Psal se rok 2020 a pandemická situace donutila i mého zaměstnavatele nechat mě, zahradníka, pracovat na home office, což znamenalo pouze to, že jsem celé dny konzumoval zvýšené dávky alkoholu a drog. Ono prostě není jednoduché vykonávat takovou práci na dálku. A v této nevlídné době ke mně doputoval nenápadný odkaz na nějakou pi*ovinu na netu, no zabiju s tím aspoň pár hodin, než to zase vypnu a zapomenu, že něco takového existuje.


Psal se rok 2023 a já nedočkavě čekal, až se hodnoty adventure útoku, obrany a hp regenu dostanou na dostatečnou výši, abych toho šmejda mohl sejmout. Poprvý jsem to začal zkoušet před pár měsíci, ale sfoukl mě jak malinu. Ze zkušenosti ostatních hráčů jsem měl načteny různé straty, ale pořád odolával. Ale už jsem byl blízko. Cejtil jsem to. Bohužel v těhle konečných fázích člověk neměl moc možností staty zvyšovat. Gear uz jsem měl vymaxovanej, stejně tak všechny možný serepetičky a pičičky. Takže nezbývalo než spoléhat na karty a zvyšování Čísla pomocí rebirthu. A pak to jeden den přišlo. Šmejd šel dolu a já sehnal poslední kus artefaktu a mohl... Ukončit hru? Ukončit vzpomínku na jeden z nejšílenějších roků mého života? Ukončit něco, co se stalo každodenním rituálem? Tak jsem to udělal. A co se stalo? Stala se díra. Díra v mém žití, díra kterou jsem se od té doby pokusil ucpat různými cookie clickery a clicker heroesy a bůhví čím ještě. Jenže všechno to (krom třeba Microcivilization nebo Longingu) byly naprosto nudný p*čovny. Tak jsem se před pár týdny rozhodl všechny ty blbosti smazat a žít zase svobodně. A to je asi tak celej příběh týhle k*k*tsky kraviny.

Upozornění: nejedná se o recenzi, jen se chci vybrečet.

Simulátorů uklízečky jsem hrál už vícero (1,2) a vždycky jsem se u hry velmi BAVIL. PowerWash Simulátor je ale jiný. Spousta lidí ho prezentuje jako skoro až zenovou meditační záležitost, jiní zase jako velkou bžundu pro vyřádění se s kamarády v coopu. Nemyslím si, že by takoví lidé přímo lhali, ale asi buď skončili se hrou po pár levelech nebo jsou to silní jedinci, jejichž ocd metr ukazuje hodnotu blížící se nule. Já bohužel u hraní tohodle svinstva zjistil, že musím mít mezi předky nějakého mývala a musím mýt. Ze začatku, navnaděn poztivními ohlasy na hru, jsem se celkem BAVIL až skoro MEDITOVAL. S postupem času ovšem zážitek začal připomínat noční můru a já se NEBAVIL a TRPĚL. Nemohl jsem přestat. Domyl jsem mapu, mrknul do další a viděl - všude špína, fleky. Pryč s ní! A tak pořád dál a dál... Rád bych dostal do pazour level dyzajnéra tohoto odpadu a nějakým ostrým předmětem mu vysvětlil, že třeba takový stromový domek nebo úplně poslední level (který jsem si musel rozdělit na 4 seance) nejsou funny, ale je to hnůj hnojskej hnusnej prašivej.

Přes některé výhrady, výše zmíněné, dávám vysoké hodnocení, protože jsem u hry vydržel kolem šedesáti hodin bez toho, že by mě kleplo.

-FRUSTRACE-
prvni slovo, ktere me napadne, kdyz se rekne slovo metroidvania

-NEMEHLO-
tohle slovo se mi honi hlavou pokazde, kdyz zkousim hrat jakykoli pinball

Clovek by rekl, ze spojenim metroidvanie s pinbalem vznikne dilo, pri jehoz hrani si budu neustale pripadat jako frustrovane nemehlo, ale lidem z Villa Gorilla se podaril naprosty opak a spojenim techto dvou zanru v jejich podani vzniklo az relaxacni dilko. V krasne malovane krajine jsem s radosti dorucoval dopisy po ostrove Mokamuna a mimochodem i zachranoval nejake mistni bozstvo nebo co to bylo za megapisisvora. Neexistuje tu smrt. Po nezdaru (ten muze nastat pouze v jakychsi arenach pripominajicich klasicky pinbalovy stul) se odecte par kousku ovoce, ktere zde funguje hlavne k otvirani cest k dalsimu postupu, a jede se bez preruseni dal. Do usi se mi pri hrani linula prijemna uklidnujici hudba a ja si opravdu uzival kazdou minutu tehle pohodove hry. Pryc s Orim a podobnymi bestialitami. At zije Yoku. Jenze...

... co to safra je za hru, kterou dohraju za par hodin a jedina vyzva je zvladnout se pri poletovani s hovnivalem (jo hrdina je hovnival) poskrabat na zadku. Vsechno je tu tak roztomily, az mam chut jit zmlatit souseda. Sice je starej a kulha, ale asi bych se u toho nadrel vic nez u tyhle hry...

...ale zase abych neprehanel, postupem casu, kdyz se pridalo par mechanik, ze zacatku nedostupnych, jsem obcas musel zapojit hlavu a (ne)sikovne prsty, abych se dostal na mista, kde se zpravidla vyskytuje nejaky ten kolektibl nebo alespon dalsi davka ovoce. A verte, ze jsem mel vzdycky radost, kdyz jsem se dostal nekam, kde jsem jeste nebyl. Mensi radost jsem mel, kdyz jsem se tam tahnul po padesatyctvrty (trosku prehanim), protoze tohle holt pry k metroidvaniim patri. Jenze Yoku je malej brouk s velkou kouli a tak je nehorazne pomalej. Casem jsem si nastesti odemknul jakysi fast travel a cestovani se podstatne zrychlilo. Alespon v mistech, kde byl dostupny.

Jeste kratce zminim souboje s bossy. Inu ty jsou, jak jinak, pohodove. Cekali jste snad neco jineho?

Jestli hledate hru, u ktere zapomente na to, jak vas ostatni hry obcas kopou do kouli, zkuste Yoku’s Island Express.

Mafia je počítačová hra žánru tps tedy third person shooter. To znamená, že v jedné ruce držíte myš a druhou mačkáte klávesnici a ovládáte postavu na monitoru promítanou z počítače a koukáte ji na záda.

V této počítačové hře hrajete za mužskou postavu gangstera, který plní různé úkoly, třeba jezdí autem nebo střílí po lidech, kteří po vás třeba taky střílí různými pistolemi nebo samopaly. Vy můžete mít také různé pistole nebo samopaly.

Tato počítačová hra se vyznačuje tím, že jsou v ní auta, která jezdí po silnici a vy s nimi musíte jezdit odněkud někam. Tato počítačová hra je zábavná, ale je už dost stará a nepodporuje nejmodernější počítačové ovladače, třeba počítačový ovladač xbox360.

Tato počítačová hra má příběh, který se odehrává před asi sto lety v americe ve městě. Vy jste gangster a plníte různé úkoly pro ostatní gangstery, ale pak je zradíte a nakonec vás zastřelej na trávníku.

Hra se mi moc líbila a doporučuju ji všem, aby si ji zahráli. Ale zase je hrozně stará a nevim jestli se bude líbit mladším počítačovým hráčům.