Star Wars Jedi se vrací a s ním přichází taky obrovská očekávání. Fallen Order byl takovým mišmašem toho, co se dalo najít u konkurence a vlastně nic nedělal lépe než ona konkurence. I přesto byl hodně enjoyable kouskem, který byl možná trošku přeceňovaný, ale svoji práci odvedl dobře a dohrát ho i několikrát bylo radostí. Prostě takový ten kousek, u kterého vidíte spoustu nedostatků, ale rádi je odpustíte. No a Survivor na tohle dost dobře navazuje.

Technický stav hry dejme stranou, o tom už se toho napsalo až až a myslím si, že tedy není potřeba to rozmazávat nějak dál. Nízké fps, pády hry, sem tam nějaký ten bug. Prostě to z tohoto hlediska není optimální, moving on.
Soubojový systém dostal obohacení o perky, stance a taky výrazně rozšířený strom dovedností. Perky jsou ale obrovské zklamání. Člověk by čekal, že když mu hra slibuje, jak jich postupně bude moci využívat více, bude to pravda... není. Za celou hru (pokud jsem teda něco klíčového neminul) se přidá jeden slot pro perky a většina z nich zabírá alespoň 2-3 sloty. Strom dovedností naopak přidal hromadu věcí, které byly potřeba jako sůl a nabízí možnost resetu skillů, díky čemuž se můžete přizpůsobovat tomu, jaký stance zrovna zvolíte. Různé typy nepřátel jsou s různými stanci lépe zvládnutelné a hra vás tak může popíchnout k tomu, abyste jich vyzkoušeli více, což je fajn.
No a souboje samotné? Tady je opět návaznost na Fallen Order, ovšem rozhodně ne v dobrém. Survivor výrazně zveličil jeden z ve Fallen Orderu nepatrných neduhů a posunul ho o dvě úrovně výše. Hra na vás chrlí neustále zástupy nepřátel ve velkých skupinkách, ale po velkou část hry vám nabízí pramálo možností, jak se s takovou skupinkou nějak "ofenzivně" vypořádat. Ze tří směrů po vás střílejí nepřátelé - zleva normální střely, které lze odrážet, zprava raketa a do zad vám přiletí "nevykrývatelná" střela přičemž vás prohání ještě pět nepřátel bojujících na blízko přičemž vykrývání i uhýbání vás nechává mnohem zranitelnějšími než v případě předchozí hry. Tohle je scénář, který uvidíte nejednou a tahle stránka hry se samozřejmě bude více projevovat na vyšší obtížnosti, kde jsou nepřátelé agresivnější. V boji pak téměř nejsou okna na více než jeden úder a to hře moc nesluší. Chcete-li si tedy užít plynulejší soubojový zážitek, doporučuju sáhnout někam mimo nejvyšší obtížnost. Survivor si hraje na odlehčenou vesmírnou soulsovku (po stránce boje), ale nepřizpůsobuje tomu to, proti čemu vás staví a je to obrovská škoda. Právě souboje proti silným nepřátelům, kde nemusíte běhat po aréně a hledat nějakou výhodnou pozici a chvilku k útoku, abyste se ubránili přesile, byly totiž tou nejzábavnější součástí hry. Za vypíchnutí stojí několik vynikajících boss fightů (Rayvis, Bode) které kladou důraz na preciznost a časté využívání parry. Tohle byly skutečně světlé momenty, kdy jsem si hru maximálně užíval.

Svět doznal velkých změn oproti prvnímu dílu a to především v tom, že tentokrát budete mít před sebou jednu opravdu rozlehlou a velmi otevřenou planetu a k ní pár "přicmrndávačů", kteří hru obohacují ve vizuální rozmanitosti. V průběhu celé hry je dost momentů, kdy není úplně jasné, co se po vás vlastně chce, což nevadí u puzzlů, ale v rámci příběhu, kde jenom "není vidět" cesta je to spíše na škodu. Rozhodně to ale není něco co by titulu nějak extrémně škodilo. Spíš to občas člověku trošku ubírá na imerzivním zážitku. Kromě toho se připravte na velké množství backtrackingu, protože obrovské množství předmětů je skrytých za překážkami, které překonáte až s dovednostmi ze závěrečné části hry. I tak se ale bez nějakého extrémního vracení dá udělat cca 70-80% průzkumu před dokončením příběhu, což mi přijde tak akorát.

Po stránce příběhu je tu trošku pomalejší rozjezd, ale tvůrcům se daří příběhem táhnout hráče prakticky po celou dobu. Hra si většinu času drží dobré tempo. Zavedené postavy, se kterými se znovu setkáte jsou působí blízkým dojmem a jsou příjemnou součástí, která udržuje pocit určité sounáležitosti. Není nouze o spoustu zajímavých momentů a jejich způsob odvyprávění je plynulý a příjemný, byť za absolutní špičkou zůstává kousíček pozadu. Vedlejší postavy a questy už ale tak dobře nefungují. Dialogy mimo příběh jsou v podstatě zbytečné a "šustění papíru" je slyšet takřka v každém písmenku. Naštěstí tyhle dialogy nejsou povinné a nebudou vám tak brzdit ten hlavní a skutečně dobrý zážitek z klíčového dění.

Po grafické stránce těžko hodnotit. Ano, hra by asi byla pěkná, grafický upgrade proti Fallen Orderu je znatelný na první pohled. Bohužel si ho tolik neužijete, protože pokud upřednostníte snímkovou frekvenci tak po většinu času bude celé vaše okolí vizuálně dost strádat. Jen když se zastavíte, abyste obdivovali nějakou tu scenérii tak se snad pokocháte alespoň náznakem toho, jak pěkně to mohlo vypadat. Hru mi to rozhodně nijak nekazilo, ale člověka to přece jen trošku zamrzí, když ví, že by si to užil ještě o mnoho víc.

Sečteno a podtrženo - Survivor je solidní žánrovkou, která kříží akční adventury s žánrem soulsovek a nedělá to vůbec špatně. Nešikovná volba toho, jak budou vypadat vlny nepřátel ale hře na vyšší obtížnosti dost ubližuje a ubírá jí na "férovosti", kterou jsou proslulé právě soulsovky. Tady s ní příliš v těžkých soubojích se skupinkami nepřátel nepočítejte. I tak ale servíruje zábavnou porci dobrých soubojů s možností různých přístupů k boji, pár výborných bossů a velmi solidní příběhovou linku, která skvěle graduje. V neposlední řadě taky stojí za zmínku právě možnost vyřádit se pro všechny nadšené hledače pokladů. K dokonalosti je ale hodně daleko a 75% mi tak přijde jako zasloužené hodnocení, těch neduhů je na jinak velmi dobré hře fakt spousta a když se nakupí, tak ta procenta prostě výše vymáčknout nelze.

FIFA 21 má podobně jako každý rok hodně much. Nemám ale rád, když někdo píše, že je to stejný ročník jako loni, že nejsou žádné změny nebo že jde jen o aktualizaci soupisek. Je to prostě fotbal, tak nevím, zda od toho někdo čeká jetpacky, střelné zbraně, nebo co by přesně bylo považováno za "změnu". A už i tady v diskusi čtu, že je to to samé jako FIFA 20 a ten samý člověk napíše, že se hraje jen na protiútoky. Takže si to rozebereme, trošku detailněji... FIFA 20 na protiútoky opravdu stavěná nebyla. Stačí se podívat na jakýkoliv zápas zkušených hráčů. Vždy šlo o obléhanou, kde horší hráč z protiútoku udeřil jen velmi těžko. Takže bych rád tohle tvrzení o "stejné jako FIFA 20" popřel (respektive ho dotyční popírají sami), abychom se dobrali trošku objektivního pohledu. Píšu to jako člověk, co nemá problém každý rok odehrát 1000-2000 zápasů i více a téhle hře si troufám tvrdit, že velmi dobře rozumím. Teď už ale šup pryč od mého rozhořčení nad tím, že se každoročně objevuje až moc kritiků, kteří neobjeví pokročilé mechaniky a nejsou ochotní hře věnovat dost času, ale mají jasný verdikt plynoucí spíše z neznalosti, než opravdových nedostatků hry.

Vezmeme to hezky od začátku, ať to máme pohromadě. Jak píše Vedus, cover art je odporný, udělaný snad v malování. EA asi vypršela licence na fotošop Takže první dojem když vám tohle dorazí domů je prostě hrozný. Co ale po zapnutí?
Nejdřív mrkněme na jednotlivé režimy:
Kariéra nabízí rovnou několik novinek a tou nejdůležitější je jednoznačně interaktivní simulátor, díky němuž konečně můžete zasahovat do zápasů i když je simulujete. Měníte taktiky, střídáte hráče a nebo i přímo naskočíte do zápasu v libovolné minutě. Tohle je hodně fajn přídavek, za který bych EA pochválil, ale ne zase moc, protože tohle má být standard už deset let. Dál se musíte starat o tréninky a udržování zápasové praxe, kterou paradoxně hráčům dává i trénink (LOL). A taky se musíte starat o morálku v klubu, což děláte papouškováním odpovědí, kterými vychválíte své hráče do nebes i když vlastně předvádějí bídu. S morálkou totiž budou mít výrazně vyšší hodnocení. Celkově je v kariéře dost věcí trošku hloupých (jde ale především o principy - rozšiřovat značku pořízením úplně zbytečných hráčů je krásný příklad) ale pokud se tyhle principy vylepší, dává se kariéra na celkem dobrou cestu.

Volta - tentokrát nenabízí žádný rádoby supervypiplaný příběh, jen jednoduchou ukázku v podobě asi hodinku a půl trvající cesty na velký turnaj, kde si zahrajete s hvězdami světového fotbalu minulosti. Jinak se můžete soustředit čistě na online a budování týmu. Tady naštěstí bez mikrotransakcí. Celkově je zábavnější a svižnější než minulý rok.

FUT - náhodný generátor peněz pro EA pořád funguje stejně dobře. Je náročný na peněženku i nervy, ale stejně ho většina komunity s radostí bude hltat a hrát dlouhodobě. Zase od píky budujete svůj tým a letos jsou rozdíly tak značné, že bez finanční investice to budete mít v začátku sezóny fakt těžké, dlouhodobým hraním ale rozdíly přece jen smažete. (jo a pokud chete nějaký ten pack luck, doporučuju do hry jít každý rok s novým účtem, těm to totiž padá výrazně lépe, EA se totiž snaží hráče nalákat k tomu, aby u FUTka vydrželi, zatímco pravidelní hráči ostrouhají, máme s kamarády celkem dobře otestováno, že neaktivní účty a účty úplně nové po svém návratu/nastoupení do hry ve většině případů dostanou mega drop, o kterém si my dlouholetí hráči můžeme nechat jen zdát. Přidává se kooperační hraní Rivals a Squad battles, což je super přídavek, pokud máte s kým hrát. Jo a taky mizí nenáviděné kondice, takže vás už v podstatě nic nebude zdržovat od hraní v plné palbě, což je fajn.

Teď k hratelnsoti:
Obránci jsou fakt špatní. Jakože hodně. Chovají se nelogicky, propouštějí balóny, které jim chodí vyloženě pod nohama a vypouštějí souboje, které by vyhráli. Dalo by se říct, že jsou tak nějak rozbití a budou potřebovat trošku upravit, aby se dalo mluvit o příjemném zážitku ze hry. Na to se u EA nedá moc spolehnout, ale uvidíme, co udělá next-gen. Největší nedostatky obránců - poziční hra, pomalé schopnosti reakce na změnu směru (mnohem horší než loni i když naopak změny směru jsou letos rychlejší) a špatná dovednost zachycování přihrávek. Na statistikách přitom moc nezáleží, zažil jsem s top obránci i bídáky třetí kategorie.
Přihrávky, přepínání hráčů, zákroky - tady je další průšvih jako hrom. Spousta věcí, ve kterých vám hra jistým způsobem pomáhá, vám letos bude hru spíše kazit. Nahrávky místo na křídlo s klidem pošle hra na vašeho krajního obránce (který je za vámi), po jemném ťuknutí na tlačítko nahrávky vám vyšle dělovou nahrávku přes půl hřiště místo na hráče, kterého jste zamýšleli 5 metrů od vás. Asistence stínování vás v některých momentech brutálně zpomalí a nemůžete kvůli ní už reagovat na soupeřův pohyb. Bez zaplých asistencí se ale bohužel příliš v online neobejdete.

Do útočné hřy se přidává několik novinek a těmi největšími jsou manuální náběhy, díky nimž můžete určit přesný směr, kam bude útočící hráč nabíhat. Skvělé pro rozbití soupeřovy obrany, ale chce to chvíli cviku, takže já osobně zatím používám docela málo. Druhá stěžejní novinka je agile driblink - nerealisticky vypadající, bleskový pohyb s míčem, který vám umožní objejít kteréhokoliv obránce, ale musíte ho správně provést a to není jednoduché. Za mě hratelnostně určitě plusko, ale je to fakt až moc do očí bijící.

No a pak je tu hrozný kolizní systém, animace srážek a rozhodčí. Tohle se EA zase moc nepovedlo. Kosa zezadu není mnohdy ani faul, srážky absolutně bez míče, které vás připraví o možnost nahrát se neřeší a celkově se budete cítít opravdu jako skuteční fotbalisti, kteří se bezmocně domáhají odpískání faulu i když vědí že je to marné. Aspoň, že se přidalo tlačítko na odmítnutí výhody po faulu. Další věc, co už měla ve hře být deset let. Když se hráči srazí, zůstávají v sobě často zaklesnutí, nemotorně se přeskakují a přepadávají přes sebe, takže to vypadá spíš jako groteska a vy se k míči prostě nedostanete. Frustrující.

Tohle slovo vlastně shrnuje zážitek z letošní fify, protože kvůli bránění si kolikrát připadáte vyloženě bezmocní. Uvidíme, jak se hra posune s budoucími patchi. Většinou to bývá spíš k horšímu, takže moc radši nečekám.
Jinak řečeno: režimy obecně fungují dobře, hratelnost zatím dost hapruje a sráží potenciálně dobrý fotbalový titul

Upřímně, na hry podobného typu moc nejsem. Vlastně skoro vůbec, ale na druhou stranu se nebráním novým věcem a když je něco dobře udělané ocením to. A tady jsem sakra rád, že jsem se novým věcem nebránil. Frostpunk je naprosto vynikající mix něčeho jako budovatelská strategia a survivalu, který vás staví před morální rozhodnutí od pomoci bezmocným, kteří bez vás zahynou až po lynčování nepohodlných občanů vaší usedlosti.
Nejvíc mě na Frostpunku dostala asi jeho neuvěřitelně ponurá a pohlcující atmosféra zamrzlého světa, která mě naprosto vtáhla a já se třásl zimou navzdory tomu, že jsem hrál v dubnu a květnu, kdy byly už pořádná horka. Vyhlídky blížící se bouře a snižujících se teplot byly pro mě naprostá muka a já se strachem v očích vyhlížel, jestli dokážu tentokrát už dát dohromady dostatek zásob. Tady prostě nejde nic než chválit. Na žánr je nádherné i grafické zpracování a stejně tak je výborná i stylizace. Co mě trošku mrzí je, že ve hře není více scénářů, nahrazuje to ale fakt, že můžete hrát třeba nekonečný režim, kde se prostě snažíte vydržet co nejdéle. To ale není nic pro mě, já potřebuju nějaký cíl, takže i kvůli tomu nakonec "jenom" 85%.

SW: Squadrons moji pozornost více či méně upoutalo až CGI trailerem, který vypadal naprosto božsky a sliboval emotivní příběh, alternativní náhled, který by ukázal i to, že na straně impéria nejsou jenom bezduší záporáci ale také lidé a zajímavé letecké bitvy, které vás mohou nutit například i alespoň trošku improvizovat. Nic z toho bohužel neservírují a stávají se kvůli tomu průměrným zážitkem, který dokáže zabavit, ale nabízí dost málo obsahu. Kampaň navíc hra tříští mezi obě strany nesouvisle (mise samotné přitom celkem hezky po sobě odsýpají). Nepřilnete tak ani k jedné straně, protože se mezi nimi neustále střídáte. Nemáte ani žádný vliv na konec kampaně (bylo by fajn, kdybyste si mohli aspoň nějak vybrat, za kterou stranu chcete kampaň ukončit nebo něco podobného) Dalším neduhem kampaně je, že ji ještě prokládají nudné a škrobené monology ostatních postav, které jsou vám nabízené v HUBu. Kdo je přetrpí všechny, má můj obdiv, já je po chvíli skipoval. Sice se můžete dozvědět něco z minulosti zbytku vaší skvadry, ale hra vás vůbec nemotivuje k tomu, abyste se to dozvědět chtěli. Multiplayer nabízí jen dva režimy a působí, že je ušitý dost horkou jehlou. Abych ale na hru jenom neplival - rozhodně nejde o špatný titul. Grafika je na to, že hra podporuje VR výborná. Pocit z letu a nutnost naučit se jednotlivé vesmírné lodě ovládat dodává autentický pocit ze hry a nezaostává ani design prostředí v jednotlivých misích. Ty jsou trošku jednotvárné (znič, ochraň, znič, ochraň...). Skvělá je hlavně možnost přizpůsobit si loď a využívat její speciální funkce (naváděné rakety, silnější štíty, opravení) a okamžitá možnost měnit za letu, co zrovna upřednostníte - motory, střelbu, nebo štíty. Tyhle prvky dodávají hře hloubku a dávají vám možnost experimentovat, což dokáže výrazně prodloužit hratelnost. Otázka je, jestli u hry vydrží tolik lidí, abyste měli pravidelně s kým hrát bez dlouhého čekání.

THPS 1+2 jsem recenzoval a svůj názor přihodím i sem. Bezesporu jde o jeden z nejpovedenějších remaků, který se na trhu objevil. Všechno dostalo hodně solidní nový kabátek, hratelnost se stala o něco svižnější, ale zachovaly se všechny její prvky a přidala se například možnost switchnout stranu na jakou stojíte a tím řetěžit komba po doskoku na rampě, jako tomu bylo v pozdějších dílech. Za mě skvělý krok. Celkově jde především o zadostiučinění pro všechny nadšence, co tuhle šílenou arkádu pařili na přelomu tisíciletí a kdo to uměl hrát tehdy, bude umět i teď. Nečekejte fakt nějaké přídavky, tady jde opravdu o čistý remake s online multiplayerem, který trošku strádá nedostatkem motivace, žebříčků či rozřazování dle skillu. Celkově právě mulťák je největší slabinou. V lokálním navíc dost padají FPS. Jinak je to ale návrat, na který už jsme my, kdo Tonyho máme v krvi od mládí, čekali dlouhé roky.

DmC: Devil May Cry je fanoušky série hodně opovrhovaný a já se jim nedivím. To, co na ní hard core fanoušci miliovali je totiž fuč a zbyla vlastně jenom taková kostra. Jenže ta kostra je pořád sakra dobrá. Nejmenovat se to Devil May Cry, nejspíš to sbírá minimálně o deset procentních bodů vyšší hodnocení.

Největším negativem jsou jednoznačně naprosto nudné a zbytečné postavy a celkově kostrbatý příběh o ničem. Podobně slaboučcí jsou také bossové, kteří jsou ukrutně nudní a jednoduší. Mají sotva pár útoků, až na výjimky žádné výrazně se lišící fáze a hra tak celkově působí v tomto ohledu dost nedodělaně. Hodně lidí taky otravoval třeba styl "červené červenou zbraní, modré modrou". To mě osobně ani tolik nevadilo, aspoň musíte vážně použít všechny zbraně.

Teď na pozitivní notu... Hra má vynikající bojový systém, který není tak komplexní jako u původního DMC. Přesto je ale skvěle vyvážený a plynulý. Můžete měnit zbraně jak chcete, vázat komba na milion různých způsobů a ve hře se tak nevytrácí alespoň jakýsi zbyteček duše DMC. Naučit se vše mistrně ovládat netrvá zdaleka tak dlouho jako u původní série a díky tomu jde o nesmírně přístupnou hru, kterou jsem jako milovník série s radostí dohrál na všechny obtížnosti. Dalším velkým plusem je design úrovní. Ten je vážně nádherný a působí chvílemi děsivě, je barvitý a každá část hry má svoje vlastní kouzlo. Solidní je taky replay value, kdy se odemykají neustále nové obtížnosti. Jen je škoda, že zde to nejde trochu rychleji, protože některé úrovně obtížnosti jsou vyloženě navíc a musíte je projít, abyste se dostali k tomu nejzajímavějšímu.