Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

The Secret of Monkey Island

  • PC 80
Tajemství opičího ostrova tvoří společně s několika adventurami z téže doby (Indiana Jones and the Last Crusade, King's Quest V, Loom) počátek novodobých point and click adventur, které se čím dál tím více oprošťovaly od parseru, byť je u her LucasArts stále ještě jeho vliv poznatelný v matici dvanácti ikonických příkazů. The Secret of Monkey Island značí také počátek zlaté éry tohoto žánru, která pak končí kolem roku 2000 Gabrielem Knightem 3, The Longest Journey a Syberií. Je to cca deset let plných skvělých her, které také formovaly mé hráčské dospívání a první dobrodružství Guybrushe Threepwooda je i první hrou, kterou jsem na své 286 s černobílým monitorem, ale zato se zvukovou kartou, dohrál. Je to nějakých 27 let, což se v době psaní tohoto komentáře jeví již jako prehistorie, kterou je třeba oprašovat archeologickým štětečkem. To byl asi i důvod, proč v roce 2009 vznikl remake této hry s detailnější grafikou, modernějším ovládáním a dabingem. A právě ve srovnání s ním vyniknou jisté kvality původní hry.

Ta je totiž ve své krásné pixelartové grafice ve skutečnosti nadčasová a mnoho obrazovek skvěle navozuje nejprve tajuplnou noční atmosféru ostrova Mêlée a ve třetí části pak prosluněnou exotiku bájného Opičího ostrova, na kterém se skrývá pirát LeChuck. Grafika této hry má totiž velmi uvědomělý styl - a to je něco, co její remake bohužel postrádá. Střídání detailů na tváře při některých rozhovorech s povedenou perspektivou některých lokací a také ptačím pohledem na ostrovy dodává hře velkoleposti (je to něco, co mi mj. právě chybělo u hry Ringworld). To remake sice přejímá, ale její detailní kresbě chybí nezaměnitelnost původní hry - grafika je divně rozplizlá a postavy nevýrazné. To byl také důvod, proč jsem se rozhodl hrát znovu původní hru (byť v její VGA verzi). Abych ale remake jen nehaněl, musím vypíchnout velmi dobrý dabing, který lze vyexportovat do originálu a hrát tak originální hru i s dabingem (např. ve ScummVM). Vynikající výtvarnou stránku také doplňuje několik výrazných melodií, z nichž ta ústřední je jednou z nejzapamatovatejněších v herních dějinách.

Velmi dobře je ve hře řešena také většina hádanek. Předmětů ani lokací není příliš, vždy je jasné, co je třeba splnit a i ty nejbláznivější hádanky (kterých ale není oproti druhému dílu tolik) mají svůj hint v nějakém rozhovoru nebo popisku. Za jediné problematické místo lze asi považovat získání ryby na molu za kuchyní, na jejíž řešení je třeba krapet náhody. Hru se mi tak podařilo dohrát během třech večerů bez nějakého zásadnějšího záseku. Hádanky navíc většinou nepůsobí jen jako nějaké nutné zlo vynucené žánrem (zdravím Hectora), ale jako komplementární složka příběhu. I proto je jejich řešení zábavné i po takové době.

Samozřejmě, hra je svým způsobem ve srovnání s moderními adventurami např. studia TellTale nebo walking simulátory s vyspělými příběhy poněkud těžkopádná (ostatně jako všechny adventury této doby), ale nepřítomnost dead endů, náhodných úmrtí (z kterých si autoři v jednom místě i udělali legraci), její vtip a krásná atmosféra pirátského, ale i romantického dobrodružství, je dostatečným předpokladem, že dokáže poměrně bezbolestně přiblížit tuto herní etapu i mladším hráčům, kteří budou možná překvapení, že je bude bavit více, než některé současné a mnohem technologicky propracovanější tituly. Jsou hry umění? Za sebe říkám ano, a první Monkey Island je jedním z jeho raných představitelů.

Pro: Uvědomělý a nadčasový audiovizuální styl, nepřítomnost slepých uliček a smrti, funkční a vynalézavé hádanky, zeštíhlené UI

Proti: Humor je někdy příliš nerdovský

+25