Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

A Story About My Uncle

28.05.2014
70
52 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Táto plošinovka z pohľadu vlastných očí je nenásilným dobrodružstvom plným hádaniek.

Hráč sa v koži mladého chlapca vydáva hľadať svojho strateného strýka, ktorý je už dlhšiu dobu nezvestný. V jeho byte nájde chlapec záhadný prístroj, ktorý ho teleportuje do nepoznaného a veľmi čudného sveta s úplne novou civilizáciou a osobitou kultúrou.

Prístroj dokáže špeciálne veci. Je to rukavica, ktorá vystreľuje lúč, vďaka ktorému sa budete môcť odpútať od zeme a pritiahnuť sa k lietajúcim plošinám naokolo. Plošín je viac, niektoré poletujú, iné stoja na mieste. Kvôli ceste ďalej sa musíte na plošiny pritiahnuť, ale máte iba 3 použiteľné lúče a preto je potrebné si cestu dobre naplánovať. Po dopadnutí na pevný podklad sa rukavica znovu plne nabije. Koncentrovaním energie dokážete použit aj superskok.


Poslední diskuzní příspěvek

Ve čtvrtek rozehráno. Hra je fakt suprová. Dávám to v klidu. Jen jsem pozdě zjistil, že to jde zesvětlit. A kde je pokročilé grafické nastavení. Absence klasického ukládání moc neva. Obtížnost sice časem stoupá, ale dá se to vždy nějak zvládnout. Vlastně ani nevím, jak jsem některé úseky dal. Ta variabilita provedení je značná.

Level č. 5. Tak to je síla, ale svým způsobem dokonalé. Cesta přes krychle vedla tím nejhornějším směrem. Normální skákačka. Horší už byl návrat zpět, ale taktéž se mi to po několika nezdarech povedlo.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Herní výzva 2018 - 1. "Tehdy to začalo"

A Story About My Uncle je originálně pojatá příběhovka s hopsacími pasážemi. Vlastně naopak, je to velice milá hopsačka, s příběhovými pasážemi. Přemisťování je svižné, zábavné a v některých momentech možná i frustrující. Jednou se mi podařilo doskočit na cílové místo jen a pouze s pomocí bugu. Zasekla jsem se do mola. Přesněji pod ním a do dneška nechápu, jak se mi povedlo dostat nad něj. Ale to byl nejspíš jediný případ, kdy to hra ani já úplně nedávala.

Je to taková pohádka. Pohádka o klukovi, který pátrá po svém strýci a je nejspíš jediný, který věří jak jemu, tak tomu, že jej najde. Atmosféra vynikající a objevování kouzelného světa taktéž. S kinetózou jsem problém naštěstí neměla, ale to se nedá říci o mých divácích. Někteří trpěli závratěmi, jiným nevyhovoval rozhoupaný pohyb. Asi to nebude pro každého, ale já se v tom naopak našla. Dokonce se po hrách s podobnou hratelností určitě hodlám porozhlédnout více.

Pro: Atmosféra, grafika, hratelnost, volnost pohybu, zpracování prostředí

Proti: Kratší herní doba, občas nějaká chybička, obtížnost

+17
  • PC 60
Vo väčšine prípadov zažívam stav, že ma hra baví celú dobu a potom príde zbytočne naťahovaný záver alebo dementný boss, ktorý pokazí dobrý pocit z hry. V prípade A Story About My Uncle som zažil presný opak.

Hranie je o otcovi, ktorý rozpráva svojej dcére príbeh na dobrú noc. Príbeh o tom, ako raz išiel hľadať svojho strýka. Strýka, ktorý sa nestratil v našom ale inom svete. Vo svete, v ktorom sa vedel normálne pohybovať len vďaka špeciálnej rukavici (a turbo čižmám :)), ktorou sa vedel priťahovať na vzdialené miesta. Dobrý nápad.

Hranie teda spočíva v prechádzaní z ostrovčeka na ostrovček (pozrite si nejaké gameplay videjko) a toto robíte až do konca hry. Niekomu to bude trvať 3 hodiny, inému 7 hodín, ja som s hrou strávil 5 hodín.

Celý problém hry vidím v tom, že negraduje. Neustále preskakujete z miesta na miesto a máte pocit (teda ja som ho mal), že sa nič nedeje. Trošku mi to pripomenulo Portal 2, ale tam vás aspoň levelmi sprevádzala/podpichovala Glados, resp. Wheatley. Ten kto A Story hral, možno bude namietať a spomenie Maddie, ale sorry, toto je iná liga.

Ku skákaniu ešte 1 výtka. Nie vždy som vedel, ako mám pokračovať ďalej a či je avizovaná cesta naozaj schodná alebo nie. Ale dosť bolo kritiky.

Keď už som chcel nad hrou zlomiť palicu a vykašľať sa na ňu, tak prišiel záverečný ľadový level a ten takmer zmazal všetky nedostatky hry. Preskakovanie začalo mať šťavu a napätie, proste to začala byť zábava.
Ja sa pýtam „proč“ ? Prečo to prišlo až na konci hry, prečo ?! Hra mohla byť ďaleko zaujímavejšia a napínavejšia, ale napätie asi nebolo cieľom autorov.

Na základnej škole by to bolo za 3 a očakával by som, že nabudúce to už bude lepšie.
Hru som získal zadarmo cez humble bundle.

Pro: posledný level, príjemná grafika

Proti: hranie bez gradácie, občas je problém správne určiť cestu

+17
  • PC 85
Znáte ten pocit, když začnete hrát neznámou novou hru a během několika prvních minut hraní si vnitřně uvědomíte, že tohle je právě ten druh zábavy, na kterou už nějakou dobu čekáte? Takový ten pocit nového, originálního zážitku, který přináší člověku potěšení nad rámec obyčejné klasické hry.

Vlastně stačí málo, náhodně si přečíst komentář k nahodilé hře, podívat se na trailer a za pár chvil se zásadně mění veškerý rozvrh vámi naplánovaného volného času. V lepším případě (v mém případě) vás čeká parádní okázalá jízda na několik herních nocí, kdy co každý level, to unikátní prostorná mapa s nádhernou grafikou a s nádhernou atmosférou. Slovo atmosféra asi není to správné, ale jde o kompletní souhrn všeho, co každou mapu dělá originální, zajímavou a tedy nuda rozhodně nehrozí.

Story About My Uncle je plošinovka z vlastního pohledu, kdy hrajete za chlapce, který pátrá po svém strýcovi. Hra postupně nabízí několik úrovní, kdy je úkolem hráče postupně zdolávat mapu z jednoho konce na druhý. Překonávání a tedy postup mapou by se dal nejsnáze popsat jako parkour - běhy, skoky, power skoky, přichycování se a zdolávání všemožných výzev. Značnou část mapy tvoří volný bezedný prostor, kdy jakákoli konfrontace s ním znamená okamžitý respawn hráče na předchozím checkpointu. Celé tohle může znít děsně nezajímavě do momentu, kdy si to hráč vyzkouší a hra ho pak jednoduše už nepustí.

V zásadě jsem si zde nejvíce užíval volnosti. Každá mapa je sice koncipovaná způsobem dostat se z bodu A do bodu B, nicméně veškerý prostor je naprosto otevřený a herní fyzika umožňuje doslova nekonečné vyblbnutí. Každý level (krom prologu a epilogu) má jinou podobu, ať už co do grafiky, prostředí, hudby a co mě neskutečně bavilo byl fakt, že prakticky vůbec jsem nezažil pocit, že bych se nudil. Každý nový level přináší nádhernou novou mapu, že je jen radost se v takovém prostoru pohybovat (snad z výjimkou jeskyní). Probíhá tu jednak vyprávění celého příběhu v pozadí, tak zároveň je tu možnost sbírat předměty, které následně mohou odemknout nějakou drobnost v nastavení nebo při nasbírání jejich dostatečného množství splnit achievement.

Obtížnost jednotlivých map je poměrně střízlivě stupňovaná s výjimkou mapy poslední, jejíž zdolání je opravdu výzvou a lekcí trpělivosti. Achievementy člověk za běžné odehrání prakticky nemá možnost získat, protože jsou udělovány pouze za extrémní výkony typu "zdolej celou mapu na první pokus bez jakéhokoli failu...". O obtížnosti achievementů svědčí i statistiky, kdy top 3 nejčastěji splněné splnilo pouze 20, 7 a 2 procenta hráčů. Na druhou stranu, může to být i fajn zábava tehdy, pokud člověk hru dohraje. Já jsem po dohrání hře věnoval jeden celý den čistého času, odměnou mi však byly (k prvnímu) další tři achievementy, pro které za to stálo trpět.

Příběh o strýčkovi je krásně malovaná nenásilná hra, která na jednu stranu vyžaduje od hráče poměrně vysoké soustředění, na druhou stranu častý systém checkpointů ji dělá zdolatelnou i pro méně trpělivé hráče. Celkově parádní zážitek, který nebudu váhat si někdy zopakovat. Díky Kwokymu za doporučení.

Pro: Velké otevřené prostředí, nádherná grafika, radost ze splněných výzev

Proti: Obtížnost poslední mapy, občasné bugy v souvislosti s herní fyzikou

+12
  • PC 80
Naprostá fascinace tím vším, co ve hře je, i jakým způsobem je to koncipováno. To se jen tak nevidí. Už příběh je vzpomínka o tom, co hlavní hrdina zažil jako malý chlapec. A to celé vypráví své dceři jako dobrodružství na dobrou noc. A Story About My Uncle podporuje češtinu, přestože jsem nejdříve zmateně hledal na Internetu. Nebylo to potřeba, nemluvě o tom, že nalezena jen slovenština. Pak hru konečně zapnu, nastavení jazyka, tam beta verze různých alternativ řeči. To je rozhodně fajn.

První okamžiky znamenají nástin děje. Rozjíždí se to postupně, aby byl poté hráč vržen do víru neuvěřitelných událostí, které se hlouběji vryjí do paměti. Zírám, jak to vypadá, co se po mně chce, na čem stojí zdejší ovládací schéma, učím se jednotlivé triky v pohybu, nakombinování správného stisku tlačítek myši, popř. mezerníku. A hra mě stále zaměstnává novými úlohami pro postup. Po nějaké době již vše osaháno, čímž plynule hraji a nemám ponětí o nudě. Čím lehčí je start, tím těžší je cíl.

Je možné se vpřed dostávat v podstatě libovolně. Ačkoli jde o typické jeskyně a ostrůvky, rotující plošinky a tak, lemované často průchozí cestou, já neustále zkoušel, kam až jde vyskočit. Místy dosti hraniční pásma, jde-li o vertikální styl , ale šlo to projít i z vrchu. Mnohdy si tak nekonvenčně poradit. Má to tedy jednoznačně háv, dali jsme ti pískoviště, dělej si, co chceš. To se musí u z vlastních očí viděné plošinovky prostě ocenit. Pro mě jde ale samozřejmě o nekončící sérii logických 3D.

Levely disponují rozmanitostí, snadno dobře rozpoznatelnou. Neboť se to projevuje na spektru přítomných barev. Zpočátku světlý tón, později tmavší. Vlastně je dost dobře možné, že orientaci ztíží naprostá tma. Ale za sebe mohu říci, že to šlo zvládnout i v onom nočním úseku. Zajímavé je, jak autoři vrství ty mechaniky na sebe. Zprvu obyčejný skok, zde o něco více účinný, načež vyšší, co už překonává patřičnou vzdálenost. Do toho i mega dlouhý skok s rozeběhem, přichytávání s háky.

Variuje i svět sám, rotuje, převrací se, za letu je nezbytné se upustit, jinde zaháknout a vhodně odhadnout vyhovující dopad na pevnou zem. A ukládání je pochopitelně dáno formou záchytných bodů, kdy při nezdaru opakuji od posledního uložení. Nevnímám to jako přílišný zápor, hraní je díky tomu adekvátní výzvou. Na plošinovku zkrátka netypicky vyznívající požadavky, v nichž si rochním, zatímco to někdo může mít naopak. Stylizace tomu pomáhá tím víc, v jakém podivuhodném místě tu existuji.

A když už je tmy přemíra, rázem se rozprostře východ z potemnělých koutů dokořán, dávající aktérům na zřetel okázalost světla, vzducholodí, točících se objektů a dalších, pro podstatu onoho zážitku nezbytných propriet, že si sakra uvědomím, co to znamená nová krev. Bez popsaného by jednoznačně sklouzl titul do spodních vod, kde navíc hlídala i ostřím zrakem přerostlá obluda, jíž rozrušoval můj pohyb, měla-li zrovna otevřené oči. A to stále není kompletní, nazuji si raketové boty a ladně létám.

Přeskakování po obrovských vrtulích, rozesetých krychlích, naprostá rezignace a frustrace z některých úseků. Mně osobně zatopilo nejvíce dosažení města ve čtvrté úrovni. Krátce za druhými, rotujícími plachtami. Již jsem to měl skoro splněné, ale systém ukládání zapříčinil načtení z místa, k němuž mi to ne a ne jít. Vždy těsně u mola strmý pád do hlubin. V ledových jeskyních rovněž, ale neklesám kvůli řečenému na mysli. Originalita musí být něčím vykoupena. Horší byl úprk na bortících krychlích.
+10