Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Life is Strange: True Colors

  • PC 85
Herní výzva 2024 - 10. V záři reflektorů - Hardcore: Dohraj hru, ve které se odehraje alespoň jedno pěvecké vystoupení nebo koncert.   
 
Jsem velký fanoušek prvního dílu Life is Stange, ale z nějakého důvodu, jsem všechny ostatní díly odkládal a až teď díky herní výzvě jsem si řekl, že bych mohl prubnout právě True Colors.

Ve hře se vžijeme do dívky Alex, která má superschopnost číst a do jisté míry ovlivňovat emoce ostatních - taková super empatie. Byl jsem k této schopnosti ze začátku trochu skeptický a bál se, jak to v samotné hře bude vypadat, a jaké bude její reálné využití. Naštěstí jsem byl mile překvapen a opravdu mě bavilo schopnost využívat kdekoliv a kdykoliv to bylo možné.

Při první návětěvě Haven Springs jsem byl trochu zaražen, jak přehnaně barevné městečko bylo. Působilo to na mě trochu nereálně. Ale kdo ví, taky to mohlo být tím, že je hra zasazena do období jara a příprav na jarní festival. Po chvíli pobíhání po městě jsem si na to ale rychle zvykl. Naštěstí je to jen maličkost a vyloženě jako minus to nevnímám. Grafika jako taková se mi ale celkově líbila.

Co jsem ocenil byla stará dobrá mechanika mobilního telefonu, kam vám chodí zprávy od ostatních postav a můžete si číst jejich statusy na sociální síti. Kromě telefonu tu byl i deník, kam si Alex zapisovala své zážitky a postřehy, které v průběhu hrou prožívala.

A teď k hudbě. Ta byla ve hře podle mého názoru perfektní. Skrze celou hru hrálo spousta indie rocku, ale i některé známější pecky a to já prostě můžu. Třeba od chvíle, kdy ve hře zazní skladba Creep od skupiny Radiohead, nemůžu tuto píseň dostat z hlavy. Když vám nějaký kousek hry, který vidíte nebo slyšíte, uvízne v hlavě na delší dobu, jsou to přesně ty momenty co na hrách miluju. K mému velkému překvapení se ve hře objevila i skladba Thank You od zpěvačky Dido, což je jedna z mých oblíbených skladeb.

Příběhově je hra trošku vlažnější. Nebylo to vyloženě zlé, ale rozhodně mě to nevystřelilo z bot tak jako první díl Life is Strange. První kapitola sloužila jako parádní rozjezd. Druhá a třetí kapitola byly trošku slabší a nudnější. Ve čtvrté kapitole to naštěstí zase nabralo vzestupnou tendenci a dočkal jsem se zvratu, který už se mnou trošku hnul. Poslední kapitola byla už jen taková tečka a vyvrcholení děje. Nakonec jsem si příběh užil, ale na konci jsem si říkal "Néé, to už je konec?". Přišlo mi to celé prostě moc krátké. Postavu Alex, ale i další postavy jako Steph, Ryan, Riley, Ethan jsem si opravdu zamiloval a mrzelo mě, že s nimi nemohu strávit více herního času. Dokonce mi po dohrání bylo chvíli i smutno, což se mi u podobných her stává často.

Pro: hudba, Alex a její schopnost, vedlejší postavy

Proti: kratší příběh

+14

LIMBO

  • PC 85
Herní výzva 2024 - 7. Ve stínu pixelů - Hardcore: Dohraj hru s černobílou stylizací.  

Když jsem si vybíral, že budu hrát LIMBO, šel jsem do toho s očekáváním, že si zahraju něco kratšího, co bych mohl zfouknout za jedno odpoledne. A přesně to jsem dostal. LIMBO je taková videoherní jednohubka, kterou zhltnete tak rychle, že jste nakonec překvapení, že už je konec. To ještě ale neznamená, že jsem si hru neužil. Právě naopak.

Po zapnutí hry mě jako první věc hodně překvapilo ovládání. Jsem zvyklý, že pro ovládání u drtivé většiny her používám WASD, a když se moje postavička ani po minutě zběsilého mačkání všech kombinací WASD nechtěla pohybovat, zjistil jsem z nastavení, že se hra ovládá pomocí šipek a levého CTRL. Vlastně mi to ani nevadilo, protože ke hře nepotřebujete myš a můžete tedy mít obě ruce na klávesnici.

Hra vás na začátku neuvítá žádným úvodem, textem, tutoriálem, ani vysvětlením nebo nastíněním o co ve hře půjde. V podstatě nulový příběh. Prostě jste kluk, jste v lese a musíte jít pořád dopředu a ideálně u toho neumřít. Naštěstí na konci hry odhalíme motivaci hlavního hrdiny a proč se vlastně tím světem trmácel. Takže alespoň něco nám hra prozradila.

Jak jsem již nastínil, tak vás ve hře nikdo za ručičku vodit nebude. To se podle mého názoru odráží i na obtížnosti, která je ze záčátku triviální, ale v průběhu hry postupně přituhuje a na konci už jsem měl párkrát problém zjistit, co mám vlastně udělat. Naštěstí jsem metodou pokus-omyl vždycky našel cestu dál.

Audiovizuální stránka je taky fajn. Celý svět ve svém černobílém provedení působí dost depresivně a ztísněně, čemuž napomáhá i zvolený hudební podkres ve formě například statického šumu, skřehotání ptáků, zlověstné hudby apod. Tato kombinace ve mě během průchodu hrou vyvolala celou řadu emocí od strachu až po úzkost.

Abych to shrnul, tak hra má výbornou atmosféru, skvělou hudbu, ale je poměrně krátká. Vůbec bych se nezlobil kdyby byla o nějakou tu hodinku delší.

Jo a ještě jsem zapomněl zmínit, že bych hru rozhodně nedoporučil arachnofobům. Ve hře je pavouk o velikosti většího automobilu a je v dost špatném rozpoložení. :-)

Pro: atmosféra, hudba, žádný interface

Proti: nulový příběh, hra by mohla být delší

+21

Far Cry: Primal

  • PC 75
Herní výzva 2024 - 8. Cesta do pravěku -  Hardcore: Dohraj hru, ve které se vyskytuje mamut, srstnatý nosorožec nebo šavlozubý tygr.  

Když jsem hru instaloval, tak jsem vůbec netušil do čeho jdu. Vlastně jedinné co jsem věděl bylo, že půjdu do pravěku. Celá série Far Cry mě minula a tento díl obzvlášť. Teď po letech se to snažím postupně dohánět a protože se mi tento díl hodil do herní výzvy, šel jsem do toho.

Musím říct, že příběh byl na začátku nastíněn dle mého názoru docela dobře. Se skupinou svých soukmenovců vyrazíte na lov mamuta, ale klasicky to nedopadne moc dobře a hlavní hrdina padá na dno, odkud se musí postupně odrazit a vše si znovu od píky vybudovat. Prostě klasika a mám tenhle styl "from zero to hero" rád. Potom zjistí, že jeho kmen je rozprášen po celém regionu a do toho je loví nepřátelský kmen lidojedů a kmen pyromanů. Po odehrání úvodu už to s příběhem tak zajímavě nepokračovalo. Hlavní dějová linka je krátká a popravdě ani není nijak zvlášť zajímavá. Pořád jsem si v průchodu hrou říkal "a kdy teda přijde nějaký kulervoucí zvrat, co mě posadí na zadek?" a namlouval jsem si, že přece musí přijít jinak by to byla strašná škoda. No a světe div se, nic nepřišlo. Vedlejší úkoly taky nic moc. Přišlo mi, že u vedlejších úkolů jde jen o "posbírej, ulov, zabij a přines" a nic víc. Úkoly rozeseté po mapě a náhodné události jsem plnil v podstatě jen, když za odměnu byl přírustek do populace vesnice. Při dosažení určitě populace totiž dostáváte různé bonusy a pravidelný přísun náhodných surovin.

Co se mi na hře hodně líbilo bylo grafické zpracování. Hra je krásně barevná a svět bují životem, hlavně zvířecím. To je vlastně další věc, která mě potěšila, a sice velký počet různých druhů zvěře, kterou můžete lovit, ochočovat nebo před ní utíkat, aby jste si zachránili holý život. Asi nikdy nezapomenu na moment, když jsem ve hře poprvé narazil na jezevce, který k mému překvapení byl poměrně tuhý soupeř. Jednak toho hodně vydržel, byl dost rychlý a ještě dával tunu poškození. Dokonce i můj šavlozubý tygr, kterého jsem tou dobou měl jako ochočeného společníka s ním měl problém.

Farmení surovin a lov zvěře pro maso a kožešiny mě ze začátku bavilo, ale na konci hry už jsem to vnímal jen jako nutné zlo, protože to bylo pořád stejné od začátku do konce.

To samé by se dalo říct o bojích s lidmi, které jsou omezené v podstatě jen na bojůvky v rámci úkolu, vybíjení nepřátelských sídel nebo setkání s náhodnou nepřátelskou hlídkou uprostřed divočiny. Dobíjení táborů a vesnic bylo ze začátku zajímavé, ale opět po čase mi to přišlo pořád stejné. Alespoň boss bitvy byly unikátní a pro mě poměrně obtížné, což mi vyhovovalo a pocítil jsem ve hře nějakou tu výzvu.

Co se zbraní týče, tak bych klidně celou hru odehrál jen s lukem a nebo oštěpem. Tyhle zbraně mě tak bavili, že jsem na chudáka palici, vrhací úlomky, bomby a prak úplně zapomněl. Luk i oštěp byly prostě super v tom, že slabší nepřátele stačílo trefit do hlavy a bylo hotovo. Jakmile se ale objevil odolnější nepřítel nebo boss, jeho hlava po chvíli vypadala jako jehelníček, což působilo komicky.

Abych to shrnul, tak mě to celkem bavilo. Slabší příběh alespoň ze začátku vyvážil lov a některé vedlejší aktivity. Graficky se mi to taky líbilo a i přes popsané neduhy jsem neměl problém hru dohrát.

Pro: zbraně, množství druhů zvěře, grafika, boss bitvy

Proti: slabší příběh, repetetivnost, slabé vedlejší úkoly

+16