Misky vah se oproti předchozímu dílu posunuly od survival hororu výrazně na stranu akce. Problémem je, že hra jako FPS shooter příliš nefunguje díky zvláštnímu pocitu z pohybu a ze střelby, což se nejvíce ukázalo v čistě akční pasáži za Chrise. A ačkoliv jsou jednotlivé úrovně poměrně zajímavé, absolutně postrádají jakoukoliv hororovou atmosféru. Zmíněnou zajímavost však postrádá titulní vesnice, která funguje jen jako spojení mezi jednotlivými úrovněmi, a ruku na srdce, je tam jenom proto, aby mohla hra cool název s VIII. Určitý problém může člověk mít i s hádankami, které působí, jak kdyby jste navštívili levnou únikovou hru, ale to je víceméně klasika žánru, takže to jako negativum úplně brát nebudu.

Přesto všechno mě však alespoň příběh dokázal udržet u hry dokonce, a za ztracené těch pár hodin strávených u hry nepovažuju. Z mého pohledu však ve všem horší než sedmička.

"Cowabunga!!" 

V rámci žánru se hře asi nedá moc co vytknout. Jedná se o jednohubku, kdy prostřednictvím jednoduchého, ale rozhodně ne primitivního, soubojového systému během jednoho či dvou večerů nahážete na hromadu spoustu členů Foot klanu a řadu bossů. Nepřátelé jsou poměrně rozmanití, a v případě bossů se občas najdou i zajímavější mechaniky, které souboje posunou trochu výše nad bezduché mlácení. Pokud patříte k hráčům, které k opětovnému hraní motivují achievmenty, najdete ve hře zábavu i nad rámec jednoho průchodu story modem.

Zpracování hry jede na vlně parádní nostalgie spojené s želvím animákem z devadesátých let. Pěkná pixelová grafika, skvělý soundtrack, to vše funguje na jedničku.

Pokud jste jako malí Želvy měli rádi, nostalgická zábava je v této hře určitě zaručena. Navíc se násobí s každým kamarádem, který se k vám připojí v co-opu.

Horizon ve svém druhém díle pokračuje ve stejném duchu, jen je všechno rozsáhlejší a hezčí na pohled. Pro mě osobně však obsahuje řadu drobných věcí, kvůli kterým jsem se i přes vysokou kvalitu hry občas říkal, proč právě takhle. Hodně z připomínek by mohlo hru spoilovat, proto je zbytek komentáře skryt.

Svět Horizonu je skvwly, dvojka v příběhu dle mého názoru pokračuje z celkového pohledu zajímavě, kvalitativně tu však podobně jako v případě Cyberpunku excelují spíše vedlejší questy. Hlavní linka je poměrně jednoduchá, hlavní záporáci nemají ve hře skoro žádný prostor, a některé části jsou vyloženě naroubované na sílu, třeba přechod Regally na Vaši stranu, který nedává z pohledu postavy žádný smysl.  

Z pohledu designu chápu, že jde o klasickou open world hru, nicméně mi osobně vadí přehnaný grind (pokud nechcete upgradovat vybavení nebo ovládat všechny stroje, tak nepovinný, ale stejně podle mě do singlplayer hry úplně nepatří) a nutný backtracking v podobě lokací, do kterých se dostanete jen s určitými nástroji, které dostanete časem při postupu příběhem. Samotné legendární zbraně, zbroje a především jejich vylepšování je úplně k ničemu, jelikož se k nim dostanete v době, když už budete mít většinu hry hotovu a vlastně je nebudete mít kde použít. To samé platí třeba pro létajícího mounta, který je super, ale je dostupný až po předposledním příběhovém questu. 

Dalí negativum je do určité míry systém soubojů na blízko, zejména některá komba je složité provést i v tréninku v aréně, natož aby je člověk využíval v ostrém bojí. Opět je člověk samozřejmě nemusí využívat, ale stejně jako v případě upgradů vybavení v člověku zůstane pocit, že hra obsahuje věci, které by rád využil, kdyby jen byly zpracované lépe.

Příjemné nejsou ani občasné bugy, kdy se nepustí skript potřebný pro pokračování, o čemž však nevíte, a nějakou dobu tak bloudíte v lokaci a přemýšlíte, co pro další postup udělat, než Vás napadne znovu nahrát uloženou pozici.

Ačkoliv jsem se v komentáři zaměřil hlavně na negativa, hru jsem si užil a můžu ji s klidem doporučit. Jen jsem prostě musel i během skvělého zážitku občas přetrpět drobnosti, které mohly být zpracovány lépe. Snad příště!

"V rámci GamePassu dobrý." 

K Halo sérii jsem se dostal až s vydáním Master Chief kolekce, u všech předchozích dílů jsem byl schopen přivřít oči, jelikož se všechny nedostatky daly omluvit stářím jednotlivých her. Infinite si bohužel řadu těchto chyb nese sebou dál a bohužel, to co přidali nově, je snad ještě horší.
Začněme ale tím pozitivním. Gunplay je ve hře výborný, s širokou škálou zbraní se dá dobře vyřádit a souboje jsou opravdu zábavné. Tím bychom měli pozitiva z krku.

Co se týče příběhu, nebudu hodnotit příběh samotný, ale především jeho tempo. Příběh je odvyprávěn opravdu zvláštním způsobem, kdy se všechno důležité už vlastně stalo, a vše Vám to odvyprávěno zpětně, a to navíc v posledních 2 misích. Cca 80 % hry je tak bezpříběhový filler, který není vlastně ničím zajímavý. Kdyby si hráč mohl zahrát všechny situace, které jsou popisovány zpětně, bylo by to mnohem zajímavější, než to, co se do hry nakonec opravdu dostalo. Aspoň že tam... nebyl Flood, když už bych měl hledat v příběhu vyložená pozitiva :)

Novinkou v sérii je otevřený svět mezi hlavními misemi. Chápu, že je to v dnešní době moderní, ale kvalitní open World musí mít kvalitní obsah, což se zde rozhodně nekoná. Není zde jediná zajímavá aktivita, žádný náznak příběhu ve vedlejších aktivitách, nic. Navíc celá mapa vypadá stejně a nezajímavě. Open World je ve hře vyloženě na škodu, a ještě víc rozbíjí celé tempo hry.

Co se týče multiplayeru, již zmíněny gunplay slibuje dobrou zábavu. Bohužel i v multiplayeru udělali tvůrci dost zvláštních rozhodnutí, které nepochybně mají donutit hráče k tomu, aby šáhli po kreditce. Pokud však bereme MP jako free to play hru, tak může bejt.

Obecně mám ze hry pocit jako z některých filmů na netflixu. Vidět je v kině, tak bych byl zklamaný, ale na zabití večera po práci v rámci předplatného na netflixu dobrý. Stejně tak Halo jsem v rámci GamePassu zkousl a dohrál, ale plnou cenu bych za to nikdy nedal.

A Flarkin´good game! 

Po tom, jak neslavně dopadli Avengers od stejného distributora, jsem s nadšením sledoval první nadšení ohlasy po vydání, které mě naštěstí přesvědčily k tomu, vyzkoušet tuto hru co nejdříve. Jsem rád, že se autoři vyhnuli aktuálním trendům a místo open worldu, lootu a mikrotransakcí přinesli čistokrevnou lineární příběhovou hru.

Ačkoliv lze gameplay a jeho mechaniky označit za průměrné, hlavní plusy hry jsou v jednotlivých postavách a příběhu, který je kolem nich vystavěn. Dialogy mezi postavami jsou plné humoru, který je ne vždy dokonalý, ale nikdy nesklouzne do trapnosti. Nejsem žádný komiksový znalec, takže nebudu hodnotit, jak moc to celé odpovídá předloze, při účely hry jsou však postavy výborně zvládnuté a dovolím si tvrdit, že hra zafunguje i u hráčů, kteří se se Strážci Galaxie ještě v žádném médiu nesetkali.

Pokud máte rádi čistě lineární příběhové hry, dejte určitě GotG šancí, až všichni vidí, že se tyto hry ještě pořád vyplatí dělat.

Odehraný čas: 18 hodin

"Autoři překonávají své předchozí tituly, ve srovnání se špičkou v žánru v podobě Sillent Hill apod však stále značně zaostávají."

O něco lepší hra, než Blair Witch, předchozí titul autorů. Pořád se však jedná o poměrně pomalý walking simulátor, který se sice autoři snaží ozvláštnit novými mechanikami, které sice vypadají zajímavě na papíře, ale jejich exekuce je nedotažená. Samotné "hraní ve dvou světech" není nic jiného, než rozdělená obrazovka, a přestane být zajímavé hned na druhý pokus, k čemuž přispívá mimo jiné také to, že "alternativní" svět je neoriginální a absolutně bez nápadu. Hádanky jsou jednoduché a bez nápadu (hádanka, u které musí člověk aspoň na chvíli zapřemýšlet, je ve hře přesně jedna), a k tomu některé gameplay mechaniky vyloženě otravují a zdržují průchod hrou (například hledání vzpomínek na předmětech jejich natáčením do správné polohy, které je opravdu zbytečné a u některých předmětů vyloženě rozbité).

Atmosféra obecně je ve hře poměrně slabá, jediné zajímavé prostředí socialistického prázdninového centra je ve hře trestuhodně nevyužito, a ostatní lokality jsou nezajímavé, včetně již zmíněného alternativního světa. Neoriginalitu tak nepřebije ani dobrá audiovizuální stránka hry.

Silnou stránkou hry tak zůstává především decentní příběh, který se však na to, jaký má malý rozsah, místy zbytečně vleče. Stejně, jak někdy máte pocit, že by filmu neuškodilo, aby byl o 20 minut kratší, i tady se hlavně závěru hry dostavuje pocit, že je uměle natahovaná hádankami, které jsou založené na chození tam a zpět.

Místy hraní znepříjemňuje nešikovná kamera, která se v některých místech dokáže zaseknout v pozicích, které omezují váš výhled do prostředí, a někdy dokonce i na samotnou hlavní postavu. Zároveň se dá hře vytknout umístění checkpointů ( dle mého názoru by měly být checkpointy přímo před akčními pasážemi, protože opakování již vyřešených hádanek z důvodu smrti do adventury nepatří).

"Tahle hra vás bude bavit tak moc, jak moc si užíváte trávení času s lidmi, se kterýma ji budete hrát"

Síla Overcooked! jednoznačně spočívá v hot-seat multiplayeru. Při hře pro jednoho hráče, ale pravděpodobně i v případě on-line multiplayeru ztratí většinu svého kouzla.

Overcooked! má poměrně jednoduché mechaniky a pravidla, které se však vhodně kombinují a společně s dynamicky proměňujícími se levely dokážou před hráče postavit značnou výzvu, zejména pokud budete chtít dosáhnout vyšších hodnocení. Ze začátku bude potřeba si hru trošku osahat, ale po chvíli už házíte burgry rovnou na pánev přes celou kuchyni, abyste zbytečně neztráceli čas.

Osobně jsem Overcooked! vybral jako vstupní bránu do hraní pro osobu, jejíž jediné zkušenosti s hraním se datují 15 let zpět v podobě The Sims. Trošku jsem se obával toho, že zvolit jako první hru s časovým limitem je poněkud odvážné, tak i přes to, že gamepad držela poprvé v ruce, jsme se skrz Story Mode prokousali bez výraznějších zádrhelů. Pokud tedy hledáte hru pro hraní se svými blízkými, můžu jedině doporučit :) Jen zachovejte chladnou hlavu, pokud se v některých levelech nebude dařit :)

Samotný Story Mode zde funguje pouze jako nějaké propojení mezi levely, a o nic nepřijdete, když ho rychle odklikáte. Samotné pojíždění po story mapě, společně se zbytečným otvíráním cest prostřednictvím tlačítek, jen zdržuje od hlavní náplně hry. To je ale jen drobná výtka ke hře, která dle mého názoru dokonale přináší to, co si sama klade za cíl. A to především zábavu ve více lidech.

Hra z roku 1998 v enginu z roku 2004, která měla potenciál zabavit i v roce 2020. A značnou část se jí to bezchybně daří, bohužel autoři podlehli svým velkým ambicím rozšířit původní konec a závěrečné mise jsou nekonečným, nudným a frustrujícím utrpením. Xen je nádherný na pohled, po 20 minutách se však vizuálního zpracování člověk nabaží a po stránce gameplaye či storytellingu nemá co nabídnout. V tomhle případě platí, že méně je někdy více.

Po cca 8 letech od oznámení konečně vyšla hra, u které byla očekávání kvůli obrovskému marketingu, kvalitě předchozích her a samotnému nadšení hráčů vyšponovaná na maximum. Z toho všeho se dalo jednoduše podlehnout hypu a očekávat herní revoluci v oblasti RPG v otevřeném světě. Jak to nakonec dopadlo? Cyberpunk 2077 je bezesporu dobrá hra, za kterou jsou vidět tisíce hodin kvalitní práce. Přinesla hra to, co od ní hráči očekávali? Tady si každý samozřejmě může odpovědět za sebe, dle mého názoru úplně nenaplnila svůj potenciál.

Příběh a questy:
Rozhodně nejsilnější stránka hry, ve které přímo exceluje. Ačkoliv je hlavní linka poměrně béčkovým příběhem, je plný zajímavých postav a kvalitně napsaných dialogů. Vedlejší questy pak svou kvalitou hlavní linku mnohdy převyšují. Obecně je příběh hráči výborně prezentován, a je to ten důvod, díky kterému jsem se celou dobu hraní bavil. Mírným nedostatkem je, že je příběh vlastně poměrně lineární. Volby jsou přítomny především ve vedlejších questech, kde také veškeré jejich dopady končí. Hlavní linka je ovlivnitelná víceméně pouze v tom, kolik konců se objeví ve finálním výběrů před závěrem hry. Nelze tak tvrdit, že by cokoliv, co během hraní uděláte, ovlivnilo, jak příběh dopadne. Dopadne přesně tak, jak si vybere v rozhovoru na konci hry. Zároveň se dají některé vedlejší questy označit za nedotažené. Často zmiňovaný konec questů s Peralezovými mi přijde v pohodě, ale třeba u questu s CyberPsychos bych očekával nějaké zajímavější rozuzlení, než jednověté poděkování, když uz jsem si dal tu práci jich pochytat všech 17.

Gameplay a RPG prvky:
Tady hra zapadá do průměru dnešní doby. Samotné souboje, ať už na blízko či nadálku, případně plížení, neobsahuje žádný výraznější prvek, který by Cyberpunk posunul nad ostatní hry tohoto typu. Samotný rozvoj postavy je také vlastně poměrně chudý, zaměřených hlavně na pasivní perky zvedající % u zbraní, výdrže, a podobně. Jako jediný aktivní skill mě napadá snad vrhání nožů, které ale vzhledem k tomu, že hozený nůž nejde získat zpátky, absolutně nepoužitelné. K aktivním schopnostem pak přispívají úpravy těla, kde však 3 ze 4 bojových úprav jsou melee útoky, které se od sebe zas tak neliší. K určité nezajímavosti rozvoje systému pak přispívá fakt, že se celkem jednoduše můžete i na max obtížnost dostat do stavu, kdy způsobujete poškození 100x převyšuje hodnotu HP u kteréhokoliv protivníka. V tu chvíli se z hry vlastně stává regulérní střílečka.

Technický stav:
Kapitola sama o sobě. I PC verze obsahuje řadu bugů, které sice nebrání v hraní hry, ale dokážou vás ze hry "vytáhnout". Výše zmiňovaný kvalitní příběh tyto věci převyšuje, za sebe však musím uznat, že ve chvílích, když jsem hrál "gigs" a zločiny, lezly mi tyto bugy poměrně na nervy. Může to být způsobeno tím, že mě v tuto chvíli netáhl příběh a byl jsem ke hře více kritický, nebo je prostě hra mimo hlavní linku a vedlejší questy více vyladěná. Více než tyto bugy však hru shazují nedokončené mechaniky, u kterých je vidět, že nejsou chybou, ale že byly kvůli nedostatku času zalepeny narychlo do stavu, aby aspoň nějak fungovaly. Příkladem je například AI civilistů a zejména systém policie, u kterého by momentálně bylo lepší, kdyby tam vůbec nebyl.
Je jasné, že chyby budou do budoucna opraveny, u těch chybějících mechanik bych si na to spíš nevsadil. V době, kdy hra oficiálně vyšla však nelze tento stav omlouvat tím, že to v budoucnu bude lepší, nebo že to bylo způsobeno tlakem investorů na vydání hry.

Verdikt:
Cyberpunk 2077 je nadprůměrnou hrou, trochu však působí jako lineární střílečka s kvalitním příběhem, která je zbytečně zasazena do otevřeného světa, který je sice na pohled krásný, ale ve funkčnosti v mnohém pokulhává.

Herní čas: 77 hodin