Zajímalo Vás někdy jak by vypadalo peklo, kdyby opravdu zamrzlo? Že ano? V tom případě vítejte v posledním městě na Zemi, kde přežijí pouze ti nejsilnější a nejotrlejší jedinci. Ve městě, kde staré morální hodnoty znamenají pramálo, kde lidé jsou pouze další “surovinou“, a kde si chce každý utrhnout kousek "ráje" pro sebe.

Příběh nás zavede do alternativní minulosti, kdy začalo globální ochlazování planety a hrstka přeživších se vydává na dálný sever, kde vlády nechaly zřídit generátory, jenž mají zajistit přežití lidstva. Po celou dobu hraní Vás bude doprovázet opravdu tíživá a depresivní atmosféra.
Frostpunk je především budovatelská strategie, ve které se najdou i nějaké ty sim a survival elementy. Staráte se hlavně o blaho Vašeho obyvatelstva.

Největší devízou Frostpunku je obří generátor tyčící se nad městem, který poskytuje lidem tolik potřebné teplo. Bez něho by se v -150 °C přežívalo jen stěží, jen pro představu, kyslík začíná kapalnět při - 180°C.
Prvního dne začínáte s usmolenou bandou 80 lidí, která může narůst až k 700. Pošlete lidi do práce a už se jenom kocháte jak pěkně makaj, nebo jak se plní medical posty :D. Postupným výzkumem neustále vylepšujete budovy bohužel výzkum je největším bottleneckem, pro přísun surovin a taktéž lze posílat průzkumníky do pustin za městem.

Do toho si musíte neustále hlídat “Nespokojenost“ a “Naději“, pokud naděje příliš klesne, nebo nespokojenost bude moc vysoko, lidé Vám dají ultimátum a musíte je opět přesvědčit, že jednáte v jejich nejlepším zájmu.

K tomu Vám dopomohou zákony. Některé jsou celkem kontroverzní, některé méně. Co takhle dětská práce, 24hodinové směny, pilinové hamburgery, nebo používání mrtvol jako hnojivo nebo alternativní zdroj jídla( ͡° ͜ʖ ͡°)? Nicméně: Město musí přežít!. Pak jsou tu tzv. zákony určující smysl. Můžete si vybrat mezi náboženskými fanatiky, nebo lehce pravicovou totalitou.

Většinou jsem jel jenomThe New Order, jelikož měl schopnost Foreman pěkně op, a taky proto, že se mi hnusí jakékoliv náboženství. Obě strany mají svoje pro a proti, kdy začínají celkem nevinně a pokud jim to umožníte můžou i lehce přerůst přes hlavu.
Hra dokáže být celkem obtížná, nejvíce při prvním hraní, kdy prostě člověk neví, jaký výzkum rushovat, a jaké zákony jsou nejlepší. Prostě metoda pokus, omyl. V tomto směru je hra až úmorná, kdy v jádru je to odpornej micromanagement zdrojů, který prostě nemáte, zejména na vyšších obtížnostech. Dohráno na endless endurance extreme 100 dní, takže o tom něco vím.

Pokud jde o audiovizuál byl jsem naprosto spokojenej, nemám co vytknout, ale hlavně musím vyzdvihnout opravdu povedenej soundtrack.
Hra obsahuje i DLC, z nichž za zmíku stojí snad jedině The Last Autumn, který je prequelem a postavíte si v něm vlastní generátor. Nechybí ani nové zákony.

Osobně jsem si hru užíval i po nějakých 160 hodinách, bohůmžel není bez chybiček. Největší kámen úrazu je znovuhratelnost, kdy po dohrání základního scénáře hře dojde dech a nemá prakticky co nabídnout, snad plnit achievmenty, nebo projetí hry na vyšší obtížnosti.
Další je již zmiňovaný micromanagement, a přepálený HW nároky, kdy při vyplněným kráteru s 700 obyvateli se lze přiblížit konzolovým standartům.
Co říct na konec? Snad jedině “March to work and praise our glorius leader!!!“

Jak jenom začít? Po dohrání všech souls her na PC jsem chtěl víc a prakticky jediné po čem moje hráčské srdce toužilo, byl Bloodborne. Bohužel Bloodborne je PS4 exkluzivka, takže mi nezbývalo než si pořídit PS4 a stát tím, čím sám opovrhuji console peasantem. A rozhodně toho nelituji.

You are not wanted here.
Hra se odehrává ve městě Yharnam, zjevně inspirované viktoriánskou Anglií, proslulé především léčení krví, jež sem přivedlo samotného hráče. Podepíšete kontrakt a po naprosto wtf intru se probudíte na klinice. Nikdo se neobtěžuje vám cokoliv vysvětlit, jste sami, bezbranní a jenom víte, že musíte najít bledou krev.
Po setkání s prvním enemákem se odporoučíte do Lovcova Snu, dostanete svojí první zbraň a Gehrman Vás pošle zabíjet bestie. Toť vše. Již od samého začátku na Vás dýchá temná, tížívá atmosféra, která Vás bude držet a nepustí až do samotného konce.

Our eyes are yet to open
Příběh je typický From Soft, velice vágní, schovaný za popisky předmětů a pár cutscén, jež je ve hře poskrovnu. Mnoho nevysvětlí a když už nějaké jsou, člověk jenom kouká s otevřenou hubou co se to sakra stalo viz po zabití Rom ?.
Z NPCček jsem si nejvíc zamiloval Eileen – Honter must hont. Jak tomu bývá zvykem u souls her, většinu postav nečeká happy end a vůbec je najít , je oříšek sám pro sebe. Takže RIP in pieces.

Pokud člověka zajímá dění v Bloodbornu rozhodně doporučuji zkouknout VaatiVidya, případně přečíst Paleblood Hunt od Redgrava. Lore v této hře jde opravdu do hloubky a já jsem mu naprosto propadl. Nicméně příběh v bloodbornu hraje až druhé housle.

A hunter should hunt beasts.
Oproti svému předchůdci je hra mnohem rychlejší, soubojový systém odměňuje hráče za agresivitu a trestá pasivitu, viz nová rally mechanika, kdy po utržení zranění může hráč dalšími útoky získat část svého zdraví zpět. Je pouze na Vás zda se vyléčíte, nebo jestli budete sekat dál.
Zbraně jsou kapitola sama pro sebe. Nádherně zpracované, luxusní animace a epesní ozvučení. Je jich sice méně, ale každá zbraň má tzv. transform útoky. Při svém prvním průchodu jsem používal ikonu honu - Boreclever, a za celou hru ho nevyměnil. Často se mi stávalo, že jsem procházel lokacemi a jenom tak si cvakal L1. druhej průchod jsem dojel s milenkou všech R1 spammerů - blade of mercy a s jinou zbraní bych už asi nehrál.
Ale pak jsou tady mechaniky, který už tak libový nejsou. Takový farmení blood vials je fakt průser, pokud se zaseknete na těžším bosovi a spotřebujete všechny lahvičky, nezbyde Vám nic jinýho, než strávit třeba hodinu a půl farmením, OOF. Not fun sir.
Až na pár debilních bosů Amygdala, Rom, nebo Moon Presence se všichni celkem povedli.

No we shall not abandon the dream.
Graficky nemám hře co vytknout, naprostá šmakuláda, od zpracování nepřátel, architektury budov, feel jednotlivých lokací až po bose. Projdeme si dechberoucí, temné katedrály, vypáléná města do základů, nádherné lesy plné místní zvířeny, a nebo třeba městečko plný Amygdal, který si jen tak čilujou pověšený na barákách, takže procházka nočním Yharnamem s Měsíčkem nad hlavou je zážitek.
Každopádně některý lokace jsou za trest a dají pěkně zabrat. Nightmare of Mensis a Winter Lanterns, Nightmare Frontier a Forbidden Woods jsou dílem ďábla.

Zvuky jsou taktéž na úrovni, šílení obyvatelé města na Vás pořvávají, skřeky monster a bosů, a zvuky zbraní jsou absolutní špica ,takovej pizza cutter je luxus, ale nejvíce musím vyzdvihnout soundtrack, absolutní MASTERPIECE. Jedna z mála her, kde si čas od času pustím OST. takovej OST k living failures, cleric beast, Ludwigovi, Laurencovi nebo k Gehrmanovi a mnoho dalších Naprostej eargasm.
DLC je naprostý vrchol Bloodbornu, vyplnilo některé lore mezery, přidalo nejlepší bose a pár zbraní. Nejtěžší bos DLCčka na Vás čeká ve studni.

I bid thee farewell, it has been a pleasure. May the good blood guide your way.
Ačkoliv považuji Bloodborne za jednu z nejlepších her co jsem kdy hrál, není bez chybičky a nachází se tam spousta věcí, které mi nedají spát. Nejvíc mě sere, že je to PS4 exkluzivka, kupovat konzoli kvůli jediný hře.
Zoufalý loadingy i s SSD, 30 fps lock, Yikes. Ó jak rád bych to viděl na glorious 60 fps.

Další věc je schovanej content, bez návodů by se vůbec člověk nepodíval do některých lokací Cainhurst, Orphanage nebo i DLC. Koho by napadlo jít do lesa, tam se dostat na kliniku, sebrat pozvánku, dojít do Hemwick Charnel Lane a tam počkat na kočár, který vás odveze na hrad vystřiženej jak z Drákuly. SMH.

Nudný a repetetivní Chalice dungeony, kde se nachází některý jinak nepřístupní bosové, nejlepší blood gemy a runy. A je tam i držitelka platinový trofeje.

Nicméně tyto negativa se krčí ve stínu pozitiv a dokážu je přehlédnout. Nebýt těchto pár negativ nezdráhal bych se hře dát stovku.
The night, and the dream, were long...

Takhle debilní hru jsem už dlouho nehrál, je tak strašná, že jsem toho nechal po zhruba šesti hodinách. Škoda, přitom hra má obrovský potenciál.
Prvních pár hodin se hraje parádně, člověk má k dispozici obrovský a pěkně zpracovaný svět, spousty zbraní, krásnou grafiku a ... to je vlastně vše, ostatní je děs a bída.

Na začátku si vybereme postavu a po úvodní sekvenci dostaneme první úkol, najít a zabít Šakala. Abysme ho našli, musíme plnit úkoly pro různé frakce a podobná individua. Jelikož hrajeme za žoldáka dostáváme výplatu v diamantech, za něž si můžeme kupovat nové zbraně, vylepšení zbraní a ostatní blbiny.
Zní to skvělě, otevřený svět plus svoboda výběru mise, ALE jedná se pořád o jedno a to samé dojeď támhle přes celou mapu a někoho zabij, nebo dojeď támhle a něco mi přines, nebo dojeď támhle a něco znič...a vedlejší mise taky jako přes kopírák.
Prostě "zábava".

S tím souvisí neustálé ježdění po mapě jak kripl, kdy deset minut jedu tam a deset zpátky. To by bylo v ještě v pohodě, kdyby na cestách nebyly ty zatracený hlídky a čekpointy plný hlídek. Ujet se jim nedá a tak člověk musí vylézt a zabíjet je pořád a pořád dokola, protože ty blbečci se pořád respawnujou. Tyhle skutečnosti mi hru naprosto znechutily. Kdyby ty čekpointy fungovaly aspoň jako fast travel body, hned by to bylo o něčem jiným, takhle je to jenom pro zlost. Nejlepší bylo když jsem zjistil, že ta obrovská mapa byla jenom první půlka.
Přičtěme si k tomu retardovanou AI nepřátel a jejich nesmyslnou výdrž, kdy frajeři bez triček vydrží klidně i pět střel do hrudi a to jsem hrál na normal, prostě "LAHODA".

Kapitola sama pro sebe jsou zbraně. Střílení je vcelku zábava, zvuky a vzhled jsou dobře zpracované. Docela se mi líbilo, že se zbraně opotřebovávají a zasekávají, ale zkoušel jsem střílet jen tak naprázdno pět šest zásobníků a nic, ale jakmile jsem střílel po nepřátelích tak se zasekla, asi náhoda. Pak to dělení zbraní do skupin, taky dobrá zhovadilost. Nejlepší by bylo, kdyby jsem si mohl vybrat ty tři sloty podle sebe.

Hra není úplně špatná, ale totálně kurví prvky, na kterých je postavená což je neodpustitelné. Nechápu masochisty, kteří tenhle "klenot" dotáhli do konce.

Po skvělém prvním díle jsem se rozhodl pustit se do dvojky. Hra pro mě byla vyloženě zklamání, čekal jsem že překoná svého předchůdce, bohužel není tomu tak.

Nejdříve trochu k příběhu. Opět se jedná o parodii na bondovky, což zajišťuje vtipné momenty třeba hlavní záporák, kterého neustále otravuje jeho matka , ale jinak příběh nic moc, žádné WTF momenty se nekonají. Potkáte i staré známé z jedničky.

Vůbec se mi nelíbily lokace, zdálo se mi že pořád procházím jedny a ty samé. Příkladem budiž mise v Indii, dle mého názoru jedny z nejhorších, pobíhání sem a tam v liduprázdných ulicích, kde na ulici je asi tak šest lidí plus tři tlustý policajti, kteří vás nahání.

Další zbytečný prvek je stealth. Opět uvedu příklad, mise kdy se má človek dostat do ruské základny nepozorovaně. OK beru pistoli s tlumičem, všechny tiše postřílim a schovávám je do tmy, abych za tři minuty zjistil, že se všichni respawnovali. Takže jsem se na nějakej stealth vysral a jel jsem rambo styl. S tím souvisí malá rozmanitost nepřátel kdy za celou hru potkáte tak sedm druhů nepřátel plus supervojáky na konci hry.

No, ale abych hru jenom nehanil líbil se mi RPG prvek, kdy za sbírání intelu, dopisů atd dostáváte expy a za ty si vylepšujete vlastnosti, další fajn věcí je audiovizuální stránka, obzvláště hudební podkreslení .
Kapitola sama pro sebe je spousta špionážních udělátek jako třeba dekodér v pudřence nebo autogen z laku na vlasy a mnoho dalších, které ale zase tolik nevyužijete, ale je to bezva zpestření.

Hra není úplně špatná, bohužel ji na kolena sráží některé vyloženě debilní aspekty.
Jedna z mála her, u které jsem se modlil za konec.

Jako zarytý gothikář jsem se jednoho krásného dne rozhodl zkazit si následující týden hráním této "skvělé" hry. Hra ve mne zanechala převážně špatné dojmy.

Na začátku si vytvoříte postavu od rasy přes povolání až po ksicht, dostanete první quest a hurá do světa. Svět je vskutku obrovský a umí vytvořit pěkné scenérie např. brána duchů, první příchod do Vivecu (bohužel jen první), hornické městečko Caldera, až po krunýř obří želvy v Ald Ruhn.

Další věc co se mi líbila, že nemusíte hned plnit příběhové questy, můžete se toulat, zkoumat desítky dungeonů, plnit stovky vedlejších úkolů, stát se šéfy mnoha guild.
Celkem se mi líbilo levelování postavy pomocí trénování mnoha skillů, ale chvilku mi trvalo než jsem na to přišel.
Tímto ale končí výčet toho dobrého a začíná pravé peklo ve Vvardenfellu.

Mezi špatné věci patří neřehledný deník, neustále stejné dungeony, NPC postavy (bezcílně toulající se zombí bez smysluplných činností), postup v guildách nic neznamená a je úplně k ničemu, animace a modely postav k zblití, přílišná rozlehlost ostrova, mraky nepotřebných předmětů, a mohl bych pokračovat.

Největší zlo na ostrově, žádný Dagoth Ur, ale CLIFF RACEŘI, panebože jak mě neskutečně sraly tyhle lítající potvory. To bylo furt, co 2 minuty chůze to zasranej CLIFF RACER. Cítil jsem se jako Issac Clark z Dead Space 2, ještě 14 dní jsem měl noční můry plné cliff racerů.

Hru jsem znechuceně zabalil když jsem se měl stát Nerevarin a všecky zachránit.
Takže pokud máte rádi hororová RPG a cliff racery s chutí do toho.