Konečně jsem se dostal k recenzi z nejlepší ze všech RPG co znám. Je to cca. 23 let co hra spatřila světlo světa. O hře jsem se dozvěděl od spolužáků se SOŠ a SOU spojů v Táboře, kteří o Falloutu mluvili snad i ze sna. Takže jako aktivní sportovec jsem se k hře dostal někdy v roce 2000 možná 2001.

Když jsem si hru nainstaloval z CD nebo DVD tuším, že z časopisu Level. myslel jsem si, že mne nic nepřekvapí ani že mne hra moc nenadchne. Po hraní cca. 2 hod. jsem se do Falloutu doslova zamiloval.

Krom "daného příběhu", který na tu dobu byl skvěle propracovaný, bavilo mne hledat skryté lokace a nacházet speciální zbraně a obleky, ničit různé příšery jako Ghúli, supermutanty, Deathclaw, apod. Super na hře je, že člověk pozná různé postavy a frakce, kterým se může přidat nebo je zabít, okrást apod. Pokud hráč nejde jen podle daného příběhu, který lze skončit cca. za 2 a půl hoďky (tak nějak byl můj rekord), lze hru hrát i několik dnů či týdnů.

Ale co člověka pohltí je post-apokalyptický svět, ve kterém se děj odehrává na území Ameriky, kde naleznete zříceniny měst, tajné lokace, bunkry, počítače k hacknutí atd. To vše je podchycené hudbou a atmosférou celé hry.

I po těch letech pokračováních řady Fallout, je první Fallout RPG, který má i v dnešní době co nabídnout. Dnešní RPG hry se mají stále co učit. Kdo nehrál tuto hru, tak nepochopí co tím člověk míní.

DOOM odstartoval žánr 3D stříleček, i když první hra byla Wolfenstein 3D. O proti Wolfensteinovi dle mého názoru DOOM byl průkopníkem rádoby krvavých scén, ponuré atmosféry, dobré muziky, "zajímavého děje". Ve své době tato hra patřila mezi nejlepší hry na světě - dovoluji si říci, že obsadila první místo.

Hru jsem hrál hned jak vyšla, a minulý rok v rámci Doom 3: BFG Edition jsem si zopakoval DOOM a DOOM II na všechny úrovně.

Na toto téma vyšli 4 knihy a jeden celovečerní film s Dwaynem Johnsnem - jak jsou knihy napsané a jakou má kvalitu film, nechám na Vás.

Když pominu první real-time strategii DUNE II, která byla průkopníkem RTS her. Neustálí boj mezi GDI a bratrstvem NOD patří mezi legendy řad her Command & Conquer.

Když jsem si v létě roku 1996 poprvé zahrál Command & Conquer: Tiberian Dawn, stal se ze mne fanoušek her se jménem Command & Conquer. První díl měl své mouchy (např. když člověk postavil zeď, nepřítel ji neničil), ale tyto chyby se každým novým dílem odstraňovali. Hra měla na tu dobu skvěle propracovanou grafiku, animace (videa), super hudbu, strom vývoje, herní zábavnost a hratelnost. Do cca. poloviny hry úrovně misí byli spíše jednoduší i na nejtěžší úroveň.

Hru jsem několikrát dohrál až do konce za obě strany (byl jsem do ní úchyl).

Kdo nehrál Command & Conquer a je příznivcem her stylu RTS, ať neváhá a pořídí si tuto hru. Vřele doporučuji!!!!!

V garáži jsem našel starý intel pentium II, na kterém byla tato hra (mimo jiných her) nainstalována. Hned jsem se vrátil do dětských let :-D

Commandos Behind enemy line, byla a mohu s klidným srdcem říci jedna z nejlepších her, které jsem hrál. Hra je posazena do doby 2. sv. války, vyžaduje představivost, rozvážnost, kombinatoriku řešení problémů,....... Je to jedna z mála her, kde hráč musí používat mozkové závity a naučit se trpělivosti.

Škoda, že není žádný remake.

Jako příznivec řad her Fallout, jsem musel tuto hru okusit. Hra není nic překotného, těžkého ani časově náročného. Je to jednoduchý simulátor života ve Vaultu, kde stačí zadat ráno úkoly a večer je zkontrolovat a zadat nové. Člověk nemusí u hry sedět několik hodin v kuse.

Po 95 hodinách odehraného času, si jednou za čas hru spustím, abych na Steamu splnil všechny achievementy.