Z českých humorných adventur, vytvořených v devadesátých letech, jsem měl vždy radši Horké léto se skvělým Zdeňkem Izerem, než tak trošku tupého Poldu s Luďkem Sobotou. Jistě na to měl vliv i fakt, že k Majerovi jsem se dostal skoro hned po vydání, zatímco s Pankrácem jsem měl co do činění až o mnoho let později.

Poldu vyzdvihuje z průměru skvělý dabing, avšak s humorem už to bohužel tak slavné není. Některým hláškám jsem se i zasmál, ale většinou jde o primitivní legrácky, které mě spíše překvapily svou brutálností, než vtipností. Příběh jsem ani nevnímal a dialogy později už jen bezduše pročítal. Nepotěšilo mě také velké množství předmětů, jež po celou hru nenašly využití, ani jejich nelogické kombinace, které se vyskytovaly na můj vkus až příliš často.

První díl Horkého léta mě baví i dnes a navnadil mě na vyzkoušení pokračování, které jsem po letech konečně rozchodil. Poldovi se to však nikdy nepovedlo a nejspíše už ani nepovede. Určitě jsem nebyl sám, koho překvapilo vydání šestého dílu devět let po pětce a ještě více kroutím hlavou nad chystanou sedmičkou. Polda podle mě měl jakýsi potenciál právě v oněch devadesátkách, ale dnes jsou adventury už úplně jinde.