Nedávno jsem se tu rozplýval nad Prince of Persia. Rozhodl jsem se zahrát si i dvojku, kterou si jen mlhavě pamatuju, že jsem ji viděl v mládí, ale pravděpodobně nehrál. Bohužel na rozdíl od jedničky jsem měl úplně opačný zážitek, hra mě neuvěřitelně frustrovala a nakonec jsem ji nezvládl ani dohrát.
Ale prvně k pozitivům. Tím je jednoznačně grafické zpracování. Vše je barevné, krásně nakreslené, prostředí jsou rozmanitá a střídají se, perfektní. Krátké pixelovaté animace vás doprovázejí při hraní a dotvářejí atmosféru, až si člověk uvědomí, že opravdu nepotřebuje CGI trailery. Pěkná hudba, a dokonce namluvené dialogy, wow.
Bohužel historie na vás dýchne i při herních mechanikách. Celá hra mi přišla výrazně nefér vůči hráči. Zaprvé vzrostla obtížnost, oproti jedničce o dost. Zadruhé se zvětšil počet levelů a dost se nafoukly, ačkoliv časový limit vzrostl jen nepatrně. Ale hlavně hra očekává, že úrovně znáte nazpaměť. Tytam jsou doby, kdy jste s princem opatrně vkročili na další obrazovku, a podle obsahu se rozhodli, co dál (za opatrnost jste platili časem, ale ničím jiným). To již teď nejde. Zvláště v pozdějších úrovních jsou někteří nepřátelé a plošinky nastaveny tak, že pokud nevíte přesně, jak do obrazovky vstoupit (pomalu, rychle, ve skoku) tak téměř jistě zemřete. Opravdu je potřeba přesně si pamatovat, co je za hranou obrazovky, aby se dala úroveň udělat. Spousta těchto situací je vypočítána na desetiny vteřiny, jedno zaváhání a konec. To možná bývalo v pořádku tehdy, ale teď je to velice frustrující. Dalším problémem jsou nepřátelé, kteří velice špatně signalizují, kdy máte zaútočit. A obrovský problém jsem měl i s ovládáním. Možná je to mýma levýma rukama, nebo je to problém se vstupem v dosboxu, ale poměrně často se mi stávalo, že princ v běhu nevyskočil, což většinou znamená okamžitou smrt. Nevěděl jsem, zda jsem zmáčkl tlačítko příliš pozdě, nebo se vůbec nezaregistrovalo. Případně princ skočil příliš brzy před koncem plošiny, opět smrt. Rozdíl mezi těmito stavy byl ale zlomek sekundy. Buď nejsem schopen odhadnout, kdy skok zmáčknout, nebo to funguje špatně. V jedničce jsem tento problém měl výjimečně, ve dvojce často. A třešničkou na dortu je ten časový limit. Pozdější úrovně jsem dělal třeba 30 minut pořád dokola, než se mi povedly, a to máte 75 minut na celou hru. Prince 1 se dal dohrát po pár pokusech běžným člověkem, ale na dvojku musíte dřít snad desítky hodin, aby byl průchod každou úrovní pokud možno perfektní, a abyste si je všechny pamatovali (protože zdržet se dlouho v nějaké z nich znamená že už to nestihnete dohrát). Díval jsem se na nějaké longplaye na youtube a ti lidi nemají moc velkou časovou rezervu, a přitom hrají úplně perfektně - přesně vědí kudy kam a málokdy dělají chyby.
Plusových bodů tady mezi nostalgiky asi moc nezískám, a chápu že dříve se na věci nahlíželo jinak, ale z mého aktuálního zážitku z roku 2018 moc vysoké ohodnocení prostě dát nemůžu. Na Prince 2 jsem se moc těšil, a bohužel mě zklamal.
Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)
Ale prvně k pozitivům. Tím je jednoznačně grafické zpracování. Vše je barevné, krásně nakreslené, prostředí jsou rozmanitá a střídají se, perfektní. Krátké pixelovaté animace vás doprovázejí při hraní a dotvářejí atmosféru, až si člověk uvědomí, že opravdu nepotřebuje CGI trailery. Pěkná hudba, a dokonce namluvené dialogy, wow.
Bohužel historie na vás dýchne i při herních mechanikách. Celá hra mi přišla výrazně nefér vůči hráči. Zaprvé vzrostla obtížnost, oproti jedničce o dost. Zadruhé se zvětšil počet levelů a dost se nafoukly, ačkoliv časový limit vzrostl jen nepatrně. Ale hlavně hra očekává, že úrovně znáte nazpaměť. Tytam jsou doby, kdy jste s princem opatrně vkročili na další obrazovku, a podle obsahu se rozhodli, co dál (za opatrnost jste platili časem, ale ničím jiným). To již teď nejde. Zvláště v pozdějších úrovních jsou někteří nepřátelé a plošinky nastaveny tak, že pokud nevíte přesně, jak do obrazovky vstoupit (pomalu, rychle, ve skoku) tak téměř jistě zemřete. Opravdu je potřeba přesně si pamatovat, co je za hranou obrazovky, aby se dala úroveň udělat. Spousta těchto situací je vypočítána na desetiny vteřiny, jedno zaváhání a konec. To možná bývalo v pořádku tehdy, ale teď je to velice frustrující. Dalším problémem jsou nepřátelé, kteří velice špatně signalizují, kdy máte zaútočit. A obrovský problém jsem měl i s ovládáním. Možná je to mýma levýma rukama, nebo je to problém se vstupem v dosboxu, ale poměrně často se mi stávalo, že princ v běhu nevyskočil, což většinou znamená okamžitou smrt. Nevěděl jsem, zda jsem zmáčkl tlačítko příliš pozdě, nebo se vůbec nezaregistrovalo. Případně princ skočil příliš brzy před koncem plošiny, opět smrt. Rozdíl mezi těmito stavy byl ale zlomek sekundy. Buď nejsem schopen odhadnout, kdy skok zmáčknout, nebo to funguje špatně. V jedničce jsem tento problém měl výjimečně, ve dvojce často. A třešničkou na dortu je ten časový limit. Pozdější úrovně jsem dělal třeba 30 minut pořád dokola, než se mi povedly, a to máte 75 minut na celou hru. Prince 1 se dal dohrát po pár pokusech běžným člověkem, ale na dvojku musíte dřít snad desítky hodin, aby byl průchod každou úrovní pokud možno perfektní, a abyste si je všechny pamatovali (protože zdržet se dlouho v nějaké z nich znamená že už to nestihnete dohrát). Díval jsem se na nějaké longplaye na youtube a ti lidi nemají moc velkou časovou rezervu, a přitom hrají úplně perfektně - přesně vědí kudy kam a málokdy dělají chyby.
Plusových bodů tady mezi nostalgiky asi moc nezískám, a chápu že dříve se na věci nahlíželo jinak, ale z mého aktuálního zážitku z roku 2018 moc vysoké ohodnocení prostě dát nemůžu. Na Prince 2 jsem se moc těšil, a bohužel mě zklamal.
Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)
Sine Mora