Být zombie neznělo vůbec jako špatný nápad. Vše přeci vypadá tak stylově. Stubbs, "zbraně", prosředí - budoucnost z pohledu člověka tehdejší doby a stím spojená hudba.
Ze začátku sem se dobře bavil, ale s každým dalším vykousnutým mozkem a patřičným protestem majitele sem marně hledal něco co by mě dokázalo udržet u monitoru. Příběh mě od začátku nechytl, takže mě nic nehnalo kupředu. Obrovské prosředí, které je navíc umocněné Stubbsovou pomalostí a celkově na mě působilo dosti prázdným dojmem. Po delší době nuceného hraní jsem vrátil Stubbse zase pod drn s tím, že život zombie přeci jenom není taková zábava. Je tam sice pár skvělých momentů, ale ani ty to nedokázaly zachránit.

Nechť se Stubbsovi v zemi hezky hnije.

Kdybych měl napsat, to co sem si připravoval během hraní, tak mě obviníte z kopírovaní Memphisova komentáře. Sice by to nebylo tak košatý, ale jinak to je totožný. Takže rekapitulace. :)

Člověk má takový ten správný pocit pří střelbě. Cítí sílu toho co drží v ruce a každou přesřelku sem si užíval. Perfektní možnosti pohybu. Nádherný lokace a s tím spojený grafický design, který mi naprosto vyhovuje.
Jediný co mi vždy přijde divný, že nikdo nevidí plazícího se člověka v polostínu pět metrů daleko, ale to se týká všech stealth akcí založené na skývání se ve tmě.

K Chameleonovi sem se dostal podobně jako Memphis, čili DH splnila svůj účel.

Tahle hra mi udělal radost. Spíš než o zkoušce našich mozkových závitu je to o odreagování. Je to pro i proti, holt někdy neni nálada cosi vymýšlet. Audiovizuální stránka, různé nápady, design levelů to vše je výborné. Jediné co lze hodnotit záporně je krátkost.

Kdo nedokáže překousnout zdlouhavé expení, tak ať se Ragnaroku radši vyhne. Např. na 95lvl+ trvá 1% expů zhruba 3 hodiny. O to víc naštve, když při smrti hráče se odečítá 1% expů. Navíc absence větších questů vytváří ještě větší averzi vůčí expení. Equipu taky není na rozdávání. Většina kvalitních věcí má drop rate pod hranicí 0,1%, takže ze získávání konkrétního předmětu se stává rubačka jednoho druhu potvory na dobu jednoho týdne. Druhou možností je nákup u merchantů (classa), kterými sou sami hráči a ceny jsou logicky hodně vysoké. Pro mě byly největším lákadlem guild wary, i když kvůli levelu sem se jich skoro nikdy nezučastnil. Člověk mnohdy ani neviděl kde je přes tu záplavu kouzel
Jěště ted si pamatuju jak sem se svým assassinem na zhruba 65lvl prolezl v stealthu/hidu celý hrad, vyhnul se všem větším bitkám a pak asi 5 minut sám zbytečně mlátil do emperia. To byl asi můj nejhezčí zážitek.
Jinak mapy a potvory jsou velice různorodé a celkově RO není hra pro každého a hráč musí oplývat velkou trpělivostí.

Tak takhle sem se už dlouho nenasmál. Perfektni cutscény, které srší vtipem a mezi nimi naprostá destrukce pomocí nevídaných zbraní. Sice je hra celkem krátká, ale věřím, že s delší hrací dobou by přisel stereotyp.
Smrt žroutům salátu !

Nikdy jsem neměl rád letecké simulátory, ale i přes to sem si chtěl zalétat a tohle byla tedy jasná volba. Všechny ty kaskadérské letecké souboje, záchrana lidí z jedoucího vlaku, akrobacie a vzducholodě, to byla prostě nádhera. Vždy sem byl hračička, a tak jsem si naprosto užíval vytváření nových letadel, a že bylo dost na výběr. Jediné co mě u této hry občas štvalo byla obtižnost misí, ale i tady mě hra příjemně překvapila. Když se mi podařilo misi zakončit neůspěchem mnohokrát za sebou, tak mi sama hra nabídla, jestli nechci misi přěskočit, čímž bylo zachráněno mnoho klavesnic před křemíkovým nebem. :)