Depth Dwellers nebyl jediný klon Wolfenstein 3D, který se odvážně (pošetile) pustil do nerovného boje s Doom II: Hell on Earth.
Operation Body Count dokonce i přímo běží na starší generaci enginu od id Software. Obsahuje však několik vylepšení:
* Minimapa: Zobrazuje sice pouze oblast kolem hlavní postavy, i to ale stačí k tomu, aby zábavnost (resp. snesitelnost) hry dosáhla přijatelné úrovně. Také se díky ní snáze odhalují skrytá místa.
* Méně statické prostředí: Okna lze zničit a po střelách ve stěnách zůstávají díry. V některých úrovních také můžete nalézt spínače, kterými lze vypnout a zapnout elektřinu (světla).
* Spolubojovníci: Můžete jim zadávat jednoduché příkazy. Že se jedná o spřátelené jednotky jsem se bohužel dozvěděl až v průběhu hry (po smrti z nich vypadne armor - to se vždycky hodí).
* CGI animace: Dají vzpomenout na dobu, kdy každá taková animačka ve hře působila jako odměna (pamětníci zamáčknou slzu v oku).
Hru začínáte v kanalizaci pod mrakodrapem. S každým dalším levelem potom stoupáte výš a výš. Jakkoli je hra esteticky poměrně odpudivá (podobně jako pozdější Witchaven od stejných vývojářů), je třeba ocenit, že si skutečně připadáte, jako byste byli ve výškové budově - ve hře jsou okna s výhledem na noční město, výtahy, kanceláře, toalety, bary apod. Svým přístupem k level designu tak hra připomíná spíše Duke Nukem 3D než dobovou konkurenci od id software (jsou tu dokonce i nepřátelé sedící na záchodě!).
Abyste se mohli posunout do další úrovně, je třeba se nejprve zbavit škodné v té aktuální. Ta úplně nejhorší monstra se překvapivě vyskytují hned v úvodních levelech - příšery z bažin nejdou pořádně vidět a dokáží vás zabít na pár ran. A smrt v této hře, to znamená několik pomalých fade outů, animaci, ve které se vám vysměje hlavní záporák, výzvu k zápisu do tabulky high score a až potom konečně možnost načtení uložené pozice.
Mimochodem, load nefunguje, když jste zrovna ve hře - musíte buď zemřít, nebo hru ukončit a vrátit se do hlavního menu. Po nahrání uložené pozice taky přestane fungovat detektor nepřátel, pokud jste ho předtím v levelu našli. Dalším bizarním bugem (featurou?) je, že nelze střílet skrze otevřené dveře.
Pozdější úrovně, už přímo v mrakodrapu, jsou poměrně jednoduché. Odpravíte pár teroristů, počkáte, až se před vaši hlaveň seběhne půlka levelu, a pak se vydáte na lov těch stydlivějších jedinců. Někteří nepřátelé se pohybují až absurdně rychle, ale když si dáváte pozor, neměli byste mít až do konce hry velké problémy. Jedna mapa vám zabere asi pět minut. Naštěstí, protože již někde kolem desáté (z celkových 40) si asi budete říkat, že je to celé tak trochu na jedno brdo. U dvacáté se budete modlit, aby už byl konec.
Nikomu než hardcore FPS archeologům se Operation Body Count doporučit nedá. Zahrajte si raději legendární a neskutečně nápaditý mod Going Down pro Doom II od cyriaka - v tom začínáte naopak na střeše výškové budovy a vydáváte se na trnitou cestu dolů plnou překvapení.
Operation Body Count dokonce i přímo běží na starší generaci enginu od id Software. Obsahuje však několik vylepšení:
* Minimapa: Zobrazuje sice pouze oblast kolem hlavní postavy, i to ale stačí k tomu, aby zábavnost (resp. snesitelnost) hry dosáhla přijatelné úrovně. Také se díky ní snáze odhalují skrytá místa.
* Méně statické prostředí: Okna lze zničit a po střelách ve stěnách zůstávají díry. V některých úrovních také můžete nalézt spínače, kterými lze vypnout a zapnout elektřinu (světla).
* Spolubojovníci: Můžete jim zadávat jednoduché příkazy. Že se jedná o spřátelené jednotky jsem se bohužel dozvěděl až v průběhu hry (po smrti z nich vypadne armor - to se vždycky hodí).
* CGI animace: Dají vzpomenout na dobu, kdy každá taková animačka ve hře působila jako odměna (pamětníci zamáčknou slzu v oku).
Hru začínáte v kanalizaci pod mrakodrapem. S každým dalším levelem potom stoupáte výš a výš. Jakkoli je hra esteticky poměrně odpudivá (podobně jako pozdější Witchaven od stejných vývojářů), je třeba ocenit, že si skutečně připadáte, jako byste byli ve výškové budově - ve hře jsou okna s výhledem na noční město, výtahy, kanceláře, toalety, bary apod. Svým přístupem k level designu tak hra připomíná spíše Duke Nukem 3D než dobovou konkurenci od id software (jsou tu dokonce i nepřátelé sedící na záchodě!).
Abyste se mohli posunout do další úrovně, je třeba se nejprve zbavit škodné v té aktuální. Ta úplně nejhorší monstra se překvapivě vyskytují hned v úvodních levelech - příšery z bažin nejdou pořádně vidět a dokáží vás zabít na pár ran. A smrt v této hře, to znamená několik pomalých fade outů, animaci, ve které se vám vysměje hlavní záporák, výzvu k zápisu do tabulky high score a až potom konečně možnost načtení uložené pozice.
Mimochodem, load nefunguje, když jste zrovna ve hře - musíte buď zemřít, nebo hru ukončit a vrátit se do hlavního menu. Po nahrání uložené pozice taky přestane fungovat detektor nepřátel, pokud jste ho předtím v levelu našli. Dalším bizarním bugem (featurou?) je, že nelze střílet skrze otevřené dveře.
Pozdější úrovně, už přímo v mrakodrapu, jsou poměrně jednoduché. Odpravíte pár teroristů, počkáte, až se před vaši hlaveň seběhne půlka levelu, a pak se vydáte na lov těch stydlivějších jedinců. Někteří nepřátelé se pohybují až absurdně rychle, ale když si dáváte pozor, neměli byste mít až do konce hry velké problémy. Jedna mapa vám zabere asi pět minut. Naštěstí, protože již někde kolem desáté (z celkových 40) si asi budete říkat, že je to celé tak trochu na jedno brdo. U dvacáté se budete modlit, aby už byl konec.
Nikomu než hardcore FPS archeologům se Operation Body Count doporučit nedá. Zahrajte si raději legendární a neskutečně nápaditý mod Going Down pro Doom II od cyriaka - v tom začínáte naopak na střeše výškové budovy a vydáváte se na trnitou cestu dolů plnou překvapení.
