Bethesdo, co si s tebou počít. Na jednu stranu sis vytvořila recept, který dlouhá léta fungoval, ale taky tak trochu začíná degradovat.  

K jejich open world titulům jsem se dostal už jako malý capart s Morrowindem, kdy jsem pochopitelně pokračoval Oblivionem a Skyrimem. No a sérii Fallout jsem lehce ozkoušel trojkou, ale ta mě tehdy jaksi nechytla a před letošním hraním čtyřky jsem se do ní poprvé pustil před cca 8 lety, kdy jsem titul také nedohrál. Tentokrát jsem však úspěšně po shlédnutí seroše projel hru i se všemi datáči a byť je to pořád stará dobrá Bethesda, už se tu začíná projevovat to, co fanoušci následně začali o to víc kritizovat u Starfieldu.

Všeho je tak nějak víc, hráč má větší volnost, ale je to také o to víc ploché a na svou dobu i malinko zastaralé. Jak jsem zmínil na začátku, Bethesda se stále drží Toddova prověřeného "receptu na úspěch", aniž by vsadili na jakoukoliv inovaci nebo se podívali na to, co hráči oceňují u konkurence.

On třeba příběh čtvrtého Falloutu není vůbec špatný. Pracuje s morálními dilematy na více úrovních a nabízí několik možných řešení skrze spolupráci s různými frakcemi. Jenže si to hra podkopává tím, že ne všechny jsou prokreslené na stejné úrovni a většina nenabízí ani natolik zajímavé postavy, ke kterým byste si vytvořili bližší vztah. Pokud si někoho oblíbíte, bude to pravděpodobně někdo ze společníků a dost možná i takový, který vám poslouží jako love interest. Jenže co jsem pochopil, tak velká část hráčů Falloutu stejně radši hraje na sólistu (případně s Dogmeatem), takže u nich to budou mít asi o to těžší.

Například nepřátelská frakce The Institute, ke které se můžete v určité části hlavního příběhu i přidat, mě ale příjemně překvapila. Ne že bych se přidal na jejich stranu, to ne, ale když nastoupí na scénu, hezky se vám odprezentuje skrze novou zajímavou lokaci a jejich vůdce vám odvypráví své motivace, jenž z určité perspektivy dávají smysl. Je pak i trochu škoda, že se k nim člověk dostane tak pozdě a kdyby s nimi chtěl spolupracovat, je nucen zahodit všechno ostatní. Tyhle volby Falloutu vlastně jdou, jen jsou občas servírovány ve špatnou dobu, ještě když vás hra nejprve vede k tomu, abyste hráli spíše za klaďase (Minutemani).

Kde můžeme jinak vidět onu degradaci, jsou dialogy. Pamatujete si na ty obsáhlé tabulky, kde jste měli několik možností, na co se vyptat? To tady vůbec nečekejte. Celé je to zjednodušené na malinkaté kolo, kdy je možnost výběru často jen obří iluze volby. Většinou ovlivníte totiž maximálně to, jestli větu řeknete jako slušňák, drsňák nebo sarkasticky. A tónem vaší odpovědi zas často ovlivní jen, jak vás bude vnímat jeden z několika možných společníků, kterého můžete mít s sebou.

Co si ale Bethesda řekla, že hráče určitě zajímá, je budování osad. Už ve všech předchozích titulech jste si mohli pořídit a zařídit vlastní domov a ve Skyrimu si jej dokonce skrze DLC i vlastnoručně postavit. A protože to je nejoblíbenější mechanika všech hráčů, tak v tom přitvrdili. Starat se tak můžete hned o několik desítek osad, které můžete upravit k obrazu svému a nechat v nich žít buď své společníky nebo bezejmenné osadníky, jimž musíte zajistit jídlo, vodu, obranu apod.

Audiovizuál je jinak fajn, combat člověka zabaví a byť se jedná o obří postapokalyptickou pustinu, najdete v ní i dostatečně různorodé oblasti, takže se svět úplně neomrzí. Jen je tedy vážně škoda, že místo napravení chyb, které hráči kritizovali u každé jejich hry, tak do nich zapadli ještě víc. Je to vlastně jako sledovat upadat velkou hvězdu, která začíná být senilní, žije v minulosti a odmítá připustit, že se scéna změnila.

Fallout si mě ale jinak získal, za což může poděkovat tedy především první řadě seriálu. Jen proto jsem dal hře po letech druhou šanci a pravděpodobně si jí zahraju v budoucnu ještě někdy znovu (a případné remastery 3 a New Vegas, pokud jsou opravdu v přípravě). Doufejme ale, že u budoucích titulů nebude degenerace dále pokračovat, protože bych nerad viděl, jak po Piraních opustí neslavně scénu další ze zakladatelů moderních RPG.