SW: Squadrons moji pozornost více či méně upoutalo až CGI trailerem, který vypadal naprosto božsky a sliboval emotivní příběh, alternativní náhled, který by ukázal i to, že na straně impéria nejsou jenom bezduší záporáci ale také lidé a zajímavé letecké bitvy, které vás mohou nutit například i alespoň trošku improvizovat. Nic z toho bohužel neservírují a stávají se kvůli tomu průměrným zážitkem, který dokáže zabavit, ale nabízí dost málo obsahu. Kampaň navíc hra tříští mezi obě strany nesouvisle (mise samotné přitom celkem hezky po sobě odsýpají). Nepřilnete tak ani k jedné straně, protože se mezi nimi neustále střídáte. Nemáte ani žádný vliv na konec kampaně (bylo by fajn, kdybyste si mohli aspoň nějak vybrat, za kterou stranu chcete kampaň ukončit nebo něco podobného) Dalším neduhem kampaně je, že ji ještě prokládají nudné a škrobené monology ostatních postav, které jsou vám nabízené v HUBu. Kdo je přetrpí všechny, má můj obdiv, já je po chvíli skipoval. Sice se můžete dozvědět něco z minulosti zbytku vaší skvadry, ale hra vás vůbec nemotivuje k tomu, abyste se to dozvědět chtěli. Multiplayer nabízí jen dva režimy a působí, že je ušitý dost horkou jehlou. Abych ale na hru jenom neplival - rozhodně nejde o špatný titul. Grafika je na to, že hra podporuje VR výborná. Pocit z letu a nutnost naučit se jednotlivé vesmírné lodě ovládat dodává autentický pocit ze hry a nezaostává ani design prostředí v jednotlivých misích. Ty jsou trošku jednotvárné (znič, ochraň, znič, ochraň...). Skvělá je hlavně možnost přizpůsobit si loď a využívat její speciální funkce (naváděné rakety, silnější štíty, opravení) a okamžitá možnost měnit za letu, co zrovna upřednostníte - motory, střelbu, nebo štíty. Tyhle prvky dodávají hře hloubku a dávají vám možnost experimentovat, což dokáže výrazně prodloužit hratelnost. Otázka je, jestli u hry vydrží tolik lidí, abyste měli pravidelně s kým hrát bez dlouhého čekání.