Herní výzva 2024 - 7. Ve stínu pixelů - Hardcore: Dohraj hru s černobílou stylizací.
Když jsem si vybíral, že budu hrát LIMBO, šel jsem do toho s očekáváním, že si zahraju něco kratšího, co bych mohl zfouknout za jedno odpoledne. A přesně to jsem dostal. LIMBO je taková videoherní jednohubka, kterou zhltnete tak rychle, že jste nakonec překvapení, že už je konec. To ještě ale neznamená, že jsem si hru neužil. Právě naopak.
Po zapnutí hry mě jako první věc hodně překvapilo ovládání. Jsem zvyklý, že pro ovládání u drtivé většiny her používám WASD, a když se moje postavička ani po minutě zběsilého mačkání všech kombinací WASD nechtěla pohybovat, zjistil jsem z nastavení, že se hra ovládá pomocí šipek a levého CTRL. Vlastně mi to ani nevadilo, protože ke hře nepotřebujete myš a můžete tedy mít obě ruce na klávesnici.
Hra vás na začátku neuvítá žádným úvodem, textem, tutoriálem, ani vysvětlením nebo nastíněním o co ve hře půjde. V podstatě nulový příběh. Prostě jste kluk, jste v lese a musíte jít pořád dopředu a ideálně u toho neumřít. Naštěstí na konci hry odhalíme motivaci hlavního hrdiny a proč se vlastně tím světem trmácel. Takže alespoň něco nám hra prozradila.
Jak jsem již nastínil, tak vás ve hře nikdo za ručičku vodit nebude. To se podle mého názoru odráží i na obtížnosti, která je ze záčátku triviální, ale v průběhu hry postupně přituhuje a na konci už jsem měl párkrát problém zjistit, co mám vlastně udělat. Naštěstí jsem metodou pokus-omyl vždycky našel cestu dál.
Audiovizuální stránka je taky fajn. Celý svět ve svém černobílém provedení působí dost depresivně a ztísněně, čemuž napomáhá i zvolený hudební podkres ve formě například statického šumu, skřehotání ptáků, zlověstné hudby apod. Tato kombinace ve mě během průchodu hrou vyvolala celou řadu emocí od strachu až po úzkost.
Abych to shrnul, tak hra má výbornou atmosféru, skvělou hudbu, ale je poměrně krátká. Vůbec bych se nezlobil kdyby byla o nějakou tu hodinku delší.
Jo a ještě jsem zapomněl zmínit, že bych hru rozhodně nedoporučil arachnofobům. Ve hře je pavouk o velikosti většího automobilu a je v dost špatném rozpoložení. :-)
Když jsem si vybíral, že budu hrát LIMBO, šel jsem do toho s očekáváním, že si zahraju něco kratšího, co bych mohl zfouknout za jedno odpoledne. A přesně to jsem dostal. LIMBO je taková videoherní jednohubka, kterou zhltnete tak rychle, že jste nakonec překvapení, že už je konec. To ještě ale neznamená, že jsem si hru neužil. Právě naopak.
Po zapnutí hry mě jako první věc hodně překvapilo ovládání. Jsem zvyklý, že pro ovládání u drtivé většiny her používám WASD, a když se moje postavička ani po minutě zběsilého mačkání všech kombinací WASD nechtěla pohybovat, zjistil jsem z nastavení, že se hra ovládá pomocí šipek a levého CTRL. Vlastně mi to ani nevadilo, protože ke hře nepotřebujete myš a můžete tedy mít obě ruce na klávesnici.
Hra vás na začátku neuvítá žádným úvodem, textem, tutoriálem, ani vysvětlením nebo nastíněním o co ve hře půjde. V podstatě nulový příběh. Prostě jste kluk, jste v lese a musíte jít pořád dopředu a ideálně u toho neumřít. Naštěstí na konci hry odhalíme motivaci hlavního hrdiny a proč se vlastně tím světem trmácel. Takže alespoň něco nám hra prozradila.
Jak jsem již nastínil, tak vás ve hře nikdo za ručičku vodit nebude. To se podle mého názoru odráží i na obtížnosti, která je ze záčátku triviální, ale v průběhu hry postupně přituhuje a na konci už jsem měl párkrát problém zjistit, co mám vlastně udělat. Naštěstí jsem metodou pokus-omyl vždycky našel cestu dál.
Audiovizuální stránka je taky fajn. Celý svět ve svém černobílém provedení působí dost depresivně a ztísněně, čemuž napomáhá i zvolený hudební podkres ve formě například statického šumu, skřehotání ptáků, zlověstné hudby apod. Tato kombinace ve mě během průchodu hrou vyvolala celou řadu emocí od strachu až po úzkost.
Abych to shrnul, tak hra má výbornou atmosféru, skvělou hudbu, ale je poměrně krátká. Vůbec bych se nezlobil kdyby byla o nějakou tu hodinku delší.
Jo a ještě jsem zapomněl zmínit, že bych hru rozhodně nedoporučil arachnofobům. Ve hře je pavouk o velikosti většího automobilu a je v dost špatném rozpoložení. :-)
Revelations: Persona
Pro: atmosféra, hudba, žádný interface
Proti: nulový příběh, hra by mohla být delší