Okouzlen nenacházím slov. Zatímco Dědictví mne zahřálo u srdce, z Nevázané mám husí kůži. Gilbert je vážně mistr ve vykreslování postav, pro které pak vytváří přirozené prostředí, které dá vyniknout všem jejim přednostem, ale také stínům. Proto je druhý díl tak jiný, než ostatní. Tklivé saxofonové tóny zahalené do závoje cigaretového kouře. Již zde se nepatrně rozehrává velkolepé finále, což si člověk uvědomí opět až na konci.
Grafické zpracování mi z nějakého důvodu sedělo ze všech pěti dílů nejvíce. Možná i díky nezapomenutelným lokalitám..
V čem je Unbound ale opravdu nedostižný je soundtrack. U adventur je problém, že se občas člověk zasekne na nějakém místě, takže melodii dané lokality slyší třeba stokrát. Přiznám se, že jsem již párkrát u nějakých her sáhnul po návodu jen proto, že mi z nějaké melodie začal cukat koutek u oka. Ne tak zde. Párkrát jsem se přistihl, že jen tak koukám po místnosti, poslouchám melodii a vstřebávám atmosféru.

Série Blackwell je ztělesněním úsloví, že celek je více než jen součet jeho částí. Každý další díl, nejenže posouvá příběh kupředu, ale zároveň v mnoha odbočkách dokresluje a komentuje co již bylo viděno a slyšeno. Tak hlavní motiv, že všechno a všichni jsme propojeni, nezůstává jen prázdnou frází, ale naopak člověka stále nepřestává překvapovat a udivovat, jak promyšlenou síť emocí a vztahů dokázal David Gilbert vymyslet a hlavně přivést k životu. I když třeba posmrtnému. Takové příběhy je potřeba vyslechnout celé a klaním se Gilbertovi, že měl takovou odvahu, aby se do vyprávění pustil skrz médium počítačové hry. Médium, které je ze své podstaty netrpělivé, narozdíl třeba od literatury nebo filmu.
Ani ty nezmiňuji náhodou, jelikož první díl série je vskutku příznačně pojmenovaný jako "Legacy". Dědictví duchařských příběhů čtených pod peřinou a noir atmosféry, která čiší z každého koutu nočního New Yorku. To je pro mne pravé kouzlo série Blackwell. To je to, proč mi tato série natolik uhranula

Po velmi dlouhém uvažování jsem se nakonec rozhodl své původní hodnocení 95% změnit, na 70%. Důvod je prozaický. Uvedl ho tu skoro každý. Konec příběhu. Když totiž z vás spadne prvotní okouzlení atmosférou a zamyslíte se nad logikou, je to jak kdyby na vás promluvila nádherná a zajímavá ženská a vy jste si uvědomili, že je úplně blbá. Ano, naprosto nezvládnuté, odfláknuté a zmařené zakončení skvěle rozehraného příběhu s jednou z nejpůsobivějších atmosfér, která mi opravdu chvílemi vyrážela dech. Proto též nemůžu mlčet, ač jen zopakuji názor většiny...tohle prostě fakt někdo nezvládl a považuju to za jednu z nejsmutnějších epizod herní historie.

"It´s simplicity itself!"
...no tak jednoduché, to zas není. Osobně jsem nikdy nebyl nadšeným obdivovatelem Sherlocka Holmese. Pamatuju si akorád, že když jsem byl malý tak jsem se u čtení Psa baskervilského bál dost. I tak mě ale jeho detektivní příběhy bavili a vždy jsem si přál vyzkoušet, jestli bych ten který případ dokázal nakonec též tak bravurně rozlousknout. Případ stříbrné naušnice měl být tak můj přijímací test mezi hvězdy detektivního nebe.
A jak jsem dopadl? No odvažuju si to tipnout na remízu. Prostředí hry je velmi zajímavé, autorům se podařilo vystihnout atmosféru vybraných míst Londýna celkem přesně a části některých lokací jsou vážně okouzlující. Co se týče postav, namluvení postav S. Holmese tak Dr. Watsona, tak i vlastně ostatních vyskytnuvších se postav je provedené velmi profesionálně, což je ve hře, kde strávíte valnou většinu času nějakým rozhovorem podle mě opravdu důležité. (pozn. hrál jsem originální verzi hry, tj. v angličtině) Navíc, grafika a gesta postav na druhou stranu nejsou silnou stránkou hry a tak často emoce nebo postoj postav poznáte jen podle barvy a tónu hlasu. Možná škoda, že se i tvůrci nevěnovali více hudebnímu podkresu, on je tedy povedený, ale hudba jede v jakési smyčce pro danou lokaci a tak když se někde třeba zaseknete, časem vám začne lézt krkem...vypnout však lze jednoduše.

Jedinou větší výtku mám k ovládání postav, kdy k přechodu do jiné lokace vám nestačí najet myší jen ke kraji obrazovky, ale musíte na tomto kraji najít přesně specifické místo, navíc pokud se zrovna v cestě nachází nějaká překážka a to sebehloupější, například obrubník, postava jen zůstane stát místo toho aby překážku lehce obešla. Vzhledem k tomu, že tvůrci do her přidali i několik "akčních" pasáží, je konkrétně v těchto občas ovládání dost k vzteku, a vypadá to dost hloupě, když nejlepší detektiv světa nedokáže ani oběhnout barel.
Též bych si mohl postěžovat i na (ne)logičnost některých hádanek, kdy při konečném, občas náhodném, rozluštění, mi zněla Holmesova věta: "It´s simplicity itself!" jako špatný vtip. Naštěstí se jedná jen o pár případů a ostatní negativa jsou víceméně banálního charakteru, nezbývá než pogratulovat S. Holmesovi a Dr. Watsonovi k dalšímu úspěšně vyřešenému případu a těšit se na shledání u nějaké jiné záhady, které čeká na rozluštění.
Co bych pak přidal jen na závěr naokraj, pokud budete chtít hrát hru v originálnim anglickém znění, hra opravdu vyžaduje pokročilejší znalost angličtiny, ve hře sice jsou titulky, ale ty nefungují ve filmových pasážích, které vždy uvádějí další kapitolu příběhu a jsou klíčové pro pochopení vývoje příběhu. Stejně tak závěrečné rozluštění je též formou filmové sekvence.

S pokračováními je problém, že vždy tak nějak od nich očekáváte něco více. Ať už rozvinutí příběhu, nebo další poodkrytí osudů postav či jen posun technického zpracování. Zde se však nic z výše uvedého neděje, a nebo ve velmi malé míře, která však nemá podstatný vliv na dění před vašimi očimi. Dostáváme se tak k příslovečnému, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš...zde se to autoři snaží zamaskovat naprosto rozdílným prostředím, avšak záhy se dostaví neutuchající pocit, sakra tohle už jsem viděl/dělal/zažil.
Na druhou stranu nemohu upřít stále atmosféru na vysoké úrovni, logičnost hádanek a závěr se musí nechat, že je opravdu povedený...

Duchařská adventurka která nic nového nenabízí, ale na druhou stranu má své kouzlo. Rozhodně plus je čistě logické řešení hádanek, díky kterým máte pocit, že se pohybujete v opravdovém světě a tak tísnivá atmosféra mystična a úkazy paranormálních jevů jsou díky tomu o to působivější.
Samozřejmě díky jednoduché a nepříliš detailní grafice a téměř úplné absenci zvukových efektů či hudby nemá hra tu sílu vás úplně vtáhnout do víru dění. Příběh nepřináší sice nic nového v rámci žánru, ale má spád a nikterak nenudí a tak se vám stejně jako mě může stát, že hru dohrajete na jeden zátah.
Pokud máte volné odpoledne či večer, není špatný nápad ho strávit s Trilbym.

U remasterované verze druhého dílu jsem se náramně bavil, a tak když jsem zjistil, že je stejně tak "předělán" i první díl, bylo o náplni několika dalších volných večerů rozhodnuto. Grafika je opravdu povedená a je vidět, že si tvůrci opět pohráli s každým detailem. Občas jsem si jen tak pro zvědavost přepnul do staré verze a ač má své kouzlo, přišla mi všechna ta vylepšení v podobě dabingu postav, stálého hudebního podkresu a pop-up menu s možnostmi co dělat, povedená a zvyšující zážitek z hraní. Samotný příběh není nikterak zamotaný, úkoly jsou poměrně logické (ač občas s přihouřeným okem, jen občas trvá než po splnění úkolu zjistíte co vlastně máte dělat dál. Většinou však na toto zjištění nemusí člověk čekat nějak dlouho a tak jediné co mě trochu vadilo bylo závěrečné věčné přecházení mezi 3 lokacemi na Monkey islandu, které trvalo docela dlouho. To je však jen malá vada na kráse rozjezdu jedné z nejlepších adventurních sérií.

Zpočátku sympaticky se rozvíjející dungeon, který však postupem času zabředá do stále hlubšího bahna stereotypu až se v něm nakonec úplně utopí. Velká škoda, protože jinak se atmosféričnost, především díky neotřelé a zajímavě vypadající grafice, hře upřít nedá.

Je to dobrá hra, pokud neberete v potaz, že je to pokračování Fallout.
Bohuzel ač koukám, že s tím většina lidí nesouhlasí, druhý odstavec Ebba situaci vystihuje uplně přesně. Ač jsem si přál vždy prohlédnout postapokalyptický svět "svýma očima" výsledek mi jen dokázal, že síla Falloutu je někde úplně jinde.