne, který mě přiměl se zajímat o Zelda sérii (především pak ony 2D verze) a i k němu se rád vracím, protože nevím o jiné hře s podobnou atmosférou a takovýmto post-game obsahem cíleným na hráče, kteří zkrátka a jednoduše rádi objevují... :)