Hej hou, hej hou, LiS2 je konečně za mnou. Čekal jsem na tuhle hru velmi dlouho. Člověk musí nějak "dozrát", aby ho tento díl mohl zaujmout. Negativní recenze mají v něčem pravdu, a v první polovině hry jsem byl přesvědčen, že se přikloním na tuto stranu. Druhá polovina hry vám ukáže, že každý by si měl hru zahrát bez předsudků, a že hodnocení odráží spíše rozpoložení hráčů. Věřte či nevěřte, Daniel projde proměnou, a z toho otravného spratka se stane někdo, kdo rozumí všemu, co se okolo něj děje. Problémem je, že v první polovině hry vás bude velmi iritovat a vy si tak budete neustále pokládat otázku, zdali se neměl příběh zaměřit na něco jiného.

Oproti jedničce je druhý díl mnohem temnější, mnohem vážnější a depresivnější. On první díl byl takový... asi i pozitivní. Skvělá hudba, skvělé prostředí, veliký kontakt s prostředím. Dvojka nabídne hlavně pohled na život ústřední bratrské dvojice, což může být unavující a zmatečné (v prvním díle se příběh točí okolo komunity, ve dvojce je to hlavně o cestě těch dvou). Je to jednoduše úplně něco jiného, než co skalní fanoušci dívčí dvojice z jedničky čekali. Hráč je vystaven těžkostem života na útěku před zákonem. Scénáristé se s tím moc nemazlili; velikou část všeho bylo úplně jinak, než co bych sám chtěl. A nemáte na výběr... věčně podrážděný Sean, věčně ukňouraný Daniel, nepochopitelný útěk.

Osobně bych hned skončil na začátku příběhu tím, že bych zůstal na místě. V tomto případě si myslím, že by příběhu pomohl pomalejší rozjezd, kdy minimálně dvě epizody se týkaly životu před osudovým dnem. Umocnilo by to kontrast mezi životem před a po, o to smutnější a těžší by bylo nějaké rozhodování. Vskutku, né vždy mi na něčem záleželo, u jedničky jsem seděl mnohem déle a debatoval u každé možnosti, co tedy vybrat. Na druhou stranu, našly se zde dva momenty, kdy ukápla slza (Sean a jeho jezerní kamarádka; Sean a Daniel na pláži smutně vědíce, že není cesty zpět). Takže chápu i negativní hodnocení, byť si myslím, že s postupem času si někteří hráči našli cestu k druhému dílu a mají ho raději, než díl první. Já budu vždy raději za příběh dvou slečen z Oregonu... protože je to tak snové.

Druhý díl je tak těžký, tak smutný, tak beznadějný. Rozhodně ale stojí za vyzkoušení a je nutné hru dohrát. Je tolik různých možností, ale chvílemi se mi zdálo, že hráč má jen malý vliv na to, co by chtěl. Je těžké udržet Daniela a jeho morálku, což je velmi důležité. Hru jsem zatím hrál jen jednou a musím říci, že je to určitě na víc průchodů. Udělal jsem tolik věcí, které bych už nechtěl zvolit... no, dopadlo to nejhůře jak mohlo, sice né smrtí ani jednoho z bratrů, ale dopadlo to smutně a sobecky k Danielovi. Pamatujte, jsou postavy, které vám napoví ten správný konec a držte se toho. Zdánlivě dobrý konec ve skutečnosti je ten špatný, smutný. Co se týče hudebního doprovodu, tak jednička byla o level výše. Ale ani druhý díl na tom není nejhůře, jen mi ten chill hudební doprovod prostě chyběl. Při písni od Cascadeur jsem ale jen zíral, a patří to mezi velmi emotivní chvíle celé této série. Hru rozhodně doporučuji, budete se při hraní rozčilovat, ale na konci pochopíte, že vše mělo nějaký smysl.

Hned na úvod napíši optimistická slova zlehčující můj pesimismus týkající se hry. Hru doporučuji jenom s myšlenkou, že určitě na ní budou nadále pracovat. Subjektivně se mi hra nelíbí v důležitých herních aspektech, a pokud má někdo podobné smýšlení, je jasné, že pro něj tato hra nebude.
Pojďme se nyní kouknout, jak hra vypadá.

Remake legendy nebo nový díl?

Hned na úvod bych rád zmínil, že AoE IV jde částečně cestou obou předchozích dílů. Z dvojky si bere dobu a některé mechanismy, z trojky si bere rychlost a map design. Lze s určitostí říci, že se jedná spíše o upgrade již existujícího, žádná revoluce se bohužel nekoná. Upřímně, raději bych viděl veliký vliv dvojky než trojky. V mých očích je poslední díl příliš rychlý, připomínající Stronghold. Něco mi říká, že vývojáři "šli na ruku" online hráčům, kde každý tah a každá sekunda hraje veliký vliv na pozdější výhře. To se mi opravdu nelíbí, raději bych volil pomalejší cestu, kdy hra dává možnost jiným herním stylům. Ano, oproti předchozím beta verzím je to jistý pokrok, nemohu se zbavit dojmu, že stále cílí na lidi, kteří chtějí rychlou a svižnou zábavu. Pamatuji doby, kdy jsme hrávali online bitvy klidně i hodinu a půl, u Rise of Nations v pohodě i dvě hodiny. U čtverky je to příliš rychlé, hráč si pořádně neužije ani věk, ve kterém aktuálně je. Také mi chybí jednoduchá tabulka, jak jsou na tom další hráči. V době aktualizování této recenze je vytváření armády pomalejší proces, nicméně celková rychlost hry je i nadále rychlá.

Mnoho surovin, málo práce

Jak to u dnešních her bývá, je potřeba pro dnešní hráče představovat méně složité hry. Rád zdůrazním, že technologický strom je lepší, už v prvním věku lze vystudovat několik technologií, které hráči opravdu usnadní život. Je to zajímavý strategický prvek, který považuji za poloviční. Problémem čtvrtého dílu je štědrost. Hned ze startu si postavíte farmu, kterou můžete poměrně brzy osázet políčky. V té době už máte přehršel vesničanů v lesích, kde s opravdu velikou snahou těží až neuvěřitelné množství surovin. Není potřeba přemýšlet nad technologií, která zvýší produktivitu, neboť už v základu je hráči připisováno veliké množství surovin. Zatímco v druhém díle existoval moment, kdy už byla potřeba začít těžit dřevo, v tomto díle je úplně jedno, co kdy a v jakém počtu vesničanů začnete těžit.
Vadí mi i zástupné vyobrazení surovin, kdy železo nebo kámen je vyznačen jedním obrovským nalezištěm v širokém okolí prázdnoty, namísto menších nalezišť, které budou ve větším počtu roztroušeny po mapě. Je to strategicky méně zajímavé, neboť nalezišť není mnoho, tudíž hráč má více času bránit pár nalezišť. Zároveň absence většího počtu nalezišť dokáže hráče potrápit. Vnímám zdroj problému, a to je velikost mapy.

Rychlááááá armááádááá

Budování armády, stejně tak stavba budov nebo výzkum technologií, je příliš rychlé. Již jsem nakousl, že hráč si pořádně neužije dobu, což mě na AoE vždy trápilo. Čekal jsem změnu k lepšímu. Příkladem může být RTS klenot, leč zapomenutý, a to jest Empire Earth. Chápu a beru v potaz, že série AoE se vždy zaměřovala na úzké historické období, ale vadí mi, že s velikou rychlostí se hráč ocitá v posledním věku. V takovém Rise of Nations využil armádu v každém věku, a byl na něj kladen tlak, když se přešlo do nové éry. Finance skrývající se za vylepšení armády nebyly malé, a člověk musel strategicky postupně vylepšovat armádu. Ve čtyřce stačí v rychlosti naklikat armádu, která se objeví na svém stanovišti v požadovaném počtu velmi rychle. Přeházíte-li do další doby,není to taková rána, dokonce si moc bojůvek ani neužijete, pokud nejste vehementně útočný typ, ale raději v prvopočátku budujete silnou ekonomiku, vojsko a základnu. Líbí se mi moře, námořní bitvy jsou zajímavé a oproti suchozemskému boji jsem cítil staré dobré trápení soupeřových lodí či pobřežních domků. Co naopak opravdu nenávidím, je rychlost armády, kterou zabijete nepřátele nebo zničíte budovu téměř hned po útoku. Ano, zatímco ve dvojce to bylo otázkou nezanedbatelné doby, během které mohl nepřítel utéci jinam, dobývá ve čtvrtém díle je otázkou pěti minut... a je po všem. Jakmile jednou zaútočíte, je téměř jistota, že jste u konce snažení, soupeř už to nejspíše neotočí.

Trapně malá mapa

Myslím si, že do jisté míry za přehršel problémů a nevyváženost hry může velikost mapy. Na tak malé mapě jde spíše o instantní boj než o nějakou ekonomiku a sílu opevnění. Proto ty veliké zdroje, proto ty né moc úchvatné lesy. Ve dvojce byly lesy krásně hluboké, trvalo, než se člověk dostal do prostřední čísti lesa. V tomto díle les v rychlosti mizí, navíc je malý... ostatně jako celá mapa. Maximální populace je výsměch, ale opět za to může mapa. Je jasné, že na tak titěrném světě veliká armáda bude ku škodě. Ok, osobně mi to přijde jako výsměch, ale jestli už teď armáda o 80 vojácích zničí město na počkání, pak větší populační limit ztrácí smysl.
Asi rozumím, proč tomu tak je. Jo, engine asi nezvládal větší počet stromů, počet vesničanů a vojáků, proto jednoduše zmenšil mapu. Je až směšné, jak se město rozrůstá, tak už zabírá velikou část mapy a nelze pomalu dál expandovat. Nepřátelé jsou vám doslova za branami svou bránou. Ano, oprávněně tomu říkám "tak trochu jiný Stronghold".

Grafika? Nějaká tam je

Osobně jsem si na grafiku zvykl, ale uznávám, že by si zasloužila nějakou tu práci navíc. Očekával bych trochu reálnější směr vývoje grafiky. Hra vypadá docela kresleně, slušel by ji fotorealismus. Ale nevadí mi to. V čem mi grafika vadí, tak jsou to lesy, které vypadají jako menší křoví. Jak jsem již zmiňoval, nevypadají masivně, majestátně, a když se vesničané dostávají do středu lesa, tak celý lesní porost rázem působí řídce. Samotné budovy jsou docela jednotvárné, navíc graficky nejsou výrazné tak, aby člověk hned věděl, kde se nachází budova kterou hledá.
Ani grafické glitche nepůsobí nijak oslnivě, ale ve výsledku si nemohu stěžovat. Někdo v betě zmiňoval, že město vypadá jednolitě a nepřehledně. Bohužel musím říci, že když si postavíte krásné město ve dvojce, bude vypadat a vynikat mnohem lépe. Na druhou stranu, 3D terén je krásný. Co se týče optimalizace, tak budeme jenom doufat, že se to brzy zlepší.

(Ne)nastavení

Co je velmi nepříjemné, je absence nastavení každého aspektu hry. Množství obtížností je malá, a celkově nenabízí žádnou výzvu... minimálně ne pro vášnivé hráče druhého dílu. Na střední obtížnost je boj opravdu s prstem v nose, kdežto v druhém díle už jste minimálně alespoň pětkrát udeřili do klávesnice a jednou s ní o stůl. Nastavení dalších aspektů - doba, při které bude mír, náhodný výběr mapy a mnoho dalšího, zde nenajdete. A co se týče map, ty jsou na stejné brzo, kdo ví, zdali se vůbec náhodně generují. Hru si jednoduše nemůžete přizpůsobit k vašemu stylu hraní, což je pro nás mnohé hráče důležité.

Stojí hra za "hřích"?

Kampaň je dobrá, kontext je dostatečný a ve výsledku příjemně informativní. Hra bohužel jde v šlépějích trojky, ze dvojky si toho vzala mnohem méně a obávám se, že jestli rapidně nezlepší mnohé aspekty hry, tak za pár měsíců budou všichni hrát jenom dvojku. Hra by byla zábavná, naráží však na své hloupé limity. Mnozí hráči stále dokola reportovali, že nechtějí hrát hru, kde je opravdu tristní maximální počet lidí, kde je směšně malá mapa a suroviny jsou zde symbolicky vyobrazeny velikým "balvanem", nebo budovy jsou hned zničeny i menší armádou. Jisté "sexy" věci se zde najdou, jako třeba technologie, terén, nebo zvuky. Ve výsledku je hra příliš chudá na obsah a to, co tam nalezneme, je zase velmi spoutané.
Hra mě nudila už v betatestech, a příliš se od dob testování nezměnila. Chápu absenci velikého počtu národů, ale nechápu absenci jiných věcí. Kde jsou ty časy, kdy hráč stavěl jeden hrad a jednu věž za druhou tak, aby se alespoň trochu ubránil pod nájezdy hord. Ty dnes neuvidíte. Strategie je spíše o zničení landmarků nebo o bojůvky míst, které máte obsadit a udržet si.
Recenze pochází z dob vydání hry. S ohlédnutím vývojáři udělali pokroky, ale pro nás, co máme rádi masivní mapy, dlouhé boje a nechceme nic zadarmo, tak je lepší druhý díl.

Když se ohlédnu nazpět, tak vidím křehkou beta verzi. Hra od té doby pokročila, ale má stále své mouchy.

Lepší bratr Civilizace?

Začátek.. Civilization je tradiční herní série, která se vydala špatným směrem. Bohužel, dříve propracované mechanismy a úžasný pocit z expanze šly do pozadí. Navíc hloupé AI tomu moc nepomohlo. Humankind přišel právě včas, ale možná jsme do něj vkládali přílišné naděje. Jedním z prvních výrazných prvků, kterého si všimnete, je nomádský začátek. Díky vývojářům za to, neboť samotný koncept Civilizace je zbytečně stresující. Nutí vás zakládat co nejrychleji další města, neboť v blízké budoucnosti už není snadné postupovat dál (vliv jiných impérií na město, samotné zabrání území jinými mocnostmi), navíc AI je naprogramovaná tak, že vždy se usazuje směrem k vám. Humankind je v tomto skvělé, nabízí docela zábavný začátek, kde jde o průzkum, hledání budoucího území a "lehké" zabírání krajů. Hráče motivuje k průzkumu fakt, že když budete narážet na dobré bonusy a jídlo, rozvinete se mnohem rychleji, a také si získáte nějaké průzkumníky/bojovníky navíc. Můžete také taktizovat - a tak budete sbírat zejména bonusy s jídlem, které vám rozšíří vojska, nebo vědu, která se hodí na expanzi.

Jedeme dál

Principem hvězd je, abyste se dostávali do dalších období. Hvězdy můžete získávat kreativními způsoby, nejlepší je zaměřit se hned na několik aspektů - útok, silný výzkum a stavění divů světa. Poté postupujete rychleji, než byste čekali. Ano, Civilizace už nějakou dobu vštěpovala hráčům pocity, že se musí naučit v nějaké posloupnosti naklikat výzkum a kulturu, a poté využívat bonusů, které napomůžou k urychlení vývoje. Humankind je velmi rozmanité prostředí, kde žádná hra není zcela stejná. Výzkum pokaždé reflektuje aktuální potřeby, a tak se nemusíte učit, jaká posloupnost výzkumu je nejvíce optimální. Ve hře se nachází přehršel kombinací kulturních prvků mající vliv i na další aspekty hry - zlato, stabilitu, víru a tak. Člověk s rozvahou musí vybírat, kombinovat a stavět, a na tento faktor je kladen veliký důraz.

Čas utíká jinak

U Civilizace jsem byl zvyklý, že reálný čas utíkal rychle, ale ve hře se čas linul pomalu. U Hamankind sedím několik hodin, ale nemám pocit, že by čas utekl závratnou rychlostí. Není to tím, že by mě hra nebavila, ale je to tím, že hra disponuje několika vrstvami, kterým se musíte věnovat. Ekonomice, jídlu, víře a celkově musíte odhadnout, kdy je čas postavit div, a kdy je potřeba stavět ekonomické budovy. Také se rozmýšlíte, kdy zase upgradovat armádu, nebo kdy naverbujete nové žoldáky. To vše dává příjemně zabrat, čas je tudíž zaplnění. Málokdy musíte několikrát za sebou klikat na tlačítko "Konec tahu" jak jsme byli zvyklí u Civ. Samozřejmě v pozdějších fázích nebudete každému tahu věnovat tolik energie jako na začátku, ale během přípravy na konflikt je každé kolo klíčové. Opravdu, o tom, o kolik regionů přijdete, se rozhoduje v každém tahu před válkou, neboť AI dokáže dobře plánovat a moc dobře ví, kde jsou vaše slabiny. To během války tak lehce nedoženete jako v Civilizaci, kde šla válka zvrátit v polovině, ačkoliv byl soupeř v přesile.

Je třeba balancovat

Trochu mi vadí, že je neustálá potřeba balancovat ekonomické aspekty. V Civ jsem se buď zaměřil výhradně na armádu nebo na vědu. Tady však musíte hledat zlatou střední cestu. Jenom věda vám nestačí, ani tak vojsko. Co s velikým vojskem, když je nemáte jak zaplatit? Je to mnohem složitější. Oproti Civ je totiž finanční příjem mnohem menší. A vlastně je to docela lákavé. U Civilizace jsem vždy dosáhl příjmu okolo několika tisíc peněz za tah, pak už se příliš nemusíte ohlížet, a stavíte tak silná vojska, že je vždy jen otázkou času, kdy hru vyhrajete. Stejně tak nemůžete bezhlavě obsazovat nepřátelská města, neboť... bez peněz město přelez a už se nevracej. Když takové místo ponecháte, AI si to rádo vezme zpět. Může se stát, že budete bohatým národem, ale vývojově se budete řadit na nejspodnější příčku. Během války vás peníze už nezachrání.

Systém bodů je fajn, ale... 

Jak jsem již psal, systém bodů je super. Přechod mezi epochami je přirozený, není tak nucený a podivný, jako u konkurenční série, kde měl člověk tanky už v 15. století. Nicméně mi chybí možnost si nastavit podmínky pro získání bodů. Hráč by měl mít možnost si nastavit, zdali bude získávat body třeba jenom za válčení a výzkum, nebo naopak za stavby divů. Nicméně, od doby napsání této recenze se nějaké změny udály. Nyní lze nastavit vítězné podmínky - zničení všech soupeřů, vyslání lidí do vesmíru nebo třeba kulturní dominance. Je to o něco lepší, neboť již necítíte takový tlak z toho, že nezískáváte tak rychle body.

Válka 

Trochu mi vadí, že získání města je lehké. U konkurence byla potřeba dlouhého obléhání. Tady stačí dostatečné silné vojsko, které během jednoho tahu získá soupeřovo hlavní město. Obléhací stroje tak ztrácejí na významu. Také systém válečných bodů je zvláštní, a za mě je to jasný designový problém, který by zasloužil velikou změnu. Město můžete ihned získat nejspíše proto, že hra sází na to, že nebudete mít dostatek válečných bodů pro získání všech dobytých měst. Kdyby válečné body měly vliv jen na morálku vojsk a národa (který by pak generoval jiné zisky a tak), bylo by to lepší. Současná mechanika je taková, že si po kapitulaci můžete vybrat jen takový počet měst, na který máte body... a že jich moc není. Takto budete jeden národ dobývat hned několikrát - můžete však využít toho, že když získáte všechna města, jsou vaše. Problémem je rychlá válečná únava, která vás dříve či později donutí přistoupit na nevýhodné dohody. Je zřejmé, že body vznikly jen proto, aby se omezilo rychlé získání měst, neboť je velmi jednoduché takové město zničit.

Doporučil bych hru?

Hry je nový svěží vítr v tahovkách tohoto ražení. Oproti betě se hra posunula o kus dál. Tehdy jsem pochyboval, neboť jsem se moc nebavil. Je však potřeba míti na paměti, že je tato hra přece jenom odlišná. Absence freestyle osidlování kontinentu zde nehledejte. Máte zde jasně vytyčená území, a ačkoliv je na vás, kde město umístíte (je dobré, když můžete rozhodovat, zdali město bude spíše farmářské, průmyslové, nebo bude na dobré obranné pozici), stále hranice vašeho státu budou definovány zabranými okrsky. Žádné kupování políček, žádná expand výhoda nějakých kultur. Města vypadají líbivě, můžete se sami rozhodnout, zdali podobu města nepřestavíte do aktuálního slohu vašeho národa. Vývojáři tím cílí i na "hračičky", kteří chtějí mít pěkná města. Za mě je to obrovské super, a výběrem districtů můžete docílit originálně vyhlížejícího města.

Texas… obrovská to země, plná velikých měst, plání a kontrastu mezi městy a venkovem. Pojďme si hned říci, že venkov zde působí docela dobře, a oproti městům funguje o poznání lépe. Na venkově máte pocit odlehlosti, vidíte zde typické domy a prostředí je takové, že jen čekáte postavu, která bude střílet nějakého vkrádajícího se burana. Města nabízejí sice pěkné scenérie, bohužel se do nich víceméně nedostanete. Slouží jako kulisa, přitom menší města lze projet. Tento krok není zcela pochopitelný a působí dosti vágně. Počet měst je ale veliký, rozhodně je kam jezdit.

Pocit odlišnosti

Co mě hned na první pohled upoutalo, byla zvláštní a docela jiná atmosféra, než na kterou jsem během hraní ATS zvyklý. Je to nejspíše proto, že silniční síť doznala zásadních změn. Je mnohem detailnější, větší a působivější. Je to o několik úrovní dál. Nadjezdy, podjezdy, otočné plácky, originální mosty či zajímavá odpočívadla. I benzínová stanice není pořád stejným fabrikátem, originálních kousků je zde povícero. Jednoduše, detailnost nového DLC je zase o kus dál. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem špatně sjel z cesty, neboť silniční situace byla tak komplikovaná, že jsem nebyl schopen i za pomocí GPS správně zareagovat. Jednotlivé firmy jsou také mnohdy řešeny složitěji a je třeba počítat, že se na cestu z nich budete muset soustředit. Nově jsou zde veliké překladiště. Je zde mnoho kamionů, obrovská spousta zakázek a neuvěřitelně veliká plocha. Oproti malým firmám to působí jinak a neokoukaně.

Krajina

Západ se liší od východu. Sever zase od jihu. Na jihu se budete tak trochu cítit jako v kriminálce Miami. Palmy, pláže, trochu jiný styl krajiny. Podotýkám, že oproti zbytku mapy je Texas docela odlišný. Je rovinatý, je více tropický, stromy jsou zde smíšené. Textur je zde plné zastoupení. Jak jsem výše psal, Texas je kus roviny, jen na severozápadě je pár vzdálených hor. Naopak je krajina plná polí, nekonečných výhledů na vzdálená města či vesnice, dobytka či osamělých usedlostí. V Texasu je vše větší. Sem tam nějaké stoupání kolem pár menších skal. Někdy se naskytne skvělý výhled na řeku, která si po dlouhou dobu vytváří veliký kaňon. Nezřídka lze projet vlnitou krajinou, kde je jenom tráva a nekonečná zeleň. Otevřenost krajiny považuji za veliké plus a je škoda, že něco takového jsme neviděli v horských státech.

(Ne)dostatky

Silniční síť je zastoupena vysokými kilometry. Silnic je tu mnoho, a síť výborně propojuje města mezi sebou. Oficiální číslo počtu kilometrů zní neuvěřitelně, ale musíte brát v potaz skutečnost, že mnoho silnic je vedeno podél dálnice. I tak trvá extrémně dlouho všechny projet. Horší je to již s městy. Z nepochopitelného důvodu je město objeveno, ačkoliv jedete mimo něj. Samotná města nedokážou nabídnout své centrum. Za určitou vadu považuji i AI. Veliké silnice si zasluhují hustější provoz, na druhou stranu hloupé AI neumí jezdit rychle, a tak se stává, že naprosto náhodně je jeden pruh ucpaný a v druhém se jede pomalu, i když k tomu není pádný důvod. Města celkově vypadají na silnicích prázdně.
Mnoho lidí píší, že je Texas ucházející. Myslím si, že s příchodem okolních států bude o něco využitelnější. Sice nabízí velkou porci obsahu, některým se však docela odlišná krajina může brzy zajídat, a vskutku, do Texasu se zatím dostanete jen přes Nové Mexiko. V mých očích jsou hornaté státy zajímavější… co krajiny se týče, ale Texas naopak nabízí mix venkova a města. Na Texasu se mi líbí ty kontrasty a také zmíněný pocit velikosti. Za dvacet minut jízdy se objevíte v největším zapadákově a zcela poprvé v ATS cítím ten veliký rozdíl oproti civilizovaným městům. Ve městech se cítím jako doma, na osamělém venkově vnímám tu těžkost bytí. Vnímám tu jinakost, tu nezávislost. Někdy mám pocit, že jedu do amerického Bruntálu, ale i největší zapadákov nabídne rozličný pocit.
Stojí DLC za koupi? Ano, je ale potřeba počítat s tím, že DLC nabídne trochu něco jiného než ostatní mapy.

Konečně nadešel dlouho očekávaný moment, kdy si můžeme zahrát zbrusu nový díl závodní série Forza Horizon. Tato série se vyznačovala menší rozlohou mapy vykoupenou kvalitou designu a neotřelého zasazení. Série akcentuje lásku k hudbě, která neodmyslitelně patří do motoristického světa. V neposlední řadě se vývojáři odvážně pouští do příběhu, a zatímco v závodní sérii „NFS“ je příběh nanejvýš směšný, tak u nové Forzy je opět zajímavý, nijak nerušivý a občas i vtipný. Jak dopadl nový díl?

Hola mexico

Výběr lokace většinu hráčů překvapil. Nejspíše zde byla od řad fanoušků jistá počáteční nevole, neboť se očekávalo zasazení v Japonsku, myslím si však, že prostředí mapy jasně ukázalo, že dokáže nabídnout více než předchozí díly. Džungle, roviny, hornatiny, pláže či sopku, otevřený terén nebo pouště, se kterými přichází písečná bouře. Prostředí je opravdu nádherné, pro mě osobně až překvapivě. Vesničky jsou malebné a opravdu připomínají mnohé lokace ze seriálu Narcos. Vjedete-li do hor, ocitnete se na místech, kde vesnice krásně kopírují terén, a vy cítíte tu výšku, stísněnost i pocit jisté reálnosti. Jistě mnozí hráči po dohrání hlavního příběhu zapojí volanty, a budou přiměřenou rychlostí a dobrými způsoby jezdit po mapě. V porovnání s předchozím zasazením se mi však prostředí tak nezamlouvá, malebnost anglického venkova lze překonat snad severo-západní americkou.

Rápido, závody čekají

Začátek pátého dílu jako by z oka vypadl dílu předcházejícímu. Úvodní animace v doprovodu hudby s lehkým mexickým nádechem je dobrá, nikterak dlouhá ani otravná. Ale jak to u této série bývá, krátké cutscény jsou příjemné, někdy milé někdy vtipné, hráč nemá tendenci odejít od počítače nebo přeskočit animaci. Hned ze startu si virtuální jezdec vyzkouší několik vozidel. Docela brzy se odemykají nové možnosti. Příjemným přírůstkem do aktivit je třeba focení u konkrétních bodů. Nedlouho po plnění různých vedlejších aktivit i těch hlavních závodů se začíná na mapě objevovat přehršel značek. Patřím k lidem, kterým nevadí veliké množství úkolů a závodů, pravdou však je, že nelze mluvit o plynulém přísunu obsahu, nýbrž o nadbytečném zahlcování, které opravdu obtěžuje. Nedojedete ani čtvrtinu nově otevřených závodů, a už se vám otevírá mnoho dalších možností.
Bohužel musím podotknout, že samotné závody se po čase začnou opakovat, a docela citelně poznáte podvádění AI. Vždy jsem u této závodní série očekával férovost, ta mi byla dávána do čtvrtého dílu. V pětce mám menší motivaci se snažit, tohle bych očekával spíše u „konkurence“, neboť je to dost otravná a demotivující součást závodů. Opravdu mě nebaví, že podávám svůj životní výkon, a soupeři jsou mi za zadkem. Udělám chybu, hned mě předjedou, čímž ztrácím možnost výhry… téměř vždy. Navíc, AI se drží vždy u sebe, také mi to nepřijde oslnivé. Závod má tři fáze, v té první auta vystartují nepřirozeně rychle, téměř je nelze předjet, v druhé fázi postupně předjíždíte další oponenty, v třetí fázi obvykle vyhráváte. Sem tam, jako kdyby o osudu vítězství bylo rozhodnuto, vás první dvě auta nepustí před sebe, můžete se snažit jak chcete. Je to paradoxní, ale závody jsou na této závodní hře to nejméně zajímavé.

Kopie čtvrtého dílu… bohužel

Od čtvrtého dílu se nic nezměnilo. Levelování postavy je identické, různé akrobatické či jízdní styly zase přinášejí body za které si hráč může otevřít perky mající vliv na užitek auta. Každé auto má ve velké míře rozdílné perky. Jedno vyšperkované auto bude dávat extrémně mnoho bodů za šílenosti na silnici, jiné zase bude více odměňovat za závody. Tady nebylo co změnit, stejně tuto funkci mám rád.
Mám pocit, že vývojáři naznačovali větší změny, které se nekonají. Ano, můžete projet písečnou bouří, která potrápí nejednoho řidiče, ne-li snad všechny, ale to je dost málo na to, abych byl nadšený. Naštěstí hra nabídne během hraní nové úkoly. Mám pocit, že se jedná o předchozí díl na sound engine steroidech. Bohužel, kvalitu hudby si neudrželi, rádia mě vůbec neoslovila… ale to je otázkou vkusu. Uživatelské prostředí je totožné, ikony a celkový chod hry taktéž. Hráč zažije silný pocit, že se spíše jedná o DLC než plnohodnotné pokračování. Je škoda, že vývojáři nevěnovali mnohem více času na odlišení se od jiných dílů.
Grafická stylizace je taktéž totožná, a v některých momentech, kdy projíždíte otevřenou krajinou pod nedalekými pahorkatinami zjišťujete nehezkou pravdu. Textury ne a ne se vykreslit v plné kvalitě. Obávám se, že je tomuto tak schválně, a místo toho, abyste sledovali krásně ostrou texturu hory, sledujete ostrou vegetaci na vyblité zemině. Od hry z roku 2021 bych očekával mnohem lepší grafiku. Budu si ale sám oponovat, na druhou stranu to uvítají hráči s horším železem, a na 4K rozjedou hru za doprovodu krásného množství FPS.
Také bych uvítal lépe zpracovanou kolizní fyziku. Chápu, že kvůli licencím se auto nebude do detailu deformovat, co ale nechápu, je tupé odskočení po nárazu. Hned na úvod jsem narazil do motorky a namísto toho, aby se motorka zhroutila na zem nebo se přinejmenším otočila a sjela z cesty, tak nepřirozeně vypružila mimo silnic, a v to naprosto přímé trajektorii. Když narazím do auta, také nevidím přesvědčivou práci kolizní fyziky. Někdy mám strach narazit do protihráče, neboť bych ho možná ještě popohnal do předních linií.

Progres, který neodměňuje

Progres postavy je i v tomto díle nudný, nevyvážený, a když hráč něco dostane, nepociťuje takovou touhu získanou věc okamžitě prohlédnout. Je škoda, že levelování je spíše o čísle než o tom, že se hráč těší na další level. Očekával bych přinejmenším postupné navyšování bonusů – třeba by hráč ze startu mohl řídit všechna auta, ale auta nejvyšší třídy by řídil daleko hůře a vyžadovalo by to větší skill hráče. Postava by se ve hře pak učila jízdním skillům, a uměle by se obtížnost jízdy zmenšovala. Stejně tak bych viděl nákup aut tak, že by se veliká část aut otevřela v nižší cenové politice s každou další úrovní. Chybí zde praktická ukázka, proč se snažit o další úrovně.

Stejné chyby

Docela mě mrzí, že hra má stále stejné chyby, až to budí podezření, že autoři opravdu neměli snahu něco změnit a nový díl přinesl jenom jinou mapu. Mizející AI auta jsou pěstí na oko, mizející spoluhráči jsou k vzteku. Oproti předchozímu dílu mi mizející spoluhráči přijdou jako mnohem častějším problémem. Když jedu závod, někdy je tam má registrační značka, někdy ne. Co ale je ve všech autech stejné je můj zvolený klakson. Těch společných chyb se čtverkou je až nápadně hodně, což jenom dokazuje chybějící invenci.

Hra, která však nezklame
Ve výsledku se pořád jedná o skvělou hru. Její problém tkví ve srovnávání s přechozím dílem, žádné „Wow“ už nepřichází. Málo inovací a totožný průběh hraní dojem ze hry kazí. Když se hráč ponoří do hry a opravdu má chuť si zajezdit, nebo dělat vedlejší úkoly či drtit rychlostní radary, užije si stejně či více než ve čtverce. Hezky se kouká na záznamy ze hry, rozhodně je to nejenom hráčsky zajímavá hra, ale je i dost fotogenická. Myslím si, že nejeden hráč duší fotografa bude neustále mačkat klávesu po aktivování fotografického režimu.
Hru s klidným svědomím doporučuji, jste-li nováčkem v této sérii, nic výše uvedeného vám nebude kazit zážitek ze hry. Samozřejmě švindl AI je dost nepříjemný a vadivý, i tak zažijete krásný bezpočet hodin. Ke hře se budete vracet po vlnách stejně tak, jak tomu bylo u čtvrtého dílu. Obávám se sice, že u pětky to bude častějším jevem, vzhledem k menší repetetivnosti, i tak si hru každý z nás užije. Jen škoda, že soundtrack je mnohem horší a méně vyvážený, svou skladbu jsem si našel, ale na úvodní skladbu od Odeszy to nemá. Jen doplním, že mám docela strach o tuto herní sérii v režii současného herního studia. Když si člověk projede jejich fóra, tak neodpovídají, nekomunikují na supportu, nepřidávají nic, co by hráči chtěli a ani moc neopravují bugy. Nová auta jsou také jenom recyklací z dřívějších dílů.

Léta páně 2015 si mohl všímavý fanoušek všimnouti prvního alpha videa z prostředí amerického jihozápadu. Vskutku, dychtivost vystřídalo vystřízlivění. Již během chvíle bylo jisté, že autoři pocházejí z Evropy, neboť Amerika v jejich představě byla značně odlišná od reality – byla velmi evropská. Rozjezdu nepomohla ani skutečnost, že SCS k ATS přistupoval dosti vlažně, jako k experimentu, kde si vyzkoušeli nové technologie a nové map designové standarty. Kde se nachází hra dnes? A stojí za to si ji koupit?

Ve jménu evoluce  

Zpočátku byl American Truck simulátor takový otloukánek. Pro Američany a Australany zbožné přání, pro zbytek světa, kde jezdí EU verze trucků, bylo ATS jen malým nevydařeným bratrem velikého Euro Trucku. Sic si pamatuji na veliká očekávání malého procenta herní komunity, plodem bylo dřívější vydání hry, ale prvotní reakce nebyly zrovna plné nadšení. Z nepochopitelného důvodu bylo rozhodnuto, že měřítko mapy bude pro ATS mnohem horší. A tak vznikla mapa, kde během chvíle přejel LA, San Francisco nebo Redding. Před lety jeden konkurenční titul přitom představil truckovou hru s americkou mapou v měřítku 1:10, což bylo pro hráče luxus, kterého se těžko vzdává. Navíc nabídl lepší vykreslování a stále dodnes nabízí pocit velikosti hor, plání i převýšení.
Nedlouho poté se vývojáři rozhodli změnit měřítko mapy, byť si myslím, že Americe by slušel ještě lepší poměr. Z počáteční snahy mapdesignérů dělat každou zatáčku, se postupem času vyklubalo pochopení, že je někdy lepší přivřít oči, a tu silnici narovnat nebo udělat větší oblouk oproti reálné předloze. Sláva! To byly první kroky ke zlepšení pocitu z jízdy. Bylo zcela běžné, že vše se nacházelo v blízkosti silnice – scenérie byla téměř nalepená na silnici, což uškodilo celkovému pocitu velikosti. Byť i stále existuje blízká scenérie, není to již tak hrozné. Evoluce musí nastat v enginu, ale i tak se designéři snaží.
Postupem času přibyl FMOD, který není firmou zcela využit, ale moderská komunita skvěle tuto šanci uchopila, a tak dala vzniknout řadě neskutečně znějících zvuků. V neposlední řadě se také změnilo osvětlení hry.

Jak hra vypadá

V tomto ohledu se hra naprosto změnila. Z ošklivého káčátka připomínající spíše Evropu, se stala věrnější podoba Ameriky. Ačkoliv stále necítím ty silné pocity z velikosti krajiny, z nekonečnosti a z výšky hor, tak je to veliký posun k lepšímu. Na rovinu, ETS nabízí věrnější podobu Evropy, ale ATS nabízí neskutečnou rozmanitost. Hornaté státy, jako je třeba Montana nebo Colorado, vám nabídnou krásné serpentiny se skvělými výhledy. Za dvacet minut můžete projíždět velkými planinami, a během zlaté hodiny jsou nekonečná pole naprosto úchvatná. Pro mě je to závan něčeho nového, a i po tisíci hodinách hraní mě mapa stále baví. Sice bych uvítal větší množství méně důležitých silnic, ale i základní infrastruktura je dostatečně pokryta. Tu silnice v horách, tam dálnice s městským obchvatem.
Samotná města nejsou vůbec špatná, a ačkoliv se do centra velikých měst hráč příliš nedostane, vždy se rád z blízka podívá. Existují však nápady, že by SCS mohlo jít cestou nesourodého měřítka – města by byly vytvářeny v jiném měřítku než zbytek mapy. Je pravdou, že o chlup větší města by nevadila. I tak hráč stráví průměrně pět minut v každém městě. Horší je, když je to kvůli semaforům. Rozumím tomu, že kdyby celé město nabídlo zelenou vlnu, že se hráč ve městě vůbec nezdrží, na mě to však působí dosti rušivě. Téměř s pravidelností každý další semafor bude ukazovat červenou, a tak maloměsta, kde je samá křižovatka, vás budou dráždit v méně klidných momentech. Byl bych pro změnu, že by existovalo hned několik šablon – někdy by město nabídlo zelenou vlnu alespoň na několik semaforů, někdy na celý průjezd, a někdy by červená zastavila hráče téměř na každé křižovatce. Takto už víte, že se ve městě zdržíte na každém semaforu a moc se vám do města nebude chtít vjet.
Nedílnou součástí atmosféry je osvětlení scény. Historie zažila šílenosti – od naprosto červeného mlžného oparu, přes nudnou šeď, až po současnou příjemnou světelnou expozici. Musím se však přiznat, že v jedné betě mi seděla mírná přeexponovanost v dopoledních časech více. Hráč se nemohl podívat na betonovou silnici, neboť jej oslňovala. Je škoda, že vývojáři intenzitu svitu a odrazivosti ubrali, neboť nyní nemám takový pocit, že by se krajina ve světle „topila“. Cesta ke dokonalosti je daleká, ale již není škaredá.
Oku není lahodivá počítačově vytvořené textury, ale v jednom celku hra vypadá poměrně konzistentně a nerušivě. Ano, hra si zaslouží fotorealistické textury, ale to je hudba vzdálené budoucnosti a prozatím to hře nijak výrazně neubírá. Nemohu se však ubránit pocitu, že některé mobilní truckové hry mají grafiku v některých aspektech mnohem lepší. Je to škoda. Samozřejmě existují mody, ale jen vývojáři by dokázali změnit vzhled hry úpravou enginu. Nutno dodat, že v počítači vytvořené textury silnic nejsou příliš krásné a ani detailní. Mody jsou bohužel často nevkusné a nenabízí o moc lepší zážitek.

Obsah není vše? 

Po vydání hráče trápila jedna otázka – bude někdy více obsahu? Právě ta počáteční nejednoznačnost herního studia, zdali budou v ATS pokračovat, vzbuzovala jisté obavy. S příchodem hry měli hráči čtyři kamiony, 3-4 státy a vlastně nic dalšího. Nyní, v posledních letech se situace naštěstí změnila, a tak každým rokem mohou hráči uvítat další kamiony, přívěsy nebo mapový přírůstek. Vývoj ATS se solidně rozjel a hned v tomto ohledu chci budoucí hráče ujistit, že se nemusí bát o naprostý nezájem ze strany vývojáře. V posledních měsících lze také zpozorovat, že se vývojáři snaží přidat nové průmyslové řetězce do hry. Není tomu tak dávno, kdy herní komunita zcela rozhořčena požadovala rozmanitější řetězce.
Oproti ETS je zde daleko méně možností, s čím jezdit. Nyní to vypadá na malou revoluci a pozitivně očekávám, že zboží bude mnohem rozmanitější. Pro začínající hráče se to může jevit jako nesmysl, ale věřte, že po dlouhé době hraní nechcete stále jezdit s potravinami do jednoho a toho samého obchodu. Jednou chcete jet s paletami, podruhé zase s krávami, a pak si vzít lopatku větrné elektrárny někam do vzdálených míst.
Pro nováčky hra nabízí plno zajímavých věcí, ale.. Ekonomická stránka hry je špatná – netrvá dlouho, a hráč si vydělá na své truckové impérium. Po prvních nákupech trucků a zaměstnání lidí budete mít nekonečný příjem peněz. Motivace začne rychle klesat. Peníze není za co utrácet, a vedení firmy je tak jednoduché, že není potřeba se o nic starat. Také šablona A – B je postupem času nudná. Někdy by chtěl hráč zajet s přívěsem do B i C. Samotný gameplay je čistě o jízdě. Simulační prvky zde téměř nejsou. Spánek, palivo a rychlost jízdy, to je vše, co je zde zastoupeno.
Technická stránka věci je velmi důležitá – bohužel se čeká na vylepšení zastaralého enginu. Cesta společnosti se mi úplně nelíbí. Nezáleží jenom na herní mapě, na její velikosti, ale také na tom, zdali je na ní co dělat. Věřte mi, hra je velmi uklidňující záležitostí, ale je potřeba do ní vměstnat nové výzvy. Lepší počasí, roční období, stopaře, lepší simulaci, možnost vystoupit a projít se po blízkém okolí. Možnost otevřená okénka je sice na první pohled zbytečností, ale přidává to na pocitu z jízdy. Stejně tak by člověk chtěl někdy zastavit, vystoupit a jít se blíže podívat na scenérii. Jen tak obejít kamion, zdali je vše v pořádku v kontrastu s okolím se budete cítit malí. Kontrasty musí být, hra je příliš často nenabízí.
Těch věcí je plno. Hra je i tak příjemně hratelná, a na první stovky hodin může nabídnout zábavu z objevování veliké mapy. Postupem času si hráč musí změnit priority a vytvořit si svůj vlastní příběh za tím vším. Důvodů, proč hru hrát, je s postupujícími hodinami stále méně.